Popularita biometanu roste. Nahradit může až čtvrtinu spotřeby plynu

Biometan by mohl do roku 2030 nahradit až čtvrtinu spotřeby plynu v českých domácnostech. Jeho význam totiž neustále stoupá. Počet stanic, které biometan vyrábějí, vzrostl v Evropě za posledních 10 let čtyřikrát. V Česku zatím funguje jediná taková stanice v Rapotíně na Šumpersku. Biometan dodává do běžné distribuční sítě největšího českého distributora plynu GasNet.

Biometan je obnovitelnou verzí zemního plynu, kterou lze bez překážek vtláčet do plynárenské soustavy a využívat stejným způsobem jako plyn klasický. Jeho důležitost si uvědomují i čeští poslanci, kteří rozhodují o možné biometanové podpoře.

Ostře sledovaná novela zákona o podporovaných zdrojích energie určí budoucnost rozvoje často diskutovaných solárních a větrných elektráren i obnovitelného zdroje, který sehraje důležitou úlohu ve stabilizaci energetického systému v době rostoucího podílu zelené elektřiny v síti. V budoucnu také rozhodne o podpoře pro bioplynové stanice, které umožňují získávat energii ze zemědělských zbytků nebo biosložky komunálního odpadu.

Průkopnický projekt pro českou energetiku

Aktuálně je v České republice v provozu asi 400 bioplynových stanic, výroba biometanu a jeho vtláčení do plynárenské sítě však zatím probíhá pouze ve stanici Rapotín na Šumpersku. Ta je od roku 2019 napojena na síť největšího českého distributora plynu GasNet.

„Jedná se o průkopnický projekt pro celou českou energetiku. Z Rapotína jsme distribuovali naší plynovodní sítí k odběratelům už přes 1 milion m3 biometanu. To odpovídá roční spotřebě 500 českých domácností, které topí plynem. Dokazuje to, že naše stávající plynárenská soustava je na distribuci a využití biometanu připravena,“ vysvětluje Michal Ostatnický ze společnosti GasNet. Zároveň dodává, že právě nenáročnost přípravy infrastruktury pro přepravu, skladování i distribuci z místa výroby do místa spotřeby je jednou ze zásadních výhod biometanu jako obnovitelného paliva.

Podle asociace CZ Biom, která sdružuje tři čtvrtiny českých provozovatelů zemědělských a odpadářských bioplynek, by mohlo do roku 2030 přejít na výrobu biometanu asi 150 až 200 bioplynových stanic. Modernizované bioplynky i nově postavené stanice by pak měly podle odhadů ročně vyrobit až 500 milionů kubíků biometanu, což je asi čtvrtina spotřeby zemního plynu v českých domácnostech.

Biometan: palivo budoucnosti

Úprava bioplynu na biometan je trend, který se v evropských zemích rozvíjí už několik let. Zatímco v roce 2011 bylo v Evropě pouze 187 bioplynových stanic, které vyráběly biometan, na začátku roku 2020 to už bylo 725 stanic, uvádí Evropská bioplynová asociace. Jejich počet tedy během deseti let vrostl čtyřnásobně. Nejvíce výroben biometanu se nachází v Německu, Francii a Dánsku.    

„Všechny dnes běžně používané plynové spotřebiče jako kotle, sporáky nebo i auta na CNG fungují bez jakýchkoliv úprav i na biometan, respektive bioCNG,“ dodává Michal Ostatnický ze společnosti GasNet.

Bioplynu a biometanu se otevírají nové obzory i díky snaze o lepší odpadové hospodářství. V Česku se sice zákaz skládkování odpadu posunul z původně plánovaného roku 2024 až na rok 2030, i tak se ale řada lidí a obcí snaží rozumněji nakládat s biosložkou svých komunálních odpadů. Právě důležitost biologicky rozložitelných odpadů pro výrobu bioplynu dlouhodobě stoupá.

Dobrým příkladem, jak by výroba bioplynu měla vypadat v budoucnu, je zmíněná stanice v Rapotíně. Ta využívá zejména bioodpad z hnědých kontejnerů, zkažené a prošlé jídlo z potravinových prodejen a výroben či zbytky z restaurací z blízkého okolí. Veškerý biologicky rozložitelný odpad dokáže zpracovat včetně obalových materiálů. Na rozdíl od skládkování navíc nevypouští do ovzduší metan ani jiné plyny, které přispívají ke změnám klimatu.

PR článek

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?