Sklizeň vrbových porostů a několik dalších připomínek

V poslední době stoupá poptávka po biopalivech, především po dřevní štěpce. Zatím nejvíce se na trhu uplatňuje štěpka z těžby lesních porostů a po kalamitách. Avšak již v nynější době přes mnohé odhady zásob dřevní hmoty v lesích se v důsledku vzrůstající spotřeby především velkoodběrateli - elektrárenskými a teplárenskými společnostmi se dřevní štěpka stává nedostatkovou surovinou. Proto z tohoto důvodu je nutné situaci řešit formou pěstování rychlerostoucích dřevin ( RRD), případně dalších rostlin s vysokým výnosem biomasy.

V úvahu přichází celá řada možných druhů ať vytrvalých nebo jednoletých, ale řada z nich není dostatečně provozně vyzkoušeno a snad s výjimkou obilovin, trav a zatím nedostatečně pro provoz připraveného krmného šťovíku a dále technického konopí, často však jednostranně zamítaných řadou ekologických aktivistů a některých vědeckých úzce a účelově zaměřených kruhů. Zatím nejlepší možnosti co do významu, výnosu biomasy a vlastností spalování se jeví RRD, především již ve světě užívané vrby a topoly. Z těch se v tomto zaměříme na vrbové porosty, které při vhodném výběru druhů a jejich klonů mohou dosahovat velmi vysokých výnosů biomasy, jak v čerstvém stavu, tak i v sušině. Podklady výběru vhodného materiálu k pěstování v lokálních podmínkách najde pěstitel mnoho nejen v literatuře, ale také v listině doporučených klonů, která je neustále doplňována a inovována každým rokem. Ovšem o výnosu RRD však nerozhoduje jen správný výběr druhů a klonů, způsob založení kultury, pěstování a ošetřování, ale také sklizeň. Rozhodně nejzajímavější je sklizeň mechanizovaná pomocí sklizňových strojů, ale v současné době se musíme zatím spokojit vícefázovým systémem za použití velkého podílu ruční práce při přibližování a vlastním štěpkování. Tyto problémy se pochopitelně již ve světě zdárně řeší a doufejme, že se výsledky výzkumu uplatní v široké míře i u nás.

Pro vlastní sklizeň porostů vrb je určení doby sklizně. Často se porosty sklízí buď příliš brzy, kdy dřevina nestačí dobře vyzrát do technické zralosti nebo naopak až v době počátku vegetace. Pak se při nedodržení technických a biologických podmínek nestačíme divit a mnoho z nás pociťuje zklamání. Už staří vrbaři během staletí přišli na to, že podmínkou úspěšných a vysoce úrodných sklizní proutí a holí je důležité znát vlastnosti jednotlivých druhů vrb, období vhodné technické zralosti dané ekonomickými a ekologickými podmínkami oblasti pěstování. Je jasné, že musili uvažovat už od výběru stanoviště po výběr vhodných druhů a jejich obchodní využití. Samozřejmě je známo, že vrby je nejlépe sklízet v době vegetačního klidu. Ten je dán obdobím od opadu listů až do rašení.

Právě v období opadu listů dřevo nejlépe vyzrává. Sklizeň lze tak provádět prakticky po celou zimu s výjimkou silného mrazu a nejlépe pokud není sníh. Sklízí se prakticky až do jara, kdy začíná proudit míza. Zhruba se jedná o období asi od 15. listopadu až do konce února po případě až do poloviny března. Při sklizni je třeba dodržet technologii tzv. holého řezu, kdy je nutné sklidit veškerou nadzemní hmotu. Důvodem není jen to, že zbylé výhony mohou v případě pěstování na proutí a hole ke zhoršení kvality výsledného produktu větvením zbylých částí, ale především fakt, že právě nekvalitní a často poškozené nadzemní části mají za následek snížení rychlosti a množství obrůstající hmoty prutů v následujících letech.

Často u poškozených, včas neočištěných rostlin dochází k zvýšenému napadení škůdci a dřevokaznými houbami. Sklizeň porostů by měla být provedena i ve vhodném stáří porostu. Uvažované období doporučované některými výzkumnými pracovišti v současné době však nebere v potaz fakt, že doba sklizně podle stáří porostu je přesně vyhraněna vnímavostí jednotlivých druhů a klonů k houbovým chorobám a způsobem založení a dalším ošetřování vrbové kultury. Pochopitelně nevyjímáme vliv přírodních a klimatických podmínek daného stanoviště.

Ale vrátíme se k období sklizně - často se setkáme u málo zkušených pěstitelů a bohužel i na výzkumných pracovištích, že porosty jsou sklízeny v době mízy nebo dokonce během vegetace. Potom porosty špatně obrůstají a není se čemu divit, že na několik let slabě přirůstají a špatně vyzrávají. Takové zásahy snižují nejen výnos biomasy porostu, ale také životnost porostu. Navíc dochází k nadměrnému zaplevelení porostů a během kultivace k silnému mechanickému poškození kultury. Není na škodu upozornit i na dobu obmýtí - doporučované min. 3-leté však nelze paušalizovat, stejně tak v případě delších období. Doba obmýtí je totiž dána nejen způsobem pěstování, ale především biologickými vlastnostmi porostů dané především druhovým složením.

Bohužel klony do současné doby doporučované ne zcela vyhovují v tradičních oblastech, kde se vrby již v minulosti intenzivně pěstovaly a dodnes se vyskytují zbytky těchto kultur staré až více než 50 let. Tyto porosty byly často sklízeny v obmýtí 1 - 3 roky a přesto měly vysoké výnosy. K podobným závěrům docházejí také naši kolegové na jižním Slovensku a v Maďarsku. Je pochopitelné, že klony a druhy rajonizované do výše položených oblastí se do nižších poloh nehodí, nejen pro jiný biorytmus, ale také neschopností odolávat nepříznivému nadměrnému tlaku škůdců a chorob, abiotických vlivů a hlavně menší schopností využití živin při intenzivní kultuře. Proto je nutné na tento fakt upozornit, aby se předešlo k možnému zklamání pěstitelů těchto vrbových porostů. Začátečníkům doporučujeme se v případě pochybností obrátit se na zkušené pěstitele.

Ze zkušeností praxe víme, že řada tzv. oprávněných projektantů (ÚSES) nezná o vrbách prakticky nic, nikdy ani neví jak taková vrba vypadá! A pokud jim ji ukážete, tak vám budou tvrdit co je to za exota, tedy podle řady úředníků odpovědných za životní prostředí dokonce za dřevinu nepůvodní a tudíž do naší přírody coby cizí prvek. Dokonce vám budou tvrdit, že se jedná o druh agresivní, pro naši přírodu nebezpečný invazní plevel! Stojí za úvahu zda by nakonec nebylo lepší pro projekci nových vrbových porostů (stejně tak ostatních RRD) dát možnost pěstitelům porostů a příslušným výzkumným pracovištím produkujícím sadební materiál v jednotlivých regionech než lidem, kteří obrazně nepoznají býka od krávy. Jinak nedosáhneme požadovaných výsledků při rozšiřování nových kultur pěstování biomasy.

Vrby nejsou jen lesní stromy, ale především nedílná součást krajinné zeleně a také vždy byly považovány v našich zeměpisných šířkách za kulturní dřeviny (dokonce za Rakouska, první republiky, až do padesátých let ) na zemědělské půdě, tedy ne lesní, jak je nám mnohde vnucováno příslušnými úředníky a pracovníky příslušných, dále nejmenovaných lesních odborných institucí včetně ministerstev.

Podobná situace je bohužel i u topolových kultur na zemědělské půdě a hrozí v případě nových druhů RRD, jako olše, jilmy,habry, akáty a další. A že to není jenom náš problém, to potvrzují shodné zkušenosti i našich slovenských kolegů.

Mimo to často se nás lidé ptají, kdy štěpkovat, zda v čerstvém stavu nebo až po předsušení. Volba závisí na vybavení strojovým parkem a na určení k jakému využití je štěpka určena. Pokud se jedná o spalování štěpky v kotlích do výkonu 1 MW nebo ke zpracování do briket či peletek anebo dokonce k uskladnění do zásoby je lepší štěpkovat dřevní hmotu předsušenou, a potom dále dosoušet. Pak je nutné mít k dispozici dostatečnou kapacitu skladovacích objektů, aby štěpka byla uchována dlouhodobě suchá, jinak hrozí zapaření a samovznícení.

V případě vyššího výkonu než 1 MW a do teplárenských a tepelných elektráren lze spalovat štěpka čerstvá.

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?