Bioodpady z našich kuchyní: Cesty k hygienickému a udržitelnému zpracování

Zvyšující se důraz na udržitelný rozvoj a cirkulární ekonomiku očekává správné nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, zejména kuchyňskými zbytky. Tento článek zkoumá současnou realitu v České republice v souvislosti s blížící se legislativní povinností separace gastroodpadů od roku 2028. Upozorňuje na nedostatečnou připravenost měst a obcí, omezené kapacity koncových zařízení a nejistotu kolem budoucích legislativních kroků. Zvláštní pozornost je věnována hygienizaci jako nezbytnému článku celého procesu – z hlediska legislativních požadavků, technických řešení i finanční náročnosti. Česká republika však stále není zdaleka na cestě k plnění stanovených cílů, chybí reálná systémová podpora, jasná legislativa i strategické plánování. Bioodpady tak představují stále výzvu, ale především příležitost k transformaci odpadového hospodářství směrem k udržitelné budoucnosti. 

Biologicky rozložitelné odpady (bioodpady) a kuchyňské zbytky, v minulých dekádách vnímané jako bezcenný odpad, představují významný zdroj živin, organické hmoty a energie a současně jejich separace je velmi důležitá pro samotné dosažení všech závazků a cílů, ke kterým jsme se jako Česká republika zavázali. S moderními přístupy jejich zpracování, včetně kompostování a anaerobní digesce, přichází důraz na jejich hygienizaci, která je klíčová pro jejich bezpečné a funkční využití nejen v zemědělství. Často slýcháme, že jsme na vše připraveni a nic nebude problémem. Vize jsou optimistické.

Skutečnost

Ale nežijeme tak trochu s klapkami na očích? Jsme opravdu schopni dosáhnout všech závazků a cílů v termínech, ke kterým jsme se zavázali? Jsou města a obce připravené na separaci gastroodpadů? Máme dostatek koncových zařízení? 

Realita není tak růžová, závazky a cíle dlouhodobě nenaplňujeme. Rok 2028 a povinnost separovat gastroodpady se blíží, někomu se může zdát tento termín celkem vzdálený, ale pro realizaci celého systému od A do Z je to málo. Jen nastavení celého systému v rámci města či obce, trvá od průzkumu trhu, přes projektovou dokumentaci, výběr vhodných dodavatelů nádob i služeb samotných a osvětu mezi obyvateli, až po samotnou realizaci, v řádu let. Reálně hovoříme o dvou až třech letech. 

A co samotná koncová zařízení, kompostárny a bioplynové stanice, které mají oprávnění tento druh odpadu přijímat, máme jich dostatek, jsou připravena? A jak dlouho bude trvat se připravit. Jakožto provozovatel obou výše zmíněných zařízení, si dovoluji konstatovat: „A na co se mám připravit?“ Vždyť sami nevíme, co bude dál, na podzim nás čekají volby, co bude po nich? Budeme se držet původních závazků, nebo se začnou měnit, upravovat a odsouvat?  Mám chystat projekty a investovat statisíce, když budoucnost je nejistá? Z logiky věci již nyní i někteří legislativci začínají vyjadřovat své obavy z daných termínů a považují je spíše za nereálné s nutností je o pár let odložit.

Hygienizace

Možná Vás napadne, proč je vlastně hygienizace nezbytně nutná. Legislativa nám to nařizuje. Odpad z kuchyní a stravoven obsahuje i živočišné složky a ty mohou být nositelem patogenů, které je nutné před jejich zpracováním na koncovém zařízení zlikvidovat, protože mohou být potenciálním zdrojem nákazy. K tomu je nutné tento odpad nejprve drtit na frakci 12 mm, a poté termicky upravit, a to kompletním zahřátím vstupu na 70 °C po dobu minimálně jedné hodiny. Tím dojde k likvidaci všech termotolerantních bakterií, patogenů. 

Celá hygienizační linka se neskládá pouze z drtiče a hygienizace samotné. Nejprve musíme odpad přijmout do příjmové nádrže, následně zbavit všech nerozložitelných příměsí, které bohužel neumíme eliminovat, protože neukázněný lidský faktor vždy nějaké nesprávně vytřídí. Následuje drcení, hygienizace, poté chladnutí vstupu a vtláčení do fermentorů, pořizovací cena takovéhoto zařízení se pohybuje v řádech desítek milionů. A to nehovořím o samotné projektové dokumentaci, všech legislativních opatřeních a samotném stavebním a povolovacím řízení. Pak se s celkovými náklady můžeme pohybovat od 30–50 milionů Kč, vše závisí na velikosti zařízení. Celková doba realizace od nápadu po zahájení provozu nabyde několika let, reálně 3–5 let. 

Finance

Co se týká finančních toků, případných dotačních titulů, jak všichni velmi dobře víme, finance se nedostávají v potřebném množství a dotační tituly pro podporu nakládání s bioodpady se v dohledné době nechystají. Očekávají se změny ve způsobu financování, mohlo by se jednat o způsob podpory, kdy žadatel dostane jistou část dotace, můžeme hovořit například o 10 % a cca 50 % by bylo zajištěno bankovním úvěrem, který by v dané situaci byl poskytnut za výhodnějších podmínek, takto může vypadat nový model financování a podpory ze strany státu. Významná podpora by měla být směřována do podpory komunitní energetiky. V rámci Operačního programu spravedlivá transformace se očekává podpora, která bude směřována jen do některých krajů, více podrobností lze očekávat v průběhu července. 

Závěr 

Bioodpady a kuchyňské zbytky představují výzvu a příležitost zároveň. Při správném zacházení s důrazem na hygienizaci mohou plnit roli obnovitelného zdroje živin a energie, a zároveň přispívat ke zmírnění klimatických dopadů a regeneraci půdy. Moderní technologie, podpořené odpovědným přístupem veřejnosti a promyšlenou legislativou, mají potenciál přeměnit odpad na klíčový prvek cirkulární ekonomiky. Ale k tomu všemu nám schází tah na branku. Potřebujeme podporu legislativců, jasné a reálné vyjádření cílů a pevné nástroje k jejich dosažení. Jednoznačně nám schází koncept, pochopení a správné uchopení celé problematiky od producenta až po zpracovatele odpadu. 

Článek byl publikován v časopisu Odpadové fórum 7-8 2025.

Tweet

Technologie zvyšující efektivitu výroby bioplynu

Bioodpady z našich kuchyní: Cesty k hygienickému a udržitelnému zpracování

Efektivní hospodaření s digestátem

Výpočty úspor emisí v bioplynu, biometanu a pevné biomase

Inovace BPS od Johann Hochreiter s.r.o.