Úspora emisí skleníkových plynů v odvětví bioplynu

Zemědělství se podílí z 6,5 % na emisích skleníkových plynů v Česku. Jde o 8,6 milionů tun CO₂ekv. za rok, což vychází asi na 810 kg na obyvatele ročně. Emise plynů přispívající ke změně klimatu pochází v zemědělství především z chovů hospodářských zvířat v podobě metanu a také z obdělávání půdy. Jednou z možností, jak snižovat emise skleníkových plynů v zemědělství, jsou bioplynové stanice. Zpracování kejdy a dalších statkových hnojiv v bioplynce emisím předchází. Digestát, který je jedním z produktů zpracování biomasy v bioplynové stanici, slouží jako organické hnojivo, díky kterému lze snížit spotřebu minerálních hnojiv, jejichž průmyslová výroba je velmi energeticky náročná.

Graf 1: Emise skleníkových plynů v Česku podle sektorů v roce 2018

Přesnější představu o tom, jakou úsporu emisí skleníkových plynů ve srovnání s fosilními palivy přičíst českým bioplynovým stanicím, které vyrábí elektřinu a teplo, budeme mít po roce 2021. Nově postavené bioplynky s příkonem nejméně 2 MW (odpovídá zhruba instalovanému elektrickému výkonu 800 kW) budou muset splnit přísná kritéria úspor emisí skleníkových plynů požadovaná evropskou směrnicí 2018/2001¹. Úspora emisí musí být nejméně 70 % od roku 2021 a 80 % od roku 2026. Kromě toho, jak úspory počítat, uvádí směrnice také pár typických příkladů, jak si v tomto směru stojí průměrné evropské bioplynové stanice.

Standardizované hodnoty uvedené ve směrnici vychází z výpočtů, které pro Evropskou komisi připravili výzkumníci z JRC (Joint Research Centre). Mohou sloužit pro orientační představu, jakým emisím skleníkových plynů odvětví bioplynových stanic předchází. Skutečná úspora závisí na množství faktorů: od podílu jednotlivých vstupních substrátů, přes pěstební postupy, míru využití tepla, účinnost kogenerační jednotky, až po způsob skladování digestátu.

Přestože informace uvedené ve směrnici se omezují jen na několik nejběžnějších způsobů výroby elektřiny z bioplynu, pár základních poznatků si lze odnést. Značnou úsporu emisí, více než 100 %, vykazuje výroba bioplynu ze statkových hnojiv, a velmi důležitou pozitivní roli hraje plynotěsně uzavřený sklad digestátu.

Požadavky na minimální úsporu emisí skleníkových plynů budou muset splnit pouze nově postavené bioplynové stanice, které dodávají elektřinu a vytápění (případně biometan pro využití k výrobě elektřiny a pro vytápění). I tak si ale můžeme udělat představu o tom, jak si stojí průměrná česká bioplynka. Dodejme, že byla postavena před zhruba deseti lety, v době, kdy se kritéria úspor emisí skleníkových plynů rodila teprve pro kapalná biopaliva využívaná v dopravě. V případě směsi 40 % statkových hnojiv, 30 % kukuřičné siláže a 30 % bioodpadů a s plynotěsným skladem digestátu by nová kritéria, díky úspoře emisí skleníkových plynů 79 % z dodané elektřiny, stále ještě bez problémů splnila.

Každá bioplynová stanice je však jedinečná. Většina stanic bude během certifikace nejspíše spoléhat na kombinaci standardizovaných hodnot ze směrnice, a vlastních výpočtů, které lépe zohlední konkrétní technologii a substráty, které se ve stanici zpracovávají.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost