Čirok

Čirok (Sorghum adams) – čirok je teplomilná rostlina dobře snášející sucho s koeficientem transpirace přibližně 200 litrů na 1 kg sušiny. Vyznačuje se nenáročností, nesnáší však pokles teplot pod 10 °C.

Nízké teploty způsobují žloutnutí listů a zhoršují opylení květů. U nás lze proto pěstovat pouze odrůdy s krátkou vegetační dobou, která musí proběhnout v nejteplejším období roku. Pozdní mrazy na jaře nebo nízké teploty během fáze klíčení a vzcházení omezují vývoj rostliny. Podle účelu pěstování lze čirok dělit do 4 skupin:

• Zrnový čirok – se pěstuje hlavně v Africe a Asii na chudých a často erozí ohrožených půdách. Má nižší vzrůst a v suchých podmínkách poskytuje vyšší výnosy než ostatní obilniny.
• Cukrový čirok – vnějším vzhledem se podobá čiroku zrnovému, ale je vyšší. Stébla dorůstají 2-5 m a obsahují šťávu až z 18 % převážně hroznového cukru.
• Technický metlový čirok – vyznačuje se pružnou latou se zkrácenou střední osou a velmi dlouhými postranními větvemi, které dorůstají až do délky 0,8 m.
• Čirok súdánský – súdánská tráva – vytváří velké množství nadzemní biomasy. Mladé rostliny obsahují v zelené hmotě glykosid durin, ze kterého se rozkladem uvolňuje kyanovodík. V posledních letech se více využívají hybridní odrůdy vzniklé křížením čiroku cukrového a súdánské trávy. Jejich výhodou je produkce jakostní zelené hmoty, která v pozdějších růstových fázích nedřevnatí.

Zrno se používá jako zdroj škrobu ve škrobárenském a lihovarnickém průmyslu. Z fytomasy (slámy) se vyrábějí kartáče, košťata a v neposlední řadě lze čirok používat jako energetickou plodinu pro spalování fytomasy. Spalné teplo stébel čiroku je 17,9 MJ/kg suché biomasy a produkce sušiny nadzemní biomasy až přes 10 t/ha, výnos závisí na pěstované oblasti, obecně se dá říci, že v teplých oblastech je větší. Z hlediska vysokého obsahu vody v rostlinách během celé vegetace jsou čiroky vhodnější pro výrobu bioplynu. V současné době neexistují v ČR praktické poznatky z velkovýrobního pěstování (zejména sklizně a zpracování biomasy na fytopalivo).

Technologie pěstování

Do osevního postupu se může zařadit podobně jako kukuřice, tzn. po obilninách (zejména po ozimé pšenici), jako hlavní plodiny také po okopaninách. Při intenzivnějším hnojení a používání herbicidů může následovat čirok i více let po sobě. Po čiroku pěstovaném pro energetické využití a sklizeném do konce zimy lze pěstovat pouze jařiny. Po čiroku pěstovaném na píci nebo na výrobu etanolu se pěstují především obilniny.

Termín setí čiroku připadá na květen, nejlépe v polovině. Výsevek činí 20 kg/ha. Při vysokých výnosech odčerpává čirok velké množství živin. Při pěstování na semeno sejeme čirok do užších řádků (15 – 40 cm) s výsevkem 30 – 50 kg/ha.

V prvních 40 - 50 dnech po vzejití je nezbytné zajistit bezplevelný stav z důvodu pomalého počátečního růstu plodiny. Proti jednoděložným lze doporučit Dual Gold 960 EC, proti dvouděložným např. Gesaprim 90 WG apod.

Z houbových chorob napadají čirok nejvíce sněti, možností prevence je moření osiva. Ostatní choroby jsou Helminthosporium turcicum Pass., Ascochyta sorghina Sacc., Fusicladium sorghi Pass. Na mladých porostech škodí drátovci, housenky osenice polní. Později v období vegetace se vyskytují listové mšice.

Na hmotu (spalování) je nejlepší doba pro sklizeň konec zimy, kdy mráz rostliny vysuší, problém může nastat se strniskovými zbytky, které mají široký poměr C/N a pomalu se rozkládají. Na zelenou píci je čirok sečen sklízecími řezačkami před metáním, na siláž se kosí na začátku metání (později rychle dřevnatí a špatně obrůstá). Obvykle dává dvě seče, první podle podnebí koncem června až do poloviny července, druhou od poloviny do konce září.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu