Strategie a nástroje pro nakládání s biodegradabilními komunálními odpady v Evropě

Úvod

Tento příspěvek vychází z materiálu, který v roce 2002 zveřejnila Evropská agentura životního prostředí (EEA) "O hospodaření s biodegradabilním komunálním odpadem v Evropě" [1]. Účelem zprávy EEA je pomoci v plnění cílů daných ve Směrnici Rady 1999/31/EC o skládkách odpadů [2], zajištěním základních informací o použitelných strategiích a nástrojích k redukování množství biodegradabilních komunálních odpadů.

Tato Směrnice ukládá členským státům omezit množství biodegradabilního komunálního odpadu (BRKO) ukládaného na skládky. Ke splnění těchto cílů jsou členské státy povinny připravit národní strategie pro omezení ukládání biologicky rozložitelného odpadu na skládky. Nejpozději v roce 2006 má být množství BRKO, ukládaného na skládky, sníženo na 75 % celkového produkovaného množství BRKO v r. 1995, dále v r. 2009 na 50 % a v r. 2016 na 35 %. Pokud bylo v r. 1995 skládkováno více než 80 % komunálních odpadů (což je právě případ České republiky), je možné oddálit splnění těchto cílů nejvýše o 4 roky. Cílové roky naplnění požadavku Směrnice budou v ČR 2010, 2013 a 2020 [4].

Základní součástí strategie každé země by měla být komplexní analýza trendů v produkci BRKO mezi dneškem a rokem 2016 (nebo 2020 v případě zemí, které se ucházejí o čtyřleté prodloužení) tak, aby byla k dispozici zařízení využívající jiných způsobů nakládání než skládkování a to v dostatečném předstihu před termíny plnění požadavků Směrnice.

Typický tok biodegradabilního komunálního odpadu lze rozdělit na čtyři specifické fáze:

• Fáze 1 - produkce
• Fáze 2 - příprava ke sběru*, sběr, přeprava a pohyb
• Fáze 3 - nakládání s odpadem
• Fáze 4 - konečné užití/konečné odstranění (prospěšné využití nebo odstranění)

Při zvažování různých strategií a nástrojů, které jsou obecně k dispozici k omezení ukládání BRKO na skládky, vyžaduje každá fáze (v jednotlivých zemích) analýzu, a to v celém rozsahu od produkce až po konečné odstranění tak, aby byly splněny požadavky Směrnice. Při přípravě strategie je třeba také uvážit, ve které fázi odpadového řetězce je ten který nástroj nebo strategie vhodný

Fáze 1 je produkcí biodegradabilního komunálního odpadu. V mnoha směrech je to nejobtížnější fáze, neboť vyžaduje prevenci produkce odpadů a opatření k minimalizaci odpadů. Tudíž strategie a nástroje, které jsou pro tuto fázi důležité, zahrnují iniciativy zaměřené na prevenci odpadů, jako jsou veřejné výchovné programy, školní kampaně, programy cílené na uvědomování spotřebitelů, iniciativy zaměřené na snížení objemu odpadů a jejich opětovného využití a iniciativy v oblasti odpadového hospodářství jako jsou přehledy skladby odpadů.

Fáze 2 zahrnuje přípravu ke sběru, sběr a přepravu/pohyb odpadů.

Řada zemí má zavedena zákonná opatření, která umožňují obecním úřadům specifikovat způsoby jak mají být odpady předkládány ke sběru, na příklad velikost a typ sběrných nádob. Mohou být rovněž ukládána omezení týkající se typů odpadů vhodných ke sběru. Existuje tedy značný prostor pro kontrolování toho, co vstupuje do odpadového řetězce řízením způsobů přípravy odpadů ke sběru. Fáze 2 má základní význam pro splnění požadavků Směrnice, protože způsob jakým jsou odpady sbírány má zásadní vliv na možnosti nakládání s odpady.

Fáze 3 se zabývá různými možnostmi, které jsou dostupné pro nakládání s biodegradabilní částí komunálních odpadů. Klíčové strategie a nástroje pro tuto fázi jsou určeny výslovně k minimalizaci skládkování těchto odpadů.

Fáze 4 je konečným odstraněním nebo konečným využitím materiálu. Klíčové nástroje se vztahují na zabezpečení trhů a odbytišť pro materiály odkloněné od skládek na různé recyklační cesty.

V tabulce 1 je uveden přehled strategií a nástrojů, na základě údajů získaných z jednotlivých zemí. Jsou zde shromážděny údaje týkající se odděleného sběru, spalování významného podílu frakcí biodegradabilního komunálního odpadu, zákazu nebo restrikce skládkování biodegradabilního komunálního odpadu, fiskálních nástrojů a domovního kompostování. Je zřejmé, že země, které v současné době odklánějí od skládek významné objemy BRKO k tomu nepoužívají pouze jeden způsob, ale využívají řadu nástrojů [1].

Tabulka 2 uvádí typické strategie a nástroje a spojuje je s jednotlivými fázemi odpadového řetězce. Jak je zřejmé v řadě případů, některé z nástrojů hrají roli v každé z fází, např. výchova veřejnosti, fiskální opatření a iniciativy a závazky odpovědnosti producenta, zatímco jiné jsou aplikovatelné pouze na určitou fázi, na příklad prevence a minimalizace odpadů [1].

Fáze 1 - produkce

Fáze 1 odpadového řetězce se vztahuje na produkci BRKO. V dlouhodobém kontextu, jedním z nejdůležitějších nástrojů, který lze aplikovat ke snížení množství BRKO, který je určen ke skládkování, je především prevence nebo minimalizace produkce tohoto typu odpadu. Iniciativy k prevenci a minimalizaci BRKO se zaměřují hlavně na frakce papíru a lepenky a domovní kompostování jako hlavní cestu, kterou lze zabránit vstupu odpadu potravin a odpadu ze zahrad do toku komunálního odpadu.

Prevence odpadů a jejich minimalizace je v rámci EU jedním z nejdůležitějších nástrojů ke snížení množství BRKO, který je určen ke skládkování. Lze aplikovat řadu různých metod, jak zainteresovat veřejnost a podniky ke snížení objemu odpadů, které produkují. Taková opatření zahrnují:

• uvědomování zákazníků: povzbuzování jednotlivců, aby se stali "ohleduplnými" kupujícími, např. nakupovali pouze to, co potřebují, pokud možno volné /nebalené/ produkty, volili produkty s minimem obalu, kupovali koncentrované produkty, které používají méně obalu a produkty v recyklovatelných nebo vratných obalech;
• výchova veřejnosti: je velmi významným nástrojem k tomu, aby bylo produkováno méně odpadů;
• separace u zdroje: povzbuzení domácností k separaci jejich odpadů do různých frakcí, např. papíru a lepenky, odpady potravin, odpady ze zahrad, textilie a dřevo;
• domovní kompostování: povzbuzení domácností k domovnímu kompostování významných biodegradabilních složek jejich komunálního odpadu;
• fiskální nástroje: se ukázaly jako velmi užitečné k povzbuzení domácností k omezení objemu odpadů, které produkují. Tyto nástroje zahrnují náklady za sběr odpadů a jejich odstraňování na základě množství odpadů předaných ke sběru;
• iniciativy a závazky producentů: jde o iniciativy nebo povinnosti osob, které se podílejí na výrobě, distribuci a prodeji výrobků. Mohou účinně vést výrobce k větší odpovědnosti za zboží po skončení jeho životnosti. Tyto iniciativy mohou zahrnovat omezení požadovaného objemu balení, potenciálního znečišťování obaly, tj. obsahu těžkých kovů v obalech nebo zvýšení objemu recyklovaného materiálu používaného ve výrobcích. Programy odpovědnosti výrobců mohou mít buď formu dobrovolných dohod mezi veřejnými úřady a organizacemi reprezentujícími producenty odpadů, jako jsou obchodní sdružení nebo závazných opatření ukládajících povinnosti na specifické výrobce.

Jak se zdá, většina zemí dává přednost dobrovolným dohodám. V Anglii a Walesu, např. vláda spolupracovala s Asociací vydavatelů novin za účelem zvýšení objemu recyklovatelného novinového papíru, který činil v roce 1999 asi 54%. Vydavatelé novin se zavázali, že do konce roku 2001 zvýší objem recyklovatelného novinového papíru na 60%, do konce roku 2003 na 65% a na 70% do konce roku 2006 [1]. Řada dohod dosažených v členských státech, zaměřených na podporu cílů vytýčených v Obalové směrnici [3] jsou dobrovolnými dohodami. Pouze v případech, kdy by nebyly cíle plněny, by byla zavedena závazná opatření.

Národní strategie by se měly soustředit na prevenci odpadů a jejich minimalizaci jako klíčovou oblast a země by měly přistoupit k opatřením k povzbuzení prevence a minimalizace jako integrální části strategie.

Fáze 2 - příprava ke sběru, sběr a přeprava/pohyb

Fáze 2 se vztahuje na přípravu ke sběru, sběr a přepravu/pohyb odpadů a pravděpodobně je klíčovou fází ve vztahu k hospodaření s BRKO. V podstatě existují dvě možnosti: BRKO, který je produkován, může být buď zpracován na místě vzniku (nebo v blízkosti místa vzniku) nebo mimo (jinde než je místo jeho vzniku). Zpracování na místě se týká především domovního nebo komunitního kompostování.

Způsob, kterým je odpad předkládán ke sběru pro následné zpracování mimo místo jeho vzniku má rozhodující význam na možnosti nakládání. BRKO může být buď prezentován jako součást pytlového odpadu (tj. směsného odpadu) nebo jako oddělené frakce (např. papír a lepenka, odpad z potravin, zahradní odpad a odpady dřeva).

Jak je uvedeno v tabulce 3, je mezi jednotlivými zeměmi podstatný rozdíl v relativním množství BRKO, které je sbíráno odděleně, a pohybuje se od téměř 70% ve Flandrech až k 5% v Katalánii. Země, které skládkují méně než 20% svých BRKO, sbírají odděleně více než 40% produkovaného BRKO. V tabulce jsou prezentovány údaje za poslední léta, pro která jsou k dispozici spolehlivé informace [1].

Základním požadavkem pro omezení ukládání BRKO na skládky, jsou rozvinuté systémy odděleného sběru.

Sběr BRKO v oddělených frakcích

Hlavními složkami BRKO, které mohou být sbírány odděleně jsou papír a lepenka, odpad potravin, zahradní odpad, textilie a dřevo. Tabulka 4 uvádí různé frakce BRKO, které jsou sbírány odděleně a/nebo dopravovány ke komunálním zařízením pro odpad, a to v různých sledovaných zemích a regionech [1].

Jak jsou tyto frakce sbírány odděleně√

Pro oddělený sběr BRKO se používají tři metody:

• přímo z domácností (sběr od chodníku);
• použití sběrných nádob v těsné blízkosti domácností (na sběrných místech);
• doprava přímo k místním zařízením pro nakládání s odpady (sběrným dvorům).

Přímo z domácností

Pro sběr BRKO z domácností se používají obvykle čtyři různé sběrné nádoby: popelnice na bioodpad, papírové pytle, plastové pytle (z nichž některé mohou být biologicky rozložitelné) a v jistém omezeném rozsahu biologicky rozložitelné pytle. Popelnice na biologicky rozložitelný odpad jsou většinou vyrobeny z plastových materiálů a jsou zpravidla ukládány spolu se sběrnými nádobami používanými pro ukládání směsného odpadu. Velikost těchto popelnic se pohybuje obvykle od 40 do 120 litrů. Pro ukládání BRKO jsou často používány papírové pytle, vzhledem k tomu, že není nutné je před kompostováním odstraňovat, protože se v průběhu kompostovacího procesu rozloží. V některých zemích jsou používány pro sběr různých frakcí odpadů plastové pytle různých barev a potom jsou opticky tříděny. Nevýhodou použití plastových pytlů pro sběr BRKO je skutečnost, že se pytel musí před kompostováním odstranit. Biologicky rozložitelné pytle mohou být přímo kompostovány a jsou trvanlivější než papírové pytle, které se za vlhka mohou rozpadat; bývají však nákladnější než plastové nebo papírové pytle.

Frekvence sběru se v jednotlivých obcích liší, avšak zpravidla bývá jednou týdně nebo každý druhý týden. V létě je někdy třeba odpad z potravin a ze zahrad odvážet častěji, aby se zabránilo obtížím, jako je např. zápach atd.

Klíčová výhoda sběru přímo z domácností spočívá v tom, že obyvatelé obvykle dobře spolupracují.

Použití sběrných nádob v blízkosti domácností

Obvykle se používají velké kontejnery, které jsou umístěny v těsné blízkosti domácností ve strategické poloze, jako je vedle supermarketů, kam mohou obyvatelé domácností přinést svoje oddělené frakce odpadů ke sběru. Zpravidla jsou kontejnery pro sběr jednotlivých frakcí odpadů barevně označeny. Tímto způsobem (některé země nedovolují sběr odpadu potravin tímto způsobem z důvodů ochrany lidského zdraví) může být sbírán papír, lepenka, odpady potravin, zahradní odpad a textilie. Potravinový odpad je zpravidla ukládán do plastových nebo papírových pytlů, které pak obyvatelé domácností dopraví ke sběrným místům. Frekvence vyprazdňování těchto kontejnerů se v obcích liší a závisí na druhu odpadu, např. častější vyprazdňování pro odpad potravin. V některých zemích a regionech, např. v Katalánsku, jsou kontejnery pro potravinový odpad vyprazdňovány denně nebo každý druhý den. V letních měsících mohou být vyprazdňovány častěji, aby se zmírnily možné nepříznivé důsledky. Nádoby jsou čištěny nejméně jednou za dva týdny. Tento způsob sběru je vhodný zejména pro oblasti s vysokou hustotou obyvatelstva a s omezeným prostorem pro umístění větších kontejnerů.

Doprava přímo k obecním zařízením pro nakládání s odpady (sběrným dvorům).

Komunální zařízení pro nakládání s odpady, také známé jako sběrný dvůr, je zařízení, kde může být odpad přímo ukládán. Kromě odpadů, jako jsou lahve, plechovky, baterie a odpad z elektrických a elekronických zařízení, mohou tato zařízení také přijímat papír a lepenku, potravinový a zahradní odpad, textilie a objemný domovní odpad. Tato zařízení jsou všeobecně vhodnější pro sběr BRKO z méně osídlených oblastí, např. venkovských, kde by nemuselo být ekonomické, sbírat tyto frakce přímo z domácností.

Strategie a nástroje vhodné pro podporu separace zdrojů a separace sběru

K podpoře a zvýšení podílu odděleného sběru lze použít řadu různých opatření. Obvykle jsou využívána tato hlavní opatření:

• právní závazky požadující oddělený sběr;
• využití místních nařízení;
• fiskální nástroje;
• trvalé veřejné výchovné kampaně.

Pro docílení vysokých podílů odděleného sběru, bude zřejmě potřebná kombinace těchto opatření.

Právní závazky požadující oddělený sběr

Řada zemí zavedla právní požadavky pro oddělený sběr BRKO. Podle toho, o kterou zemi jde, se tento závazek může týkat jistých specifických frakcí, jako je potravinového odpadu a papíru a lepenky. Např., v Rakousku existuje od roku 1995 zákonná povinnost pro obce, aby odděleně prováděly sběr a zpracování organického odpadu z domácností. Podobně v Katalánii, od července 1999 musí obce s více než 5000 obyvateli provádět oddělený sběr organické složky pevného komunálního odpadu. V Dánsku musí obce sbírat 40-55% novinového papíru a časopisů pro recyklaci. Od obcí v Dánsku se také požaduje, aby zavedly sběrný systém pro odpad potravin z kantýn a restaurací, které produkují více než 100 kg potravinového odpadu za týden. V Holandsku již od ledna 1994 mají všechny obce zaveden oddělený sběr odpadu potravin a odpadu ze svých zahrad. Od holandských obcí se také požaduje, aby zajistily oddělený sběr papíru a lepenky a textilií.

Tyto povinnosti ukládá ústřední správa obcím a obce jsou odpovědné za jejich plnění. Stejně, jako se všemi podobnými povinnostmi, jejich relativní úspěch závisí do značné míry na dostatečném financování, stejně jako na kulturních podmínkách, které převažují v jednotlivých zemích a na vzájemné spolupráci jednotlivých úrovní řízení.

Využití místních nařízení

Jedná se o dodatečné opatření, které využívá místních nařízení nebo jiných legislativních prostředků, které požadují od domácností nebo jiných producentů odpadů, jako jsou obchodní podniky a státní instituce, aby oddělovaly specifické složky svých odpadů a předkládaly je ke sběru předepsaným způsobem. To se zpravidla vztahuje k používanému typu kontejnerů, frekvenci a termínům jejich přistavení pro sběr. Např. v Irsku, existuje opatření na základě zákona o hospodaření s odpady z roku 1996 (základní části národní legislativy ve vztahu k odpadům), které dává obcím zmocnění vydávat místní nařízení, která se týkají výslovně způsobu, jak má být odpad předkládán pro sběr.

Fiskální nástroje

Tyto nástroje obecně zahrnují opatření týkající se nákladů na sběr a nakládání s odpady z domácností a ostatních komplexů budov. Dávají producentům odpadů finanční impuls, aby buď předkládali méně odpadů ke sběru a nebo ve formě, ve které jsou přístupnější k opětovnému využití. V řadě zemí je cena založena na množství nebo hmotnosti odpadu, který je předkládán ke sběru. Tam, kde se provádí domovní nebo komunitní kompostování, lze docílit snížení nákladů. V některých případech obce snižují poplatky za sběr těm domácnostem, kde je prováděno domovní kompostování, např. v Rakousku, v některých obcích v Dánsku, Švédsku a Itálii. Ve Flandrech jsou poplatky za sběr netříděných odpadů vyšší než za tříděný odpad.

Trvalé veřejné výchovné kampaně

Veřejné výchovné kampaně představují podstatnou část implementace strategie odpadového hospodářství a plánů. Tyto kampaně jsou zaměřeny na producenty odpadů, v první řadě, aby snížili množství odpadů, které produkují a v druhé řadě na podporu třídění odpadů a na podporu opětovného využití odpadů.

Domácnosti mohou být povzbuzovány informováním o významu jejich aktivní účasti na projektech separace zdrojů a poskytnutím doporučení (použití letáků, návštěvy domácností a telefonní konzultační linky). U řady projektů, kde byla na počátku vysoká úroveň účasti a kde tato součinnost pak podstatně klesla, to bylo především způsobeno nedostatkem následného sledování příslušnými obecními úřady.

Dodatečné úvahy

Před zahájením jakéhokoli projektu na třídění odpadů je podstatné, aby byly pro vytříděné složky odpadů zajištěny trhy a konečné využití produktů

Fáze 3 - nakládání

Hlavní možnosti, které jsou k dispozici k nakládání s BRKO jsou sumarizovány v tabulce 5. Nejvíce rozšířenou možností, jak odklonit pytlový odpad od skládkování, je spalování. Jiné možnosti zahrnují manuální nebo mechanické třídění směsného odpadu k získání materiálů nebo ke snížení organického podílu nebo centrální kompostování pouze pro omezení objemu. Pro odděleně sbírané složky jsou možnosti podstatně širší - od relativně jednoduchých kompostovacích technologií až po relativně komplexní možnosti tepelného zpracování jako je zplyňování a pyrolýza [1].

Před investováním do budování zařízení pro opětovné využití BRKO, jako jsou kompostovací provozy, zařízení pro anaerobní digesce nebo zplyňování, je podstatné, aby byly určeny konečné trhy a odbytiště pro vyrobené produkty. Analýza trhu také pomůže upozornit na otázky jako jsou příslušné kvalitativní standardy, které jsou požadovány pro určité produkty.

Fáze 4 - konečné odstranění, konečné využití a trhy

Konečným článkem řetězce je konečné odstranění nebo konečné využití materiálu, které do značné míry závisí na způsobu sběru. Povolení sběru BRKO jako pytlového odpadu limituje možnosti, které jsou dále k dispozici v odpadovém řetězci. I v zemích s velmi vysokým stupněm odděleného sběru, však stále zůstává významné množství odpadu, který je a velmi pravděpodobně bude sbíráno jako pytlový odpad a je třeba se tím zabývat. Národní strategie by měly být ideálně orientovány na omezování BRKO sbíraného jako součást pytlového toku odpadů tak, aby mohl být znovu využit.

Navrhované indikátory

Dále je uveden seznam indikátorů, které jsou považovány za užitečné ke sledování postupu k docílení cílů a úkolů vytýčených Směrnicí o skládkách (prioritní indikátory jsou zvýrazněny tučně). Přehled těchto prioritních indikátorů je uveden v tab. 6 pro země, z nichž byly údaje k dispozici.

Množství skládkovaného BRKO, vyjádřeného jako procento BRKO produkovaného v roce 1995

Produkce BRKO
Množství produkovaného BRKO ročně
Poměr BRKO ke komunálnímu odpadu

Produkce BRKO na osobu (tuny/rok)

Sběr BRKO
% BRKO sbíraného odděleně
% BRKO sbíraného jako pytlový odpad

Nakládání s BRKO
% z produkovaného BRKO, které je skládkováno (každý rok)
% z produkovaného BRKO, které je předmětem tepelného zpracování (každý rok)
  % z BRKO spalované se znovuzískáváním energie
  % z BRKO spalované bez znovuzískávání energie
  % z BRKO, které je předmětem jiného tepelného zpracování
% z produkovaného BRKO, které je využíváno jinými způsoby než spalováním s využitím energie
  % z BRKO, které je kompostováno
  % z BRKO, které je zpracováno anaerobní digescí
  % z BRKO, které je recyklováno
  % z BRKO, které je opětovně využívano

Využití produktů vyrobených z BRKO
% produkovaného kompostu, které bylo využito

Závěry

V příspěvku je popsán soubor strategií a nástrojů použitý k docílení dvou cílů lepšího hospodaření s BRKO, tj.:

1. vysokého stupně omezení ukládání BRKO na skládky
2. vysokého stupně opětovného využití, zejména opětovného využití materiálů z BRKO.

Sledované země mohou být rozděleny do 3 skupin:

• země, které v současnosti skládkují méně než 35% produkovaného BRKO (Dánsko, Rakousko, Holandsko a vlámská oblast Belgie);
• země, které v současnosti skládkují mezi 35 % a 75 % produkovaného BRKO (Francie, Finsko, Norsko. Německo a Itálie)
• země, které v současnosti skládkují více než 75 % produkovaného BRKO (Španělsko, Spojené království, Irsko, Řecko a Portugalsko).

Údaje ze zemí, které daly informace jak pro 1995, tak 1998 indikují, že Itálie a Norsko jdou správným směrem, zatímco Spojené království, Irsko, Finsko skládkují relativně vyšší množství BRKO. Trendy v Lucembursku, Švédsku, Německu, Španělsku, Řecku a Portugalsku nemohly být stanoveny, poněvadž chybí informace po roce 1995.

Země s vysokým stupněm omezení skládkování BRKO aplikují kombinaci odděleného sběru, tepelného zpracování, centrálního kompostování a recyklace materiálu. Tepelné zpracování, převážně spalování, se používá všeobecně pro odstraňování pytlového odpadu, zatím co kompostování, opětovné využití a recyklace jsou aplikovány pro odděleně sbírané odpady jako je papír a lepenka, zahradní odpad, textilie, dřevo a v menším rozsahu potravinové odpady. Technologie jako je anaerobní digesce, zplyňování a pyrolýza se používají v menším rozsahu, přestože by se s rozvojem technologií mohlo jejich využití více rozšiřovat.

Porovnáme-li země, které byly při plnění těchto cílů úspěšné (např. Dánsko, Holandsko a Flandry) mají jisté věci společné. Zejména, ve všech případech, existuje významná státní podpora jak vysoké úrovně odděleného sběru, tak vysoké úrovně odklonu od skládkování, a v některých případech stejně tak od spalování.

Způsoby opětovného využití se v jednotlivých zemích liší; např. v Dánsku, s vysokou závislostí na spalování s využitím energie a Flandrech, kde se spalování komunálního odpadu v podstatě přestává používat. Do značné míry budou místní podmínky a trhy určovat nejvhodnější kombinaci možností pro jednotlivou zemi a region. Na příklad spalování komunálního odpadu představuje významný prvek všeobecné energetické politiky v Dánsku, kde existuje řada místních vytápěcích systémů.

Existují však rizika spojená s prosazováním strategie odděleného sběru a omezování skládkování. Je to otázka odbytišť, zejména pro kompost a papír.Minimálně jsou vyžadovány integrované plány, jak na lokální, tak na národní úrovni, k zabezpečení vazby mezi sběrem odpadových materiálů z domácností a podniků, jejich zpracováním a kvalitou těchto materiálů a následným využitím konečných produktů jako je kompost nebo recyklovaná lepenka.

Jiným rizikem spojeným s touto strategií je vzrůst ilegálního ukládání odpadu producenty odpadu a osobami nakládajícími s odpady, kteří vyhledávají způsoby, jak se vyhnout placení vyšších nákladů spojených s takovou strategií. Jednou z nejlepších obran proti ilegálnímu ukládání je zabezpečení adekvátní sítě zařízení před ukládáním restrikcí na nakládání. To znamená, že na příklad tam, kde země plánují zavedení zákazů nebo omezení skládkování nebo spalování specifických částí toku odpadů BRKO, by měla být věnována pozornost i prostředky zajištění alternativních opatření pro odklon odpadů od skládkování.

Literatura

1. Biodegradable municipal waste management in Europe. Part 1: Strategies and Instruments, (Hospodaření s BRKO v Evropě. Část 1: Strategie a nástroje), 2002, Topic report/15/2001, EEA
2. Landfill Directive 1999/31/EC (Směrnice o skládkách odpadů)
3. Directive 94/62/EC on packaging and packaging waste (Směrnice o obalech a obalových odpadech)
4. Váňa, J.: Strategie nakládání s komunálními bioodpady v ČR, Odpadové fórum, č. 2, 2002, s. 13-14

1. Množství a frakce sbírané odděleně se v jednotlivých zemích výrazně liší.
2. Náklady na sběr odpadů z domácností jsou založeny na sbíraném množství. Náklady pro domácnosti, které provádějí domovní kompostování jsou tudíž sníženy.
3. Zákaz skládkování odděleně sbíraného papíru a lepenek, odděleně sbíraných odpadů potravin a odpadu ze zahrad a komunálního odpadu z domácností.
4. Existují vyšší náklady za sběr za netříděný odpad.
5. Některé obce účtují méně tam, kde se provádí domovní kompostování.
6. Přesné množství spalovaného BKO není známo, avšak předpokládá se, že je vyšší než 20%.
7. V současnosti ve zkušebním měřítku.
8. Jeden okres toto zavedl od roku 1995.
9. Náklady za sběr odpadů z domácností jsou založeny na sebraném množství. Existují nižší poplatky za sběr tam, kde se provádí domovní kompostování.
10. Na podporu odděleného sběru jsou k dispozici subvence. Existují také fiskální nástroje k omezení skládkování odpadů.
11. Na rozvoj nových závodů na biologické zpracování odpadů jsou k dispozici investiční granty. Existují také snížené poplatky za sběr odpadů z domácností, které provádějí domovní kompostování nebo domácností, které se podílejí na komunálních programech kompostování.

(Klíč √ - používá se;X - nepoužívá se;N/A - informace není k dispozici)

1. Týká se pouze odpadů z domácností
2. Týká se pouze odpadů z domácností

N/A Informace nejsou k dispozici

1. V současné době ve zkušebním měřítku.
2. V různém rozsahu se frakce takového biologicky rozložitelného odpadu jako je odpad potravin a odpad ze zahrad kompostují na místě, a proto nejsou sbírány odděleně.
3. Část z dřevního odpadu se používá na místě k získání energie nebo recyklaci.
4. Sběr byl zahájen. Provádí se v prostoru stávajících kompostovacích zařízení.
5. Systém sběru se různí v rámci země. Regiony, které mají spojení se spalovnou, velmi pravděpodobně nesbírají všechny tyto složky odděleně.
6. Zahájeno v Lisabonu v roce 2001.
7. Provádí se pouze v některých obcích.
8. Ne všechny místní úřady provozují oddělený sběr.
9. Provádí se pouze v některých obcích.

(Klíč √ - používá se;X - nepoužívá se;N/A - informace není k dispozici)

1. Množství skládkovaného BRKO v uvedeném roce jako procento produkovaného BRKO v roce 1995
2. Nakládání nemusí, ve všech případech, dosahovat až 100% v důsledku rozdílů mezi vykázanou produkcí a nahlášeným nakládáním.
3. Relevantní rok pro cílový indikátor Směrnice o skládkách (poslední rok), indikátory sběru a indikátory nakládání.
4. Vztahuje se na data pro rok 1995, pokud není uvedeno jinak.
5. Toto číslo je odvozeno z databáze Eurostatu pro produkci a skládkování BRKO.
6. Týká se pouze odpadů z domácností.

N/A: Není k dispozici žádná informace.

Příspěvek pro seminář "BIOODPAD 2002 - biologické metody využívání zemědělských odpadů"

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu