Odborné články
Rychle rostoucí dřeviny na bývalých pastvinách
Na horských travnatých pozemcích, kde dochází k útlumu pastevecké činnosti, lze v souladu s platnými zákony založit lignikulturu i trvalý les.
Pro posouzení vhodnosti těchto pozemků byl na bývalé pastvině ve Stachách na Šumavě založen test vhodnosti pěstování vybraných dřevin.Pozemky doposud užívané k zemědělské činnosti jsou zalesňovány za účelem pěstování lignikultur – tedy energetických rychlerostoucích dřevin. Mohou být ovšem také převedeny do kategorie PUPFL – pozemků určených k plnění funkcí lesa. Lignikultury budou pro energetické účely pěstovány pouze dočasně a po době 20 let, následně převedeny zpět do zemědělské půdy. PUPFL jsou však určeny k založení trvalých lesních kultur. Tento zásadní rozdíl se promítá do způsobu zakládání i následného pěstování lesa. Jedná se zde o základní lesnická rozhodnutí, volbu dřevinné skladby, počet sazenic na hektar, spon sazenic, schématický či individuální způsob probírek, rozčlenění formujících se porostů pro zpřístupnění lesnické mechanizaci či snahu o dosažení cílového sortimentu.
Test dřevin ve Stachách na Šumavě byl založen na bývalé pastvině pod osadou Chalupy na svahu severní expozice v nadmořské výšce asi 800 m. n. m. Průměrná roční teplota vzduchu je 5,1 – 6,0 °C, normální roční srážkový úhrn je 801 – 1000 mm.
Kultura v horské oblasti
Kultura byla založena z pověření MZe jako test několika dřevinných druhů pro jejich pěstování na pozemcích, u nichž došlo v rámci útlumového programu k ukončení zemědělské pastevní činnosti.
Na šachovnicově situovaných plochách o rozměrech 30 x 30 metrů byly vysázeny jednotlivé dřeviny (tab. 1), jejichž biomasa je pravidelně zjišťována a vyhodnocována. Vyhodnocení růstové schopnosti a vitality podle jednotlivých použitých dřevin na celé ploše kultury by nebylo objektivní bez ohledu na typ stanoviště.
Z toho důvodu bylo na ploše popisované kultury provedeno mapování floristických typů a k těm bylo hodnocení dendrometrických údajů vztahováno. Na zdejších zemědělsky nevyužívaných plochách se běžně vyskytují čtyři uvedené floristické typy (tab. 1). Na testované ploše je nejbohatším stanoviště mírně vlhké, bohaté – nitrofilní se srhou laločnatou (Dactylis glomerata L.) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica L.). Na ně navazuje živinami poněkud chudší typ na němž vedle srhy dominuje šťovík (Acetosa pratensis Mill.). Za nejchudší je považováno stanoviště, které je na těchto pastvinách obsazeno především kostřavou červenou (Festuca rubra L.). Mírné vyvýšeniny, s výskytem hrachoru lučního (Lathyrus pratensis L.), jsou charakteristické vysýchavostí, která se jeví jako méně příznivá pro pěstování testovaných dřevin.Nejvýraznějším floristickým typem jsou lokální mokřiny a prameniště s proudící i stagnující vodou. Tyto jsou obsazeny vlhkomilnými rostlinami např. sítinami (Juncus sp.) a z testovaných dřevin jsou využitelné pouze pro pěstování olše lepkavé.
Tab. 1 – Rozdělení dřevin a typologická klasifikace na plochách 1-17
Plocha | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12a | 12b | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
RRD | Jlm | Js | Jv | Tr | Ol | Jlm | Jv | Js | Tr | Jlm | Jv | Db | Ol | Tr | Jv | Js | Db | Db |
Floristický typ | A | B | A | A | E/B | A | C | C/E | A | C | C | A | E | C | C/D | B | C | C |
Vysvětlivky:
- Jlm – jilm habrolistý, Js – Jasan ztepilý, Jv – javor klen, Tr – třešeň ptačí, Db – dub červený
- A) Dactylis - Urtica: mírně vlhké, bohaté – nitrofilní
- B) Dactylis - Acetosa: vlhké, chudé
- C) Festuca: mírně vlhké, chudé
- D) Lathyrus: bohaté, vysýchavé
- E) Juncus: střídavě vlhké
Hodnocení vhodnost dřevin
Základem pro hodnocení vitality jasanu ztepilého, olše lepkavé, javoru klenu, jilmu habrolistého, třešně ptačí a dubu červeného je úspěšnost zalesňování určená počtem uhynulých sazenic, výška stromků v určitém věku, a následně schopnost vytvářet výmladky.
Na prvních šesti plochách, které náleží do bohatých, vlhkých stanovišť je dosaženo vysokých výškových přírůstků. Extrému dosahuje olše na prameništi - plocha č. 5. Dřevina na plochách č. 7, 8, 10, 11, 13, 14, 16, 17, které je na nejchudších stanovištích s kostřavou červenou mají nejnižší přírůstky. Z nich je dosaženo poněkud vyššího přírůstku na ploše č. 8 s jasanem, který je částečně na střídavě vlhkém stanovišti. Na ploše č. 12a by mělo být z hlediska typologie dosaženo vyšší výšky. Zde je ovšem pěstován dub červený, který se zjevně do těchto poloh nehodí. Vhodnost této dřeviny byla ještě testována na plochách 16 a 17, které patří typologicky k nejchudším. I zde je výškový růst malý. Zajímavé a prakticky významné je vyhodnocení zalesňovacích ztrát na jednotlivých plochách. I zde je patrná závislost na typologickém stanovišti a charakteru přízemní vegetace. Nejvyšší ztráty jsou na plochách č. 3, 4, 5, 9, 11, 12a, 12b, 13, 16, 17. Typologicky jsou největší ztráty na stanovišti s kostřavou červenou, kde byl zalesněn dub a javor. Rovněž vysoké jsou ztráty na bohatším stanovišti se srhou, kde byla vysázena třešeň ptačí (4, 9, 13). V zamokřených stanovištích 5 a 12b jde o nevhodné zalesňování na trvale zbahnělých místech.
Z uvedeného tedy vyplývá nevhodnost dubu červeného a třešně ptačí pro pěstování v podmínkách horských luk. Rizikové je i pěstování javoru klenu na stanovišti s hustým porostem kostřavy červené. Pomineme-li olši na mokřinách, velice zajímavou dřevinou se jeví jilm, který zde poměrně brzy vytváří vysoké, zapojené porosty.
Jilm pěstovaný v těchto podmínkách dosahuje v 10 letech výšky 9 m a výčetní tloušťky 8 cm. Dřevní zásoba hlavního porostu (není započítána provedená probírka) činí asi 60 m3/ha. Dalším zjištěním je pařezová výmladnost jilmu po schématické těžbě jednotlivých řad stromů a zajištění přístupu světla.
Z hlediska energetického využití může být znázorněná produkce biomasy těchto dřevin rovněž významná, i když nejsou řazeny k rychlerostoucím energetickým. Prosperita olše na mokřadech je známa. Graf č. 3 ukazuje hmotnatost jejího kmene: dva tisíce kusů olší na jednom hektaru představuje zásobu hmoty asi 90 m3/ha. Specifické podmínky mokřadů jsou ovšem omezeny na několik terénních sníženin. Biomasa ostatních uvedených dřevin, rostoucích mimo mokřady, je rovněž nezanedbatelná a podle vývoje jednotlivých kmenů, zde mohou být vypěstovány i cenné sortimenty.
Návrh dřevinné skladby
Na základě statistického vyhodnocení zjištěných biometrických veličin, desetiletého sledování výškového přírůstku a úspěšnosti zalesňování navrhujeme pro daný typ pastvin dřeviny k zalesnění (tab. 2).
Tab. 2 – Návrh dřevin pro zalesnění horské pastviny
Floristický typ | Dřevina k zalesnění |
---|---|
A) Dactylis – Urtica: mírně vlhké, bohaté - nitrofilní | Jlm, Js, Jv |
B) Dactylis – Acetosa: vlhké, chudé | Jlm, Jv, Js, |
C) Festuca: mírně vlhké, chudé | Js, Db, Tr |
D) Lathyrus: bohaté, vysýchavé | Js, Jlm, Tr, Db |
E) Juncus: střídavě vlhké | Ol, Js |
Pomineme-li kanadsko-americký původ dubu červeného, jsou všechny testované dřeviny v areálu svého přirozeného rozšíření. Pěstování jilmu, javoru, jasanu a olše má podle uvedeného šetření předpoklady pro plnění všech ekologických funkcí lesa i funkce produkční. Pro zvýšení druhové rozrůzněnosti má v navrhované skladbě místo i třešeň ptačí s geograficky nepůvodním dubem červeným jako dřeviny vtroušené. Testované dřeviny jsou podle dosavadního šetření vhodné pro přirozené podmínky podhorských pastvin a z hlediska tvorby krajiny, mohou být vhodným protějškem okolním smrkovým monokulturám.
Osika jako energetická dřevina
Jednou z testovaných dřevin na horské pastvině ve Stachách na Šumavě je topol osika (Populus tremula L.) Plocha byla založena v roce 1996 jako plantáž rychlerostoucích dřevin ročními sazenicemi v počtu 10 000 kusů na hektar.
Tato kultura dosáhla v roce 2001 hektarové zásoby 38 m3. V tomtéž roce byla smýcena a nadále je pěstována jako les výmladkový, les obnovující se vegetativním způsobem z pařezových výmladků. Vývoj této plantáže ukazuje graf 4 doplněný tabulkou 3:
Tab. 3 – Vývoj plantáže topolu osiky ve Stachách
Rok | Objem probírek (m3) | Hektarová zásoba v (m3) | Výhřevnost při vlhkosti 25 % (MJ/ha) |
---|---|---|---|
2001 | 9,656 | 34,731 | 227 140 |
2004 | 0,164 | 16,420 | 107 386 |
2005 | 0,202 | 20,153 | 131 800 |
2006 | 0,403 | 40,309 | 263 621 |
2007 | 0,875 | 87,487 | 572 165 |
Z údajů v tabulce č. 3 vyplývá, že hodnota celkového běžného přírůstku (CBP) v letech 2005 – 2006 byla 20,1 m3/ha/rok. To odpovídá požadované roční hektarové produkci plantáže rychle rostoucích dřevin 5-15 tun sušiny.
Předpokládaná výhřevnost je stanovena pro hustotu dřeva osiky – 360 kg/m3 a výhřevnost - 18,19 MJ/kg. Je zde uvedena ilustrativně pro představu energetické výtěžnosti.
Bujná pařezová výmladnost a tvorba nového porostu jsou vyjádřeny každoročně těženou biomasou na zkusných plochách v letech 2004 až 2006. Topol osika tak může být, podle nabytých poznatků, velmi dobře využitelnou energetickou dřevinou v podmínkách opuštěných horských pastvin.
TweetČlánek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem
Související články:
Pěstování topolů pro energetické účely – 1.
Ekonomika prvního zásahu na zalesněných zemědělských půdách s využitím dřevní hmoty jako biomasy
Zkušenosti s pěstováním rychle rostoucích dřevin pro vlastní potřebu
Komerční pěstování rychlerostoucích dřevin v ČR
Produkce technického konopí jako příspěvek k revitalizaci antropogenně exploatovaných okresů Ústeckého kraje
Vlastnosti paliv z RRD v závislosti na jejich zpracování
Využití biomasy rychle rostoucích dřevin v energetice sídel
Topoly a vrby pro energetiku
Sklizeň vrbových porostů a několik dalších připomínek
Zobrazit ostatní články v kategorii Pěstování biomasy, Rychle rostoucí dřeviny
Datum uveřejnění: 28.7.2010
Poslední změna: 9.11.2012
Počet shlédnutí: 13407
Citace tohoto článku:
FIALA, Přemysl: Rychle rostoucí dřeviny na bývalých pastvinách. Biom.cz [online]. 2010-07-28 [cit. 2024-12-18]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/czp-kapalna-biopaliva/odborne-clanky/rychle-rostouci-dreviny-na-byvalych-pastvinach>. ISSN: 1801-2655.