Výkupní ceny s trochou filozofie

Tento článek je drobnou polemikou nad současným úsilím minimalizovat dopad evropské snahy o prosazení vyššího podílu obnovitelných energií na výrobě elektrické energie na zisky českých energetických firem, na předimenzovanou zdrojovou základnu a v neposlední řadě na smýšlení obyvatel České republiky.

Dlouhodobě garantované výkupní ceny elektrické energie z obnovitelných zdrojů zůstávají prozatím jediným skutečným východiskem pro viditelnější rozvoj tohoto sektoru. Toto konstatování vychází jak ze zkušenosti z různých evropských států, tak i ze studie zpracované v rámci evropského projektu ELGREEN.

To, že se nyní opět začínáme utápět v nesmyslných polemikách o tom, zda jsou lepší garantované výkupní ceny nebo kvótní systémy (či zelené certifikáty), je jen jedním z důsledků marasmu nastoleného více než stoletým budováním velké energetiky, jejímiž otroky jsme se stali všichni, kteří neodmítáme civilizaci jako takovou. Energetické firmy, stejně jako velké hutní a strojírenské firmy byly zakládány často s podporou státu, jak z důvodů strategických, tak i z účelu provázání nejsilnějšího průmyslového odvětví s politikou. Po dobu více než sto let si tyto firmy, původně případně i veřejné podniky, budovaly vztahy se státem natolik, že jej dnes v mnoha směrech ovládají. Tato skutečnost, spolu s nepřijatelným způsobem nakládání s přírodními zdroji, podstatně omezuje aktivity v oblasti nakládání s energií i materiálem v souladu s principy udržitelného rozvoje.

Jakákoli změna tohoto stavu je nesmírně obtížná i s ohledem na skutečnost, že člověk je od přírody tvor pohodlný. Jakmile si navykne na určitý standard plýtvání (pochybná kvalita našeho života je zcela bezpochyby vykoupena neuvěřitelným plýtváním přírodními zdroji), těžko se dá přesvědčit, že by mohl dosáhnout podstatně vyšší kvality života, pokud by se s bezbřehým plýtváním na všech úrovních přestalo. Je zde ovšem i další háček obludných rozměrů, a tím je všeobecně přijímané a uctívané pravidlo neoklasické ekonomie o efektivní alokaci zdrojů, jsou-li spravovány trhem. Z něho a z několika dalších pouček tohoto ekonomického směru se tak časem stala ideologie žijící vlastním perverzním životem, jehož smysl musí poslední zbytky zdravého rozumu zákonitě přivádět k šílenství.

Stejně tak musí zákonitě přivádět k šílenství subjekty životně spjaté s nenasytnými molochy energetiky jakýkoli pokus o nápravu současného neudržitelného stavu. Obávat by se přitom neměly (ony subjekty) ani tak nějakých jednotlivých pokusů, jako spíše změny myšlení a přístupu konzumentů k jejich zboží. Až si většina z těchto konzumentů uvědomí, že je ovládána nejen prostřednictvím informačních médií, nýbrž (a možná větší měrou) také skrze každou zásuvku 230 V (nebo také skrze každý benzinový stojan), pak teprve můžeme hovořit o nějakém podstatnějším zhoršení pozice oněch molochů. Podle všech indikátorů se však ještě dlouho tohoto celospolečenského hnutí mysli obávat nemusíme, nicméně prozíravost molochů nabádá k udušení jakéhokoli pokusu, dokud je to ještě relativně snadné (veřejné mínění je nakonec výrazně na jejich straně, minimálně tím, že je mu to vcelku jedno).

Ale zpět k onomu konkrétnímu pokusu. Vzhledem k tomu, že podpora obnovitelným zdrojům energie zůstává na základě Směrnice 2001/77/EC v rukou národních vlád, nebyl stanoven jednotný mechanismus podpory, ale je na zvážení každého státu, jakým způsobem podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektrické energie zvýší. Nejčastěji se hovoří o dvou mechanismech, a to o pevných výkupních cenách energie - FIT (tzv Feed-In Tariffs) nebo o kvótním systému, resp. o garantovaných obchodovatelných certifikátech - TGC (Tradable Guaranteed Certificates). O možnostech uplatnění a o výhodách a nevýhodách obou přístupů se vedou dlouhodobé diskuse i spory, které mimo jiné nahrávají i molochům. Nejdůležitější závěry vzešlé z části projektu ELGREEN, který pro daný účel zadala Evropská komise, lze shrnout následovně:

• Vždy je nutné si uvědomit, že důležitější než to, jaký systém či nástroj je pro podporu obnovitelných energií nakonec zvolen, je pečlivá příprava a návrh celkové strategie. Špatně navržený systém může být horší, než žádný systém. (Významně přitom také záleží na tom, do jaké míry je příprava ovlivněna molochy).
• Životnost systému musí být garantována po dobu, po kterou je plánován.
• Podpůrný mechanismus musí být omezen nějakým jasným časovým rámcem - např. 10 lety.
• Všechny výlučné překážky kladené obnovitelným zdrojům musí být odstraněny (či minimalizovány) - např. poplatky za připojení k síti, mimořádné poplatky za přenos apod. (opět záleží na vstřícnosti molochů).
• Systém TGC je možné upřednostnit pouze v případě, že je zaváděn jako přeshraniční systém v celoevropském měřítku; v současné době se jeví jako nepravděpodobné, že by takovýto harmonizovaný systém byl v brzké době zaveden. Podpora založená na odstupňovaných výkupních cenách je tudíž nejlepší strategií, dokud nebude zaveden mezinárodní systém obchodování s certifikáty.
• Výkupní ceny jsou upřednostněny ze tří důvodů: jsou velmi snadno zaveditelné a mohou být snadno revidovány pro nové kapacity ve velmi krátkém čase.
• Administrativní náklady pro výkupní ceny jsou zpravidla nižší, než při zavádění národního obchodování. Tato skutečnost je významná zejména pro malé země, kde je obtížné zavést konkurenční obchodování.
• Vždy je zde možnost jasného rozlišení mezi neharmonizovanou strategií pro stávající zdroje (odstupňované výkupní ceny) a mezi harmonizovanou strategií (mezinárodní obchod s certifikáty) pro nové zdroje.
• Pokud si každá země začne zavádět vlastní systém obchodování s certifikáty, vznikne směs různých systémů a velmi narostou transakční náklady na pozdější ustanovení harmonizovaného systému.
• Není zde žádná potřeba ani důvod pro změnu strategií pro stávající obnovitelné zdroje (pokud tedy nějaké rozumné strategie existují) ani na národních ani na evropské úrovni.
• Tato fakta vedou k základnímu závěru pro společnou harmonizovanou evropskou strategii, pokud se členské země rozhodnou pro společnou kvótní TGC strategii. Pro tento systém bude muset být jasně stanoveno datum zahájení (např. 1.1.2007).

Citovaná studie zcela jasně ukazuje, jak by se mělo přistupovat k řešení sporných otázek s dlouhodobým a masivním dopadem - velmi pečlivě a nezávisle je posoudit a navrhnout možnosti dalšího postupu. Důležitým bodem je ovšem uvědomění politiků, které cíle jsou podstatné (užitečné pro celou společnost) a které pouze zástupné (užitečné pouze pro část společnosti, pro molocha či dokonce pro jednotlivce).

Celá studie, z níž byly převzaty uvedené závěry je k dispozici na adrese www.tuwien.ac.at/iew.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost