Rámec pro rozvoj biopaliv po roce 2020 do roku 2030

Podle aktuálního návrhu směrnice se povinnost zajistit požadovaný podíl OZE v dopravě přesune z členských států na dodavatele paliv. Ti by měli v roce 2030 zajistit nejméně 14% podíl energie z OZE na konečné spotřebě energií v dopravě a také budou muset tento podíl zajistit ve svém objemu pohonných hmot uváděných na trh.

Část z tohoto podílu bude stále možné splnit pomocí biopaliv, jejichž zdrojem jsou komodity určené k výrobě potravin nebo krmiv (řepka olejka, cukrová řepa, kukuřice, obilí). Tento druh biopaliv však bude moci zajistit nejvýše polovinu celkového 14% cíle, tedy 7 %.

Druhou polovinu bude možné splnit tzv. pokročilými biopalivy, dále biopalivy a bioplynem vyrobenými z použitých kuchyňských olejů a živočišných tuků, a v neposlední řadě elektřinou z OZE. Závazné cíle a orientační podíly jednotlivých technologií shrnuje Tabulka 1.

EU se snaží podpořit rozvoj pokročilých biopaliv. Stanovila jim proto zvláštní cíle. Jejich podíl má postupně narůstat na 0,2 % v roce 2022, následně na 1 % v roce 2025, až na nejméně 3,5 % v roce 2030. K výrobě pokročilých biopaliv se nepoužívají potravinářské a krmné plodiny, jde tedy například o bioodpad z domácností, některé další typy bioodpadů, kaly z čistíren odpadních vod, hnůj, piliny, kůru a další zbytky z lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu nebo exotičtější suroviny jako například řasy (viz Tabulka 2).

Tabulka 2: Vstupní suroviny pro výrobu pokročilých biopaliv

řasy pěstované na pevnině ve vodních nádržích či fotobioreaktorech, podíl biomasy ze směsného komunálního odpadu, tříděný biologický odpad z domácností, podíl biomasy z průmyslového odpadu, který není vhodný pro využití v potravinovém či krmivovém řetězci (kromě použitých kuchyňských olejů a živočišných tuků), sláma, chlévská mrva a kal z čistíren odpadních vod, odpadní vody z lisovny palmového oleje a trsy prázdných palmových plodů, tálový olej a dehet z tálového oleje, surový glycerin, bagasa, matoliny a vinné kaly, ořechové skořápky, plevy, kukuřičné klasy zbavené zrn, podíl biomasy z odpadu a zbytků z lesnictví a z dřevozpracujících odvětví, jako jsou kůra, větve, nekomerční pročistky, listí, jehličí, koruny stromů, piliny, hobliny, černý louh, hnědý louh, kal z vláknovin, lignin a tálový olej, další nepotravinářské celulózové vláknoviny (např. sláma, lusky, energetické traviny jako je jílek nebo ozdobnice, krycí plodiny apod.), další lignocelulózové vláknoviny, např. biomasa pocházející z lesů, energetické dřeviny a zbytky a odpady z lesnictví a dřevozpracujících odvětví, s výjimkou pilařského dřeva a dýhařského dřeva.

Zdroj: Návrh směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Příloha IX část A)

Zatímco v pokročilých biopalivech vidí EU budoucnost, naopak použité kuchyňské oleje a živočišné tuky legislativa omezuje hranicí 1,7% podílu na energetickém obsahu paliv v dopravě do roku 2030.

Pro dosažení cíle 14 % OZE v dopravě jsou některé druhy paliv „zvýhodněny“ tím, že je možné je vícenásobně započítat oproti plnění tohoto cíle. Biopaliva a bioplyn vyrobený z „pokročilých“ surovin a z kuchyňských olejů a živočišných tuků se tak mohou započítat dvakrát. Energetický obsah elektřiny z OZE spotřebované v silniční dopravě je možné započítat čtyřikrát, v případě obnovitelné elektřiny spotřebované v železniční dopravě pak jedenapůlkrát. Musí se však jednat o elektřinu přímo vyráběnou a dodávanou do dopravy, nikoli bilančně odebíranou ze sítě.

Kritéria udržitelnosti

Směrnice stanovuje cíle (viz výše) a zároveň klade podmínky, které musí být splněny, pokud má být palivo započítáno do kýženého cíle OZE v dopravě. Splněním podmínek EU také podmiňuje veřejnou podporu využívání těchto paliv.

Již původní směrnice z roku 2009 zavedla tzv. kritéria udržitelnosti. Jde o mechanismus, který má v prvé řadě zajišťovat, že v celém životním cyklu výroby biopaliv nedochází k ničení cenných ekosystémů a ztrátě biodiverzity. Druhým pilířem kritérií udržitelnosti jsou požadavky na minimální úsporu emisí skleníkových plynů.

Přepracovaná směrnice přináší v této oblasti významné změny. Nově například zavádí kritéria udržitelnosti i pro pevnou biomasu a bioplyn mimo odvětví dopravy. Ke zpřísnění však dochází i v sektoru dopravy. Základní úspora emisí skleníkových plynů biopaliv ve srovnání s fosilní alternativou musí být nejméně 50 % (směrnice z roku 2009 přišla původně s úsporou alespoň 35 %). Biopaliva vyrobená v zařízeních, která jsou v provozu od 5.10.2015 musí vykazovat nejméně 60 % úsporu. Požadavek se dále zpřísňuje na 65 % pro biopaliva vyrobená v zařízeních v provozu od 1.1.2021 (viz Tabulka 3). Obnovitelná kapalná a plynná paliva nebiologického původu pak musí splnit úsporu 70 % od 1.1. 2021.

Tabulka 3: Požadovaná úspora emisí biopaliv a bioplynu v dopravě

≥ 50 %	Minimální úspora
≥ 60 %	Biopaliva vyrobená v zařízení v provozu od 5.10. 2015
≥ 65 %	Biopaliva vyrobená v zařízení v provozu od 1.1. 2021

Zdroj: Návrh směrnice o podpoře využívání energie z OZE

S návrhem nového znění směrnice původně přišla Evropská Komise v únoru 2017. Letos v červnu se evropské instituce a členské státy po dlouhých jednáních dohodly na konečném znění. Členské státy by měly směrnici transponovat do svého práva do 30. června 2021.

Poznámka: Text byl zpracován na základě textu návrhu přepracované směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů ze dne 21.6.2018 po projednání v trialogu.

Článek byl publikován v časopise Biom 2/2018 Biomasa v dopravě.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost