Posuzování vlivu kompostáren na životní prostředí

1. Úvod

V současnosti dochází k zásadním změnám v odpadovém hospodářství České republiky. V nové legislativě odpadů (zákon č. 185 / 2001 Sb. "o odpadech") a v Plánu odpadového hospodářství České republiky, který byl vyhlášen na dobu 10 let nař. vlády č. 197 / 2003 Sb., jsou implementovány důležité směrnice a dokumenty Evropské Unie týkající se problematiky odpadů. Zásadně se mění přístup k nakládání s bioodpady. Místo stávající praxe skládkování těchto odpadů a záměru jejich spalování budou vytvořeny regionální sítě kompostáren, zařízení pro anaerobní rozklad a mechanicko biologickou úpravu odpadů. Kompostování má být podle Plánu odpadového hospodářství ČR upřednostňováno s využitím výsledného produktu zejména v zemědělství, při rekultivacích a při zakládání a údržbě zeleně.

Preference kompostování bioodpadů by měla v roce 2010 zajistit snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů odcházejících na skládky na 75% hmotnosti biologicky rozložitelných komunálních odpadů vzniklých v roce 1995 (snížení na 50% v roce 2013 a na 35% v roce 2020). Zároveň v souladu s požadavky 6. rámcového programu Evropské Unie pro životní prostředí by do roku 2012 mělo být zvýšeno využití odpadů na 55%. Preference kompostáren bude zajištěna tím, že výstavba nových spaloven a skládek odpadů nebude podporována ze státních prostředků.

2. Posuzování vlivu kompostáren na životní prostředí

Rozvoj kompostáren si v některých státech (např. ve Švýcarsku ) vynutil přísnější posuzování jejich vlivu na životní prostředí. Šlo především o emise zápašných látek do ovzduší. Dysfunkce zápašných látek bude klíčovým bodem posuzování u nově budovaných kompostáren v České republice.

Zařízení na nakládání s odpady podléhají posuzování vlivů na životní prostředí od roční kapacity 30 kt a zjišťovací řízení je u zařízení s roční kapacitou 1 - 30 kt. Kompostárny, které budou podléhat posuzování vlivů budou budovány spíše ojediněle (max. 2 zařízení v každém kraji). Kompostárna může být součástí dalších zařízení na nakládání s odpady (sběrné dvory, bioplynové stanice, zařízení pro mechanicko biologickou úpravu odpadů) jejichž roční kapacita je vyšší než 30 kt. Převaha nově budovaných kompostáren bude z důvodu minimalizace transportu s roční kapacitou 1 - 5 kt. Máme zkušenosti že i nevhodně lokalizovaná malá kompostárna může znepříjemnit život desítkám lidí zejména zápachem a zvýšenou frekvencí dopravních prostředků na místních komunikacích.

V České republice bývá velmi přísně posuzováno vodohospodářské zabezpečení kompostárny, účinnost hygienizace při vlastním fermentačním procesu a nezávadnost kompostu na obsah cizorodých látek, zejména těžkých kovů. Na rozdíl od zahraničí jsou vybudované a připravované kompostárny zpravidla nezastřešené krechtové kompostárny a nezbytná aerace a homogenizace je v těchto kompostárnách docilována překopáváním pomocí nakladače s čelní lžící. Postrádáme zcela uzavřená fermentační zařízení včetně dozrávacích hal s ošetřováním vystupující vzdušniny na filtračním nebo termickém zařízení. Kompostovací biofermentory s filtrací odplynu můžeme nalézt na kompostárně komunálních bioodpadů v Nové Pace , na kalové kompostárně v Kyjově a na zemědělské kompostárně v Cerhonicích. Desítka vybudovaných zemědělských kompostáren je vybavena biofermentačním zařízením Agronom. Toto zařízení postrádá filtraci odplynu a bývá častým zdrojem pachových závad. Řada stávajících kompostáren jsou rekolaudované silážní žlaby, hnojiště, zemědělská složiště nebo uhelné sklady získané s minimálními pořizovacími náklady.

3. Vodohospodářské zabezpečení kompostáren

Zákon č. 254 / 2001 Sb. "o vodách" stanoví jako vodám nebezpečné látky některé odpady a především aerobně stabilizované komposty. Projektant a provozovatel kompostárny je povinen provést opatření, aby závadné látky nevnikly do povrchových a spodních vod, aby nedošlo k nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo ke smísení se srážkovými vodami. Další povinností je vybudovat a provozovat kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek.

Jednou za 6 měsíců je provozovatel kompostárny povinen kontrolovat těsnost všech skladů, jímek a potrubí. Záznamy o funkci kontrolního systému provádí do provozního deníku pověřený pracovník minimálně jednou měsíčně.

Důležitým vodohospodářským objektem kompostárny je jímka na odpadní vodu. Tato jímka může být nadzemní se záchytnou vanou nebo zapuštěná do terénu s minimálním vyvýšením okraje jímky 0,4 m nad okolní terén. Hladina v užitném prostoru zemní jímky nesmí přesahovat výšku nejnižšího místa na výrobní ploše. Do jímky odtékají výluhy z kompostu a dešťová voda z výrobních ploch nezaplněných kompostem. Objem jímky musí být dimenzován na zachycení 15 minutového přívalového deště (cca 20 l / s . ha) a dešťových srážek za 3 měsíce. Obsah jímky se využívá k ovlhčování kompostů.

Vodohospodářské zabezpečení výrobní plochy je docilováno nepropustnou úpravou vložením hydroizolační folie, chráněné technickou textilií a obrubníky o minimální výšce 40 cm nad terénem.

Vodohospodářské zabezpečení kompostáren v legislativě ČR postrádá výjimky které jsou ve všech státech EU. Jde o výjimky pro kompostárny rostlinných odpadů s roční kapacitou 500 - 1000 t a pro domácí a malé komunitní kompostárny. Absence těchto výjimek omezuje další rozvoj kompostování.

4. Vliv kompostáren na ovzduší

Hlavní plynnou emisí z provozu kompostárny je oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že vzniká rozkladem rostlinných a živočišných tkání nenavyšuje antropogenní skleníkový efekt. Zákon č. 86 / 2000 Sb. "o ochraně ovzduší " považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí. U kompostáren je nejvýznamnější emise pachových látek, která nesní způsobovat obtěžování obyvatelstva. Emise amoniaku nebo methanu na kompostárně svědčí o špatné technologii. Obecný emisní limit pro kompostárny je podle vyhlášky č. 356 /2002 Sb. 50 -100 OUER / m³ (zápachových jednotek) na výpusti z filtru nebo 5 -20 OUER / m³ na hranici kompostárny.

Intenzita zápachu při kompostování je závislá na aeraci zrajícího kompostu. Zápašnými emisemi se vyznačují komposty s nedostatečnou výměnou plynů, komposty s nízkou pórovitostí a převlhčené komposty, což podporuje vytváření anaerobních podmínek. Takové komposty jsou charakteristické nakyslým zápachem, který později přechází v zápach hnilobný. Provzdušněním kompostu dosáhneme odstranění tohoto stavu. Jako nákladnější náhradní opatření je možno do kompostu emitujícího zápašné plyny aplikovat enzymatické nebo mikrobiologické preparáty zabezpečující přeměnu organických látek při nedostatečné aeraci kompostu. Zápašné emise kompostů z biofermentorů nebo z odplynu kompostů aerovaných vývěvami je možno odstraňovat v biofiltru jehož náplní je částečně zfermentovaná stromová kůra ve směsi s porezními hmotami. Spolehlivým omezením emise amoniaku je optimalizace poměru uhlíku a dusíku u čerstvého kompostu (cca 30 : 1).

5. Závěr

Při posuzování vlivu kompostáren na životní prostředí zahrnující nejdůležitější ekosystémy tj. půdu, vodu, horninové prostředí, ovzduší, klima, krajinu a přírodní zdroje převažují vlivy pozitivní. Negativní vlivy kompostáren jsou důsledkem jejich nevhodné lokalizace vůči dalším objektům v krajině a použití nevhodných technologicko-technických postupů . Organizačně technickým řešením je možné negativní vlivy kompostáren na životní prostředí podstatně omezit.

Kompostování umožňuje recyklovat organické látky a rostlinné živiny. Kompostování výrazně omezuje tvorbu skleníkových plynů při nakládání s bioodpady, a tím snižuje důsledky klimatické změny. Významnou funkcí kompostování je tzv. sekvestrace uhlíku, spočívající v dočasném vyřazení uhlíku obsaženého ve stabilizovaném kompostu z přírodního koloběhu. Uhlík obsažený v humusových látkách vzniklých kompostováním se mikrobiologicky obtížně rozkládá a není tak zdrojem oxidu uhličitého. V některých státech EU má používání vysokých dávek stabilizovaných kompostů na půdě uváděné do klidu charakter projektů Joint Implementation. Bez kompostování se neobejdou rekultivace a zúrodňování pouští. Kompostování je právem považováno za technologii trvale udržitelného života na této planetě.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu