Jak bioplyn přispívá na cestě k uhlíkové neutralitě

Česká republika deklaruje dle aktualizované Politiky ochrany klimatu snížit emise o 55 % oproti produkci z roku 1990. Na úsporu emisí se však dá nahlížet různou optikou a nyní budou posuzovány také v rámci kritérií udržitelnosti definovanými směrnicí RED II a III. Zkusme se ale ohlédnout zpět ještě před platnost těchto směrnic a alespoň rámcově si definujme, jaký podíl na úsporách emisí hraje obor bioplynu.  

Propad v produkci emisí krátce po roce 1990 byl způsoben samovolně změnou průmyslu vyvolanou dobou, tedy bez velkého přičinění nástrojů určených k redukci emisí, tak jak je známe ze současné doby. V roce 2021 jsme měli za sebou třicet let a úsporu 34 %. Po covidovém roce přišla energetická krize spojená s násilím na Ukrajině a rok 2023 zaznamenal propad v produkci emisí o neuvěřitelných 15 %. Následujících pět let bude tedy velkou otázkou, zda se podaří udržet klesající tendenci emisí, a ještě dotáhnout zbývajících 8 % anebo naopak se zotavením společnosti emise opět vyskočí. Finále tedy bude hodně náročné, a to i vzhledem k tempu rozvoje úsporných řešení, které zaostává oproti očekávání. Současná úspora 47 % představuje zhruba 95 mil. tun emisí CO₂. 

Česká republika mezi roky 2006 až 2021 vyprodukovala 4,5 miliardy tun CO₂.  Vlivem klesající výroby tak snížila emise o přibližně 1,7 miliard tun CO₂ oproti tomu, kdyby pokračovala v emisní produkci roku 1990. Na této úspoře se obor bioplynu podílí nejméně 4,3 %. Úspora je totiž tvořena z několika dílčích přínosů, a ne všechny lze jednoduše kvantifikovat. Mezi ty zřejmé patří úspora, která je tvořena vytěsněním elektřiny a tepla s vysokou produkcí emisí. Další úspory přichází s využitím kejdy a hnoje, tedy s omezením jejich skladování a také využitím digestátu jako náhrady za minerální hnojiva. Mezi nepřímé úspory patří produkce finálních výrobků, které se na místo dovozu ze zahraničí díky energii z bioplynu produkují v ČR. 

To, co by mělo v následujících letech nabývat na významu je úspora emisní z biometanu použitého v dopravě. Právě doprava a její vysoká závislost na fosilních palivech je segment průmyslu s problematickými úsporami. Dopravní výkon trvale roste, což jde proti křivce úspor. Z pohledu udržitelnosti, bezpečnosti a snížení závislosti na importu paliv by takový vývoj měl být doprovázen masivním rozvojem biometanu a dalších obnovitelných plynů. 

Zásadní transformace je nevyhnutelná. Rok 2030 navíc není tzv. „konečná“, ale jen dílčí cíl na cestě k uhlíkové neutralitě. K tomuto závazku vede několik cest a z obrázku 2 je zřejmé, že každá z cest představuje rozdílnou sumu vypouštěných emisí. Úsporná opatření by měla být nasazována co nejdříve a rozhodně by strategie neměla spoléhat na další krize či pandemie.

   Článek byl publikován v časopisu Biom 1/2025 S bioenergetikou na cestě k uhlíkové neutralitě.

Tweet

IEA: stále nevyužíváme plný potenciál bioplynu a biometanu

Alternativní termické procesy využití biomasy

Pfeifer Holz v Chanovicích: dřevozpracující závod zaměřený na udržitelnost

Biomasa a bioplyn: cesta pro uhlíkově neutrální Česko

Biometanová stanice Krakořice mění hnůj na zelený plyn