Energetické plodiny, povodně a eroze

Výskyt prudkých přívalových dešťů, bouřek a vichřic se u nás začíná projevovat stále častěji. Zvláště letos se tyto krajně nepříjemné projevy počasí objevovaly opakovaně, v období téměř celých 6 letních týdnů, od poloviny června až do začátku srpna. Navíc se objevovaly i na místech dříve zcela nečekaných, často v povodí jen malých potoků či stružek. Tyto povodně byly důsledkem „bleskových“ bouřek, doprovázených prudkým vydatným deštěm, kdy spadlo v krátké době i více než 40 mm srážek na 1 m². Takový náhlý nápor deště způsobil mnohde drastický smyv povrchové vrstvy půdy – ornice.

Nejhorší následky těchto dešťů se projevily zejména na pozemcích, kde nebyl zapojený vegetační kryt, který proto nemohl udržet vrchní vrstvu půdy na svém stanovišti. Následkem toho se smytá ornice proměnila v přívaly bahna, které zasáhlo nejen okolní komunikace, ale i vnitřky domů, z nichž některé byly zcela zničeny. Tyto zjevné škody dosáhly značných částek, ale jsou to zpravidla jen škody bezprostřední, které se projevily přímo na zasaženém majetku (nehledě na škody nejhorší - na lidských životech). Nenapravitelné jsou ale škody, které vznikly přímo na polích odplavením nejvzácnější složky půdy, úrodné ornice. Ta se vytvářela v průběhu desítek milionů let a její ztráta je v podstatě nenahraditelná, a proto je prakticky nevyčíslitelná. Je proto nasnadě vodní erozi všemi prostředky omezovat.

Jak situaci řešit

Po letošních zkušenostech se začaly opět hledat způsoby, jak následky bouří a přívalových dešťů omezit. Samozřejmě jednou z možností je návrat k deregulaci vodních toků, aby se voda v krajině udržela ve větší míře. Je to jedno z nepochybně účinných opatření, ale mnohde není tento způsob jednoduše proveditelný a zpravidla je i finančně značně nákladný.

Pro zadržení vody v krajině je nejlepší začít přímo na polích, kde by se měly udržet pokud možno veškeré vodní srážky. Je to samozřejmě důležité rovněž pro doplnění všeobecného vláhového deficitu v půdě. Pro omezení vodní eroze je pak velmi důležitý typ vegetačního krytu a to zejména v kopcovitých terénech a na svažitých pozemcích. Proto je zde rozhodující volba pěstované plodiny. Nevhodné jsou především plodiny jednoleté, zejména tzv. širokořádkové, z nichž mnohé vytvářejí kvalitní vegetační kryt pozdě na jaře, nebo až začátkem léta. Je to zcela zásadní opatření, které se promítlo dokonce až do novely „Zemědělského zákona“. Podstata této novely spočívá mimo jiné v tom, že se výrazně snížila míra svažitosti, kde lze pěstovat zmíněné širokořádkové plodiny. Podle novely zákona lze tyto plodiny pěstovat na polích o svažitosti pouze do 7º, dosud to bylo možné až do 12º. Schválení této novely je bezesporu přínosné a bude mít jistě velký význam pro omezení vodní eroze. Současně je ale třeba najít vhodnou náhradu za zmiňované širokořádkové plodiny. Jejich hlavním představitelem je kukuřice, obecně velmi rozšířená v nejrůznějších oblastech, včetně vyšších poloh a často i na svažitějších pozemcích. Kukuřice má bezesporu velký význam jako kvalitní pícnina pro krmení hospodářských zvířat a navíc se v poslední době stále více uplatňuje i v bioplynových stanicích, jako zdroj kvalitní biomasy pro vývin bioplynu. Proto nebude snadné najít za kukuřici plnohodnotnou náhradní plodinu.

Pro zásadní omezení eroze ve svažitých polohách mají význam především plodiny, které vytváří brzy z jara hustý plně zapojený porost. Jednoznačnou výhodu mají samozřejmě plodiny víceleté a vytrvalé, kde není třeba každoroční hluboká orba a zkypření povrchové vrstvy půdy zajišťující kvalitní předseťovou přípravu. U nás se k omezení eroze volí zpravidla zatravňování orné půdy, jako dosavadní v podstatě výlučné protierozní opatření. V poslední době se zatravňování stále více rozšiřuje, a proto se stává, že začíná být problém, jak narostlou trávu využít. Situace se navíc zhoršuje s plynulými úbytky stavů skotu, takže pro efektivní využití travních porostů chybí konzumenti a tráva se pak stává nežádoucím odpadem.

Naproti tomu chybí v ČR produkce „energetických“ plodin, které mohou zásadním způsobem přispět ke zvýšení zdrojů energetické biomasy. Z dosud provozně ověřených energetických plodin se nejlépe osvědčily právě víceleté a vytrvalé druhy, vhodné také k omezení eroze. Proto se přímo nabízí pěstování zmíněných druhů rostlin rovněž za účelem omezení eroze, neboť mají obdobné účinky jako travní porosty, ale na rozdíl od nich jsou efektivně využívány jako obnovitelný zdroj energie. Tato biomasa je plně žádoucí a stále se jí nedostává. Některé z těchto plodin jsou v zeleném či silážovaném stavu rovněž kvalitními pícninami, které by do určité míry mohly nahradit na svažitých pozemcích např. kukuřici, nebo její produkci doplnit. Jedná se především o krmný šťovík a některé vytrvalé vysoce produkční trávy, např. lesknici (chrastici) rákosovitou, nebo sveřep bezbranný, aj. Časné jarní obrůstání a udržení celoročního vegetačního krytu těchto porostů na půdě je pak spolehlivou zárukou proti erozi, neboť hustý kompaktní porost nedovolí smyv ornice z povrchu půdy, ale plně ji fixuje na svém stanovišti.

Závěry

Propojením těchto dvou na první pohled nesouvisejících programů lze efektivně využívat jak získanou produkci – energetickou biomasu, tak zároveň spolehlivě ochránit půdu proti vodní erozi. Realizace tohoto návrhu je o to důležitější, že cílené pěstování polních energetických plodin (určených pro vytápění budov) se v současné době výrazně omezilo, důsledkem zrušení podpory od r. 2008 z národních zdrojů na jejich pěstování. Vzhledem k tomu, že půdní erozi je nutné omezovat s využitím všech dostupných prostředků, bude propojení produkce energetické biomasy a omezování eroze jedním z nejefektivnějších programů. O důležitosti omezení eroze i vícenákladech s tím spojených se nediskutuje, považuje se to za opatření nezbytné a tak by bylo nanejvýš účelné v této souvislosti nalézt i způsob, jak rovněž podpořit i velmi významné pěstování energetických plodin. Jen je třeba tento záměr správně pochopit a chtít jej prosadit. Produkce energetické biomasy se v zemědělství považuje bohužel stále ještě za nepodstatný a okrajový program. Současný stav zemědělství je sice v ČR všeobecně neutěšený a musí se řešit zcela zásadní problémy, ale zamítnutí nových programů nelze dopustit. Produkce energetické biomasy je navíc perspektivní program a je jen otázka času, kdy se začne i u nás úspěšně rozvíjet. Samozřejmě, čím déle to bude trvat, tím hůře, jak pro fytoenergetiku, tak pro žádoucí diverzifikaci zemědělské činnosti.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost