Odborné články
Efektivita filtrů emisních částic i ekologie moderních motorů jsou silně diskutabilní
Filtr pevných částic se stal oblíbeným artiklem výrobců automobilů resp. filtrů a také oblíbeným mediálním tématem tzv. ekologických opatření. Ceny filtrů pevných částic se pohybují mezi 500-1000 EUR. Bohužel je však příliš přeceňován význam filtru pevných částic, resp. naopak podceňováno jeho nebezpečí. Filtry pevných částic zachytí částice větší ovšem nejmenší a nejnebezpečnější částice (tzv. nanočástice) se naopak ve zvýšené míře dostávají do ovzduší.
Podrobná analýza emisí z obou generací motorů ukázala značné rozdíly mezi druhy emitovaných částic ve výfukových plynech, přičemž jako obzvláště agresivní se ukázaly tzv. „nízkoemisní“ moderní motory. Pevné částice emitované z výfuku nejmodernějších motorů způsobovaly daleko častěji těžké škody na makrofágách až k jejich úplnému zničení. Navíc částice v emisích z moderních motorů motivovaly krevní buňky k tomu, aby začaly vylučovat záněty podporující látky ze skupiny Cytokinů.
Malé nanočástice z moderních naftových motorů Euro-IV jsou makrofágy velmi rychle pohlcovány a silně je poškozují. Velké částice z emisí starého naftového motoru, které jsou v průměru dvakrát větší, tento efekt v podstatě vůbec nevykazují. Pevné emisní částice ze starších motorů se chovají naopak z chemického hlediska neagresivně, odpuzují vodu a lehce se slučují do agregovaného stavu, takže jsou pro makrofágy příliš velké na to, aby do nich pronikly. Nebezpečné nanočástice mají rozměr 5–20 nanometrů a tyto nedokáží filtry pevných částic zachytit. Naopak u starých naftových motorů ani tak malé a nebezpečné částice nevznikají.
Výše uvedená fakta potvrzuje rovněž několik nezávislých studií např. z institutu Fritz-Habera společnosti Maxe Plancka v Berlíně, SRN: „Moderní naftové motory sice působí méně nápadně neboť musí splňovat přísné emisní limity. To, že se z výfuku již nekouří, je sice uklidňující pro oko, ovšem zrada je právě v tom, co není vidět. Vedle množství emisí se totiž změnil i jejich druh. Z důvodu zlepšeného spalování se extrémně snížil podíl velkých částic sazí. Toto je však vykoupeno zvýšenou emisí extrémně malých částic…“
Celá řada vědců se rovněž obává, že jemné saze, které pronikají hlouběji do plic, představují obzvláště velké zdravotní riziko.
Rovněž v rámci americké studie University of California in Berkeley vystavili bronchiální buňky člověka emisím z naftových motorů. Tyto buňky reagovaly podobně jako makrofágy imunitního systému v pokusech vědců z Berlína uvolňováním zánětlivých látek. Následně vědci odfiltrovali pevné částice, ovšem výfukové plyny i nadále způsobovali silně zánětlivé procesy. Výfukové plyny ztratily svou agresivitu teprve až po odstranění podílu plynných uhlovodíků.
Expert na škodliviny v ovzduší Gerharda Fleischhackera z CEF-Austria má k problematice podobný názor: „Poté co bylo prokázáno, že nanočástice menší než 100 nanometrů nejsou částicovými filtry účinně odfiltrovány, zůstává v ovzduší i nadále obrovský potenciál miliard karcinogenních ultrajemných částic.“
Negativních efektů bezohledné „honby“ za profitem ve jménu „ekologických motorů“ je více.
Mimo jiné je i z ekologického hlediska velmi diskutabilní namísto údržby vozidel starších, jenž byly vyvinuty a vyráběny na životnost i několika desítek roků, naprosto zbytečně zneužívat přírodní zdroje a plýtvat drahocennou energii na výrobu stále většího a většího množství moderních (údajně) „ekologických“ vozidel, která jak známo nemají často ani třetinovou životnost ve srovnání s vozidly vyrobenými dříve. Jedná se opět o celosvětový trend „moderní“ konzumní společnosti, kde ten, kdo nemění vozidlo každé 2 roky za nové, tak není IN.
Bohužel toto je velmi krátkozraké, neboť ve skutečnosti při dobré údržbě vozidla a pohonu na vysokoprocentní biopaliva (z decentrální ekologické výroby) je pro ekologii i pro zdraví daleko přínosnější ponechat starší vozidla v provozu tak dlouho, jak jen to je s ohledem na technický stav, investice na údržbu i bezpečnost možné. Je na každém jednotlivci, aby si položil otázku, kdo na tomto stavu a dalším vývoji nejvíce profituje a zda se nejedná o velmi krátkozrakou politiku.
Reinhard Zellner (Professor fyzikální chemie na univerzitě Duisburg-Essen): „Myslím, že filtr pevných částic obecně přinese pokrok v celkovém zatížení přírody sazemi obsahujících uhlík. Problém je však v tom, že filtr odfiltruje pouze větší částice sazí. Prachové částice relevantní z hlediska zdraví jsou však obsaženy v tzv. nejjemnějším prachu o rozměrech ještě menších než jeden mikrometr. Tyto nelze odstranit pomocí filtru jemných prachových částic. Je nutné si to představit takto: Když podržíte bílý kapesník za výfukem vozidla, které nemá filtr jemných částic prachu, tak bude za chvíli černý. Pokud vozidlo má tento filtr, tak kapesník zůstane skoro bílý. Avšak: Ty skutečně nebezpečné nejmenší částice jsou přesto i nadále vylučovány, a to dokonce ve vyšší koncentraci než bez filtru. Počet vylučovaných jemných částic prachu se zvýší, pokud z výfukových plynů odstraníme větší částice, neboť ty malé částice se pak již nemohou napojit na částice velké. S velkou pravděpodobností tedy i nadále narůstá počet těch nebezpečných malých částic. Toto víme již delší dobu a delší dobu to ví i průmysl. Proto je nutné se ptát vlastně na smysl tohoto způsobu filtrace“.
V souladu s nejnovějšími poznatky proto není na místě euforicky podporovat pouze moderní motory na úkor motorů starší konstrukce například neúměrným zdaněním či jiným znevýhodněním starším vozidel, jak se v některých zemích bohužel děje. Je nezodpovědným hazardem spoléhat na účinnost dodatečných filtrů prachových částic a toto považovat za řešení problému. Vedle již plánovaného snížení emisí částic PM 2,5 je velmi důležité se zaměřit především na částice ultrajemné (PM 0,1). V současnosti připravovaná a schválená legislativa se zabývá částicemi MP 2,5 až od roku 2015, kdy již bude uzákoněna maximální povolená hranice pro jejich emisi. Naopak je především zapotřebí hledat skutečně účinná opatření snižující rizika emisí moderních motorů především plynných a pevných emisí o velikosti PM 0,1 a rovněž v maximální možné míře zvýšit podíl paliv ze zdrojů obnovitelných. Správným krokem jsou proto rovněž opatření podporující snížení emisí CO2 z neobnovitelných zdrojů (fosilních paliv).
Citace:
- Dang Sheng Su, Annalucia Serafino, Jens-Oliver Müller, Rolf. E. Jentoft, Robert Schlögl, and Silvana Fiorito
- Cytotoxicity and Inflammatory Potential of Soot Particles of Low-Emission Diesel Engines Environmental Science & Technology online, 25. Januar 2008
- Tisková zpráva CEF Austria Gerhard Fleischhacker, lenka.svaskova@meulovo.cz 15.1.2007 http://members.aon.at/cefaustria/de/veroeffentlichungen/0220072.html
Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem
Související články:
Biomasa: pro pohonné hmoty nebo k vytápění
Biobutanol – vhodnější náhrada benzinu
Zobrazit ostatní články v kategorii Kapalná biopaliva
Datum uveřejnění: 24.3.2008
Poslední změna: 24.3.2008
Počet shlédnutí: 11109
Citace tohoto článku:
GLATZ, Andrej: Efektivita filtrů emisních částic i ekologie moderních motorů jsou silně diskutabilní. Biom.cz [online]. 2008-03-24 [cit. 2024-11-09]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz-bioplyn-pelety-a-brikety-obnovitelne-zdroje-energie/odborne-clanky/efektivita-filtru-emisnich-castic-i-ekologie-modernich-motoru-jsou-silne-diskutabilni>. ISSN: 1801-2655.