Zahajovací schůzka pracovní biometanové skupiny k projektu GreenMeUp

V úterý 7.3. proběhla zahajovací schůzka pracovní skupiny k projektu GreenMeUp, kterou hostilo Velvyslanectví Dánského království. Tento společný stakeholders tým tvoří dvacet odborníků skrz celý dodavatelský řetězec biometanu až po státní správu. Společně jsme tak mohli vést velmi zajímavou diskusi a dostávat rovnou zpětnou vazbu zainteresovaných stran.

Cílem projektu GreenMeUp je usnadnit širší zavedení biometanu v EU. Společně se 14 evropskými partnery diskutujeme o problematikách a překážkách biometanového trhu, ze kterých později vytváříme reporty a analýzy. Součástí mezinárodního týmu jsou rovněž lídři v oboru, kteří nám vysvětlují jejich klíč k úspěchu. Projekt je plánován na 3 roky a každý půlrok máme naplánovanou schůzku u jiného partnera. V září 2022 jsme měli zahajovací schůzku v Athénách, kterou jsme druhý den zakončili exkurzí jedné z největších čistíren odpadních vod na světě - Psyttalia WWTP.

V rámci třetího projektového balíčku činností jsme vytvořili v Česku odbornou pracovní skupinu pro biometan složenou z dvaceti odborníků. Složení skupiny je velmi rozmanité, a to přímo od zemědělců a provozovatelů bioplynových stanic, přes dodavatele technologií až po státní správu. Ať už se jedná přímo o zemědělce a provozovatele bioplynových stanic, dodavatelů technologie, tak i přímo odborníky z Ministerstva zemědělství a životního prostředí, nebo Energetického Regulačního Úřadu. Takové složení skupiny je ideální pro objektivní posuzování problematiky. Součástí společné diskuse vzniklo velké množství podnětů, na které reagovali ostatní zainteresované strany a vnesli do problematiky svůj pohled.

Zahajovací schůzku našeho stakeholders týmu jsme měli možnost uskutečnit 7.3. na půdě Velvyslanectví Dánského království za účasti dánského ambasadora v ČR pana Sørena Kelstrupa. Velké poděkování patří rovněž zahraničním odborníkům Lorenzovi Maggionimu z Itálie a Lise Skovsgaard z Dánska, kteří nám prezentovali klíčové úspěchy biometanového sektoru v jejich zemích. V kontextu EU zaznělo i porovnání bioplynové základny v ČR, které vyzdvihlo dobrou startovací pozici česka pro rozvoj biometanu. 

Aktuální vhled do tuzemské situace sektoru prezentoval vedoucí sekce biometanu CZ Biom Martin Schwarz a celé setkání moderoval a organizoval vedoucí bioplynové sekce Adam Moravec. 

V ČR jsou dnes provozovány dvě zařízení na vtláčení biometanu do sítě zemního plynu a s největší pravděpodobností během roku 2023 budou dalších pět dokončeno a uvedeno do provozu. ČR patří mezi evropské špičky v instalovaném elektrickém výkonu s palivem na bioplyn ve vztahu na 1 mil obyvatel. Investoři a dodavatelé historicky prokázali velkou akceschopnost při výstavbě nových zařízení s vrcholem výstavby v roce 2012. Při délce stávající podpory výroby elektřiny z bioplynu 20 let je zřejmé že ukončení podpory u většiny zdrojů bude okolo roku 2032. 

Současná produkce bioplynu představuje přibližně 6-8% celkové spotřeby zemního plynu. Vlivem snižování spotřeby a nárůstu produkce bioplynu a především biometanu má ČR možnost krýt spotřebu zemního plynu biometanem až v řádu dvou i tří desítek procent. Z pohledu energetického objemu i významnosti je tedy zřejmé, že obor biometanu může být zásadním substitutem zemního plynu v distribuční síti. Zástupci CZ Biom shledávají možný potenciál roční produkce bioplynu na úrovni 20 - 25 TWh. 

Závěrem schůzky byla téměř dvouhodinová společná diskuse na téma překážek v rozvoji biometanu u nás. Vzniklo z této debaty velké množství podnětů, které charakterizují náročnost a komplikovanost úspěšného rozvoje biometanu u nás.

Zástupci provozovatelů a zemědělců shledávají tyto zásadní překážky rozvoje biometanu:

• Nestabilita legislativního prostředí, během provozu stávajících zařízení došlo k několika významných změnám měnící “pravidla hry”. Došlo k významnému zvýšení administrativy (výkaznictví, evidence, hlášení, certifikace), přijetí opatření vynucující si dodatečné investice (dispečerské řízení, snížení emisí, změna připojovacích podmínek), zavedení postupů ohrožující výnosnost vloženého kapitálu (kontrola překompenzace, daně z bioplynu, zvýšení poplatku za záruky původu, certifikace udržitelnosti biomasy, změna jednotné zemědělské politiky), změna směřování druhu využívané biomasy (zavedení a pozdější zrušení cíleně pěstované biomasy, obrat k pokročilým a udržitelným surovinám)

• Obava z investice do vyvíjejícího se sektoru bez státní podpory navíc s překotnými změnami cen na trhu. Investiční podpora je nedostatečná pro palivové zdroje, protože provozní náklady za dobu provozu výrazně převýší investiční náklady. I kdyby byla investiční podpora 100% přesto projekt může být provozně ztrátový a pak je nižší ztráta při jeho odstavení něž při jeho provozu.   

• Příliš radikální zásahy do energetického využití biomasy ohrožující budoucí dostupnost biomasy. Obrat od cíleně pěstované biomasy k pokročilým zdrojům biomasy je bez dalších definujících podmínek zmatečný a neodůvodnitelný. V případě, že řešíme problém např. eroze, tak je třeba se soustředit na postupy tento problémy řešící a nikoliv tvořit zákazy a regule napříč Evropou bez zohlednění místních podmínek.   

Zástupci dodavatelského sektoru a sektoru distribuce zmínili tyto překážky rozvoje:

• Chybí strategický plán rozvoje. Není zřejmý kam sektor cílí, jaký má potenciál, jak bude tento potenciál začleněn do různých průmyslových oborů. Zatím jen převažuje shoda na tom, že biometan potřebujeme, ale to nestačí pro vytvoření motivačního investičního prostředí.     

• Nedostatečná deklarace potřebnosti biometanu z nejvyšších státních úřadů. Biometan je často opomíjen při strategickém plánování. Slabá koordinace ministerstev ve společném postupu. Na klíčových pozicích nejvyšších úřadů chybí zástupci oboru bioenergetiky, což vzhledem ke komplikovanosti oboru vede k neúplným závěrům a nebo přímo chybným rozhodnutím. Směřování bioenergetiky se tak jeví jako zmatečné.   

• Napříč celou legislativou dochází k neustálému zvyšování  komplikovanosti realizace projektů. Výrazně narostla složitost od samé přípravy projektu, procesu stavebního povolení, realizace, uvedení do provozu a i provozu samotného. Tyto neustálé zpřísňující změny kladou stále větší požadavky na administrativu, prodlužují čas realizace a tím také výslednou cenu. Zpřísnění bezpečnosti se stává lehce prosaditelným pokrokem na úkor racionálního postupu zvažující skutečné rizika a analýzi nebezpečí. Nároky na montážní techniky se zvyšují tak, že jejich dostupnost výrazně ubývá.   

Zástupci státní správy zdůraznili tyto překážky rozvoje:

• Svazující evropská pravidla a regule. Na jednu stranu je Evropa velkým hybatelem pokroku ve využití obnovitelných zdrojů, ale současně zpřísňující pravidla dělají rozvoj složitější. Zdlouhavé postupy a procesy schvalování na půdě evropských úřadů. Nepřehlednost, velká složitost a obrovské kvanta informací ve spojení s nedostatečným personálním obsazením a nekoordinovaným přístupem vedou ke zbytečným průtahům v celém legislativním řetězci.  

• Nedostatečná informovanost nejvyšších státní orgánů. Role ministerstev je často druhořadá z důvodu až následného připomínkování strategických plánů. Příprava plánů probíhá buď mimo ministerstva a nebo nekoordinovaně mezi resorty, které nemají o přípravě strategických dokumentů povědomí.  

Rok 2023 je ve znamení vytváření nové státní energetické koncepce a aktualizaci Vnitrostátního plánu pro energetiku a klima. Vzniká tak prostor pro ukotvení pozice bioenergetiky v nejvyšších státních strategických dokumentech.   

 

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu