Odborné články
Patří křídlatka do kultury nebo ne?
Před více než pěti lety jsme spolu s jedním farmářem na Teplicku hledali možnosti náhrady již tehdy nedostatkové dřevní štěpky, která ve značné míře je přednostně vyvážena za hranice naší republiky, nějakým jiným adekvátním surovinovým zdrojem. Představme si farmu, která sice se může nezasvěceným zdát malá, celková výměra orné půdy kolem 20 ha, avšak svým produkčním programem úzké specializace na pěstování léčivých bylin při minimální potřebě lidské práce odpovídající předním velkovýrobním podnikům. Součástí farmy je i speciální roštová sušárna, která je zařízena na spalování biomasy. Biomasa v podobě převážně dřevní štěpky je využívána prakticky od doby kdy byla tato sušárna postavena, tj. od 80 let minulého století. Původně se uvažovalo se spalováním LTO nebo tehdy již zaváděného zemního plynu, ale k realizaci nedošlo v případě plynové přípojky z finančních důvodů a LTO nebo jiného fosilního paliva z důvodů ekologických - v zájmovém území je omezeno kvůli ochraně ovzduší (oblast Českého středohoří, avšak mimo CHKO). Navíc plynová přípojka vzhledem velikosti obce a ke vzdálenosti nejbližšího napojení k stávající síti nepřichází v úvahu. Pochopitelně k tomu je třeba uvážit příliš vysoké ceny zemního plynu a také možnosti omezení dodávek v důsledku havárií a především politicko-ekonomických podmínek ve světě.
Uvedené důvody a nabízené možnosti řešení této situace nás nakonec donutily k výběru těchto možností: bioplyn a nebo spalování pěstované biomasy na vlastních pozemcích. Vzhledem k řadě tehdy nevyřešených otázek kolem zřízení a chodu bioplynové stanice jsme se rozhodli k založení několika pokusných ploch s energetickými plodinami. Volba na základě tehdy již dostupných informací v rámci členství v CZ Biom padla vzhledem na rozlohu možných pěstitelských ploch na druhy vykazující nejlepší výsledky na výzkumných plochách - vrby (popř. topoly), krmný šťovík a často ekology zatracovaná křídlatka. V místě již byla založena jedna malá matečnice vrb ze sadbového materiálu vybraného podle místních ekologických podmínek, ale za účasti jiného pěstitele, který o další pěstování bez snahy využít možností v té době poprvé vypsaných dotačních titulů k pěstování RRD ztratil zájem. Matečnice v té době zůstala více než rok opuštěná a neudržovaná. Přesto většina vysázených řízků se ujmula a jevila snahu dále se na stanovišti udržet. Ovšem v době převzetí plochu bylo nutno ošetřovat jako v roce výsadby. Bylo jasné, že porosty hned ke sklizni připravené nebudou a aspoň dva roky bude třeba intenzivní práce k dosažení první uspokojivé sklizně. Situaci navíc komplikoval sousední zastiňující starý topolový porost, který byl díky kalamitě v létě roku 2005 již odstraněn. Ani porost vrb nebyl vichřice ušetřen. V současné době se matečnice vrb obnovuje a rozšiřuje především o velmi perspektivní klon vrby košíkářské (Salix viminalis) původem ze Slovenské republiky uváděným pod označením šlechtitele z Gabčíkova - Salix viminalis “Gabčíkovo“. Tento klon v podmínkách téměř shodných s naší, pánevní oblastí dosahuje velmi zajímavých výnosů v sušině, cca. 10 tun ročně. I v našich podmínkách dosahuje velmi značných přírůstků již ve druhém roce po výsadbě. V současné době máme ze slovenské strany přímo od šlechtitele potvrzeno, že tento klon je v listině uznaných klonů vrb vhodných na pěstování v přírodních podmínkách Slovenska. V současné době však zatím vzhledem rozšiřování a obnově matečnice není sadba na prodej k dispozici. Zároveň se vyhodnocuje i ostatní sortiment vrbových druhů a klonů odlišných od zatím doporučovaných, avšak pro naši oblast naprosto nevhodných a ztrátových pro praktické využití. Námi pěstované klony vykazují mnohem lepší životnost a výkonnost než ty uváděné v listině doporučených klonů a druhů vrb.
Z dalších plodin nás zaujal krmný šťovík (Rumex tianshanicus x Rumex patientia), v 90 letech známý pod jménem jeho šlechtitele Uteuša – dnes uváděný pod označením Rumex OK 2 - Uteuša. Tato plodina nás zaujala inzerovanými výsledky výzkumu, a to především biomasy v suchém stavu a dobou sklizně. Ovšem řada doporučení ze strany výzkumných pracovišti co se týče způsobu pěstování nás v praxi velmi zklamala. Šťovík jsme zakládali prakticky třikrát.
Poprvé již v polovině 90 let z originálního osiva získaného z výzkumného pracoviště VÚRV v Chomutově a podle doporučení výzkumných pracovníků. Dopadlo to katastrofálně, v roce výsevu byly značné jarní přísušky a vzešlý porost nám před očima úplně uschnul, nepomohly ani závlahy. Další pokus provedený v následujícím roce v červnovém termínu se jevil jako úspěšný, ale příroda je ženského rodu a člověk neví, co od ní čekat - přišel silný první letní monsun a vzešlý šťovík nám před očima shnil. Zůstaly nám oči pro pláč. Ještě z původního osiva něco zbylo a řekli jsme si, že až bude čas, to zkusíme ještě do třetice znova. Mezi tím jsem začal pátrat po zkušenostech mezi pěstiteli, ale ti nám toho mnoho neřekli. Všichni na tom byli se svými zkušenostmi podobně a hrozilo, že nakonec pěstování šťovíku zanecháme. Z bezvýsledné situace nám pomohlo, že jsem si vzpomněl na moje pracovní cesty na Slovensko před více než dvaceti lety, kdy běžně v už v březnu v Bratislavě na trhovisku byl mezi nejranější zeleninou prodáván zeleninový šťovík. Vždycky mám ve zvyku jako snad každý agronom se zeptat odkud co je a jak se to pěstuje. A pochopitelně jsem si psal poznámky, mohu říci z vlastní zkušenosti - mají dnes cenu zlata.
Tak po vzájemné diskusi s mým kolegou jsme se dohodli, že to zkusíme opravdu znovu a podle zkušeností slovenských zelinářů. Před setím jsme udělali důkladnou přípravu půdy, ale co jsme podcenili, bylo hnojení,což nás stálo roční zpoždění v nástupu do první sklizně porostu. Porost jsme seli v optimálním termínu pro setí šťovíku a to období po uzrání semene - od konce července do poloviny září. Výsevek jsme vzhledem ke stáří osiva a možnému snížení klíčivosti zvýšili o téměř třetinu (z 5 kg na 7 kg /ha). Pochopitelně doporučovaný spon našimi výzkumníky jsme také zavrhli a využili jsme zkušenosti osvědčené praxe a to se nám plně osvědčilo! Zamítli jsme původně navrhovanou agrotechniku a začali se ke šťovíku chovat jako ke každé zelenině - spíše okopanině s přihlédnutím ke kořenovému systému, kde převažuje kůlový kořen. Tedy mnohem dříve než zjištěné skutečnosti uvedené v článku na odborné téma v časopisu BIOM 03/2005 Dr. Petříkové. Šťovík jsme vzhledem k pracovnímu vytížení kolegy seli až počátkem září roku 2003, do řádků cca. 30-40 cm od sebe, výsevek byl vzhledem ke stáří osiva zvýšen o polovinu, tedy na 9 – 10 kg na 1 ha. A protože termín výsevu z objektivních příčin opožděný připadl do období, kdy u nás bývá přísušek, muselo se porost zavlažovat. Vzešlý porost dobře přezimoval s minimálními ztrátami vyjma ploch bez závlahy, kde se projevila značná mezerovitost. V následujícím roce rostliny, které byly v dosahu závlahy tj. 80% plochy slibovaly první sklizeň a plochy bez závlahy v minulém roce se pomalu začínaly velmi nerovnoměrně zaplňovat klíčícími rostlinkami. Porost byl během vegetace několikrát prokypřen, ale přesto jsme nedokázali zabránit zaplevelení. Na použití herbicidů nebyl čas a část porostu již vybíhala do květu. Aby nebylo všemu zlému konec, do perspektivního, slibného porostu zaběhlo ze sousedního pozemku několik kusů krav a ty se postaraly o to nejlepší - potvrdily, že krmný je skutečně krmný. Ale zkušenosti našich předků nás učí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Porost se nadále udržoval kypřením mezičasů a částečně se ručně proplel. V loňském roce porost více zesílil, vyrovnal, ale ukázalo se, že chybí výživa. Převážná část porostu vykvetla a nasadila semeno. Protože se ukázalo, že je možné s pěstováním šťovíku dále uvažovat, rozhodli jsme se ke sklizni na semeno. Semeno jsme začali sklízet ručně, v době, kdy bylo opravdu zralé, tedy začalo samovolně vypadávat. Získali jsme tak velmi dobré osivo s klíčivostí 70%. Na příští rok uvažujeme s rozšířením vlastních produkčních ploch, setím do dobře připravené a vyhnojené půdy a na porostu z minulých let provést přihnojení.
A do třetice jsme se v rámci výběru vhodné plodiny rozhodli o plodinu velmi kontroverzní - pěstování křídlatky. Hlavní kriteria výběru - avizovaná uváděna produkce suché hmoty 40 - 50 t/ha a spalné teplo 19,4 MJ/kg sušiny. Celkem křídlatek rostoucích na našem území se uvádějí tři druhy - křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinense) a jejich kříženec křídlatka česká (Reynoutria x bohemica), ale nevěděli jsme pro kterou se rozhodnout. Lákavá byla obrovská křídlatka sachalinská, avšak podle informací získaných od majitelů tohoto druhu, kteří ji mají již mnoho desítek let na svých zahradách, přes obrovské rozměry velmi pomalu roste a hůře se ujímá, trpí pozdními mrazíky, takže v méně příznivých podmínkách vzchází nerovnoměrně a je opravdu velmi náročná na přísun živin. Japonskou jsme přímo zamítli, protože je skutečně velmi agresivní, silně se rozrůstá do okolního prostoru a navíc při opožděném nebo sklizni za zelena obrůstá dobře, ale tvoří málo nadzemní hmoty.
Nakonec, při porovnávání všech pro a proti jsme se přiklonili ke třetí, křídlatce české. Ale to ještě neznamená, že bylo vyhráno. Totiž ne každý typ a klon se hodí do kultury! Autor článku musel prozkoumat více než 40 lokalit na Teplicku než nalezl typ odpovídající požadavkům kultury - doba rašení, vzrůst, omezená agresivita vůči okolí a příznivá reakce na přihnojení. Nakonec takový typ byl nalezen a vysázen na pokusnou plochu o rozloze několika desítek metrů čtverečních. Pokus je nyní prováděn pod patronací VÚRV, VS Chomutov, ovšem pokus probíhá pouze za vlastní vložené finanční prostředky pěstitelů. Během pokusu, který je dnes rozšířen na 2 ha a v budoucnu se uvažuje podle potřeby sušárny rozšíření na zajištění paliva až na 7 ha, jsme zjistili, že teorie šířená některými výzkumnými pracovníky ať z Botanického ústavu AV, různých ekologických institucí a neobeznalou veřejností je naprosto mylná. Nechceme zpochybňovat práci výzkumníků v terénu, a dále speciálních laboratořích, jejichž práce si vážíme a ceníme si jejich výsledků, které nám poskytují velmi cenné podklady pro naši práci, avšak zkušenosti z provozu máme poměrně odlišné.
Vlastní množení porostů není tak snadné. Situace nás donutila založit pěstitelskou školku. Ujímatelnost čerstvě odebrané sadby je po výsadbě v rozsahu 40 - 60% podobně jako u sádí chmele. Navíc je velmi důležitá hloubka výsadby - udávaná hloubka 15 cm je ve skutečnosti totéž jako vysypat jednotlivá očka po povrchu půdy - znamená vysoké ztráty a mezerovitost porostu, která mizí teprve až po řadě let. Nejvhodnější hloubka je v rozmezí 18 - 25 cm, tedy na hloubku střední orby. Ukazuje se, že mělká výsadba podobně jako nerovnoměrná do hloubky trpí velmi pozdními mrazíky, navíc nerovnoměrně vzešlý porost trpí zaplevelením a také je velmi citlivý na příliš časté přejezdy - to vše znamená silné omezení růstu a velké ztráty ve výnosu nadzemní hmoty. Navíc se ukázalo, že k zajištění kvalitního porostu je nutné nejen hnojit, ale také ve správnou dobu a včas podle stavu porostu provádět kultivaci. Výsaz provádíme ručně za pluhem a celkové náklady na založení 1ha porostu odpovídá nákladu ca 70 000 Kč. Přitom musíme počítat s tím, že do ekonomicky únosné sklizně porost vstupuje nejdříve třetím rokem. Pro porovnání u křídlatky sachalinské tomu je až za 5 - 7 let podobně jako bambusu a ostatních gigantických vytrvalých druhů rostlin. V současné době se mimo jiné zabýváme možnostmi mechanizované sklizně, výživou a dále vhodným řešením přípravy sadby a způsobem výsadby. Navíc naše pokusné porosty jsou v současné době středem zájmu Botanického ústavu AV, jehož výzkumní pracovníci zkoumají fytoremediální a léčivé účinky v křídlatce obsažených chemických látek. Mimo to sami jsme měli možnost vyzkoušet a nadále zkoušíme možnosti využití těchto rostlinných látek v ochraně rostlin a jako léčivého čaje. Výsledky používání jsou zajímavé a perspektivní. Autor sám má velmi dobré zkušenosti s dlouhodobým užíváním léčivého čaje, s podobnými účinky jako u jiných rdesen, jako u rdesna ptačího (Polygonum aviculare) a křídlatkám nejvíce příbuzného rdesna mnohokvětého (Polygonum multiflorum) . Využívají se k léčení abscesů, zánětu tlustého střeva, anémie, závratí, hučení v uších, nespavosti, chronické hepatitidy, k podpoře tvorby kostní dřeně, mají proti revmatické účinky, zpevňují šlachy a kosti, a dále mají kladný vliv na mužskou a ženskou plodnost, také působí na bolesti kloubů a na dřevěnění končetin. Celkově má detoxikační a tonizační účinky.
V ochraně rostlin jsme zkoušeli extrakt na rajčatech, zatím máme málo výsledků, ale můžeme potvrdit velmi dobré účinky při preventivní aplikaci proti plísni bramborové na rajčatech. V plánu máme ve zkouškách pokračovat a to především na hlavní nosné plodině kolegy - jitroceli kopinatém (Plantago lanceolata), kde velké škody na droze působí houbové choroby, především ze skupiny padlí.
Naše uvedené zkušenosti potvrzují, že pěstování křídlatky má smysl. Křídlatka není jen bezúčelný invazní plevel, ale také regulérní a velmi perspektivní plodina budoucnosti se širokým spektrem využití. Tedy do kultury ano.
TweetČlánek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem
Související články:
Stav a možnosti využití rostlinné biomasy v energetice ČR
Proti erozi i na energetické využití
Křídlatka v české, slovenské a švýcarské právní úpravě
Křídlatka jako energetická plodina
Ekonomika a konkurenceschopnost biopaliv
Nezapomínejme na křídlatku
Biomasa z energetických rostlin
Kofermentace křídlatky při anaerobní digesci hovězí a prasečí kejdy
Jak jsme pokročili s využíváním biomasy
Názor odborníka z jiného oboru
Zkušenosti s pěstováním biomasy
Pěstování a využití energetických a průmyslových plodin
Zobrazit ostatní články v kategorii Pěstování biomasy
Datum uveřejnění: 6.4.2006
Poslední změna: 3.4.2006
Počet shlédnutí: 21419
Citace tohoto článku:
HULEŠ, Ludvík: Patří křídlatka do kultury nebo ne?. Biom.cz [online]. 2006-04-06 [cit. 2024-12-13]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz-pestovani-biomasy-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/patri-kridlatka-do-kultury-nebo-ne>. ISSN: 1801-2655.