Máme dostatek dřeva, dřevěných briket a pelet pro český venkov?

Ministerstvo životního prostředí nedávno vyhlásilo „Dotace pro domácnosti na ekologické vytápění“. Jsou určeny těm, kdo nahradí kotel či kamna na fosilní paliva za moderní kotel na biomasu či tepelné čerpadlo, nebo si pořídí solární systém. Pomůže tento krok zlepšit ovzduší na českém venkově? Jaká je budoucnost topení obnovitelnou biomasou a máme v České republice dostatečné výrobní kapacity na ušlechtilá paliva z biomasy, tedy dostatek dřevěných briket, pelet a palivového dříví (dále ekopaliva)? Jak jsou na tom čeští výrobci ekopaliv 18 let po revoluci?

Už i z médií je všeobecně známo, že čeští výrobci paliv z biomasy prožívají v současné době ty nejhorší časy od svého vzniku. Je to až paradoxní, že v době, kdy téměř každý den slyšíme a čteme o růstu cen energií, především elektřiny, plynu a uhlí, jsou na tom výrobci ekopaliv tak špatně, že mají existenční problémy a že prodávají svou produkci za ceny na úrovni výrobních nákladů a mnohdy i pod ně. Čím to bylo způsobeno a co se vlastně dělo u těchto výrobců od listopadu 1989 po dnešek?

Nelogicky a opačně

Hned po revoluci se spousta ekologicky zaměřených podnikatelů pustila do výroby paliv z biomasy. Šlo přece o národní obnovitelný zdroj, který měl v tu dobu u západních sousedů již mnohaletou tradici a stejný postup se logicky očekával i u nás. Nejprve využít vlastní české obnovitelné zdroje (zavést biomasu - dřevofikovat, využít energii vody, větru, slunce a geotermálu), pak využít vlastní fosilní zdroje (postupně snižovat uhlofikaci), teprve potom nasadit topení přímotopy (elektrifikovat) a až nakonec doplnit chybějící zdroje vytápění českého venkova o zdroje cizí, tedy plyn (plynofikovat) případně o topný olej. Tímto postupem měly jít i dotace a takto logicky to probíhalo u našich západních sousedů. Jak ale všichni víme, u nás se postupovalo téměř opačně. Cizí zdroje fosilních paliv, prohlubující naší závislost na velmocích s nejistým politickým chováním, dostaly přednost před zdroji vlastními, které jsou prospěšné z pohledu nových pracovních příležitostí, především na venkově.

Sen o rychlém polistopadovém nástupu obnovitelných ekopaliv do českých domácností se postupně rozplýval. Přímotopná elektřina byla při dotovaném uvedení tak levná, dotovaný plyn taky a uhlí bez slibovaných eko-daní za síru nemělo a mnohde ještě i dnes nemá na venkově konkurenci. Snad jen zázrakem se k nám nedostalo „lobby“ topných olejů. Myslím, že i pro ně by se nějaká ta dotace našla.

Výrobci ekopaliv (vzniklí bez dotací) neměli v takovémto prostředí žádnou šanci prosperovat a pokud chtěli jen přežít, museli se velmi rychle obrátit na již fungující trhy u západních sousedů, kam postupně začali vyvážet až 95 % své výroby. Když se pak v Čechách díky nárůstu cen fosilních paliv začalo blýskat na lepší časy i ekopalivům, přišlo v květnu 2004 přeřazení DPH z 5 % na 22 %, tedy zdražení „českého polínka“ o 17 %. Ve vyspělém světě nevídané, u nás normální. Nechce se ani věřit, že se tak stalo jen omylem. A výsledek pro výrobce ekopaliv? Znovu emigrace k západním sousedům, kde slovo „podpora obnovitelných zdrojů“ není jen politickou předvolební frází.

A do toho ještě příroda

Čeští výrobci ekopaliv by asi žili s pomocí našich sousedů – záchranářů i dál, kdyby se neprojevily vlivy narušené přírody. Nejprve to byla rekordně teplá zima 2006-2007 (nejteplejší za posledních 85 let), která snížila spotřebu všech paliv. V této teplé zimě v lednu 2007 přišel ještě orkán Kyril, který „položil k zemi“ v oblasti Německa, Rakouska a Česka celkem 60 milionů m³ dřeva, z čehož 30 milionů šlo do paliva. Prodej ekopaliv v létě 2007 spadl skoro na nulu a plné sklady čekaly na novou zimu. Ta ale navzdory všem stoletým předpovědím zase nepřišla, protože příroda nějak „hapruje a přestává fungovat“. Katastrofickou situaci všem evropským výrobcům ekopaliv dovršil další orkán Ema v únoru 2008, který „položil k zemi“ v Rakousku a Německu dalších 38 milionů m³ dřeva. Opravdu těžké údery přírody a k tomu všemu ještě rekordně posilující česká koruna, která i malé příjmy převádí nyní ve ztráty. Není se pak co divit, že se na jaře 2008 objevují televizní reportáže o uzavírání briketáren a peletáren pro ekonomickou ztrátovost. Český trh ekopaliv díky letité absenci ekologické politiky státu téměř neexistuje a u sousedů záchranářů jsou nyní sklady plné, stejně tak je tomu u českých výrobců.

Ekopaliva ve statistice

A výrobní kapacity? I přes nepříznivé vlivy vznikly v České republice v období 1990 – 2008 tyto výrobní kapacity ekopaliv. U normovaných dřevěných briket dosahuje kapacita 149.448 tun/rok. Vlivem současných potíží byla ale samotná produkce nižší. Briket se vyrobilo 114.663 tun z toho 81.910 tun bylo exportováno. Celkem 5.784 tun spotřebovaly větší tuzemské firmy a 26.969 tun byla spotřeba malých českých firem a domácností.

U normovaných dřevěných pelet se kapacita v ČR vyšplhala na celkových 118.250 tun/rok, ale samotná výroba běžela jen na 26.468 tun. Z uvedeného množství bylo vyvezeno 24.124 tun a domácí spotřeba pelet byla jen 2.344 tun. Proti spotřebám u našich sousedních zemí je to téměř nula.

Například v sousedním Německu přesahuje výrobní kapacita pelet hodnotu 1.100.000 tun/rok, současná produkce je 810.000 tun/rok. V Rakousku je nyní výrobní kapacita 920.000 tun/rok, současná produkce pak 450.000 tun/rok.

Alespoň ve spotřebě palivového dříví jsme na tom o poznání lépe. Ze samotěžby i z nákupu se odhaduje roční produkce a zároveň spotřeba na 3 miliony tun/rok.

Takže výrobní kapacity by v Česku byly, surovina a možnosti dalšího navýšení taky. Jen bez účinné pomoci státu to půjde stejně pomalu, jako tomu bylo dosud.

Ale jsou zde už i pozitiva od státu

V srpnu 2007 napravili poslanci ze sociální demokracie to, co v roce 2004 pokazili a převedli DPH u ekopaliv zpět do nižší sazby daně tedy z 19 % na 9 %. To znamenalo dobrých 10 % ve prospěch „české biomasy - ekopaliv“.

V lednu 2008 zavedl Brusel i u nás na fosilní neobnovitelné zdroje povinnou ekologickou daň, která v případě hnědého sirnatého uhlí znamenala nárůst o 10 %, tedy opět 10 % ve prospěch „české biomasy - ekopaliv“. Tím se například dostaly (poprvé od listopadu 1989) ceny dřevěných briket v porovnání s nejlevnějším konkurentem – hnědým uhlím na přibližně stejnou úroveň (dřevěné brikety dnes dostanete i za 3.000 Kč/tunu a při spotřebě 4 tuny na průměrnou domácnost se dostáváme na částku 12 000 Kč za topnou sezónu, což je už levnější než uhlí).

Jak sazba DPH, tak eko-daň jsou pro rozběh ekopaliv na českém venkově velmi důležité a ryze kladné, ale většina výrobců se shoduje na tom, že obojí přišlo pozdě a někteří výrobci se už toho ani nedočkali. Po revoluci nikdo z nás nečekal, že to přijde až za 17 let.

Velmi významná by byla i státní dotační podpora kotlů na biomasu s vysokou účinností spalování. Ta by pomohla nejen českým výrobcům kotlů, kteří se prodírali stejnými problémy, ale nepřímo by dotace na kotle podpořily i rozvoj ekopaliv. Jen kdyby dotace byly ve stejném objemu a za stejných podmínek jako u citovaných sousedů. Totiž rozebereme-li poslední dotační titul MŽP, tak 100 mil. Kč poděleno 50-ti tisíci Kč/domácnost dává 2000 domácností. Podělíme-li to teoreticky třemi oblastmi, do kterých je dotační titul určen (kotle na biomasu, tepelná čerpadla a solární systémy), pak nám vychází jen 667 kotlů na biomasu v podpořených domácnostech. Důležité je dodat, že tuto dotaci nedostanete v obci kde je plyn, kde je centrální rozvod tepla a pokud chcete například moderní topení peletami do novostavby, tak máte smůlu taky. Na tyto případy se dotace nevztahuje. Takže zase nic moc. Pak už si člověk říká, kdyby stát svůj uváděný záměr podporovat českou biomasu alespoň podpořil obecnou propagací.

Kde vázne role státu

Totiž na vlastní propagaci a širší prezentaci v tuzemsku už většina menších výrobců nemá peníze a musíme konstatovat, že stát zastoupený MŽP a SFŽP ani v tomto, tedy v obecné propagaci obnovitelných zdrojů z biomasy, vůbec nic nedělá, na rozdíl od našich západních sousedů, kde je propagace tuzemských zdrojů biomasy brána jako národní zájem. Přitom právě stát může velmi účinně obecnou propagací ekopalivům nasměrovat ty české domácnosti, které se chystají opustit topení drahým plynem a přejít na nejlevnější uhlí, aby se přiklonily k domácí biomase. Praxe totiž ukazuje, že domácnosti nepůjdou od špinavého uhlí k čistějšímu plynu ale naopak. Lidé si spočítali, kde ušetří a jde to velmi jednoduše. Při dotované plynofikaci si téměř všichni zachovali staré kotle na uhlí a ty můžou bez úprav a postihů okamžitě znovu spalovat sirnaté uhlí nebo taky domovní odpady včetně PET lahví. Toto se bohužel na našem venkově děje i díky „inteligentním“ televizním návodům na různé „PET brikety“ a podobně. Nově se na našem trhu také objevují různé nenormované – levné východní dřevěné brikety, z kterých kouká sláma a plevy. I to by měl stát prostřednictvím ČOI kontrolovat a na trh pustit jen normovaná ekopaliva s garantovanou výhřevností, popelnatostí a slisováním jako je tomu na západ od nás. U benzínové pumpy taky nelze koupit ošizený 60-ti oktanový benzín. Zato nevýhřevnou briketu ano.

Je toho více, čím by náš stát a naši politici na všech úrovních mohli pomoci českým obnovitelným ekopalivům a zlepšit tím životní prostředí v zakouřených vesnicích, ale to by museli chtít.

Tento článek byl publikován v rámci spolupráce redakce časopisu Alternativní energie a CZ Biom.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost