Nakládání s biologickými odpady v provincii Miláno (6) suchá stabilizace firmy Ecodeco

Většina informací obsažených v článku pochází od Enza Favoina, který celou exkurzi organizoval.

Závod firmy Ecodeco S.p.A. provádí suchou stabilizaci zbytkového komunálního odpadu. Ročně zpracovává 60.000 tun zbytkového komunálního odpadu od zhruba 250.000 obyvatel z provincie Lodi. Tento relativně nízký objem odpadu je dosažen díky intenzivnímu třídění u zdroje, které dosahuje 45 procent a v plánu je dosažení 50-55%. Poplatek za přijetí jedné tuny zbytkového odpadu se pohybují mezi 70 - 75 Euro na tunu.

Celá plně automatizovaná technologie se skládá z těchto etap:

• Navezení zbytkového odpadu do haly závodu, ve které je udržován podtlak, aby nedocházelo k únikům zápachu. Odsátý vzduch je zbavován zápachu v biofiltru umístěném na střeše haly.
• Drcení zbytkového odpadu a jeho přenášení na jeden ze 14 řádků (jeden řádek představuje denní kapacitu závodu - 200 tun), kde probíhá suchá stabilizace. Drcení probíhá pouze přes den, kdy je k dispozici obsluha - pro případ poruchy drtiče, např. v důsledku ucpání extrémně tvrdým materiálem. Mimo pracovní dobu obsluhy je drtič vypnut a nadrcený materiál je přenášen do fermentační části technologie.
• Suchá stabilizace - jde o aerobní fermentaci s extrémním přebytkem vzduchu (zhruba padesátinásobným), která využívá proudění vzduchu a tepla vzniklého při fermentaci k vysušování materiálu. Stabilizace trvá 14 dní. Vzduch je nasáván z hromady přes perforovanou podlahu. V odsávaném vzduchu je měřena teplota. Každý řádek je možné sledovat a regulovat samostatně. Cílem suché stabilizace není dosažení vysoké míry rozkladu organického materiálu, ale jeho vysušení. V průběhu suché stabilizace ubude 25% hmotnosti - 20% jako voda a 5% jako oxid uhličitý. Výluh ze zbytkového odpadu je využíván pro zvlhčování biofiltru.
• Mechanická úprava skládající se ze sít, třídičů na základě hustoty, magnetických odlučovačů a dalších třídících mechanismů. Během mechanické úpravy je z původní hmoty zbytkového odpadu získáno 5% kovů, 50% RDF (Refuse Derived Fuel - palivo z odpadu) a 20% výmětu. RDF se skládá zejména z papíru a plastů a splňuje italské normy pro užití jako palivo (např. pro Cl je limit 0,9 %). Výmět obsahuje zejména sklo, keramiku a prach a je ukládán na skládku komunálních odpadů. Výmět představuje zhruba 10% z celkového komunálního odpadu. 

RDF je prodáváno zejména do nedaleké elektrárny a do cementáren. Poplatky za příjem odpadu ke zpracování se podílí pouze z 15 až 30% na celkových příjmech. Investiční náklady se pohybovaly kolem 10 mil. Euro. Spotřeba energie na úpravu jedné tuny odpadů se pohybuje mezi 15-20 kWh (pokud by cílem technologie nebylo vysušení, ale stabilizace před uložením na skládku, tak by se spotřeba energie zvýšila až na 50 kWh na tunu odpadu).

Výhody této metody úpravy odpadů oproti spalování jsou zhruba tyto:

• je ekonomicky únosná i pro menší kapacity - dokonce i pod 10.000 tun,
• je flexibilní (nestojí v cestě intenzifikaci odděleného sběru komunálních odpadů), v případě potřeby může být závod přeměněn zčásti či zcela na kompostárnu, nebo je možné přejít na nižší průtoky vzduchu a místo vysoušení odpadu maximalizovat rozklad - tedy neoptimalizovat technologii na produkci RDF, ale na maximální snížení biodegradabilní frakce,
• je o něco levnější (v italských podmínkách se provozní náklady spaloven pohybují od 90 do 150 Euro na tunu odpadu),
• je lépe přijímána veřejností.

Nevýhodou technologie suché stabilizace oproti spalovnám komunálního odpadu je především potřeba intenzivního odděleného sběru odpadů a to zejména nebezpečných odpadů. Pokud by totiž nebezpečné odpady nebyly pečlivě tříděny u zdroje, tak by zůstávaly ve výmětu, který by mohl být následně natolik kontaminován, že by nezbývalo, než jej ukládat na skládky nebezpečného odpadu. Nedokonalý sběr nebezpečných odpadů představuje velký problém u všech technologií nakládání s komunálním odpadem, ale u mechanicko-biologické úpravy je tento problém o něco lépe detekovatelný.

Exkurze proběhla v rámci twinning projektu "Centrum pro hospodaření s odpady" CZ/00//IB/EN-02

Obr. 2: Rozvod odsávaného vzduchu do biofiltru
Obr. 3: RDF frakce po roztřídění stabilizovaného odpadu
Obr. 4: Aerobní fermentace / stabilizace
Obr. 5: Aerobní fermentace / stabilizace
Obr. 6: Aerobní fermentace / stabilizace
Obr. 7: Model biofiltru
Obr. 8: Vzorek RDF

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost