Hodnocení změn druhového složení při rozdílném způsobu obhospodařování travních porostů

Úvod

Výroba píce na trvalých travních porostech (TTP) je ekonomicky nejvýhodnějším produkčním využitím půdy, jak to uvádí např. Šantrůček (2001) a jiní autoři. Vedle toho, že pastviny a louky mohou sloužit jako důležitý zdroj hlavních živin a energie pro hospodářská zvířata, mají také řadu nenahraditelných mimoprodukčních funkcí, které budou postupně stále více nabývat na významu před hodnotou jejich produkce (Hučko, 2006). K těmto funkcím patří mj. zachování druhové diverzity. Mrkvička & Veselá (2001) zmiňují, že druhová diverzita TTP závisí na stanovištních podmínkách, zejména na vodním, výživném režimu a na způsobu exploatace. Při extrémní úrovni základních ekologických faktorů (vodní a výživný režim) a pastevním využití se druhová diverzita redukuje. Cílem tohoto příspěvku je vyhodnotit změny botanického složení v závislosti na rozdílném způsobu obhospodařování (hnojení a intenzita exploatace) trvalých travních porostů.

Materiál a metodika

V roce 2003 byl na lokalitě Rapotín založen dlouhodobý maloparcelový (rozloha parcely: 12,5 m²) pokus, u kterého probíhá studium všestranných funkcí trvalých travních porostů. Oblast je charakterizována jako mírně teplá, vlhká, vrchovinná a patří do geomorfologického útvaru Hrubý Jeseník. Experiment se nachází v nadmořské výšce 390-402 m, na východním svahu se svažitostí 5,1-6,2°. Na pokusném pozemku je kambizem modální (s horizonty Am-Bv-B/Cc-Cc). Zrnitostní složení humusového horizontu odpovídá půdám písčito-hlinitým (Ržonca et al., 2006). Před zahájením pokusu byla lokalita využívána pastvou skotu a dominantními druhy v travním porostu byly: Dactylis glomerata, Poa pratensis, Lolium perenne, Trifolium repens a Taraxacum sect. Ruderalia.

Experiment zahrnuje 16 variant ve čtyřech opakováních. Každoročně jsou na porostech uplatňovány 4 intenzity využití: intenzivní (4 seče/rok; 1. seč do 15. května; každá další po 45 dnech), středně intenzivní (3 seče/rok; 1. seč mezi 16. a 31. květnem; každá další po 60 dnech), málo intenzivní (2 seče/rok; 1. seč mezi 1. a 15. červnem; další po 90 dnech) a extenzivní (1-2 seče/rok; 1. seč mezi 16. a 30. červnem; další po 90 dnech). Každá varianta využití byla založena ve čtyřech úrovních hnojení minerálními hnojivy: N0-kontrola, N0P30K60, N90P30K60, N180P30K60 (čistých živin). Fosfor a draslík jsou aplikovány v jedné dávce na jaře jako superfosfát a draselná sůl, dusík formou ledku amonného s vápencem ve dvou dávkách (na jaře a po první seči).

Botanické složení je hodnoceno vždy na jaře metodou projektivní dominance redukované (v %). K omezení nepřesnosti odhadů je používán způsob postupného dělení celkové dominance na morfologicky odlišné agrobotanické skupiny a na jednotlivé druhy (Regal & Veselá, 1975). Data botanického složení byla podrobněji zpracována pomocí RDA (redundanční analýzy) s využitím programu CANOCO for Windows v. 4.5.

Výsledky a diskuse

a) Počet druhů:

Z výsledků získaných během let 2003-2008 je zřejmé, že celkový počet druhů v porostu je ovlivněn především dusíkatým hnojením (varianty D v grafu 1), které při všech intenzitách využívání vedlo k jeho redukci. Obdobně i jiní autoři (Veselá & Mrkvička, 2005; Kriml & Královec, 2003 aj.) potvrzují snížení celkového počtu druhů v travních porostech při aplikaci vyšší dávky N. Režim sečí se projevil významně pouze u nehnojených variant, kde byl zjištěn nejvyšší celkový počet druhů (20 druhů; průměr let 2003-2008) při extenzivním využívání travního porostu.

Šarapatka et al. (2005) zmiňují, že intenzivní využívání luk a pastvin vede k vytlačení konkurenčně slabších druhů rostlin z porostu, což má za následek snížení druhové diverzity. Rovněž opačný extrém (upuštění od hospodaření na travních porostech) však vede k celkové degradaci porostu a druhová diverzita se snižuje (Šrámek et al. 2001). Louky a pastviny nelze tedy v jejich druhovém bohatství a rozmanitosti zachovávat bez soustavné péče přizpůsobené podmínkám a stavu porostu.

b) Zastoupení druhů a agrobotanických skupin:

Jak je názorně vidět v grafu 2, procentuální podíl jednotlivých agrobotanických skupin byl ovlivněn jak intenzitou využití, tak hnojením. Je patrné, že vyšší dávka dusíku (varianty D) vedla k významnému zvýšení zastoupení trav na úkor jetelovin a ostatních dvouděložných druhů. Na zvýšeném rozvoji travní složky měl vliv rovněž extenzivní způsob využití (varianty 4), a to při všech úrovních hnojení. Dále bylo zjištěno, že PK hnojení především v kombinaci s intenzivním využitím pozitivně ovlivnilo uplatnění jetelovin v travních porostech. Nejvyšší procentuální podíl jetelovin byl zjištěn u varianty 1B (14,3 %; průměr let 2003-2008), což je porost využívaný čtyřmi sečemi za rok s doplňkovou dotací živin P30K60. Konkrétně šlo o uplatnění druhu Trifolium repens.

Výsledky jsou v souladu se zjištěními jiných autorů. Například Veselá & Mrkvička (2005) uvádějí, že soustavné hnojení zvýšenými dávkami N způsobuje po určité době rozšíření rhizomatických trav zpravidla na úkor dominance jetelovin. Ústup jetelové složky z porostu při N-hnojení souvisí se schopností jetelovin fixovat vzdušný dusík prostřednictvím symbiózy s bakteriemi vyskytujícími se v jejich kořenových hlízkách (nodech). Minerální dusík dodávaný do půdy totiž tuto přednost jetelovin ve využívání vzdušného dusíku snižuje. Naopak fosforečné hnojení má na rozvoj jetelové složky v travním porostu pozitivní vliv. Hejduk (2005) potvrzuje, že příznivé procentuální zastoupení jetele plazivého je podmíněno mj. vlhčím klimatem, dostatkem světla (často kosené či spásané porosty) a obsahem přístupného draslíku a zejména fosforu v půdě.

Graf 1: Počet druhů jednotlivých agrobotanických skupin při různém obhospodařování trvalých travních porostů (průměr let 2003-2008)

Graf 2: Zastoupení jednotlivých agrobotanických skupin (v %) při různém obhospodařování trvalých travních porostů (průměr let 2003-2008)

Legenda:

• Intenzita využití: 1 – 4 seče/rok; 2 – 3 seče/rok; 3 – 2 seče/rok; 4 – 2-1 seč/rok Hnojení: A – bez hnojení; B - P30K60; C - N90P30K60; D - N180P30K60 Data botanického složení byla dále zpracována podrobněji pomocí RDA (redundanční analýzy) v programu CANOCO. Výsledky separace vlivu jednotlivých proměnných ukazují, že v daném experimentu byl souhrnný vliv roku, hnojení a režimu sklizní na druhové složení porostu statisticky průkazný a vysvětloval cca 22 % variability druhových dat. Nejvýznamněji druhové složení ovlivňoval režim sklizní, následován vlivem „času“. Nejnižší, ale stále statisticky významný byl vliv hnojení.

Obr. 1: Ordinační diagram znázorňující vliv hnojení, režimu sklizní a časového vývoje na botanické složení travního porostu

Legenda:

• Intenzita využití: 4 – 4 seče/rok; 3 – 3 seče/rok; 2i – 2 seče/rok; 2e – 2-1 seč/rok Hnojení: 0 – bez hnojení; PK - P30K60; N90PK - N90P30K60; N180PK - N180P30K60

Poděkování

Práce byla řešena s podporou projektu NAZV č. QH 81280 a za podpory výzkumného záměru MSM 6046070901.

Literatura

• Hejduk, S. (2005): Přednosti a rizika jetele plazivého v pastevních porostech. In: Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů Ovce – kozy 2005, (Seč u Chrudimi, 11.11.2005), SCHOK a MZLU v Brně, s. 50-51.
• Hučko, B. (2006): Kapitola 4. Krmiva pro skot. In: Mudřík, Z. a kol. (eds) Základy moderní výživy skotu. ČZU v Praze, 270 s.
• Kriml, J. & Královec, J. (2003): Interakce mezi hnojením, produkcí píce a botanickým složením travního porostu. In: Ekologicky šetrné a ekonomicky přijatelné obhospodařování travních porostů, 10.11.2003, VÚRV Praha 6-Ruzyně: 64-67.
• Mrkvička, J. & Veselá, M. (2001): Kapitola 10. Travní porosty (Louky a pastviny). In: Šantrůček a kol. (eds) Základy pícninářství. ČZU v Praze. 146 s.
• Regal, V. & Veselá, M. (1975): Výzkum typologie luk a pastvin. Závěrečná zpráva VŠZ Praha. 73 s.
• Ržonca, J., Fiala, K., Macek, A., Genčurová, V. (2006): Fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti půdy pokusného pozemku Výzkumného ústavu pro chov skotu, s.r.o. v Rapotíně. In: Výzkum v chovu skotu, roč. XLVIII, sv. 173, č. 1/2006, s. 26-32.
• Šantrůček, J. (2001): Kapitola 2. Význam a uplatnění pícních porostů. In: Šantrůček a kol. (eds) Základy pícninářství. ČZU v Praze. 146 s.
• Šarapatka, B., Hejduk, S., Čížková, S. (2005): Trvalé travní porosty v ekologickém zemědělství. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk. 24 s.
• Šrámek, P. a kol. (2001): Zvyšování biodiverzity travních porostů. Zemědělské informace, č. 21/2001, ÚZPI, Praha. 36 s.
• Veselá, M. & Mrkvička, J. (2005): Změny v sukcesi rostlinných druhů při dlouhodobém hnojení. In: Současná aktuální témata pícninářství a trávníkářství. ČZU v Praze, s. 93-96.

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost