Testování rozložitelnosti plastů d2w

Úvod

V průběhu let 2005 a 2006 proběhl v naší republice pilotní projekt „Nakládání s bioodpadem z tuhého komunálního odpadu v České Republice“. Jednalo se o společný projekt Ministerstva životního prostředí ČR a holandské firmy Tebodin, která celý projekt financovala. Jedním z cílů projektu bylo také otestovat rozložitelnost biodegradabilních plastů d2w v průběhu kompostovacího procesu. Uvažovalo se o možnosti následného využití těchto plastů v systémech sběru a třídění biologicky rozložitelných komunálních odpadů.

O oxo-rozložitelných plastech se toho na rozdíl od biologicky rozložitelných plastů na bázi škrobu, celulózy či kyseliny mléčné, které jsou odborné veřejnosti dostatečně známé, příliš neví. D2w sáčky anglické firmy Symphony Environmental Ltd. jsou vyráběny z polyethylenu s přídavkem aditiva d2w. Toto aditivum je obdobou známějšího EPI TDPATM, které vyrábí firma EPI Environmental Products. TDPA je zkratka z Totally Degradable Plastic Additives (zcela rozložitelné aditiva pro plasty). Rychlost rozkladu d2w fólií je závislá na přídavku d2w aditiva a dle potřeby je možné vyrábět filmy s rychlostí rozkladu od 2 měsíců do 6 let (Internet 1). Přesnějším označením plastů d2w je oxo-degradabilní (oxo-rozložitelný), neboť jejich dekompozice je zejména oxidativní, ale i termická nebo fotolytická. Proto může být rovněž používán termín oxo-biodegradabilní (oxo-biorozložitelné), který nejpřesněji vystihuje fakt, že rozklad plastu je zahájen chemickou oxidací a dokončen biologickou mineralizací (Slejška, 2004). Oxoplasty jsou tedy rozkládány prostřednictvím chemické oxidace a rozklad může být iniciován prostřednictvím tepla, UV záření či mechanického napětí. d2w plasty jsou stejně jako jiné polyethyleny hydrofóbní, což prakticky znemožňuje jejich biologický rozklad, avšak poté co je jejich struktura narušena oxidací, stávají se postupně hydrofilními a tudíž i biologicky rozložitelnými. Během biologického rozkladu jsou pak plasty mineralizovány až na základní prvky a molekuly - především oxid uhličitý a vodu (Internet 1).

Metodika

Metodika experimentu byla sestavena na základě prostudování již prováděných testů (k dispozici na stránkách firmy Symphony Environmental Ltd.) v souladu s normami ČSN EN 13432, Požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci a ČSN EN ISO 527-3, Plasty – stanovení tahových vlastností, zkušební podmínky pro fólie a desky. Testovací materiál poskytla firma Ecoplastic – výhradní distributor těchto plastů do naší republiky (v současnosti však již firma neexistuje). Jednalo se o sáčky na odpadky o rozměrech 85 x 40 cm a tloušťce fólie 0,02 mm vyrobené v dubnu roku 2004. Garantovaná minimální životnost těchto pytlů výrobcem byla do srpna 2005.

V průběhu 6 měsíců - květen až říjen 2005 - byly založeny tři komposty, dva na experimentální kompostárně VÚZT (Výzkumný ústav zemědělské techniky) v Praze (kompost 1 a 2) a jeden na soukromé kompostárně Vyšehrad (kompost 3). Původně byly tyto komposty založeny již na začátku května na kompostárně Buchlovice u Uherského Hradiště, ale z technických důvodů zde nebylo možné experiment dokončit.

Dne 26.července byly na VÚZT založeny komposty 1 a 2, každý o objemu 3 m³. Jeden z nich byl ošetřen přípravkem Amalgerol na urychlení zrání kompostu. Zakládku kompostu tvořila v obou případech směs slámy (30% obj.), prasečí kejdy (30% obj.), trávy -14 dní staré (30% obj.) a zrní (10% obj.). Dne 4. srpna byl na kompostárně v blízkosti NKP Vyšehrad založen kompost 3 o stejném objemu. Lišil se pouze zakládkou, kterou tvořilo 50% obj. listí a 50% obj. zelené trávy.

Ve všech případech byly do každé hromady kompostu zapraveny 3 vzorky oxo-rozložitelných plastů d2w a vzorky kontrolní. Vzorky kontrolní představovaly 3 klasické polyethylenové pytle na odpadky a 3 pytle kompostovatelné firmy HBABio, s.r.o. Vzorkem je zde vždy myšlen celý pytel naplněný směsí překopaného kompostu označený patřičným štítkem. Komposty nemohly být z důvodu uložených vzorků v průběhu kompostovacího procesu překopávány, pouze na začátku experimentu ještě před zapravením vzorků proběhla homogenizační překopávka. Po celou dobu procesu byla zaznamenávána teplota a kontrolována vlhkost, popřípadě měřen obsah kyslíku. První vzorky plastů z kompostu byly odebrány po 5 týdnech, tedy 1.září v případě kompostů 1 a 2, 8. září u kompostu 3. Celý experiment byl ukončen odběrem vzorků po 12 týdnech (18. a 25. října).

Experiment byl proveden také ve venkovním prostředí v období od 14. května 2005 do 7. srpna 2005. Vzorky tak byly vystaveny slunečnímu záření, povětrnostním vlivům a srážkám. Vzorky – opět celé pytle – byly zavěšeny na lano, jejich spodní konec ponechán volně, a to v počtu deseti oxoplastů, třech klasických polyetylenových sáčků a třech kompostovatelných. Venkovní vzorky byly odebrány ke zkoušce mechanických vlastností také dvakrát, po 8 a po 12 týdnech.

Odebrané vzorky z kompostů byly nejprve očištěny, mírně opláchnuty vodou. Všechny vzorky (včetně venkovních) byly následně na ÚMCH AV ČR (Ústav Makromolekulární chemie) v Praze na Petřinách upraveny ke zkouškám mechanických vlastností v tahu. Byly testovány samozřejmě i vzorky slepé, tedy vzorky před zapravením do kompostu nebo před umístěním do venkovního prostředí. Pouze vzorky kompostovatelných sáčků firmy HBABio, s.r.o. nebyly podrobeny těmto zkouškám, a to z důvodu jejich rychlé degradability. Ve stanovené době z nich již nebylo možné připravit testovací vzorky. Práce na ÚMCH AV ČR probíhaly na oddělení Polymerních sítí a mechanických vlastností pod vedením Dr. Ing. Jiřího Kotka, pomocí univerzálního trhacího stroje INSTRON - modelu 6025. Podle ČSN EN ISO 527-3 bylo pro testování pevnosti plastů zvoleno zkušební těleso typu 2 (pruh fólie) o následujících rozměrech: délka 150 mm, šířka 20 mm. Vzorky se postupně vyřezávaly z fólie, dbalo se na to, aby okraje vzorku po řezání zůstaly hladké bez viditelných vrubů. Tloušťka vzorků byla měřena mikrometrem pro každý vzorek zvlášť (průměrně 0,02 mm). Vzorky byly následně testovány při rychlosti zatěžování 20 mm/min. a rozpětí čelistí stroje 100 mm. Vzhledem k uspořádání polyethylenových vláken všech vzorků bylo nutné provádět tahové zkoušky ve směru kolmém i rovnoběžném na jejich průběh; v tabulkových přehledech jsou uvedeny výsledky v obou směrech, v grafických výstupech jsou však zahrnuty pouze hodnoty naměřené v rovnoběžném směru. Dle možností bylo testováno vždy 7 až 12 vzorků od každého plastu v obou směrech uspořádání vláken. Počítač napojený na trhací stroj zaznamenával následující charakteristiky: pevnost v tahu: σ v MPa, poměrné prodloužení při přetržení: ε v % a modul pružnosti: Ε v MPa.

Obr. 1: Kompost 3 na Vyšehradě těsně po založení	Obr. 2: Venkovní vzorky po 12 týdnech
Obr. 3: Vzorky před zapravením do kompostu	Obr. 4: Homogenizační překopávka kompostu 1 a 2
Obr. 5: Trhací stroj	Obr. 6: Testování pevnosti v tahu

Výsledky

Kompostovací proces byl po celou dobu dvanácti týdnů sledován na základě průběhu teploty, která byla pravidelně zaznamenávána. Průběh teplot v procesu zrání zakládek kompostů ukazují grafy č. 1 a 2 (kompost 1 značen K = kompost neošetřený a kompost 2 značen KA = ošetřený amalgerolem; kompost 3 v areálu NKP Vyšehrad značen TL = tráva, listí).

Graf 1: Průběh teplot v kompostu K a KA (Ruzyně)

Graf 2: Průběh teplot v kompostu TL (Vyšehrad)

Zálivky nebylo díky dostatečné vlhkosti kompostu nutné během procesu provádět. Překopávky kompostů nebyly v průběhu procesu prováděny záměrně, neboť bylo potřeba, aby vzorky zapravené do zakládek zůstaly neporušené. Z tohoto důvodu bylo jistě dosaženo mnohem nižších teplot v průběhu zrání zakládek. Teploty nepřesáhly u žádné zakládky během procesu 55°C. V kompostu K se udržela teplota nad 45°C nejdéle – po dobu šesti dnů, v kompostu KA po dobu pěti dnů a v kompostu TL pouze jeden den. Jistě k tomu přispěla i skutečnost, že zakládky kompostů byly velmi malého objemu, pouze 3m3. Komposty K a KA přesto splnily hygienický požadavek ČSN 46 5735 o dodržení teploty nad 45°C po dobu 5 dnů. Při konečném odebírání vzorků po 12 týdnech, byl proveden pro všechny typy kompostů zkrácený chemický rozbor jakostních znaků. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č.1.

Tabulka č. 1: Výsledky chemického rozboru jakostních znaků kompostů v porovnání s normou

znak jakosti	jednotky	zjištěná hodnota u kompostu			hodnota dle ČSN 46 5735
		K	KA	TL
sušina	%	64.21	61.71	43.9	min. 35,  max. 60
pH	jednotky pH	-	-	7.72	od 6.0 do 8.5
spalitelné látky	% sušiny	40.8	63.75	59.40	min. 25
N celk.	% sušiny	2.96	1.71	1.46	min. 0.6
C	% sušiny	29.6	18.1	-	min. 12.5
poměr C:N	% sušiny	10	10.6	13.9	max. 30

Na základě výsledků rozborů lze konstatovat, že až na procentuální podíl sušiny u kompostů K a KA, komposty splňují technické požadavky na znaky jakosti podle normy Průmyslové komposty.

Testování mechanických vlastností plastů probíhalo tedy na čtyřech typech vzorků, zvlášť pro polyetylenové fólie (značeno PE) a pro fólie d2w. Jednalo se o vzorky venkovní (V) a vzorky z kompostů (KA, K a TL). Počítač zaznamenával následující charakteristiky: pevnost v tahu – σ [MPa], poměrné prodloužení při přetržení - ε [%] a modul prožnosti - Ε [MPa], který vypovídá o tuhosti daného materiálu. Výsledky měření jsou shrnuty v tabulkách č. 2 a 3; jsou zde uvedeny průměrné hodnoty u jednotlivých vzorků a také příslušné směrodatné odchylky naměřených hodnot pro směr rovnoběžný i kolmý vůči uspořádání polyetylenových vláken. Získaná data z rovnoběžného směru byla graficky zpracována v programu Origin 6.1. Grafické výstupy zjišťovaných charakteristik jsou uvedeny v grafech č. 3 až 8.

Tabulka č. 2: Zjišťované charakteristiky u jednotlivých typů vzorků D2W

typ vzorku	modul pružnosti - E /Mpa/				pevnost v tahu - σ /Mpa/				poměrné prodloužení při přetržení - ε /%/
	rovnoběžně		kolmo		rovnoběžně		kolmo		rovnoběžně		kolmo
	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.
V0	220	20	270	15	15.1	0.7	10.3	0.6	420	50	423	38
V8	220	20	320	30	10.8	0.6	9.9	0.6	96	35	39	17
V12	357	51	445	45	8	1.6	6.2	1.3	5.2	2.6	2.2	0.8
KA0	220	20	270	15	15.1	0.7	10.3	0.6	420	50	423	38
KA5	230	15	280	30	15.1	0.8	12.5	1.8	223	70	396	160
KA12	206	20	211	18	12.2	0.9	9.9	0.9	216	52	420	40
K0	220	20	270	15	15.1	0.7	10.3	0.6	420	50	423	38
K5	205	20	235	42	13.9	0.3	12.2	1.5	201	40	357	114
K12	215	20	250	86	11.4	0.7	9.9	1.3	188	39	400	86
TL0	220	20	270	15	15.1	0.7	10.3	0.6	420	50	423	38
TL5	182	22	248	46	13.9	1.1	11.8	1.5	340	50	490	15
TL12	219	25	270	25	12.9	0.5	10.4	1.6	204	50	395	120

Vysvětlivky: číselná označení: 0 – před experimentem, 5 – po 5 týdnech, 8 – po 8 týdnech, 12 – po 12 týdnech písmena: V – venkovní vzorky, KA – ošetřený kompost, K – neošetřený k., TL – kompost tráva a listí

Tabulka č. 3:   Zjišťované charakteristiky u jednotlivých typů vzorků z PE

typ vzorku	modul pružnosti - E /Mpa/				pevnost v tahu - σ /Mpa/				poměrné prodloužení při přetržení - /%/
	rovnoběžně		kolmo		rovnoběžně		kolmo		rovnoběžně		kolmo
	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.	průměr	sm.odch.
V0	720	90	650	80	18.8	2.2	14.7	2	220	30	260	110
V8	790	115	700	110	20.6	2.6	19.3	1.3	34	16	37	16
V12	950	180	885	115	22.8	3.5	22.3	3.6	25	13	12	6
KA0	720	90	650	80	18.8	2.2	14.7	2	220	30	260	110
KA5	775	195	750	200	22.9	4.9	19.5	4.8	170	15	210	110
KA12	935	70	860	110	23.6	2.8	19.6	2.4	135	25	105	45
K0	720	90	650	80	18.8	2.2	14.7	2	220	30	260	110
K5	710	70	800	200	20.2	2.6	21.6	1.5	120	40	39	25
K12	790	30	890	210	20.3	2.9	20.1	2.7	85	30	25	10
TL0	720	90	650	80	18.8	2.2	14.7	2	220	30	260	110
TL5	880	155	810	170	24.6	4.2	18.3	3.6	170	25	195	120
TL12	890	170	895	105	23.4	4	20.7	2	120	45	47	23

Vysvětlivky:

• číselná označení: 0 – před experimentem, 5 – po 5 týdnech, 8 – po 8 týdnech, 12 – po 12 týdnech
• písmena: V – venkovní vzorky, KA – ošetřený kompost, K – neošetřený k., TL – kompost tráva a listí Graf č. 3 Pevnost v tahu pro jednotlivé typy vzorků D2W

Graf 3: Pevnost v tahu pro jednotlivé typy vzorků D2W

Graf 4: Pevnost v tahu pro jednotlivé typy vzorků PE

Pevnost v tahu se u všech typů vzorků D2W snížila. U venkovních vzorků nejvíce - z původní hodnoty 15,1 až na 8 MPa, u vzorků z kompostu D2W dosáhl nejnižší hodnoty neošetřený kompost K - 11,4 MPa; nejméně pevnost v tahu klesla u kompostu TL – pouze na 12,9 MPa. U všech typů vzorků PE se naopak hodnoty této charakteristiky mírně zvětšily, nejvýrazněji u ošetřeného kompostu KA – z 18,8 na 23,6 MPa, nejméně naopak u kompostu neošetřeného K – na 20,3 MPa.

Graf 5: Poměrné prodloužení při přetržení pro jednotlivé typy vzorků D2W

Graf 6: Poměrné prodloužení při přetržení pro jednotlivé typy vzorků PE

Poměrné prodloužení při přetržení nejvýrazněji kleslo v obou případech u venkovních vzorků - ze 420 na 5,2 % u D2W vzorků a z 220 na 25 % u PE vzorků. U D2W vzorků z kompostů nebylo dosaženo nijak výrazného snížení hodnoty této charakteristiky – nejnižší hodnota byla zaznamenána u neošetřeného kompostu K – 188 %. Vzorky z kompostů PE degradovaly zřejmě o něco více než kompostové vzorky D2W; nejznatelněji se snížila hodnota ε u neošetřeného kompostu K – z 220 na 85 %, nejméně u kompostu KA – jen na 135 %.

Graf 7: Modul pružnosti pro jednotlivé typy vzorků D2W

Graf 8: Modul pružnosti pro jednotlivé typy vzorků PE

Modul pružnosti, který vypovídá o tuhosti materiálu, nejvýrazněji vzrostl u venkovních vzorků D2W - z 220 na 357 MPa. Zvyšující se tuhost materiálu svědčí o krystalizaci polyetylenových řetězců. Obecně platí, že kratší řetězce dokrystalizovávají mnohem snadněji než delší, to by opět nasvědčovalo vysokému stupni degradace venkovních vzorků. U vzorků PE opět nejvíce vzrostl modul pružnosti u vekovních vzorků – z 720 na 950 MPa.

Diskuse výsledků

Srovnat výsledky experimentu rozložitelnosti těchto plastů v kompostu není příliš jednoduché. Výsledky některých podobných výzkumů jsou sice k dispozici, vždy se ale liší alespoň některé podmínky testování – např. složení zakládky kompostu, průběh teplot během procesu zrání kompostu, rozměry testovaných vzorků, rychlosti zatěžování filmu při testování atd. Následující přehled výsledků z jednotlivých experimentů je tedy nutné považovat za orientační. Kay a Leatherdale (1998) testovali film dodaný od společnosti Symphony Environmental Ltd., ovšem neuvádějí, zda šlo přímo o d2w plast. Testovali mechanické vlastnosti degradabilního i kontrolního nedegradabilního filmu umístěného v kompostu po dobu 12 týdnů. Složení kompostu se v porovnání s naším lišilo, průběh teplot během procesu byl ale velmi podobný. Teploty nad 45°C vydržely jen několik málo dní a maximální dosažená teplota zde byla 47,2°C. Vlastnosti degradabilního filmu byly také podobné, tloušťka fólie téměř identická, šířka testovaných vzorků se lišila o 5 mm a rozpětí čelistí na trhacím stroji bylo v tomto experimentu oproti našemu poloviční, tedy 50 mm. V tabulce č. 4 uvádím srovnání naměřených hodnot s naším experimentem.

Tabulka č. 4: Vybrané ukazatele mechanických vlastností degradabilních plastů

Experiment	Vzorek	Pevnost v tahu	Poměrné prodloužení při přetržení (%)
Kay a Leatherdale (1998)	DE 0	28.5  N/mm2	329
	DE 12	33.1  N/mm2	318
VÚZT ÚMCH (2005)	D2W 0	15.1  MPa	420
	D2W 12	12.2 MPa	203

Vysvětlivky: DE 0 – degradabilní fólie před experimentem, DE 12 – po 12 týdnech D2W 0 – d2w fólie před experimentem, D2W 12 – d2w fólie po 12 týdnech (uvádím zde průměrné hodnoty měřených ukazatelů vzorků ze tří typů kompostů)

Hodnoty uvedené v tabulce skutečně nelze porovnávat, ale z výsledků je patrné, že při takto nízkých teplotách během kompostovacího procesu se degradabilní fólie příliš nerozkládají, jinak řečeno, rozklad je při nízkých teplotách příliš pomalý.

Kay a Leatherdale (1998) zkoušeli ještě rozložitelnost stejného degradabilního filmu při vystavení teplotě 60°C po dobu 4 týdnů. Po této zkušební době zjistili naprostou dezintegraci filmu (nebylo možné odebrat část filmu na testování mechanických vlastností).

Verstichel (2003) prováděl na d2w plastech a kontrolních nedegradabilních vzorcích foto – termo degradační testy. Oba druhy vzorků byly vystaveny po 4 týdny světelné expozici s následujícím režimem – vždy 12 hodin denně světlo a 12 hodin tma. Minimální světelná intenzita byla 3 000 luxů a teplota byla stálá - cca 20°C. Následně byly vzorky po dobu 5 dnů vystaveny teplotě 70°C. U nedegradabilních kontrolních vzorků nebyla zaznamenána téměř žádná změna mechanických vlastností ani po 4 týdnech světelné expozice, ani po následujícím tepelném zatížení. U vzorků d2w byl po tepelném zatížení pozorován významný pokles naměřených hodnot ukazatelů mechanických vlastností. Pevnost v tahu d2w vzorků byla na počátku experimentu 20,9 MPa, po čtyřtýdenní světelné expozici byla hodnota stále vysoká – 17,9 MPa a po poslední tepelné fázi pokusu poklesla až na 6,5 MPa. Poměrné prodloužení při přetržení pokleslo dokonce po tepelné fázi z původních 290 % na pouhé 1 %.

Angold (2005) ve své studii uvádí, že ponechání d2w fólie v prostředí kompostu po dobu 30 dní při teplotě 45°C způsobilo narušení vnitřní struktury materiálu a pod elektronovým mikroskopem bylo patrné osídlení mikroorganismy. Vzhledem k rychlosti a rozsahu mikrobiálního osídlení dochází ve své studii k závěru, že při delším časovém úseku by se d2w fólie v tomto prostředí zcela biologicky rozložila. Kontrolní vzorky z nedegradabilního materiálu vykázaly jen velmi slabé mikrobiální osídlení a nebylo u nich zaznamenáno poškození vnitřní struktury.

Velká část výzkumů byla v minulosti provedena na plasty s aditivem EPI TDPA. Plasty s aditivem d2w mají obdobné vlastnosti. Pro zajímavost zde tedy uvádím některé výzkumy z prostředí kompostu s plasty s aditivem EPI TDPA, které ve své práci zmiňuje Slejška (2004). Bonhomme et al. (2003) zkoumali rozklad PE filmů s obsahem TDPA o tloušťce 470-640 nm. Nejvyšší intenzity rozkladu bylo dosaženo při teplotách kolem 60°C. Dalším zvyšováním teploty se již rychlost rozkladu významně nezvyšovala. Chiellinia et al. (2003) stanovili dobu během níž LDPE-TDPA film při teplotě 55°C ztratí své mechanické vlastnosti na 11 dní. ExcelPlas et al. (2003) cituje výzkum prof. Bernharda Raningera (Leoben Univ., Rakousko), který testoval plasty s EPI TDPA aditivem na komunální kompostárně u Vídně. TDPA PE pytle neovlivňovaly kompostovací proces a během kompostování byly částečně rozloženy. Výsledný kompost obsahující částečky plastu byl výborné kvality a prošel běžnými ekotoxickými testy včetně testů klíčivosti semen, růstu rostlin a přežití organismů (dafnie, dešťovky) vedených dle norem DIN V 54900-3, ON S 2200 a ON S 2300. Podle Fostera (2003) trvá rozklad materiálů na bázi EPI TDPA aditiv v prostředí kompostu od 4 do 16 týdnů, ale nesplňuje požadavky normy EN 13432 - zejména proto, že rozklad je příliš pomalý, což potvrzuje i firma Symphony Environmental (2003b).

Závěr

Na základě výsledků testování rozložitelnosti plastů d2w lze prohlásit, že venkovní vzorky degradovaly během experimentu nejvíce (po 12 týdnech bylo složité zajistit vůbec dostatek materiálu na vzorky). Vzorky z kompostů se mezi sebou z hlediska degradability i přes odlišné složení či ošetření kompostů příliš nelišily (výjimkou je hodnota ε_b u vzorku z kompostu TL po 5 týdnech).

Jak je patrné z výše uvedených výzkumů, teplota hraje při dezintegraci d2w filmu velmi důležitou roli. V našem experimentu ale nepřesáhla teplota během kompostovacího procesu hodnotu 55 °C a teploty nad 45°C se ve zrajících zakládkách udržely jen po velmi krátkou dobu. Stejně tak nebyla během kompostovacího procesu prováděna aerační překopávka kvůli zapraveným vzorkům. Na centrálních kompostárnách, kde se průběžně provádějí překopávky, je ale běžně dosahováno teplot 60°C a teplota nad 55 °C by se měla udržet alespoň po dobu 21 dnů. Otázkou tedy zůstává, jak by vzorky degradovaly, pokud by bylo dosaženo vyšší teploty během kompostovacího procesu a pokud bychom provedli běžné aerační překopávky.

Z provedeného experimentu i přes výše uvedené nedostatky vyplývá, že plasty d2w nevyhovují některým požadavkům ČSN EN 13432; a to požadavkům na dobu rozpadu, kdy po vystavení procesu aerobního kompostování po dobu nejvýše 12 týdnů nesmí projít více než 10 % původní sušiny zkoušeného materiálu sítem pro frakci a > 2 mm. Tento požadavek nebyl rozhodně splněn a domnívám se, že by za stejných teplotních podmínek nebyl splněn, ani pokud by byla provedena překopávka, která by napomohla dezintegraci filmu. Ostatně fakt, že plasty d2w nejsou vhodné ke kompostování díky nesplnění některých požadavků normy, potvrdila v letošním roce prostřednictvím emailu sama firma Symphony Environmental a tato informace je již zveřejněna na internetových stránkách firmy (Internet 1), kde se uvádí, že nevýhodou plastů d2w je pomalý rozklad v prostředí kompostu.

Literatura

• ANGOLD, R.: The growth of microorganisms on degradable film under selected disposal conditions with specific reference to a d2w product from Symphony Environmental (Microstructure Investigation Report), Pyxis CSB Ltd., 2005, s. 9
• Internet 1: www.degradable.net D2w degradable plastics
• KAY, M.; LEATHERDALE, D.: Establishing of degradation characteristics of a film sample (for Symphony Environmental Ltd.), Pira International, 1998, s. 36
• SLEJŠKA, A.: Oxo – rozložitelný plast d2w, 07/2004
• VERSTICHEL, S.: Photo – Thermo degradation test on Symphony degradable film (d2w) and non degradable film (control sample), Final Report, 2003, s. 6

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?