Odborné články

Pomáháme snižovat emisní stopu v zemědělství a dopravě

Výroba a využití energie biomasy a bioplynu se i v Česku nejspíš budou ubírat směrem, který vidíme na západ od nás. Jedním z důvodů je integrace dotačních mechanizmů v Evropské unii. Biomasa a bioplyn stále budou především zdroji energie, ale jejich úlohou bude i snížit emisní stopu zejména v zemědělství a v dopravě.

Tento rok bude z hlediska globální proměny fosilní energetiky na obnovitelnou zřejmě zlomový. Týká se to i České republiky a důležitou roli mají nevládní organizace a profesní sdružení. Mezi nejvýznamnější patří CZ Biom – České sdružení pro biomasu. Vedoucím bioplynové sekce CZ Biom je Ing. Adam Moravec.

Foto 1: Adam Moravec

Připravuje se novela zákona o podporovaných zdrojích energie a vláda poslala do Bruselu návrh Národního energeticko-klimatického integrovaného plánu. Oba dokumenty budou, kromě jiného, definovat množství obnovitelných zdrojů, které u nás mohou získat podporu. Co si od toho slibujete?

Významná část mé práce je nyní zaměřena na budoucnost. Při stávající legislativě se totiž v oboru nic zásadního nezmění, a tak se připravuji na roky 2020 až 2030. Evropa pro toto období nastavuje nové cíle pro obnovitelné zdroje energie, ale zejména pro omezení emisí skleníkových plynů v zájmu zastavení klimatické změny. A zde je co napravovat.

Zatímco průměrné snížení škodlivých emisí v EU by mělo být 32 %, Česká republika by se podle vládního návrhu na tom měla podílet jen 20,8 procenty. Tak nízký cíl pro nás nebude znamenat příliš velký rozvoj oboru a dá se říct, že snad kromě dopravy půjde téměř o stagnaci. Ve výpočtu, který předložila Komora OZE, bychom měli mít cíl nejméně 24 procent. Ani to není nikterak převratné, ale dává to prostor alespoň pro zvládnutelný růst.

Konečný výsledek pro omezení emisí vyplyne z dialogu komise se všemi členskými státy. Ale tím, že některé státy se hlásí k vyšším cílům, než jim EU ukládá, vzniká prostor, aby některé státy byly o to více „lajdáci“. A my nyní rozhodně patříme do druhé skupiny. Cíle jednotlivých zemí jsou promítnuty do klimaticko-energetických plánů, které se budou muset pravidelně co tři roky aktualizovat. Česká republika svůj vnitrostátní plán předložila komisi již po termínu pro odevzdání, ale nebyli jsme jako poslední.

A aby toho nebylo pro uvažování a hodnocení málo, tak do toho ještě vstupuje novela zákona o podporovaných zdrojích, která v sobě nese jak povinné úpravy vyplývající z notifikací, tak i se snaží více otevřít budoucnosti obnovitelných zdrojů. Rozhodně tedy máme co na práci.

Foto 2: Ke snížení emisní stopy v dopravě přispěje CNG s podílem biometanu (Foto: archiv E.ON)

Vláda se v návrhu podílu OZE v našem energetickém mixu držela hodně „při zemi“. Lze to nějak racionálně odůvodnit?

Je to problém v několika úrovních. Podle mne vše začíná přístupem z nejvyšších míst státu a politiky. I když se všeobecné povědomí o OZE u nás neustále zlepšuje, je Česká republika stále v roli plnitele jen minimálních požadavků. Ani například prezident republiky se netají averzí vůči OZE, i když jde spíše o averzi vůči výplatě podpory, která se obvykle udává jako odstrašující příklad v celé její výši.

A možná právě obavy politiků, aby se podpora ještě dále zbytečně „nenafukovala“, vedou k preferenci spíše minimálních cílů. Tento přístup má ale několik myšlenkových trhlin. Jednou z nich je, že podpora bude více závislá na ceně silové elektřiny. A pokud bude cena na současné či vyšší úrovni, může být elektřina z fotovoltaiky nebo větru životaschopná bez podpory.

Stranou nezůstanou ani „dražší“ zdroje, jako biomasa a bioplyn, které budou v síti hrát i regulační a stabilizační roli. Například nové nástroje podpory bioplynu počítají s generováním záruk původu, které v případě, že projekt dostane podporu jsou připisovány na účet státu. Ten pak s nimi bude moci nakládat a například podpořit to odvětví, které své cíle v podílu OZE nebude naplňovat – např. doprava nebo teplárenství. Není vyloučen ani další prodej těm, kteří budou podíl OZE anebo pokročilých paliv potřebovat. Tím by se náklady na podporu mohly sanovat, a to prostředky, které zatíží zejména fosilní zdroje.

Celý tento mechanizmus se však zhroutí v případě, že stát záruky původu přesune bezúplatně na někoho jiného. Pak se opět bude těžko vysvětlovat, proč výdaje na podporu OZE opět rostou. Stejné zklamání může nastat v případě, že podpora v okolních státech bude vyšší než u nás, a tím bude i cena záruk původu vyšší. V takovém případě by se provozovatelé mohli rozhodnout pro vzdání se podpory a nárokování záruk původu, se kterými by sami nakládali. Prodej do zahraničí nesmí být členskými státy omezován, a tak se může stát, že státu mnoho záruk původu nezůstane a v rozhodném období zjistíme, že závazky nejen že neplníme, ale k jejich plnění ani nemáme dostatečné kapacity.

Které kapacity mohou být nejvíce ohroženy?

Asi největším limitem změny současné energetiky na bezuhlíkovou bude možnost připojení k rozvodné a distribuční síti. Evropská unie si je toho dobře vědoma a postupně nastavuje nová pravidla pro připojení zdrojů do přenosových sítí. Jde o to, aby zdroje se sítěmi více spolupracovaly, a tím ji více stabilizovaly. U nás se to zatím obrací zejména proti zájmům provozovatelů, a to ve snaze co nejvíce ochránit distribuci. Připojovací kapacity jsou však omezené a budeme-li postupovat s výpočty a očekáváním chování zdrojů jako doposud, brzy nebudou stačit. Přitom je zřejmé, že je nezbytné síť lépe řídit a snažit se vyřešit co možná nejvíce provozních problémů v dané lokalitě – zjednodušeně řečeno přebytek či nedostatek elektřiny kompenzovat v co možná nejmenší lokalitě. To znamená budovat a podporovat jak zdroje, tak řízení jejich výkonu a také řízení spotřebičů, sdílení elektřiny a akumulaci. Tím však nemyslím jen velké akumulační baterie, které jistě budou mít svůj prostor, ale hlavně lokální akumulaci všeho druhu a co nejblíže konečným spotřebitelům.

To jsou limity na straně přenosu. Ale bude stačit kapacita zdrojů, například energetické biomasy?

To je samozřejmě také problém. Hodně jsme například věřili v ukončení skládkování biologických odpadů. Snad kromě majitele skládky odpadů musí každý rozumně uvažující člověk dospět k názoru, že ukládání směsného odpadu na obrovské hromady je nesmysl. Za vynaložení nemalých prostředků tak umrtvíme obrovské množství drahého materiálu. Abychom měli aspoň nějakou představu, v takovém množství asi těžko reálnou, kolik vlastně toho odpadu je, tak zde je pár čísel: 35 mil tun odpadu – to je produkce za celou Českou Republiku, 80 % z toho umíme již nyní materiálově využít (recyklace), necelé 4 % pak spalujeme a téměř 10 % ukládáme na skládku. Z tohoto pohledu to nevypadá zas tak zle. Problém je však směsný komunální odpad, který tvoří 16,5 % z celkové produkce odpadů a na skládkách končí téměř z jedné poloviny tedy více jak 2,5 mil tun.

Daří se nám naplňovat recyklační cíle, a to dokonce s předstihem oproti závazným cílům. Co však se nám opravdu nedaří, je omezování skládkování odpadů. Evropa po nás vyžaduje, aby do roku 2030 klesl podíl skládkování všech odpadů na 10 %. V rámci splnění tohoto cíle jsme si dali tvrdší cíl, a to zamezení skládkování biologických odpadů do roku 2024. Česká republika připravila ke splnění cíle jak legislativní, tak i podpůrné prostředí. Na místo toho, aby bylo využito všech nástrojů, co se nám nabízí, tak to spíš vypadá, že si „prosekáme“ zkratku a zákaz odložíme do roku 2030. Tento úkrok však bude znamenat jen to, že peníze vynaložené na skládkování, nás dál budou „vysávat“ na místo toho, abychom je přesměrovali k lepšímu způsobu využití odpadu. Ať tak nebo tak, cíl je jasný – do budoucna skládkování nebude. Velkou roli v tom budou hrát i bioplynové stanice, které na sebe postupně přesměrují velkou část biologicky rozložitelných odpadů. Zvyšující se čísla odpadů končící na kompostárnách nebo v bioplynových stanicích jen dokazují, že se opravdu daří část biosložky z odpadářského trhu vyseparovat a nasměrovat kam patří.

Kromě odpadů u nás máme ještě volnou kapacitu produkce biomasy ze zemědělství. Víte, objevují se poslední dobou zvláštní výpočty a studie „prokazující“, že zemědělství je největší nepřítel klimatu a že se má soustředit jen na produkci potravin a že je lepší na pole dát fotovoltaiku, protože vyrobí víc energie z plochy než biomasa. Každá čísla je však třeba umět správně interpretovat a zemědělství vždy mělo důležitou i energetickou funkci. Nabádáme k moderní cirkulární ekonomice, což vlastně není nic jiného než selské myšlení. Zde je třeba jen konstatovat, že každý extrém je vyvoláván extrémy na druhé straně, a proto je třeba všeho jen s mírou.             

Foto 3: Perspektivu mají i bioplynové stanice na zpracování bioodpadů (Foto: Adam Moravec)

Přejděme k činnosti sdružení CZ Biom. Co aktuálně připravujete? A v čem můžete pomoci třeba našim farmářům?

Máme za sebou setkání sekce, které je pro členy vždy informačně velmi otevřené.

V tomto roce pokračují série školení, které se už staly pro nás tradičními. Jde o školení pro provozovatele bioplynových stanic, kompostáren a tepláren na biomasu. Těchto školení se může účastnit kdokoliv, i když není členem CZ Biom. Poslední dobou se nám daří získávat pro tyto školení podporu z ministerstva zemědělství. Kromě školení připravujeme také již tradiční konferenci Bioplyn a Legislativa, která letos bude spojená s valnou hromadou a seminářem o biomase. Na podzim nebo spíše začátkem zimy nás čeká dvoudenní a putovní konference Biomasa, Bioplyn a Energetika. Letos se po nějakém čase vrátíme s konferencí do Třebíče.

Velká část naší práce je v konečném důsledku prospěšná celému oboru, a tak se snažíme našim členům věnovat i něco navíc. Pomáháme jim řešit otázky spojené s provozem, výkaznictvím, evidencí, s různými hlášeními – a také je informujeme o legislativních změnách. Oni nám zas dávají podněty, co je třeba zlepšit a změnit. K těmto účelům výborně slouží tzv. kontroly „nanečisto“ nebo asistence při zahájení kontrol různými úřady. A je opravdu co dělat. Jak někdy říkám, podle počtu kontrol poznáš, jak se nám daří. A u nás to vypadá na hodně vysokou životní úroveň! Kontroly jsou tak časté, že menší zemědělci si mnohdy stěžují, že nemohou ani řádně pracovat. To se týká i stále většího tlaku na administraci, zavádění nových omezení, podmínek či opatření. Celý obor zemědělství je nyní v neuvěřitelné situaci – ubývá půda, ale zvyšuje se administrace, řeší se překompenzace a limity čehokoliv, stupňují se požadavky úřadů, vyvíjí se tlak na kvalitní potraviny za stále nižší cenu, množí se stížnosti občanů na zápach, hluk a vytvářejí se studie, jak je vše špatné. No a v tom všem se jako CZ Biom snažíme členům a mnohdy i nečlenům být maximálně nápomocni.

Článek byl publikován v časopise Energie 21 2/2019.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Začátek „doby biometanové“ v České republice
Historie ECOparku, jeho vybudování a současnost
Ohlédnutí za 10 lety v OZE a plány do budoucna
Biometan je jedním z paliv s největším potenciálem dekarbonizovat nákladní lodní dopravu, říká studie
Svět decentralizované teplárenské soustavy
Pionýři využití biomasy bojovali nejprve s předsudky a následně o palivo
Poohlédnutí se za rozvojem OZE v poslední dekádě
Využití digestátu jako hnojiva
Co se zbytkovou slámou z polí?
Komposty na bázi separovaného digestátu a jejich aplikace na ornou půdu

Zobrazit ostatní články v kategorii Bioodpady a kompostování, Bioplyn, Obnovitelné zdroje energie, Spalování biomasy

Datum uveřejnění: 1.6.2019
Poslední změna: 29.1.2020
Počet shlédnutí: 83

Citace tohoto článku:
TRNAVSKÝ, Jiří: Pomáháme snižovat emisní stopu v zemědělství a dopravě. Biom.cz [online]. 2019-06-01 [cit. 2020-09-19]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz/odborne-clanky/pomahame-snizovat-emisni-stopu-v-zemedelstvi-a-doprave>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto