Kompost a kompostér

Když jsem začal s kompostováním na zahrádce, neměl jsem ani potuchy o rychlokompostování a kompostérech. Určité informace jsem získal teprve po studiu literatury převážně z sousedního Německa. Tak jsem vlastně pochopil, že existuje i rychlejší a velmi účinný způsob kompostování biologicky rozložitelného materiálu s finálním vysoce kvalitním výrobkem – jemným, živinami bohatým materiálem – kompostem.

Vše začalo snahou nahradit tehdy (před 15 lety) původně běžně dostupný hnůj hospodářských zvířat. V té době počal velmi rapidní pokles chovu skotu a hnoje se najednou nedostávalo. Hledal jsem tedy náhradní řešení. To jsem nalezl v kompostování. Původně jsem začal klasickým způsobem, tak jak bylo zvykem ve velkovýrobě. Volným vrstvením organického materiálu, s vápencem, zeminou a přídavkem průmyslových hnojiv. Nakonec překrytím vrstvou zeminy. Takový způsob však je velmi zdlouhavý, náročný na fyzickou práci a často poměrně nespolehlivý. Klasicky trvá celý proces 3 – 4 roky, někdy podle zakládky a použitého materiálu i déle. Potřeba organického hnojení byla však vysoká a čekat tolik let nemělo smysl.

Hnojit bylo třeba jahody, košťáloviny a hlavně brambory. Zahrádka již tehdy zásobovala až 11 lidí z příbuzenstva. Určitým zlepšením se ukázalo zelené hnojení, ale pořád organiky bylo málo. Zahrádka vznikla na předpolí výsypky blízkého hnědouhelného lomu, které bylo preventivně před sypáním odvalu skryto a ornice odvezena kdoví kam. Povážka ornicí formou tzv. technické rekultivace byla na extrémním svahu po několika prudších lijácích zcela smyta a odplavena dolů do údolí. Zůstal tak obnažený povrch původní matečné horniny – směsi čedičových tufitů a zvětralého čediče. To je sice spodina pro vznik kvalitní ornice velmi příznivá, ale pro produkci požadované zeleniny a brambor málo vhodná. Vznikají z ní bohužel těžké až velmi těžké málo propustné půdy.

K vylehčení profilu jsme zkoušeli všechno možné, písek, piliny, dodatky kůry, doplněné zeleným hnojením, ale taková opatření se však projevovala jen krátkodobým účinkem. Z pedogeneze je známo, že na tvorbě půd se podílí mimo matečnou horninu především organický materiál. Hnůj nebyl, ale byl tu kompost. Kompost sice dost vyzrálý, avšak dlouho setrvával bez účinku v matečné hornině, zvláště v suchých letech. Začaly se šířit plevele a plodiny, místo aby rostly, se začaly ztrácet přímo před očima. Následně výnosy, místo aby stoupaly, začaly povážlivě klesat. Teprve chemickým rozborem jsem přišel na to, v čem jsem dělal chyby. Kompost neodpovídal požadovaným parametrům, a tak se organická hmota začala hromadit v orničním horizontu, došlo k nadměrnému poutání živin a vysušování. Závlaha nestačila doplňovat chybějící vláhu. Zemina přidávaná do kompostu se ukázala jako balast.

Jisté zlepšení přinesla změna osevního postupu se zavedením zeleného hnojení. Ale vzhledem k použitým doporučovaným druhům – hořčice, peluška, oves a hrách, se projevily i příznaky zvýšeného výskytu chorob a škůdců rostlin v kořenícím horizontu. Z tohoto důvodu jsem musel hledat jiné vhodné druhy rostlin. Nakonec nejlepší výsledky přinesly svazenka, jetel perský, inkarnát, měsíček zahradní, pohanka, slézy a lesknice kanárská.

Dobré je také použití některých dalších druhů jako např. afrikány, špenát, jílek jednoletý. To však bylo málo, začal se projevovat „priming effect“, organická hmota se ještě více ztrácela, humus se prakticky nevytvářel, plodiny tak spotřebovaly více minerálních živin, a to bylo finančně a ekologicky neúnosné.

Řešení přineslo teprve zavedení kvalitního kompostování v rychlokompostérech. K dokonalému zvládnutí celého procesu jsem však potřeboval více než 3 roky. Příruček, které jsem měl k dispozici (včetně návodů použití rychlokompostérů) jsem měl dostatek, ale bez zkušeností byly k ničemu. Znám mnoho lidí, kteří na rychlokompostéry z tohoto důvodu zanevřeli a nechtějí o nich ani slyšet. Dnes mám opačný názor.

Celá pointa příběhu spočívá ve výrobní kázni a trpělivosti. Kvalitní kompost lze vyrobit již za několik týdnů podle druhu použitých komponentů a jejich úpravy. Hlavními vodítky jsou obsah vody, velikost částic, provzdušnění, poměr C : N, popřípadě C : P. Zásada vrstvení – na spod v zakládce hrubý materiál se širokým poměrem C : N (dřevní či korní štěpka, nebo řezanka z papíru či slámy, sena) pak jemný (travní drť, zelená tráva, seno, slupky brambor, zeleniny a ovoce, zbytky čajů, kávy, odpadky z kuchyně a jídel), střídat vlhký a suchý navzájem. Maximální velikost částic má být 10 cm (vhodné jsou různé drtiče). Vhodné je v první várce přidat urychlovač zrání nebo malé množství vyzrálého kompostu.

Během postupného vrstvení je třeba hlídat teplotu první a druhé kompostovací tepelné fáze. Teplota zakládky nesmí překročit 70°C, jinak může dojít k zuhelnatění nebo také k požáru. V té době je tedy vhodné k ochlazení mít po ruce vědro s vodou. Není třeba překopávat, pokud jednotlivé vrstvy nejsou vyšší než 10 cm. Je – li substrát příliš mokrý a slehlý, pak je vhodné vrstvu nakypřit nebo přehodit. Tehdy je třeba počítat s další tepelnou fází. A znovu hlídat teplotu. Optimální jsou teploty kolem 55°C. Zakládat lze jednotlivé vrstvy kontinuálně, proces zahřívání dané partie probíhá znovu a postupuje podle jednotlivých vrstev nahoru. Na kompostování v kompostérech má venkovní teplota omezený vliv, jen za silných mrazů kolem -20°C dochází k podstatnému zpomalení procesu. Pochopitelně nejrychlejší tlení probíhá během letního období.

K zlepšení vyzrávání je vhodné přidávat také kostní a minerální moučky, v dávce podle druhu 0,5 – 1,0 kg na 1m³, v zahraničí se doporučuje 3 – 5 kg na 1m³, u čedičových mouček dokonce 10 – 12 kg na 1m³. V případě, že kostní moučka není k dispozici, ani drcené kosti nebo peří, pak je vhodné použít mleté fosfáty nebo Thomasovu moučku, případně superfosfát. Je vhodné využívat také podrcených skořápek z vajec. Z jiných vápnitých přísad je nejvhodnější mletý vápenec a nebo dolomit. Je dobré přidávat do kompostu slivky piva, malé množství starého pečiva, zbytky mouky. Naprosto nevhodné je pálené vápno, které silně podporuje mineralizaci organické hmoty a došlo by tak k velkým ztrátám hmoty i živin. Nebezpečné nejen pro nás, ale i pro půdní organismy jsou různé jedy, syntetické barvy, plasty a baterie, radioaktivní odpad, odpadové sklo a porcelán, též různé kovy. Také pozor na závadný hygienický odpad ( použité obvazy, odpad biologicky znečištěný, saponáty apod.).

Důležité je umístění kompostéru na zahradě – nejlépe na chráněném místě před silným osluněním a větrem. Kompostér musí stát na volné zemi, ne na betonu, kamenné dlažbě nebo asfaltu, při kompostování se uvolňuje voda a částečně i buněčné šťávy z rostlinného materiálu a je tu nebezpečí zničení těchto podkladů. Styk s volnou půdou umožňuje volný přístup půdním živočišným organismům a houbám. I ony se podstatnou měrou podílejí na tvorbě kompostu, především jeho nejdůležitější složky – humusu.

Při dodržení výše uvedených pravidel dosahuje kontinuálně roční produkce kolem 1 m³ kvalitního, sypkého, černavě hnědého a voňavého kompostu. Tento kompost využívám k přihnojení jahod, zeleniny, ovocných dřevin a květin. Částečně také brambor. K bramborám a do trávníku používám klasický kompost z kompostovacích ohrad.

A půdní profil zahrádky? Za posledních 10 let se tak ve vzájemném využití kompostů a zeleného hnojení podařilo vytvořit v orničním profilu humózní vrstvu o tloušťce 5 cm. Pochopitelně ještě řadu let bude trvat, než vznikne skutečná, stabilní ornice. Ale už dnes se tvorba humusu projevuje v podobě lepšího finančního efektu – podstatně se snížily náklady na hnojení, závlahu a ochranu rostlin. Výnosy se zvýšily oproti počátku více než 2x. Mohl jsem tak věnovat více prostoru ovocným dřevinám k zatravnění.

Tweet

Recyklohraní učí děti třídit, neplýtvat a také kompostovat

Jak snížit množství potravin, které končí v popelnicích

BPOWER a LU-VE – komplexní služby na bioplynových stanicích

Tříděné bioodpady jsou součástí cirkulární ekonomiky. Zamezit jejich znečištění jde primárně přes ekologickou výchovu a osvětu v obcích

Biologicky rozložitelné odpady v našich popelnicích chybí na polích