Suchá stabilizace zbytkového odpadu a oddělený sběr

Na základě nedávné exkurze na technologii suché stabilizace zbytkového odpadu nedaleko Milána a následné diskuse s různými odborníky jsem se pokusil načrtnout, co by mohlo znamenat zavedení tohoto typu technologie v našich podmínkách - zejména s ohledem na rozvoj odděleného sběru využitelných složek komunálního odpadu. Jelikož nejsem odborníkem na mechanicko-biologickou úpravu, tak tento článek prosím berte jako diskusní a za každou větu si přimyslete maličký otazník.

Při úvahách o použití technologie suché stabilizace by měly být zváženy rovněž tato opatření:

1. Zavedení intenzivního odděleného sběru kuchyňských odpadů - kvůli tomu, aby v lehké frakci, která je dále používána jako palivo, nebylo příliš mnoho vlhkosti, dusíku a chlóru (z kuchyňské soli).
    
2. Zdokonalení sběru nebezpečných odpadů - když by se tyto odpady dostávaly ve větší míře do zbytkového odpadu, tak by to znamenalo především velkou kontaminaci těžké frakce, kterou by pak nebylo možné ukládat na skládky komunálního odpadu, ale musela by jít na skládky nebezpečného odpadu, což by bylo velmi drahé (rizikové složky se během suché stabilizace kumulují v těžké frakci).
    
3. Zahrnutí odpadů obsahujících PVC do sběru nebezpečného odpadu. Tímto se by se omezil hlavní zdroj chlóru, který se vyskytuje v lehké frakci ze suché stabilizace, a tím by se zvýšila certifikovatelnost tohoto paliva.
    
4. Zákaz výroby a prodeje těch výrobků z PVC, ke kterým existují přijatelnější alternativy.

Dalšími opatřeními mohou být:

5. Zintenzivnění odděleného sběru plastů, jelikož v něm se odseparovává i PVC.
    
6. Zintenzívnění odděleného sběru skla, jelikož to zůstává v těžké frakci a v průběhu procesu je nemožné jej odtřídit tak, aby bylo využitelné.
    
7. U separace papíru se zaměřit zejména na dobře recyklovatelné papíry - novinový, kancelářské papíry, lepenku,..., zatímco papíry obtížně recyklovatelné - obaly potravin, různé vysoce kvalitní a vysoce upravované papíry, apod. - se mohou i nadále dostávat do zbytkového odpadu. Lepší by však bylo najít možnost jejich odděleného sběru a energetického využívání bez MBÚ mezistupně.

V tuto chvíli mi připadá, že zavádění technologie suché stabilizace není představitelné bez současného výrazného zlepšení a zintenzívnění odděleného sběru a to zejména nebezpečných a kuchyňských odpadů.

Proč si myslím, že suchá stabilizace je pro současnou situaci v ČR vhodná technologie pro zpracování zbytkového odpadu:

• Dosahuje zhruba stejné úrovně snížení hmotnosti zbytkového odpadu, obsahu organických látek a dalších sledovaných parametrů, jako se dosáhne při spalování.
   
• Na rozdíl od spalovny poskytuje o jeden stupeň navíc pro kontrolu kvality spalovacího procesu (lehká frakce by měla být certifikována jako palivo - takže mohou být sledovány nejenom emise, ale i palivo).
   
• Zavedení suché stabilizace by (minimálně teoreticky) mělo znamenat větší důraz na oddělený sběr a materiálovou recyklaci.
   
• Jde o flexibilnější technologii než je spalovna (v extremním případě může být relativně snadno přeměněna na kompostárnu a v méně extrémních případech, může být např. úpravou intenzity provzdušňování během fermentačního procesu měněna priorita výstupu, kterou pak nemusí být suché a kvalitní palivo, ale např. snížení obsahu organických látek, sanitace, rozklad organických cizorodých látek, apod.)
   
• Technologie mechanicko-biologické úpravy umožňují větší míru decentralizace odpadového hospodářství a když jsou dobře začleněny do místního systému nakládání s odpady, tak jsou obvykle i investičně a provozně méně náročné než spalování.

Technologii suché stabilizace považuji jako vhodný mezistupeň v rámci dlouhodobé vize "Zero waste", která umožňuje relativně málo životní prostředí zatěžující zpracování těch komunálních odpadů - které buď zatím nejsme schopni třídit a nebo je neumíme využívat - aniž by omezovala rozvoj třídění a využívání odpadů.

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?