Odborné články

Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (3)

Třetím dílem pokračujeme v článcích o moderních technologiích na zpracování bioodpadů a komunálních odpadů. Informace pocházejí zejména z května 2005, kdy jsme připravili pro podnikatele z ČR pracovní návštěvu na území Bavorska a Saska. Dnešní článek věnujeme technologiím, kterým se souhrnně říká mechanicko-biologická úprava odpadu (MBÚ).

Podstata a uplatnění technologie MBÚ

Německo je jednou z kolébek technologií MBÚ a zejména v posledních 10 letech zde došlo k dokonalému propracování a vývoji této technologie. MBÚ si zde v odpadovém hospodářství měst a obcí získalo pevné a významné postavení a stalo se provozně osvědčenou technologií.

MBÚ promyšleným způsobem propojuje technologie na dotříďování využitelných složek odpadu s klasickými technologiemi na zpracování bioodpadů (tzn. kompostárny nebo bioplynové stanice). To vše dává pod „jednu střechu“ a používá na zpracování zbytkového směsného komunálního odpadu (SKO) za účelem dosažení řady pozitivních efektů. MBÚ vznikla jako reakce na potřebu řešit nakládání se zbytkovým SKO a na problémy souvisejícími se spalovnami KO (vysoké náklady, veřejné mínění, emise, odpady). Vhodně zvolené zařízení MBÚ umožňuje efektivní řešení zbytkového SKO a svými výstupy pomáhá k dosažení cílů materiálového a energetického využití SKO. Hlavními účely MBÚ jsou:

  • vytřídění využitelných složek ze SKO a umožnění jejich následného materiálového nebo energetického využití,
  • stabilizace SKO, jehož zbytek po zpracování v MBÚ již není biologicky rozložitelný,
  • významná redukce tvorby skleníkových plynů (např. emisí metanu ze skládek), ale i redukce emisí a výluhů obecně,
  • naplnění požadavků legislativy v oblasti omezování ukládání bioodpadů na skládky a v oblasti přednostního využití odpadů.

Jaké je uplatnění MBÚ v hierarchii nakládání s KO? V koncepci odpadového hospodářství má v SRN prioritu třídění odpadů a jejich následné materiálové využití (nejen „na papíře“, ale zejména v praxi). Třídění bioodpadů z domácností zde bylo zavedeno již na počátku 90. let a v kombinaci s aktivním tříděním dalších složek a s aktivní účastí obyvatel na separaci (třídí 92 % populace) dosáhlo SRN materiálového využití 50 % KO. Např. v Bavorsku bylo v roce 2002 recyklováno a biologicky využito celkem téměř 300 kg KO/osobu a množství zbytkového KO činilo 190 kg/osobu. A právě při řešení zbytkového KO nalezlo MBÚ také v SRN široké uplatnění, které se dále upevnilo po přijetí velice přísné legislativy na nakládání se SKO. Po Rakousku také v SRN vstoupil od 1. 6. 2005 v platnost zákaz ukládání SKO na skládkách a dále povinnost vždy tyto odpady buď termicky nebo biologicky zpracovat, tzn. buď ve spalovnách KO nebo v MBÚ.

V této souvislosti řada měst a obcí v SRN preferuje metodu MBÚ zejména z důvodu nižších finančních nákladů a lepší akceptovatelnosti ze strany veřejnosti. Významnou předností MBÚ je kapacitní a provozní flexibilita. Na rozdíl od spalovny, která musí být vždy velkokapacitní a často má negativní vliv na prevenci a separaci odpadů, vhodně projektované MBÚ lze použít pro menší i větší regiony, venkovskou i městskou zástavbu a dovede se přizpůsobit potřebám dané oblasti a místní produkci odpadů. Zařízení tak není konkurentem pro třídění, svými výstupy navazuje na materiálové a energetické využití a je navíc schopné pružně reagovat na aktuální potřeby trhu. V případě změn podmínek v dané oblasti je možné MBÚ použít např. jen jako kompostárnu na zpracování bioodpadů nebo naopak jako dotřiďovací linku pro vytříděné odpady. Zařízení může mít zpracovatelskou kapacitu od 20.000 tun až po několik set tisíc tun.

Stav a členění MBÚ v Německu

V současnosti existuje vícero druhů a metod MBÚ, mezi které se často zahrnuje i nově uplatňovaný postup mechanicko-fyzikální stabilizace (tzv. MPS). Všechny druhy MBÚ mají mechanickou část zařízení podobnou. Jedná se vlastně o obdobu dotřiďovací linky na tříděné složky KO, kdy se za pomoci drtičů, různých sít, magnetických, optických a větrných separátorů získávají dále využitelné složky (kovy, plasty apod.). Ovšem v biologické části MBÚ se uplatňují různé technologie s různými výstupy.

Základní členění MBÚ je následující:

  • Mechanicko-biologická úprava (tzv. MBA), která se aktuálně v SRN používá nejčastěji. Na konci roku 2004 zpracovávalo 36 zařízení MBA asi 3, 6 mil. tun SKO. Hlavním cílem tohoto druhu MBÚ je biologická stabilizace SKO, během které dojde k odpaření velké části vody obsažené v bioodpadech a k výraznému snížení hmotnosti SKO. Výstupem z procesu je prakticky inertní hmota nepodléhající rozkladu, která se často uplatňuje např. při rekultivaci skládek. Biologická stabilizace se nejčastěji (ve 42 % MBA) realizuje kompostováním SKO ve speciálních fermentačních tunelech a druhým nejčastějším způsobem (36 % MBA) je anaerobní fermentace SKO v bioplynových fermentorech. Díky významné tvorbě bioplynu a následné výrobě elektřiny a tepelné energie a jejich prodeje jsou tyto postupy stále atraktivnější. Výtěžnost bioplynu z tuny SKO je různá v závislosti na složení odpadu, ale může se pohybovat okolo 100 m³/tunu.
    Výslednou bilanci MBA lze obecně zhodnotit tak, že platí pravidlo zhruba třetinového podílu výstupů. Tzn., že ze 100 % vstupu SKO je na výstupu cca 30 % stabilizované zejména inertní hmoty na rekultivace skládek, dále cca 30 % vysoce výhřevné lehké frakce a cca 30 % tvoří procesní ztráta vody a uhlíku jejich odpařením. Kovy tvoří 2 – 4 %. Lehká frakce může být použita jako náhrada primárních paliv ve stávajících průmyslových zařízeních nebo je spalována ve spalovnách KO.
     
  • Mechanicko-biologická stabilizace (tzv. MBS nebo také BMS), která je po MBA nejvíce rozšířeným druhem. Na konci roku 2004 činila instalovaná kapacita MBS zařízení v SRN celkem 1, 35 mil. tun a podílela se tak 24 % na celkové kapacitě všech MBÚ v SRN. Primárním cílem MBS je výroba vysoce výhřevného a kvalitního paliva ze SKO, které má široké použití v různých průmyslových zařízeních. Jedná se o zajímavý a vysoce efektivní proces, během kterého je nadrcený SKO podroben intenzivnímu biologickému sušení např. v kompostovacích boxech, kde ztratí až 30 % hmotnosti odpařením. Následuje intenzivní mechanická separace všech využitelných složek s výsledkem takřka nulového podílu odpadu na skládky. Příkladem mohou být zařízení dodaná firmou Herhof ve městech Drážďany, Asslar nebo Rennerod, která vyrábějí certifikované palivo ve formě pelet s názvem Stabilat. Palivo má nízký obsah nežádoucích látek (těžké kovy) a jeho energetická výhřevnost je 15-18 MJ/kg. Palivo je dodáváno do stávajících průmyslových zařízení, tzn. do cementárny jako náhrada primárního paliva, nebo do speciálního rafinačního zařízení na výrobu metanolu ve Schwarze Pumpe, kde slouží právě k výrobě metanolu.
    Velice zajímavé jsou celkové materiálové bilance těchto zařízení. Např. MBS v Drážďanech dokáže vytřídit a zpracovat úplné maximum. Ze 100 % SKO na vstupu je na výstupu cca 55 % paliva Stabilat, 30 % tvoří procesní ztráta odpařením při biologickém sušení, dále cca 4 % železných kovů, 1 % neželezných kovů a cca 10 % minerální frakce. Ze Stabilatu je vyráběn metanol ve speciálním rafinačním zařízení a zbývající frakce jsou materiálově využity. Minerální frakce slouží jako stavební materiál. Další zajímavostí je jistě i to, že zařízení v Asslaru je schopné z minerální frakce zvlášť vytřídit ještě bílé, barevné a hnědé sklo.
     
  • Mechanicko-fyzikální stabilizace (tzv. MPS), která je méně častěji používaným a specifickým druhem MBÚ. Na konci roku 2004 činila instalovaná kapacita MPS zařízení v SRN asi 330 tisíc tun a na celkové kapacitě všech MBÚ v SRN se tak podílela 6 %. MPS je v podstatě obdobou metody MBS, ale liší se technologií stabilizace SKO. Primárním cílem MPS je rovněž výroba vysoce výhřevného paliva, které může mít také široké uplatnění ve stávajících průmyslových zařízeních. V tomto procesu se ovšem k sušení nepoužívají biologické postupy (např. kompostování), ale fyzikální principy sušení. Po předúpravě je SKO sušen ve speciálních sušících bubnech za pomoci ohřátého vzduchu, kde primárním palivem pro ohřev je např. zemní plyn. Na tomto principu funguje např. nové významné zařízení MPS ve městě Chemnitz. Bilance výstupů je zde obdobná jako u MBS. Ze 100 % SKO na vstupu je na výstupu cca 50 % paliva ve formě pelet, cca 30 % tvoří odpar při sušení, cca 9 % je inertní materiál použitelný na skládce nebo ve stavebnictví, cca 3 % kovů a malý podíl zbytku. I zde jsou pelety dodávány do stejného rafinačního zařízení za účelem výroby metanolu.
    Ve srovnání s MBS lze u tohoto postupu předpokládat větší finanční výdaje za energii potřebnou pro sušící proces na bázi zemního plynu. V případě biologického sušení je potřebná teplota zajištěna samotným biologickým procesem.

Celkový počet zařízení všech druhů MBÚ v Německu byl 51 zařízení v prosinci 2004 s celkovou zpracovatelskou kapacitou 5, 6 mil. tun/rok. Řada dalších zařízení je nově uváděna do provozu (předpokládá se meziroční nárůst kapacit až o 1, 7 mil. tun) nebo jsou ve výstavbě a v přípravě.

Ekonomika MBÚ

Jedním z důvodů rychlého rozvoje MBÚ je také lepší finanční přijatelnost těchto zařízení v porovnání se spalovnami KO. Přestože technologie MBÚ podléhá v SRN velice přísným legislativním požadavkům, zejména z hlediska emisních limitů a materiálových výstupů, a vyžaduje proto nejmodernější a náročné postupy, jsou investiční náklady na jednotku instalované kapacity výrazně nižší než u spaloven KO. Zároveň je třeba uvést, že se náklady značně liší i u samotných MBÚ zařízení v závislosti na druhu MBÚ a použitých technologiích, kapacitě apod. Např. u zařízení střední velikosti s kapacitou nad 50.000 tun typu MBA s aerobním biologickým procesem činí náklady na tunu instalované kapacity 220 – 240 Euro (6.600 – 7.200 Kč) a provozní náklady činí 50 – 65 Euro/tunu (1500 – 1.950 Kč). A např. výstavba zajímavého zařízení MBS v Drážďanech s kapacitou 85.000 tun/rok si vyžádala celkovou investici 22 mil. Euro (cca 660 mil. Kč), tedy náklady na tunu instalované kapacity cca 7.760 Kč.

Investiční náklady spaloven KO jsou běžně o 200 – 300 % vyšší. Zajímavé srovnání nabízí aktuální kontroverzní záměr spalovny KO v Pardubickém kraji, kde se investice do zařízení o kapacitě 96.000 tun/rok odhaduje na 2,2 – 2,5 miliardy Kč. Investiční náklady na tunu instalované kapacity tak činí cca 23.000 – 26.000 Kč. Lze přitom předpokládat, že náklady na realizaci alternativní technologie např. typu MBS v českých podmínkách (nižší mzdy, jiná legislativa apod.) by byly nižší než v SRN.

V návaznosti na výše uvedené jsou v Německu také poplatky za zpracování KO v zařízeních MBÚ nižší než ve spalovnách KO. Poplatek za tunu KO se v MBÚ běžně pohybuje okolo 100 – 120 Euro. Spalování KO ve spalovnách je nákladnější variantou a poplatek za tunu KO běžně činí 130 - 250 Euro.

Zařízení MBA poblíž Mnichova

Fotografie MBÚ v tomto článku pochází ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu SKO (jedná se tedy o typ MBA) v Erbenschwang poblíž Mnichova v Bavorsku. Zařízení o kapacitě 22.000 tun bylo vybudováno v roce 1997 jako součást moderního centra nakládání s odpady v areálu místní skládky KO a původně bylo určeno pouze pro potřeby zdejšího okresu. V druhé polovině roku 2004 bylo MBA modernizováno a jeho kapacita byla rozšířena na 40.000 tun za SKO za účelem pokrytí potřeby zpracování odpadů i z okresu Tölz.

Foto: 1 Celkový pohled na areál MBT poblíž Mnichova

Vstupující SKO je nejdříve rozdrcen a následně prochází soustavou separátorů, které umožňují vytřídění železných kovů a lehké výhřevné frakce (zejména plasty a papír). Biologická stabilizace zbývající části odpadu je zajištěna kompostováním ve fermentačních tunelech. Bilance materiálových toků je následující: ze 100 % vstupu je nejvýznamnějším výstupem výhřevná lehká frakce s podílem okolo 40 %, stabilizovaný inertní materiál představuje cca 30 – 35 % a železné kovy pak cca 3 %. Procesní ztráta odpařováním při biologické stabilizaci tvoří cca 25 % původní hmotnosti. Lehká frakce je v tomto případě pouze lisována do balíků a dodávána ke spálení ve spalovně KO, kde je přijímána za výrazně menší poplatek než směsný KO. Důvodem k tomuto kroku byla skutečnost, že spalovna má menší požadavky na vlastnosti lehké frakce než cementárny nebo elektrárny a proto se rozhodli zvolit jednodušší postup výroby lehké frakce. Poplatek za zpracování tuny přijímaných odpadů kolísá mezi 110 – 120 Euro.

Závěrem je vhodné zmínit i hlavní důvody, které zde vedly k rozhodnutí o výstavbě MBA. Jednak to byla skutečnost, že již dříve zde byla vybudována kvalitní skládka KO s dostatečnou kapacitou a MBA umožňuje ukládat stabilizovaný zbytek z procesu na deponii. Zároveň tento zbytek zlepšuje vlastnosti skládky, protože neprodukuje skládkový plyn, odpadá potřeba jímání skládkového plynu, rovněž výluhy ze skládky mají lepší parametry a těleso skládky je stabilnější. Druhým hlavním důvodem byla flexibilita zařízení, které provozovateli lépe umožňuje reagovat na potřeby trhu a podle toho měnit i výtěžnost jednotlivých frakcí.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Možnosti produkce bioplynu na zařízeních mechanicko-biologické úpravy
Moderní zpracovávání netříděného komunálního odpadu, závod ALTENO, SRN
Anaerobní mechanicko biologická úprava
Mechanicko - biologická úprava odpadov
Oddělený sběr kompostovatelných odpadů, kompostování a biologická úprava zbytkového odpadu zkušenosti a současné trendy v Evropě
Mechanicko - biologická úprava odpadů
Možnosti intenzifikace zrání kompostu

Předchozí / následující díl(y):

Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (V.)
Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (4)
Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (2)
Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (1)

Zobrazit ostatní články v kategorii Bioodpady a kompostování

Datum uveřejnění: 19.12.2005
Poslední změna: 18.12.2005
Počet shlédnutí: 8502

Citace tohoto článku:
BAČÍK, Ondřej: Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (3). Biom.cz [online]. 2005-12-19 [cit. 2019-11-17]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz/odborne-clanky/jak-na-bioodpady-zkusenosti-z-nemecka-3>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto