Nepotravinářské netradiční plodiny

Následující text je v originálu kapitolou 2.3.5.2 rešerše k diplomové práci "Netradiční plodiny v ekologickém zemědělství".

K nepotravinářským netradičním plodinám se mohou řadit pícniny, rostliny na zelené hnojení, protierozní rostliny, farmaceutické a kořeninové rostliny atd. Moudrý a Strašil (1996) třídí tyto plodiny podle výsledného produktu na dvě hlavní skupiny, průmyslové a energetické plodiny.

Moudrý a Strašil (1996), využívání zdrojů surovin z rostlinné produkce (podle Bramma a Dambrotha).

Průmyslové plodiny

Pro výrobu škrobu se ve středoevropských podmínkách pěstují převážně tradiční plodiny: brambory, kukuřice a pšenice.

Jako netradiční plodiny potenciálně využitelné k produkci cukru Moudrý a Strašil (1996) zmiňují čirok cukrový, čekanku obecnou, topinambur hlíznatý a jakon. Tři posledně jmenované plodiny mají jako zásobní látku inulin, který se extrahuje z hlíz nebo kořenů pomocí enzymů na směs fruktózy a glukózy, tzv. fruktózový sirup.

Netradiční olejniny zastupují katrán habešský - krambe, koriandr setý, len olejný, lnička setá, lalemancie iberská - olejnička a světlice barvířská - saflor, která je také tradiční barvířskou bylinou.

K produkci barviv je v současnosti ekonomicky využíváno z velkého množství druhů barvířských rostlin pouze několik. Hlavní příčinou je malá stálost barev a vysoké náklady. Vedle tradičních významných středoevropských bylin, jako např. rezeda a mořena, které se používají většinou v nepotravinářských oblastech, připomínají autoři z našich dřevin bez černý, jeřáb černý a rakytník řešetlákový, určené převážně k barvení potravin.

Pro výrobu farmak je možné pěstovat řadu léčivých a některé kořeninové rostliny. Jejich seznam je značně obsáhlý a přesahuje zaměření této diplomové práce, při specializaci na tyto rostliny jsou k dispozici ucelené publikace.

Autoři se nezaměřují cíleně na ekologické zemědělství, proto použití zmíněných plodin v ekologickém zemědělství musí být jednotlivě zhodnoceno.

Energetické plodiny

Druhá skupina nepotravinářských netradičních plodin jsou energetické rostliny pěstované za účelem produkce biomasy.

O rozvoj fytoenergetiky, založené na využití energie biomasy, se v České republice v posledních 10 letech zasloužilo především občanské sdružení CZ BIOM. V současnosti jsou snahy včlenit fytoenergetiku do energetické politiky ČR a na její rozvoj jsou vypsané dotační tituly. Evropská unie požaduje u členských států do roku 2010 12% energie pocházející z obnovitelných zdrojů a biomasa je považovaná za hlavní potenciál přírůstku (cca 80%) (Usťak, 1999).

Uvádí se kolem jednoho sta rostlinných druhů z celého světa, které byly vytipovány jako potenciální energetické plodiny (Strašil, 1999). Jednoleté byliny dávají rychlou produkci a z pěstitelského hlediska nejsou náročné na mechanizaci, zajímavěji se ale jeví vytrvalé druhy a rychle rostoucí dřeviny, které po fázi narůstání dávají vyšší produkci a není nutné každoroční zakládání porostu. Pro fytoenergetiku se využívají také vedlejší produkty rostlinné produkce, jako je například sláma obilovin (Petříková, 2000).

V podmínkách ČR se zkouší podle Petříkové (2000) pro energetické využití tyto plodiny:

Jednoleté - tritikale, ozimé žito, čiroky Sorghum sp., sudanská tráva, konopí seté Canabis sativa, laskavec Amaranthus sp., sléz krmný Malva verticillata, hořčice sareptská Brassica juncea, katrán habešský (Krambe) Crambe abyssinica, světlice barvířská Carthamus tinctorius, lnička setá Camelina sativa, uvažuje se také o vedlejších produktech vznikajících při sklizni lnu, řepky olejky a slunečnice.

Víceleté a vytrvalé - pupalka dvouletá Oenothera biennis, komonice bílá Meliotus alba, jestřabina východní Galega officinalis, topinambur hlíznatý Helianthus tuberosus, šťovík krmný Rumex tianshanicus x Rumex patientia, mužák prorostlý Silphium perfoliatum, bělotrn kulatohlavý Echinops shaerocephalus, boryt barvířský Isatis tinctoria, topolovka růžová Alce rosea, ozdobnice čínská Miscanthus sinensis, křídlatka Reynoutria sp.

Energetické trávy - chrastice rákosovitá Phalaroides arundinaceae, kostřava rákosovitá Festuca arundinacea, psineček veliký Agrostis gigantea, ovsík vyvýšený Arrhenatherum eletius, sveřep samužníkový Bromus catharticus a sveřep bezbranný Bromus inermis.

Z rychle rostoucích dřevin jsou ověřované nebo považované za perspektivní topoly, vrby, jilmy, trnité růže, olše, jeřáby a lísky (Weger, 1999).

Energetickým plodinám v ekologickém zemědělství je věnována publikace Moudrého a Strašila (1998), která představuje vybrané plodiny.

Pro ekologické zemědělství jsou tyto plodiny zajímavé hned z několika důvodů. Primárně by pěstování energetických plodin pro potřeby ekofarmy posílilo snahu ekologického zemědělství o co nejvíce uzavřený koloběh živin a energie. Energetické rostliny mohou dosahovat dobrých výnosů i při relativně nízkých vstupech (Strašil, 1999), hodí se především pro pěstování v marginálních oblastech, které jsou v současnosti dominujícími plochami ekologického zemědělství. Zejména trvalé porosty mohou plnit mimoprodukční funkce zemědělství, jak o tom píše Usťak (1999), mají kulturně-estetické, protierozní a revitalizační funkce, pozitivní vliv na půdu a biodiverzitu zemědělské krajiny. U některých těchto plodin je možné i kombinované využití, například u topinamburu je možné použít nadzemní biomasu na topení a hlízy jako krmivo nebo v potravinářském průmyslu (Moudrý a Strašil, 1998).

Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. omezuje na běžných plochách a zakazuje v chráněných územích nekontrolované použití hybridních a nepůvodních druhů v krajině. Z tohoto důvodu musí být pěstování energetických plodin diferencované v návaznosti na podmínky lokality, přičemž produkční potenciál by měl být cca 10-15t suché hmoty na ha (Usťak, 1999). Problematické je například využití křídlatky, která sice dává výnosy až 30t suché hmoty na ha, ale je považovaná za vysoce expanzivní plevel (Petříková, 2000).

Literatura

• Moudrý, J. - Strašil, Z. Alternativní plodiny. JU ZF České Budějovice, 1996.
• Usťak, S. Krajinné aspekty pěstování energetických bylin. IN: Jak se ohřát biomasou, Liga energetických alternativ, 1999, s.23-26.
• Strašil, Z. Pěstování a možnosti využití některých energetických plodin s ohledem na rajonizaci. IN: Jak se ohřát biomasou, Liga energetických alternativ, 1999, s. 33-40.
• Petříková, V. Význam pěstování biomasy pro energii. IN: Biomasa pro vytápění v obcích a domácnostech, CZ BIOM, 2000, s. 8-17.
• Weger, J. Krajinné souvislosti při efektivním pěstování energetických dřevin. IN: Jak se ohřát biomasou, Liga energetických alternativ, 1999, s.13-22.
• Moudrý, J. - Strašil, Z. Energetické plodiny v ekologickém zemědělství. Spolek poradců v ekologickém zemědělství, Hradec Králové, 1998.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost