Využití biomasy krajinné zeleně

V poslední době stoupá zájem veřejnosti o využívání a pěstování biomasy především k energetickým účelům. Preferováno je v prvé řadě pěstování energetických plodin na zemědělské půdě a využívání ponejvíce odpadní dřevní hmoty z lesních porostů.

Po částečně pozitivní zákonné úpravě energetického využití biomasy k výrobě elektřiny se vzhledem ke stále vzrůstající poptávce a zatím malému pokrytí nabídky biomasy na trhu nedostává. Uvažovaný potenciál využitelné biomasy je mnohem širší, než je obecně známo. Často se zapomíná, že požadovaná biomasa roste prakticky všude kolem nás. Roste na ostatních, neplodných půdách, podél vodních ploch, na mokřadech, rekultivovaných plochách, v zastavěných územích obcí apod.

Převážně se jedná o plochy menší než 1 ha, s velice různorodou druhovou skladbou porostů, mnohdy s nižší produkcí. Do těchto ploch patří také meze, rákosiny a roztroušená zeleň v krajině. Jsou zde zastoupeny jak plevelná, rumištní společenstva, tak rovněž křoviny a stromy. Mnohé plochy patří také do sítě ÚSES nebo do chráněných území, ať vodárenských pásem nebo přírodních rezervací apod. Řada z těchto ploch plní mimo jiné také ochranářskou roli v boji proti větrné a vodní erozi. K zachování uvedených ochranářských a krajinářských funkcí vyžadují dokonce pravidelnou údržbu.

Celkový produkční potenciál těchto ploch při šetrném obhospodařování se může pohybovat mezi 10 – 30%, výjimečně např. u rákosin i více. Výnosy biomasy v sušině se pohybují v průměru v rozsahu od 3 do 5 tun na 1ha. V nedávné minulosti byly tyto plochy běžně využívané jako pastviny nebo k produkci paliva. Teprve s nástupem zemědělské velkovýroby a nástupem využívání ušlechtilých fosilních paliv zůstaly opuštěné. Mnohé pozemky ztratily svůj původní charakter, případně byly nesmyslně likvidovány jako neužitečné. Teprve dnes nás zvyšující se výskyt živelních katastrof způsobených změnami klimatu a zvyšující se cena energií nutí vrátit se k původnímu způsobu využívání těchto ploch tak, jak to dělali naši předkové.

Tyto plochy lze obhospodařovat různým způsobem podle stavu porostů a jejich druhového složení. Porosty bylinné jako traviny nebo křídlatky je možno sekat za zelena nebo v suchém stavu. Dřeviny v době zimního klidu lze těžit výmladkovým způsobem. U dřevin není dobré používat holoseče, tak jak se to děje v některých oblastech. Je třeba vybírat a ne všechno za vidinou zisku zničit. Buďme si vědomi, že pracujeme s krajinnou zelení a ne s polním nebo lesním porostem.

Produkční využití krajinné zeleně má sekundární význam. Primární funkce jsou následující:

• ekologické
  • ochrana proti vodní a větrné erozi,
  • hnízdiště a úkryt zvěře,
  • výskyt chráněných druhů živočichů a rostlin,
  • ochrana vodních zdrojů a toků,
  • zasakovací pásy,
  • ochrana proti hluku a dalším nepříznivým vlivům,
• estetické, které jsou význačným prvkem krajinného rázu.

Biomasa získaná z těchto porostů se může zpracovávat přímým spalováním, k výrobě bioplynu a také k dalšímu zpracování na pohonné a stavební hmoty. Lze ji také využít k produkci kompostů a mulčovacích materiálů. Bylinnou biomasu lze sklízet jako seno, slámu nebo čerstvou za zelena. Dřevní biomasu (dendromasu) můžeme získávat jako zelenou či hnědou štěpku nebo v podobě palivového dřeva.

Takto lze využívat jak přirozené porosty, tak i nové, záměrně zakládané. Ty je možné zakládat nejen s cílem plnění ekologických, ale také hospodářských funkcí. Je výhodné upřednostnit rychle rostoucí a výnosné druhy a ty skloubit s druhy méně hospodářsky významnými.

V úvahu musíme brát stanovištní půdně klimatické podmínky, které podstatnou měrou ovlivňují druhovou skladbu a také způsob budoucího využití. Přitom nesmíme zapomínat ani na zákonné mantinely - pokud možno se vyvarovat nekontrolovatelnému šíření invazních rostlin, které v budoucnosti hrozí vyvolání mnoha problémů a snad i škod na původních, tedy autochtonních porostech. Mezi tyto druhy patří např. akát, křídlatky, zlatobýly. Některé druhy mohou vyvolávat alergické reakce – bolševník, pelyněk černobýl, zlatobýly…

Ve výsadbách a výsevech je třeba upřednostňovat domácí druhy - naše původní vrby, osiku, olše, habry, břízy, jilmy, jeřáby, plané jabloně, hrušně a slivoně, třešeň ptačí a domácí lesní dřeviny, z křovin svídu krvavou, šípky, černý a červený bez, ptačí zob, hlohy, naše křovité vrby včetně jívy, bylin především vysoké traviny a rákos. Mysleme také na včelaře. Obhospodařování těchto porostů znamená nejen sklízet, ale také udržovat druhovou skladbu odpovídající původnímu společenstvu.

U těchto porostů je možné pouze extenzivní pěstování. Řada druhů přece jen roste pomalu a podle toho se musí uvážit četnost a nejvhodnější období sklizní. U vysokých dřevin to bývá obmýtí zpravidla kolem deseti a u keřů pěti let. U bylinných společenstev lze sklízet podle druhové skladby buď každým rokem nebo až za 2 i více roků.

Práce s těmito porosty je sice velmi náročná na organizaci práce a také vzhledem k převážné potřebě ruční práce poměrně nákladnější než na polních kulturách. Výhodné je pracovat na spíše malých plochách kolem 50 a více ha. Maximální dopravní vzdálenost by měla být do 10 km, výjimečně až 20 km. Zároveň je velmi důležité zajištění těchto ploch dlouhodobým pronájmem na minimálně 15 - 30 let podle typu porostu.

Určité problémy ve využívání nejsou ani tak z hlediska legislativy MŽP ČR. Tato legislativa vyžaduje zejména, aby výsadba a údržba probíhali v souladu s požadavky danými zákonem č. 112/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny včetně doplňujících vyhlášek a změn. Problémy představují zejména daňové zákony. Je nesmysl platit pozemkovou daň za extenzivní využívání nezemědělského pozemku, která je mnohonásobně vyšší než u produkční zemědělské půdy (3,-Kč za 1 m²).

Také by se měla změnit v tomto směru kategorizace v rámci ostatní či neplodné půdy, jak je dosud finančními a geodetickými úřady uváděno. Tento nedořešený právně finanční stav má podstatný vliv na ztížení podmínek řešení vodohospodářských a protierozních opatření zvláště v ohrožených oblastech.

Ovšem to by nemuselo být překážkou ve využívání krajinné zeleně jako takové. Český sedlák je hlava hloubavá a dovede si poradit. Pochopitelně je důležité zajistit si odbyt a počítat s pohyblivými kvalitativními, a tudíž ekonomickými parametry (náklady, zisk). Pak je možné dosáhnout určité rentability.

Na využití případně i založení těchto ploch je možné získat dotace na údržbu krajiny ať ze strany vládních ministerstev tak i z programů EU.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost