Obnovitelná energie jako impuls k regionálnímu rozvoji ve venkovských oblastech

Nejdříve pár slov úvodem

Po desetiletí byla obnovitelná energie chápána jako výmysl fanatických ochránců životního prostředí, „zelených“, snílků a nadšenců. Dodnes je v podvědomí většiny občanů obnovitelná energie příliš drahá - uhlí, topný olej, zemní plyn a elektřina ze zásuvky jsou přece mnohem levnější,... - co je ekologické, nemůže být ekonomické. Příliš drahá, neekonomická, technicky nedokonalá - s obnovitelnou energií se nedá podnikat. To byly rozhodující argumenty z oblastí politiky a hospodářství.

Zeptejte se ale: Kdo vlastně nemůže s obnovitelnou energií podnikat?

Většinou jsou to velké koncerny, které jsou centrálně organizovány. Ale řemeslníci, drobní a střední podnikatelé, zemědělci ve venkovských oblastech mohou dosáhnout pomocí obnovitelné energie zisky.

Zanechme technické diskuse – přejděme k regionálnímu hospodářství

Úmyslně zanechejme technické diskuse. Technologie pro obnovitelné energie je možno kdekoliv využít – o tomto už není třeba diskutovat.

Je poukazováno, že obnovitelné energie mohou přinést podstatný přínos k regionálnímu rozvoji co se týče přílivu kapitálu, nového „know-how“, vytvoření pracovních míst a vytvoření nových hodnot. Dosud mělo skoro vždy prioritu globální hospodářství. Pohled na regionální hospodářství byl často úplně zanedbáván.

Na regionálních úrovních v obcích a krajích působí komunální politici, řemeslníci, malé a střední podniky. Oni jsou těmi aktivními účastníky, kteří budou v budoucnu realizovat projekty obnovitelných energií. Ale dokud ještě věří, že je topení fosilními palivy hospodárnější, budou prodávána topidla na fosilní paliva místo např. slunečních kolektorů.

Energie jako hospodářský faktor v obcích a krajích – neboli kolik platíme za proud a topení?

• Platíme naše faktury ze elektrický proud. Kam vlastně tyto peníze jdou?
• Platíme naše faktury za uhlí, zemní plyn či topný olej. Kolik peněz z toho zůstane u místního prodejce?
• Kolik peněz odteče v důsledku spotřeby energie občanů z obce, kraje či regionu?

Předpokládejme, že průměrný občan spotřebuje ročně asi 1.000 kWh proudu a asi 10.000 kWh tepla. Při cenách ca. 1,60 Kč za 1 kWh proudu a 0,60 Kč za 1 kWh tepla zaplatí tedy každý občan průměrně ročně za energii 1.000 x 1,60 + 10.000 x 0,60 = 7.600 Kč.

Předpokládejme, že asi 80 % této sumy, tedy asi 6.080 Kč, opustí obec, kraj, region. Tato kupní síla je pro region ztracena. Tyto peníze jsou pryč, aniž by z nich měl region nějaký užitek.

• V malé obci s 1.000 obyvateli se sčítají tyto sumy na odliv kupní síly o 6,1 miliónu korun ročně.
• V malém městě s 7.000 obyvateli to představuje odliv kupní síly o 42,5 miliónu korun ročně.
• Region se 100.000 obyvateli má v důsledku nákupu energií odliv kupní síly o 608 miliónu korun ročně.

Vytvořit pracovní místa ve venkovských regionech

Představte si cizího manažéra v nažehleném tmavém obleku, který v mercedesu super třídy přijíždí do nějakého kraje a oznamuje, že jeho firma chce vytvořit 200 pracovních míst.

Co udělá krajský úřad? Odmítne ho? Vysmějí se mu, protože to přece není možné?

Anebo udělá krajský úřad maximum, aby vyplnil přání tohoto manažéra? Jaké požadavky si tento manažér může klást? Daňové úlevy, levný pozemek, jiné podpory?

Představte si, jak angažovaná osoba nebo skupina přijde na krajský úřad a oznámí, že pomocí nějakého projektu pro obnovitelné energie má být vytvořeno 200 pracovních míst.

Jak bude krajský úřad reagovat? Odmítne je? Anebo jim nabídne vhodný pozemek či jiné podpory?

Odbočení

Jeden smělý výpočet, který je správný!

Co dělá nějaký region bohatým, zámožným? Všeobecně se má za to, že nějaký region je tím více bohatší, čím více peněz do něj přitéká. To je pravda. O této věci se dá ale uvažovat také jinak, jak ukazuje následující příběh.

Jeden hostinský najde bankovku 5.000 Kč. Koupí za ni u řezníka ve vesnici maso za 5.000 Kč pro svůj hostinec. Řezník potřebuje doplnit zásoby a koupí prasata od souseda - zemědělce. Nyní má zemědělec peníze a nechá si za 5.000 Kč opravit traktor u místního mechanika. Mechanik si potom koupí novou skříň za 5.000 Kč u místního stolaře. Stolař může nyní konečně vystrojit své dceři svatbu u hostinského. Těch 5.000 Kč jsou nyní zase zpátky u hostinského. Na cestě do banky hostinský bankovku 5.000 Kč ztratí …

Předtím tam nebyly peníze, teď už tam nejsou peníze a přesto má řezník prasata, traktor je opraven, mechanik má novou skříň, dcera stolaře je vdaná a hostinský upekl maso. Uskutečnil se ekonomický výkon o hodnotě 5 x 5.000 = 25.000 Kč – aniž by tam ještě ty peníze byly.

Pohádka? Zázrak? Ne, tak funguje hospodářství: nezáleží ani tolik na množství peněz, záleží na četnosti obratů. Kdyby řezník dovezl prasata odjinud, měl by zemědělec pořád ještě pokažený traktor, mechanik starou skříň, a stolařova dcera by ještě nebyla vdaná.

A jaké je poučení z tohoto příběhu? - Nechej peníze ve vesnici, v regionu!

Použito na obnovitelnou energii, to znamená, že každá obec, každý kraj, každý region má sám vyrábět co nejvíce energie, kolik jen to jde. Potom zůstanou peníze v regionu a mohou být opět utraceny. A znovu, A znovu.

Angličtí ekonomové to potvrdili svými výzkumnými výsledky: když jsou koupeny u obchodníka místní produkty za 10 Euro, bude celkovým řetězcem, který zvyšuje hodnotu, dosažena celková hospodářská hodnota 25 Euro, při nákupu v supermarketu jen 14 Euro. Nákup regionálních produktů má tedy skoro dvakrát větší růstový efekt hospodářské hodnoty. Pro energii vyrobenou v regionu to platí podobně.

Exportní faktor obnovitelné energie

Venkovské oblasti, jejich obyvatelé, politici a podniky se často pokládají za znevýhodněné oproti oblastem průmyslovým.

V oblasti obnovitelné energie jsou přednosti venkovských oblastí, obzvláště oblastí se slabou infrastrukturou, především při využívání biomasy k výrobě elektrického proudu. Biomasa k výrobě energie je produkována na polích, loukách a v lesích. Přímo v místě, v oblasti je přeměněna na energii - ať už na teplo nebo na proud. Proud může být veden z nejodlehlejšího místa do průmyslové oblasti. Vedení existuje. Každý statek, každý dům, které jsou připojeny k síti a dosud jen odebírají proud, mohou přes toto vedení dodávat do sítě proud, který sami vyprodukují.

Venkovské oblasti jsou schopny vyrobit přebytky energie, které mohou být v průmyslových oblastech prodány. Regiony s velkou spotřebou energie jako např. Praha či Ostravsko se zřejmě nebudou moci nikdy sami ze 100 % zásobit obnovitelnou energií vyrobenou ve své oblasti – ale regiony z oblastí Jeseníků, Beskyd či Šumavy to mohou dokázat. A mohou produkovat přebytky energie, které mohou být prodávány v Praze či Ostravě.

Tímto se stane elektrický proud exportním artiklem pro slabé regiony. Milióny a miliardy korun z exportu energie poplynou potom do těchto regiónů zpět.

Zákon o obnovitelné energii jako odrazový můstek pro slabé regiony

Zákonem o obnovitelné energii by měly být dosažen předpoklad, že může být proud z obnovitelných zdrojů hospodárně vyráběn a prodáván. Tento zákon tímto vyvolá konjunkturu rozvoje, výzkumu a investic v oblasti bioplynu, větrné energie a fotovoltaiky.

Regiony budou moci tento zákon využít cíleně a strategicky jako odrazový můstek při svém hospodářském rozvoji:

• Zákon by jim měl dát investiční jistotu na delší časové období (ca. 20 let). Výkupní ceny elektrického proudu do sítí zásobovatelů energií by měly být garantovány.
• Umožní se decentrální využití obnovitelné energie. Budou moci být realizovány také relativně malé, ekonomicky smysluplné energetické projekty, které budou moci být financovány místními subjekty. Peníze budou investovány místně a výnosy půjdou k dobru místním subjektům – občanům.
• Existuje mnoho malých a středních podniků, které jsou vysoce flexibilní a lehce si osvojí „Know-how“ obnovitelných energií.
• Obzvláště u bioplynu budou moci být provedeny investice a provoz těchto investic s velkou místní nebo regionální účastí. Firmy, provádějící hrubé stavební práce, mechanici – strojaři, topenáři, elektrikáři, zámečníci jsou v každém okrsku. Kdo bude investovat např. do bioplynové stanice, bude investovat do místního hospodářství.

Aby bylo možno dosáhnout plného účinku rozvoje obnovitelných energií, je nutné, aby výkupní cena proudu kryla náklady s přiměřeným ziskem. U biomasy by mělo být ekonomicky lukrativní rovněž doplňkové pěstování energetických plodin.

Investiční kapitál do regiónů

Dnes je na kapitálovém trhu situace, že je k dispozici více peněz pro něž je hledána možnost uložení, než vhodných projektů. Proto také v kapitálově slabších regionech nejsou investice do projektů obnovitelné energie žádným nepřekonatelným problémem.

Pro strukturálně slabé regiony je příznačné, že vykazují odliv čistého kapitálu – z regionů odtéká více peněz, než do regionů přitéká. S ekonomicky zajímavými projekty se může tato tendence obrátit. Peníze mohou téci z center kapitálu zpět do regionů.

Biomasa k výrobě energie - záchranná kotva pro mnoho zemědělců

Zemědělství je pořád jedním z nosných pilířů hospodářství a společnosti ve venkovských oblastech. Jeho síla a význam ale neustále klesá – mnoho zemědělců nevydělává peníze – žijí z dotací a doufají v lepší časy. Pěstování plodin k výrobě energie může být východiskem z klesající spirály.

Pokud by výkupní sazby elektřiny byly zákonem přizpůsobeny tak, že by se vyplatilo pěstování kukuřice, trávy či obilí za účelem výroby energie, měli by zemědělci investiční jistotu. Klesání – kolísání výrobních cen obilí a jiných produktů by se negativně tolik neprojevovalo. Podnikatelský duch by ale zůstal zachován, protože např. výnosy proudu z bioplynové stanice jsou závislé na schopnosti provozovatele – dobrý provozovatel vydělá pomocí bioplynové stanice více peněz, než špatný.

Při záplavě potravin z EU a klesajících výrobních cen by mohli zemědělci produkující energii klidněji hledět do budoucna – produkovali by pro stabilní trh odběratelů. Energie bude pořád potřeba.

Obnovitelná energie a turistika v ČR - účelné spojení pro budoucnost

Hezká, pestrá krajina je turisty ceněna. Často jsou to pohoří a krajiny v okolí jezer, přehradních nádrží a vodních toků. Turisté chtějí pěknou, tedy udržovanou krajinu. To předpokládá zemědělství, které bude tyto celé plochy udržovat. Udržování mnoha těchto „hezkých“ ploch je ale pro zemědělce nehospodárné. Pomocí dotačních plateb se zde zemědělství udrží při životě. S rozšiřováním EU budou tyto dotační platby klesat – tímto bude přinuceno mnoho zemědělských podniků k částečné nebo úplné omezení činnosti.

Energetické využití zelených ploch, které by vedlo k výkupním cenám pokrývajícím náklady, by mohlo zajistit obdělávání těchto zelených ploch. Profitoval by celý turistický region.

V každém případě nastane obrat ve výrobě energie - otázka zní: Kdo z tohoto bude profitovat?

Neptejme se, zda ropa bude stačit 10, 20 nebo ještě 100 let. V dohledné době bude prostě vyčerpána. A náklady na její získání budou stále větší, protože bude nákladnější vytěžit poslední zbytky ze země nebo z moře. Zažijeme skutečnost, že bude produkce obnovitelné energie výhodnější, než získávání energie fosilní.

Lze předpokládat, že elektrárny na spalování uhlí v ČR budou muset být v příštích 20 letech obnovovány. Náklady na výrobu proudu budou tedy stoupat, protože každá kilowatthodina proudu ze staré odepsané elektrárny je levnější než z nové elektrárny, která byla rekonstruována. Tím se stane obnovitelná energie ještě konkurenceschopnější.

Biomasa, vítr a slunce jsou pro aktéry v regionech slibná možnost k vytváření pracovních míst a bohatství v regionech. Technologie existují, „Know-how“ existuje, peníze pro nutné investice rovněž existují. Jen je třeba obnovitelnou energii vidět jako příležitost a využít ji.

Tento článek byl publikován v rámci spolupráce redakce časopisu Alternativní energie a CZ Biom.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost