Dopady nařízení 1774/2002 (ES) na kompostování kuchyňských odpadů

Od 1.1.2001 je v České republice prostřednictvím vyhlášky č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. zakázáno zkrmování kuchyňských odpadů hospodářskými zvířaty. Vyhláška zakazuje při výrobě krmiv, doplňkových látek a premixů používat mimo jiné následující materiály:

• Pevné komunální odpady jako např. odpady z domácností.
• Odpady z restauračních provozů mimo potraviny rostlinného původu, které s ohledem na jejich čerstvost nelze považovat za vhodné pro lidskou výživu.
• Obaly a jejich části, které byly použity na výrobky pro zemědělské a potravinářské účely.

Dodržování zákazu - zejména u odpadů z restauračních provozů - však bylo kontrolováno jen velmi zřídkavě. Od našeho vstupu do Evropské unie 1. května 2004 začne v ČR platit nařízení Evropské komise č. 1774/2002 (ES), které tento zákaz zpřísní, konkretizuje a navíc přinese vyšší míru kontroly (nařízení se nezapracovávají do národních legislativ, ale platí přímo). Problémy mohou způsobit omezení týkající se kuchyňských odpadů. Nařízení se vztahuje pouze na následující kuchyňské odpady:

1. pocházející z dopravních prostředků v mezinárodní přepravě,
2. určené ke krmení zvířat,
3. určené k použití v závodech na výrobu bioplynu nebo ke kompostování.

Nařízení 1774/2002 (ES) dělí organické materiály do tří kategorií dle hygienických rizik.

Mezi materiály 1. kategorie patří jiné kuchyňský odpad z dopravních prostředků v mezinárodní přepravě.
Mezi materiály 2. kategorie patří rovněž hnůj a obsah trávicího traktu.
Mezi materiály 3. kategorie patří mimo jiné:

• vedlejší živočišné produkty vznikající při výrobě produktů určených k lidské spotřebě, včetně odtučněných kostí a škvarků;
• zmetkové potraviny živočišného původu nebo zmetkové potraviny obsahující produkty živočišného původu s výjimkou kuchyňského odpadu, které z obchodních důvodů, z důvodů závady při výrobě nebo balení nebo jiné závady nepředstavující nebezpečí pro lidi nebo zvířata již nejsou určeny k lidské spotřebě;
• kuchyňský odpad vyjma odpadů z dopravních prostředků v mezinárodní dopravě.

Důležité je, že i malá příměs materiálu z vyšší kategorie znamená vyšší kategorizaci, a tudíž přísnější podmínky pro nakládání

Materiály 1. kategorie musí být zlikvidovány a žádné recyklační technologie nejsou povoleny. Pro některé materiály 2. kategorie již přichází v úvahu anaerobní digesce a kompostování, které jsou možné i pro všechny materiály 3. kategorie.

Kompostárny a bioplynové stanice musí splňovat zejména následující požadavky (podrobně popsané v příloze VI):

• při kompostování či anaerobní digesci je nezbytné odpad nadrtit na částice s maximálním rozměrem 12 mm,
• odpad musí projít teplotou 70°C po dobu 60 minut
• teplota musí být průběžně zaznamenávána a záznamy musí být archivovány pro případ kontroly,
• kompost či vyhnilý kal musí být analyzován mimo jiné i na patogenní organismy.

Z požadavků nařízení 1774/2002 ES vyplývá následující:

• kompostování kuchyňských odpadů bude možné pouze v bioreaktorech vybavených automatickým měřením teplot,
• digesce kuchyňských odpadů bude možná pouze na bioplynových stanicích s hygienizačním stupněm,
• producenti odpadů, kteří v současnosti využívají své kuchyňské odpady zkrmováním, budou v následujícím období hledat nové způsoby využití či likvidace těchto odpadů, to je příležitost pro některé kompostárny a bioplynové stanice získat ke zpracování odpad, který bude vyžadovat vysoké nároky na hygienizaci, ale zároveň poplatek za využití tohoto odpadu by měl být výrazně vyšší než u jiných odpadů,
• požadavky nařízení budou muset splňovat i kompostárny využívající odděleně sbírané komunální bioodpady, které obsahují i kuchyňské odpady, což se bude týkat převážné většiny systémů odděleného sběru bioodpadu v ČR,
• zvýšené náklady na využívání kuchyňských odpadů budou muset platit producenti odpadů ve zvýšeném poplatku za využívání tohoto odpadu.

V současné době staví kompostárnu splňující kritéria nařízení 1774/2002 (ES) např. ZD Jevíšovice. Většina stávajících kompostáren však není vybavena pro zajištění požadavků nařízení. Značné problémy bude plnění požadavků nařízení představovat zejména pro krechtové kompostárny, které jako jednu ze složek zpracovávají odděleně sbíraný komunální bioodpad s příměsí kuchyňských odpadů. Jako přechodné opatření se jeví nejvhodnější v tyto systémy sběru bioodpadu do doby než bude kompostárna vyhovovat požadavkům nařízení využívat pouze ke sběru zahradních odpadů.

Nová legislativa pravděpodobně přispěje k trendu využívání kuchyňských odpadů v bioplynových stanicích, které oproti bioreaktorovým kompostárnám již nemají takový handicap v investičních nákladech jaký mají vůči kompostárnám na volné ploše. Pro oddělený sběr bioodpadu bude nařízení 1774/2002 (ES) možná představovat krátkodobobý útlum, ale v dlouhodobější perspektivě zřejmě povede k zavádění modernějších systémů spočívajících v intenzivním systému odděleného sběru kuchyňských odpadů a extenzivním odděleném sběru zahradních odpadů.

Příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MZe 0002700601 "Principy vytváření kalibrace a validace trvale udržitelných a produktivních systémů hospodaření na půdě."

Článek byl uveřejněn v rámci řešení Realizačního programu ČR pro BRO.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost