EnglishRSSkontaktyčlenstvísitemapinzerce a reklama
Biom.cz
biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování a jejich využití

LEGISLATIVA

36/2010 Sb.

vyhlašuje úplné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 635/2004 Sb., zákonem č. 669/2004 Sb., zákonem č. 124/2005 Sb., zákonem č. 215/2005 Sb., zákonem č. 217/2005 Sb., zákonem č. 377/2005 Sb., zákonem č. 441/2005 Sb., zákonem č. 545/2005 Sb., zákonem č. 109/2006 Sb., zákonem č. 230/2006 Sb., zákonem č. 319/2006 Sb., zákonem č. 172/2007 Sb., zákonem č. 261/2007 Sb., zákonem č. 270/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 124/2008 Sb., zákonem č. 126/2008 Sb., zákonem č. 302/2008 Sb., zákonem č. 87/2009 Sb., zákonem č. 281/2009 Sb., zákonem č. 362/2009 Sb. a zákonem č. 489/2009 Sb.

   36/2010 Sb.

   PŘEDSEDA VLÁDY

   vyhlašuje úplné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
   jak  vyplývá  ze  změn  provedených zákonem č. 635/2004 Sb., zákonem č.
   669/2004 Sb., zákonem č. 124/2005 Sb., zákonem č. 215/2005 Sb., zákonem
   č.  217/2005  Sb.,  zákonem  č.  377/2005 Sb., zákonem č. 441/2005 Sb.,
   zákonem  č.  545/2005 Sb., zákonem č. 109/2006 Sb., zákonem č. 230/2006
   Sb.,  zákonem  č.  319/2006  Sb.,  zákonem  č. 172/2007 Sb., zákonem č.
   261/2007 Sb., zákonem č. 270/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem
   č.  124/2008  Sb.,  zákonem  č.  126/2008 Sb., zákonem č. 302/2008 Sb.,
   zákonem  č.  87/2009  Sb., zákonem č. 281/2009 Sb., zákonem č. 362/2009
   Sb. a zákonem č. 489/2009 Sb.

   ZÁKON

   o dani z přidané hodnoty

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

   ČÁST PRVNÍ

   ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

   HLAVA I

   OBECNÁ USTANOVENÍ

   § 1

   Předmět úpravy

   Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1) a
   upravuje  daň  z  přidané hodnoty (dále jen „daň“). Daň se uplatňuje na
   zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem.

   § 2

   Předmět daně

   (1) Předmětem daně je

   a)  dodání  zboží  nebo  převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v
   dražbě (dále jen „převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani
   v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,

   b)  poskytnutí  služby  za  úplatu  osobou  povinnou  k  dani  v  rámci
   uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,

   c)  pořízení  zboží  z  jiného  členského státu Evropské unie (dále jen
   „členský  stát“)  za  úplatu,  uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k
   dani  v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou,
   která  nebyla  založena  nebo  zřízena  za účelem podnikání, a pořízení
   nového  dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou
   nepovinnou k dani,

   d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

   (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s
   výjimkou  pořízení  nového  dopravního  prostředku nebo zboží, které je
   předmětem spotřební daně,

   a)  jestliže  dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně
   podle § 68 odst. 1 až 9,

   b)   pokud   je   pořízení  zboží  uskutečněno  osobou  osvobozenou  od
   uplatňování  daně  podle  §  6  nebo  právnickou  osobou,  která nebyla
   založena  nebo  zřízena  za  účelem podnikání a která není plátcem nebo
   osobou  identifikovanou  k  dani,  nejedná  se  o  pořízení zboží podle
   písmene  a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v
   běžném  kalendářním  roce  částku  326  000 Kč a tato částka nebyla ani
   překročena  v  předcházejícím  kalendářním roce; do stanovené částky se
   nezapočítává  hodnota  nového  dopravního  prostředku  a hodnota zboží,
   které  je  předmětem  spotřební  daně,  při pořízení z jiného členského
   státu, nebo

   c)  jestliže  se  jedná  o  pořízení  použitého zboží, uměleckého díla,
   sběratelského  předmětu  nebo  starožitnosti  při  dodání obchodníkem z
   jiného  členského  státu, pokud je dodání tohoto zboží předmětem daně s
   použitím  zvláštního  režimu  v  členském  státě zahájení odeslání nebo
   přepravy tohoto zboží, obdobně jako v § 90.

   (3)  Plnění,  která  jsou  předmětem  daně, jsou zdanitelnými plněními,
   pokud nejsou osvobozena od daně.

   § 3

   Územní působnost

   (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a) tuzemskem území České republiky,

   b) třetí zemí území mimo území Evropského společenství,

   c)  územím  Evropského  společenství území stanovené příslušným právním
   předpisem Evropských společenství^1).

   (2)  Pro  účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území
   Evropského  společenství,  která jsou součástí celního území Evropského
   společenství

   a) hora Athos,

   b) Kanárské ostrovy,

   c) francouzské zámořské departementy,

   d) Alandy,

   e) Normanské ostrovy.

   (3)  Pro  účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území
   Evropského společenství, která nejsou součástí celního území Evropského
   společenství

   a) ostrov Helgoland,

   b) území Büsingen,

   c) Ceuta,

   d) Melilla,

   e) Livigno,

   f) Campione d' Italia,

   g) italské vody jezera Lugano.

   (4)  Území  Monackého  knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za
   území  Francouzské  republiky  a území ostrova Man se považuje za území
   Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a
   Dhekelie se považují za území Kypru.

   § 4

   Vymezení základních pojmů

   (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)   úplatou   částka   v   penězích  nebo  v  platebních  prostředcích
   nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžitého plnění,

   b)  jednotkovou  cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena
   za službu anebo nemovitost,

   c)  daní  na  vstupu daň, která je obsažena v částce za přijaté plnění,
   daň  z poskytnuté úplaty, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží,
   daň  při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském
   státě,  daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, daň přiznaná podle
   § 92a, nebo daň přiznaná při poskytnutí služby podle § 10k,

   d)  daní  při  dovozu zboží daň, kterou je při dovozu zboží do tuzemska
   povinna zaplatit osoba, které vznikla daňová povinnost podle § 23,

   e)  daní  při pořízení zboží daň, kterou je povinen přiznat pořizovatel
   při pořízení zboží z jiného členského státu,

   f)  daní  při  poskytnutí  služby  osobou  registrovanou k dani v jiném
   členském  státě  daň,  kterou  je  povinen přiznat plátce, kterému byly
   poskytnuty služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

   g)  daní při poskytnutí služby zahraniční osobou daň, kterou je povinen
   přiznat  plátce,  kterému  byly  poskytnuty  služby  zahraniční  osobou
   povinnou  k  dani,  nebo  prostřednictvím  provozovny umístěné ve třetí
   zemi,

   h)  daní  na  výstupu  daň, kterou je plátce povinen přiznat ze základu
   daně za uskutečněné zdanitelné plnění, z přijaté úplaty, daň při dovozu
   zboží,  daň  při  pořízení  zboží,  daň  při  poskytnutí  služby osobou
   registrovanou  k dani v jiném členském státě, daň při poskytnutí služby
   zahraniční  osobou,  daň  přiznaná  podle  § 92a, nebo daň přiznaná při
   poskytnutí služby podle § 10k,

   i) odpočtem daně daň na vstupu, popřípadě krácená podle § 76,

   j)  osvobozením od daně bez nároku na odpočet daně osvobození od daně u
   plnění  podle  §  51,  ve vztahu k nimž nelze uplatnit nárok na odpočet
   daně,

   k)  osvobozením  od daně s nárokem na odpočet daně osvobození od daně u
   plnění podle § 63, u nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně,

   l)  vlastní  daňovou  povinností  daňová  povinnost, kdy daň na výstupu
   převyšuje odpočet daně za zdaňovací období,

   m)  nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň
   na výstupu za zdaňovací období,

   n) daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet,

   o)  zvýšením  daňové  povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo
   snížení nadměrného odpočtu,

   p)  snížením  daňové  povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo
   zvýšení nadměrného odpočtu,

   q)  dotací  k  ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního
   rozpočtu,  z  rozpočtů  územních samosprávných celků, státních fondů, z
   grantů  přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z
   grantů  Evropského  společenství  či  dle  programů obdobných, pokud je
   příjemci  dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny
   a  výše  slevy  se  váže  k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se
   nepovažuje   zejména  dotace  k  výsledku  hospodaření  a  na  pořízení
   dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku,

   r)  správcem  daně  je  příslušný  finanční  úřad;  při dovozu zboží je
   správcem  daně  příslušný  celní  úřad  s  výjimkou případů, kdy daňová
   povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 a 4,

   s)  plátcem  osoba  povinná k dani, o které tak stanoví tento zákon v §
   94, nebo osoba, která byla registrována k dani v tuzemsku podle § 95a,

   t) osobou identifikovanou k dani osoba, o které tak stanoví tento zákon
   v § 96,

   u) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo
   přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v
   rámci obchodování mezi členskými státy,

   v) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství
   sídlo, místo podnikání ani místo pobytu,

   w) místem pobytu adresa místa trvalého pobytu nebo místa pobytu fyzické
   osoby, popřípadě místo, kde se převážně zdržuje,

   x)  místem  podnikání  adresa fyzické osoby povinné k dani zapsaná jako
   místo  podnikání  v  obchodním  rejstříku  nebo  jiné obdobné evidenci,
   popřípadě místo jejího pobytu,

   y)  provozovnou místo, které má stálé personální a materiální vybavení,
   jehož  prostřednictvím  uskutečňuje osoba povinná k dani své ekonomické
   činnosti,

   z)  bytovým  domem  stavba  pro  bydlení,  ve  které  více než polovina
   podlahové  plochy  odpovídá  požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto
   účelu  určena,  rodinným  domem  stavba  pro bydlení, ve které více než
   polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení
   a  je  k  tomuto  účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty,
   nejvýše  2  nadzemní  a  1  podzemní podlaží a podkroví, a bytem soubor
   místností,  popřípadě  jednotlivá  obytná místnost, který svým stavebně
   technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.

   (2)  Zbožím  jsou věci movité, elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Za
   zboží se nepovažují peníze a cenné papíry. Za zboží se dále považují

   a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní
   bance,  nebo  při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich
   dovoz Českou národní bankou,

   b)  bankovky,  státovky  a  mince  české  nebo  cizí měny prodávané pro
   sběratelské  účely  za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo
   přepočet  jejich  nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu
   vyhlašovaného Českou národní bankou,

   c) cenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi
   v  tuzemsku,  nebo  při  jejich  pořízení z jiného členského státu nebo
   jejich dovozu a vývozu jako výrobku.

   (3) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

   a)  dopravním  prostředkem  vozidlo nebo jiný prostředek anebo zařízení
   určené  k  přepravě  osob  nebo zboží z jednoho místa na jiné a obvykle
   užívané k uskutečnění přepravní služby,

   b) novým dopravním prostředkem

   1.  vozidlo  určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců
   větším  než  48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno
   do  6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než
   6 000 km,

   2.  loď  delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního
   uvedení  do  provozu  nebo  má  najeto  v  případě pozemního motorového
   vozidla do 6 měsíců, ode dne prvního uvedení do provozu, nebo má najeto
   méně  než  100  hodin,  s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní,
   průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

   3.  letadlo  o  maximální  vzletové hmotnosti větší než 1 550 kg, pokud
   bylo  dodáno  do  3  měsíců  ode dne prvního uvedení do provozu nebo má
   nalétáno  méně  než  40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými
   společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu,

   c)  obchodním  majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je
   určen  osobě  povinné  k dani k uskutečňování ekonomických činností a o
   kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat,

   d)  majetkem  vytvořeným  vlastní  činností obchodní majetek, kterým je
   dlouhodobý  nehmotný  a  dlouhodobý hmotný majetek včetně nedokončeného
   majetku a zásoby, oceněný vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací
   cenou podle zvláštního právního předpisu^2),

   e)  osobním  automobilem  dopravní  prostředek,  který  má v technickém
   osvědčení^4)  nebo  technickém  průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G;
   pokud  zápis  kategorie  chybí,  vymezuje  se  tato kategorie zvláštním
   právním předpisem^4a),

   f) nájmem věci i podnájem věci,

   g)   prodejem  podniku  prodej  podniku  nebo  části  podniku,  tvořící
   organizační  složku  podniku, podle zvláštního právního předpisu^5); za
   prodej   podniku   se  považuje  rovněž  vydražení  podniku  nebo  jeho
   organizační složky ve veřejné dražbě.

   (4)  Pro  účely tohoto zákona se pro přepočet cizí měny na české koruny
   použije  kurz  devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný
   pro  osobu  provádějící  přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň,
   popřípadě  přiznat  osvobození od daně s výjimkou přepočtu cizí měny na
   českou  měnu  pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží podle §
   38, kdy se použije kurz stanovený podle celních předpisů nebo pro účely
   osvobození od daně podle § 71b a 71e, kdy se použije kurz stanovený v §
   71b odst. 6.

   HLAVA II

   UPLATŇOVÁNÍ DANĚ

   Díl 1

   Daňové subjekty

   § 5

   Osoby povinné k dani

   (1)  Osoba  povinná  k  dani  je  fyzická  nebo  právnická osoba, která
   samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví
   v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla
   založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické
   činnosti.

   (2)  Ekonomickou  činností  uvedenou  v  odstavci 1 se pro účely tohoto
   zákona   rozumí   soustavná   činnost   výrobců,   obchodníků   a  osob
   poskytujících  služby,  včetně  důlní  činnosti  a  zemědělské výroby a
   soustavné  činnosti  vykonávané  podle  zvláštních  právních  předpisů,
   zejména  nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské
   nebo  učitelů,  jakož  i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
   architektů,  dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také
   považuje  využití  hmotného  a  nehmotného  majetku  za  účelem získání
   příjmů,   pokud   je   tento  majetek  využíván  soustavně.  Samostatně
   uskutečňovanou  ekonomickou  činností  není  činnost  zaměstnanců  nebo
   jiných  osob,  kteří  mají  uzavřenou  smlouvu  se  zaměstnavatelem, na
   základě  níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní
   vztah,  případně  činnosti  osob,  které  jsou zdaňovány jako příjmy ze
   závislé  činnosti  podle  zvláštního  právního  předpisu^6)  nebo  jako
   příjmy,  z  nichž  je  uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního
   právního předpisu^7).

   (3)  Stát,  kraje,  obce,  organizační  složky  státu,  krajů  a  obcí,
   dobrovolné  svazky  obcí,  hlavní  město  Praha  a jeho městské části a
   právnické  osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo
   na  základě zvláštního právního předpisu^7a) se při výkonu působností v
   oblasti  veřejné  správy  nepovažují  za osoby povinné k dani, a to i v
   případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu^7b). Pokud však
   uskutečňováním   některých  z  těchto  výkonů  došlo  podle  rozhodnutí
   příslušného  orgánu  k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje
   se,  pokud  jde  o  tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne
   nabytí  právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však
   vždy  považuje  za  osobu  povinnou  k dani, pokud uskutečňuje činnosti
   uvedené v příloze č. 3.

   (4)  Za  samostatnou  osobu  povinnou k dani se pro účely tohoto zákona
   považuje  organizační  složka  státu,  která  je  účetní jednotkou, a v
   hlavním  městě  Praze  jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská
   část.

   Skupina

   § 5a

   (1)  Skupinou  se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob
   se  sídlem,  místem  podnikání  nebo  provozovnou  v tuzemsku, která je
   registrována  k  dani  jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které
   jsou  součástí  skupiny  (dále  jen  „členové  skupiny“)  sídlo,  místo
   podnikání  nebo  provozovnu  mimo  tuzemsko,  nejsou  tyto jejich části
   součástí  skupiny.  Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k
   dani.  Každá  osoba  může být členem pouze jedné skupiny a člen skupiny
   nesmí   být   současně   účastníkem   sdružení  na  základě  smlouvy  o
   sdružení^10) nebo jiné obdobné smlouvy.

   (2)  Spojenými  osobami  se  pro  účely tohoto zákona rozumí kapitálově
   spojené osoby nebo jinak spojené osoby.

   (3)  Kapitálově  spojenými  osobami  jsou osoby, z nichž se jedna osoba
   přímo  nebo  nepřímo  podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé
   osoby,  anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo
   hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň
   40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob.

   (4)  Jinak  spojenými  osobami  jsou osoby, na jejichž vedení se podílí
   alespoň jedna shodná osoba.

   § 5b

   (1)  Pro  účely  tohoto  zákona jedná za skupinu její zastupující člen.
   Zastupujícím  členem  se  rozumí  člen  skupiny  se  sídlem nebo místem
   podnikání  v tuzemsku, který je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve
   skupině  není člen se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, může být
   zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny.

   (2)  Členové  skupiny  odpovídají  společně  a nerozdílně za povinnosti
   skupiny  vyplývající  z  daňových  zákonů.  Za  tyto povinnosti skupiny
   odpovídají  i  po jejím zrušení nebo po jejich vystoupení ze skupiny, a
   to za období, ve kterém byli členy skupiny.

   § 5c

   (1)  Práva  a  povinnosti  vyplývající z tohoto zákona osobám, které se
   staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny.

   (2)  Práva  a  povinnosti  vyplývající  z  tohoto  zákona  osobě, která
   přistoupila  ke  skupině,  přecházejí  na skupinu dnem přistoupení této
   osoby.

   (3)  Práva  a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí
   na  osoby,  které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny,
   dnem  jejího  zrušení,  a  to  v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním
   uskutečněným  nebo  přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto
   přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny
   rozsah,  v  jakém  tyto  práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny
   dohodou.

   (4)  Práva  a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí
   na  osobu,  jejíž  členství  ve skupině je zrušeno, dnem zrušení jejího
   členství,  a  to  v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným
   nebo  přijatým  touto  osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností
   stanovit,  určí  při  zrušení  členství této osoby rozsah, v jakém tyto
   práva  a  povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství
   je rušeno, dohodou.

   § 6

   Osoby osvobozené od uplatňování daně

   (1)  Osoba  povinná  k  dani,  která  má  sídlo  nebo místo podnikání v
   tuzemsku,   je   osvobozena  od  uplatňování  daně,  pokud  její  obrat
   nepřesáhne   částku   1   000   000  Kč  za  nejvýše  12  bezprostředně
   předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, pokud tento zákon
   nestanoví jinak (§ 94).

   (2)  Obratem  se  pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně,
   včetně  dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná
   plnění,  kterými  jsou  dodání  zboží,  převod nemovitosti a poskytnutí
   služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za

   a) zdanitelné plnění,

   b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo

   c)  plnění  osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až
   56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.
   Do  obratu  se  nezahrnuje  úplata  z  prodeje  hmotného  majetku^7c) a
   odpisovaného   nehmotného   majetku^7c)   nebo   pozemků,   které  jsou
   dlouhodobým hmotným majetkem^7d), o kterých osoba povinná k dani účtuje
   nebo o kterých vede evidenci.

   Díl 2

   Místo plnění

   § 7

   Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti

   (1)  Místem  plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno
   bez  odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy
   se dodání uskutečňuje.

   (2)  Místem  plnění  při  dodání  zboží,  pokud  je zboží odesláno nebo
   přepraveno  osobou,  která  uskutečňuje  dodání zboží, nebo osobou, pro
   kterou  se  uskutečňuje  dodání  zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je
   místo,  kde  se  zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží
   začíná.  Pokud  však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi,
   za  místo  plnění  při  dovozu  zboží a následného dodání zboží osobou,
   která  dovoz  zboží  uskutečnila,  se  považuje členský stát, ve kterém
   vznikla daňová povinnost při dovozu zboží.

   (3) Pokud je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou,
   která  zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, za místo plnění se
   považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.

   (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během
   přepravy  osob  uskutečněné  na území Evropského společenství, za místo
   plnění  se  považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se
   považuje za samostatnou přepravu.

   (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí

   a) místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby
   na území Evropského společenství,

   b)  místem  ukončení  přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit
   osoby na území Evropského společenství,

   c)  přepravou  osob  uskutečněnou na území Evropského společenství část
   přepravy  uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a
   ukončení přepravy osob.

   (6)  Místem  plnění při převodu nemovitosti je místo, kde se nemovitost
   nachází.

   § 7a

   Místo plnění při dodání plynu a elektřiny

   (1)  Místem  plnění  při  dodání  plynu  prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo při dodání elektřiny obchodníkovi je místo,
   kde  má  obchodník  sídlo,  místo podnikání nebo kde má provozovnu, pro
   kterou je toto zboží dodáno.

   (2)  Obchodníkem  se pro účely tohoto ustanovení rozumí osoba povinná k
   dani,  která  nakupuje  plyn  nebo  elektřinu  zejména za účelem jejich
   dalšího prodeje a její vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.

   (3)  Místem  plnění  při  dodání  plynu  prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo  při  dodání elektřiny jiné osobě než osobě
   uvedené  v  odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto
   zboží   spotřebuje.   Pokud   osoba,   které  je  takto  zboží  dodáno,
   nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto
   nespotřebované  zboží  místo, kde má tato osoba, které je zboží dodáno,
   sídlo, místo podnikání, místo pobytu nebo kde má provozovnu, pro kterou
   je toto zboží dodáno.

   § 8

   Místo plnění při zasílání zboží

   (1)  Za  místo  plnění při zasílání zboží podle § 18 se považuje místo,
   kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy osobě, pro
   kterou se dodání uskutečňuje.

   (2)  Pokud je zboží při zasílání zboží odesláno nebo přepraveno z třetí
   země  a  dovoz  zboží je uskutečněn plátcem, který uskutečňuje zasílání
   zboží,  do  jiného  členského státu, než ve kterém je ukončení odeslání
   nebo  přepravy  zboží  osobě, které má být dodáno, považuje se zboží za
   odeslané  nebo přepravené z členského státu, do kterého byl dovoz zboží
   uskutečněn.

   (3)  Pokud  je  však  při  zasílání  zboží  podle  § 18 dodáno zboží, s
   výjimkou  zboží,  které  je  předmětem spotřební daně, je místem plnění
   místo  stanovené  podle  § 7 odst. 2, jestliže celková hodnota dodaného
   zboží  do členského státu bez daně nepřekročí v jednom kalendářním roce
   částku  stanovenou  tímto  členským  státem  a  tato  částka nebyla ani
   překročena v předcházejícím kalendářním roce.

   (4)  Pokud plátce při zasílání zboží podle § 18, které je odesláno nebo
   přepraveno z tuzemska, nepřekročí celkovou hodnotu dodaného zboží podle
   odstavce  3,  může  oznámit  správci  daně, že za místo plnění považuje
   místo  stanovené  podle  odstavce  1.  Obdobně  se  postupuje, pokud je
   zasílání  zboží uskutečněno z jiného členského státu do tuzemska. Podle
   odstavce  1  je  plátce  povinen  při stanovení místa plnění postupovat
   nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

   § 9

   Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

   (1)  Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo,
   kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba
   poskytnuta  provozovně  osoby  povinné  k  dani, nacházející se v jiném
   místě,  než  kde  je  její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění
   místo, kde je tato provozovna umístěna.

   (2)  Místem  plnění  při  poskytnutí  služby  osobě nepovinné k dani je
   místo,  kde  má  osoba  poskytující  službu sídlo nebo místo podnikání.
   Pokud  je  však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby
   povinné  k  dani,  nacházející  se v jiném místě, než kde je její sídlo
   nebo  místo  podnikání,  je místem plnění místo, kde je tato provozovna
   umístěna.

   (3)  Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu
   povinnou k dani považuje

   a)  osoba  povinná  k  dani  ve  vztahu  ke všem službám, které jí jsou
   poskytnuty,  i  když  jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem
   daně,

   b)  osoba  identifikovaná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani,
   která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

   (4)  Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby
   podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

   § 10

   Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti

   Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, včetně
   služby  znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení
   práv  na  užívání  nemovitosti  a  služby  při  přípravě  a  koordinaci
   stavebních  prací,  jako jsou služby architekta a stavebního dozoru, je
   místo, kde se nemovitost nachází.

   § 10a

   Místo plnění při poskytnutí přepravy osob

   Místem  plnění  při  poskytnutí  služby  přepravy osob je místo, kde se
   příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

   § 10b

   Místo  plnění  při  poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu,
   vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb

   Místem   plnění  při  poskytnutí  služby  vztahující  se  ke  kulturní,
   umělecké,  sportovní,  vědecké,  vzdělávací, zábavní nebo podobné akci,
   jako  je veletrh nebo výstava, včetně přímo související služby, jakož i
   služby  organizátora  této  akce,  je  místo, kde se tato akce skutečně
   koná.

   § 10c

   Místo plnění při poskytnutí stravovací služby

   (1)  Místem  plnění  při  poskytnutí stravovací služby je místo, kde je
   tato služba skutečně poskytnuta.

   (2)  Pokud  je  však  poskytnuta  stravovací služba na palubě lodi nebo
   letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území
   Evropského společenství, je místem plnění místo zahájení přepravy osob.

   (3) Pro účely odstavce 2 se rozumí

   a)  úsekem  přepravy osob uskutečněným na území Evropského společenství
   úsek  přepravy  uskutečněný  bez  zastávky  ve  třetí  zemi mezi místem
   zahájení a místem ukončení přepravy osob,

   b)  místem  zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení
   osob  na  území Evropského společenství po případném přerušení cesty ve
   třetí zemi,

   c)   místem   ukončení   přepravy  osob  místo  posledního  plánovaného
   vystoupení  osob  na území Evropského společenství, které nastoupily na
   území  Evropského společenství před případným přerušením cesty ve třetí
   zemi.

   (4)  V  případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou
   přepravu.

   § 10d

   Místo plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku

   (1)   Místem   plnění  při  poskytnutí  krátkodobého  nájmu  dopravního
   prostředku  je  místo,  kde  je  dopravní  prostředek  skutečně  předán
   zákazníkovi do držení nebo užívání.

   (2)  Pro  účely  stanovení  místa  plnění  se krátkodobým nájmem rozumí
   nepřetržité   držení   nebo   užívání  dopravního  prostředku  po  dobu
   nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

   § 10e

   Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k
   dani

   Místem  plnění  při  poskytnutí  služby osobou, která jedná jménem a na
   účet  jiné  osoby  nepovinné  k  dani,  je  místo,  kde je místo plnění
   zajišťovaného plnění.

   § 10f

   Místo  plnění  při  poskytnutí  služby přepravy zboží osobě nepovinné k
   dani

   (1)  Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné
   k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

   (2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy
   osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy.

   (3) Pro účely odstavců 1 a 2 se rozumí

   a)  přepravou  zboží  mezi  členskými státy přeprava zboží, pokud místo
   zahájení  přepravy  a  místo ukončení přepravy je na území dvou různých
   členských států,

   b)  místem  zahájení  přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně
   začíná,  bez  ohledu  na  vzdálenost  překonanou na místo, kde se zboží
   nachází,

   c)  místem  ukončení  přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně
   končí.

   § 10g

   Místo  plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží
   a služby oceňování movité věci a práce na movité věci osobě nepovinné k
   dani

   Místem  plnění  při  poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo,
   kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o

   a)  službu  přímo  související  s  přepravou  zboží,  jako je nakládka,
   vykládka, manipulace a podobná činnost,

   b) službu práce na movité věci nebo službu oceňování movité věci.

   § 10h

   Místo plnění při poskytnutí služeb zahraniční osobě nepovinné k dani

   (1)  Místem  plnění  při poskytnutí služby zahraniční osobě nepovinné k
   dani  je  místo,  kde  má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo
   místo pobytu, pokud jde o

   a)  převod  a  postoupení  autorského práva, patentu, licence, ochranné
   známky a podobného práva,

   b) reklamní službu,

   c)  poradenskou,  inženýrskou,  konzultační,  právní,  účetní  a  jinou
   podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací,

   d) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické
   činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci,

   e)   bankovní,   finanční   a  pojišťovací  služby,  s  výjimkou  nájmu
   bezpečnostních schránek,

   f) poskytnutí pracovníků,

   g) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků,

   h) poskytnutí přístupu k přepravní a distribuční soustavě pro plyn nebo
   přenosové  a distribuční soustavě pro elektřinu a poskytnutí přepravy a
   distribuce  plynu  nebo  přenosu a distribuce elektřiny prostřednictvím
   těchto soustav, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb,

   i) telekomunikační službu,

   j) službu rozhlasového a televizního vysílání,

   k) elektronicky poskytovanou službu.

   (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)  elektronicky poskytovanou službou podle přímo použitelného předpisu
   Evropských   společenství,  kterým  se  stanoví  prováděcí  předpis  ke
   směrnici  o  společném  systému  daně z přidané hodnoty^7e), je zejména
   hostitelství  internetových stránek web-site hosting, web-page hosting,
   dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho
   aktualizace,   dodání  obrázků,  textů  a  informací  a  zpřístupňování
   databází,  dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných
   her   a   dodání   politických,  kulturních,  uměleckých,  sportovních,
   vědeckých  a  zábavních  pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na
   dálku;   za  elektronicky  poskytnutou  službu  se  nepovažuje  samotná
   komunikace prostřednictvím elektronické pošty mezi osobou, která službu
   poskytuje, a osobou, které je služba poskytována,

   b)  telekomunikační  službou  služba spojená s přenosem, vysíláním nebo
   příjmem  signálů,  textových  dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv
   informace     prostřednictvím    kabelu,    rádia,    optických    nebo
   elektromagnetických  systémů  včetně příslušného přenosu nebo stanovení
   práva  využívat  kapacitu  pro  tento přenos, vysílání nebo příjem nebo
   přístup k informačním sítím.

   § 10i

   Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového
   a  televizního  vysílání  a  elektronicky poskytované služby zahraniční
   osobou povinnou k dani osobě nepovinné k dani

   (1)  Při  poskytnutí  elektronicky poskytované služby zahraniční osobou
   povinnou  k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi
   osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, je
   místem plnění tuzemsko.

   (2)  Při  poskytnutí  telekomunikační služby nebo služby rozhlasového a
   televizního   vysílání   zahraniční   osobou   povinnou   k  dani  nebo
   prostřednictvím  provozovny  umístěné  ve  třetí zemi osobě nepovinné k
   dani,  která  má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, za místo plnění se
   považuje  tuzemsko,  pokud  ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v
   tuzemsku.

   § 10j

   Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku

   Pokud  je  podle  §  9  nebo  §  10d  místo plnění při poskytnutí nájmu
   dopravního prostředku stanoveno

   a)  v  tuzemsku  a  ke  skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí
   zemi, za místo plnění se považuje třetí země,

   b)  ve  třetí  zemi  a  ke  skutečnému  užití  nebo  spotřebě dochází v
   tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.

   § 10k

   Místo  plnění  při  poskytnutí  služby  osobě  povinné k dani, která má
   sídlo, místo podnikání nebo provozovnu ve třetí zemi

   Pokud  je  podle  §  9 odst. 1 místo plnění při poskytnutí služby osobě
   povinné  k  dani,  která  má  sídlo, místo podnikání nebo provozovnu ve
   třetí  zemi, a která je zároveň plátcem, s výjimkou služeb osvobozených
   od  daně,  stanoveno  ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě
   dochází v tuzemsku, považuje se za místo plnění tuzemsko.

   § 11

   Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Za  místo  plnění  při  pořízení zboží z jiného členského státu se
   považuje  místo,  kde  se  zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo
   přepravy pořizovateli.

   (2)  Za  místo  plnění  při  pořízení zboží z jiného členského státu se
   považuje  členský  stát,  který vydal daňové identifikační číslo, které
   pořizovatel  poskytl  osobě registrované k dani v jiném členském státě,
   která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v
   jiném  členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo,
   a  jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského
   státu  bylo  předmětem  daně  v  členském  státě ukončení odeslání nebo
   přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1.

   (3)  Pokud  je  však  pořízení zboží z jiného členského státu předmětem
   daně  podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové
   identifikační  číslo,  které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává
   zboží  a  která  je  registrovaná  k  dani v jiném členském státě, bylo
   vydáno  v  tuzemsku,  je  pořizovatel  oprávněn  snížit  základ  daně v
   tuzemsku  o  základ  daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě
   ukončení  odeslání  nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí
   obdobně § 42.

   (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného
   členského státu formou třístranného obchodu podle § 17, za místo plnění
   při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené
   podle  odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného
   členského  státu  za  účelem  následného  dodání zboží v členském státě
   ukončení  odeslání  nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které
   bylo  zboží  dodáno  v  členském  státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží,  přiznala  a  zaplatila  daň  jako  při  pořízení zboží z jiného
   členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.

   § 12

   Místo plnění při dovozu zboží

   (1)  Místem  plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se
   zboží  nachází  v  době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropského
   společenství.

   (2)  Pokud  má  však  zboží při vstupu na území Evropského společenství
   postavení  dočasně  uskladněného  zboží  nebo je umístěno do svobodného
   pásma  nebo  do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu
   uskladnění  v  celním  skladu,  aktivní zušlechťovací styk v podmíněném
   systému,  dočasné  použití  s  úplným  osvobozením  od  cla nebo vnější
   tranzit,  je  místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se
   na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření.

   Díl 3

   Zdanitelná plnění

   § 13

   Dodání zboží a převod nemovitosti

   (1)  Dodáním  zboží  se  pro  účely  tohoto  zákona rozumí převod práva
   nakládat  se  zbožím  jako  vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely
   tohoto  zákona  rozumí  převod nemovitosti, při kterém dochází ke změně
   vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření.

   (2)  Dodáním  zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které je
   skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

   (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje

   a)  převod  vlastnického  práva  k  majetku  za  úplatu  i  na  základě
   rozhodnutí  státního  orgánu  nebo  vyplývající  ze zvláštního právního
   předpisu,

   b)  dodání  zboží  prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské
   smlouvy  nebo  smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za
   samostatné  dodání  zboží  komitentem  nebo  třetí osobou komisionáři a
   samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi,

   c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země
   a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze
   změny vlastnického vztahu,

   d)  převod práva užívat najaté zboží nebo najatou nemovitost na základě
   smlouvy,  která  stanoví povinnost nájemce nabýt zboží nebo nemovitost,
   které jsou předmětem smlouvy.

   (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje

   a)  použití  hmotného  majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   b) použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy
   nemá plátce nárok na odpočet daně,

   c) vydání vypořádacího podílu^8) nebo podílu na likvidačním zůstatku^9)
   v  nepeněžité  podobě ve hmotném majetku^2), pokud byl u tohoto majetku
   nebo jeho části uplatněn odpočet daně,

   d)  při  rozpuštění  sdružení^10)  bezúplatné přenechání věcí vnesených
   nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě
   ve  hmotném  majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům
   sdružení^10) do jejich vlastnictví,

   e)  při  vystoupení  nebo  vyloučení  účastníka  ze sdružení bezúplatné
   přenechání  věcí  vnesených  ostatním  účastníkům  sdružení  do  jejich
   vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v
   nepeněžité  podobě  ve  hmotném  majetku  účastníkovi  sdružení,  který
   vystupuje nebo je vyloučen,

   f)  vložení  majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku,
   pokud  vkladatel  při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet
   daně,  s  výjimkou  vložení  hmotného majetku, který je součástí vkladu
   podniku  nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku; vkladatel
   i  nabyvatel  v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti
   společně a nerozdílně,

   h)  dodání  vratného  obalu  spolu  se zbožím v tuzemsku plátcem, který
   uvádí  vratné  obaly  spolu se zbožím na trh^10a), jestliže vratný obal
   stejného  druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného
   účetního  období^7d)  daného  plátce  nebo k poslednímu dni příslušného
   kalendářního  roku  u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto
   zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly
   se  shodnou  výší  zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného
   obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných
   obalů  spolu  se  zbožím,  u kterého by se uplatnilo osvobození od daně
   podle § 63.

   (5)  Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických  činností  plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé
   použití  obchodního  majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho
   zaměstnanců,   trvalé   použití   pro  jiné  účely  než  související  s
   uskutečňováním  jeho  ekonomických  činností,  a  poskytnutí obchodního
   majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn
   odpočet  daně  nebo poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, který byl
   vytvořen  vlastní  činností,  pokud byl u přijatých zdanitelných plnění
   použitých k vytvoření tohoto majetku uplatněn odpočet daně.

   (6)  Za  dodání  zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního
   majetku  plátcem  do  jiného  členského  státu.  Přemístěním obchodního
   majetku  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  odeslání nebo přeprava
   majetku  tímto  plátcem  nebo  jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do
   jiného  členského  státu  pro  účely  uskutečňování  jeho  ekonomických
   činností  v  jiném  členském státě. Za dodání zboží do jiného členského
   státu  plátcem  se  považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno
   tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu.

   (7)  Za  přemístění  obchodního  majetku z tuzemska do jiného členského
   státu se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely

   a)  dodání  zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží
   dodává,  nebo  jím  zmocněnou  třetí  osobou  v členském státě ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží,

   b)  zasílání  zboží  v  členském  státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží,

   c)  dodání  zboží  plátcem  na  palubě  lodí,  letadel nebo vlaků během
   přepravy osob podle § 7 odst. 4,

   d)  dodání  zboží  plátcem  v  členském  státě  ukončení  odeslání nebo
   přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno
   od daně s nárokem na odpočet daně,

   e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu,

   f)  poskytnutí  služby  pro  plátce,  zahrnující práce na zboží fyzicky
   uskutečněné  v  členském  státě,  ve  kterém  je ukončení odeslání nebo
   přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět
   plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno,

   g)  přechodného  užití  zboží  v  členském státě, ve kterém je ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem,

   h)  přechodného  užití  zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území
   jiného  členského  státu,  ve  kterém  by se na dovoz stejného zboží ze
   třetí  země  pro  přechodné  užití  vztahoval režim dočasného použití s
   plným osvobozením od cla, nebo

   i)  dodání  plynu  prostřednictvím  přepravní nebo distribuční soustavy
   anebo dodání elektřiny podle § 7a.

   (8) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se však nepovažuje

   a)   prodej  podniku  nebo  vklad  podniku  nebo  jeho  části,  tvořící
   organizační složku podniku, pokud se jedná o hmotný majetek,

   b)  vydání  nebo  poskytnutí  majetku  v  nepeněžité  podobě ve hmotném
   majetku   jako   náhrady  nebo  vypořádání  podle  zvláštního  právního
   předpisu^11),

   c)  poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti bez úplaty, pokud jeho
   pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních
   vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti,

   d)  dodání  vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu
   za  úplatu,  pokud  je  tato  úplata  přímo  vázána  k vratnému obalu a
   kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši
   po vrácení vratného obalu^10a), nebo

   e) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu.

   § 14

   Poskytnutí služby

   (1)  Poskytnutím  služby  se  pro  účely  tohoto  zákona rozumí všechny
   činnosti,   které  nejsou  dodáním  zboží  nebo  převodem  nemovitosti.
   Poskytnutím služby se rozumí také

   a) převod práv,

   b)  poskytnutí  práva  využití  věci  nebo  práva  anebo jiné majetkově
   využitelné hodnoty,

   c) vznik a zánik věcného břemene,

   d)  přijetí  závazku  zdržet  se  určitého  jednání  nebo strpět určité
   jednání nebo situaci.

   (2) Za poskytnutí služby se považuje

   a)  poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu
   nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,

   b)   poskytnutí   služby   prostřednictvím   komisionáře   na   základě
   komisionářské  smlouvy  nebo  smlouvy  obdobného  typu;  tato služba se
   považuje  za  samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou
   komisionáři  a  samostatné  poskytnutí  služby komisionářem třetí osobě
   nebo komitentovi.

   (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje

   a)   poskytnutí   služby   pro  účely  nesouvisející  s  uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   b) použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností v případech,
   kdy plátce nemá nárok na odpočet daně,

   c)  vydání  vypořádacího  podílu  nebo podílu na likvidačním zůstatku v
   nepeněžité podobě v nehmotném majetku^2), pokud byl u majetku nebo jeho
   části uplatněn odpočet daně,

   d)   při   rozpuštění   sdružení^10)  bezúplatné  přenechání  vneseného
   nehmotného  majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku
   v  nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností
   ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví,

   e)  při  vystoupení  nebo  vyloučení  účastníka  ze sdružení bezúplatné
   přenechání  vneseného  nehmotného  majetku  nebo  vydání podílu majetku
   vytvořeného  společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku
   účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo

   f)  vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku,
   pokud  vkladatel  při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet
   daně,  s  výjimkou  vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační
   složku  podniku;  vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za
   splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně.

   (4)  Pro  účely  tohoto  zákona  se  za  poskytnutí  služby  pro  účely
   nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí

   a)  dočasné  využití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce nebo
   jeho  zaměstnanců,  pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn
   odpočet daně, nebo

   b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo
   jeho  zaměstnanců  nebo  jiné  účely než souvisejících s uskutečňováním
   jeho  ekonomických  činností,  pokud  u  přímo  souvisejících přijatých
   plnění byl uplatněn odpočet daně.

   (5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje

   a)   prodej  podniku  nebo  vklad  podniku  nebo  jeho  části,  tvořící
   organizační složku podniku,

   b)  vydání  nebo  poskytnutí  majetku  v  nepeněžité podobě v nehmotném
   majetku,  včetně  poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle
   zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd^11),

   c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.

   § 15

   zrušen

   § 16

   Pořízení zboží z jiného členského státu

   (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona
   rozumí   nabytí  práva  nakládat  jako  vlastník  se  zbožím  od  osoby
   registrované  k  dani  v  jiném členském státě, pokud je zboží odesláno
   nebo  přepraveno  z  jiného  členského státu do tuzemska nebo do jiného
   členského  státu  osobou  registrovanou  k dani v jiném členském státě,
   která uskutečňuje dodání zboží, nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí
   osobou. Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje dodání
   zboží  s instalací nebo montáží, dodání plynu prostřednictvím přepravní
   nebo  distribuční  soustavy  anebo dodání elektřiny osobou, která zboží
   dodává,  nebo jí zmocněnou třetí osobou nebo zasílání zboží podle § 18.
   Pořizovatelem  se  pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje
   zboží z jiného členského státu.

   (2)  Pokud  je  však  zboží  pořízeno  právnickou  osobou, která nebyla
   založena  nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno
   z  třetí  země  a  dovoz  zboží  je  uskutečněn  touto osobou do jiného
   členského  státu,  než  ve  kterém  je  ukončeno odeslání nebo přeprava
   zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu,
   do  kterého  je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn
   právnickou  osobou,  která  nebyla  zřízena  nebo  založena  za  účelem
   podnikání,  do  tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně
   při  dovozu  zboží,  pokud  prokáže,  že  pořízení  tohoto  zboží  bylo
   předmětem  daně  v  členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo
   přeprava  tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle §
   82 až 82b.

   (3)  Osoba  povinná  k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena
   nebo  zřízena  za  účelem  podnikání,  které  pořizují  zboží  z jiného
   členského  státu,  a  pro  které není pořízení zboží z jiného členského
   státu  předmětem  daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci
   daně,  že  budou  postupovat  podle  § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou
   povinny   takto   postupovat  nejméně  2  následující  po  sobě  jdoucí
   kalendářní roky.

   (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje
   přemístění   zboží   z   jiného  členského  státu  do  tuzemska  osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném členském státě, která není plátcem, za
   účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli.

   (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje

   a)  přemístění  zboží  plátcem  pro  účely  uskutečňování  ekonomických
   činností  v  tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného
   členského  státu  do  tuzemska  a  toto  zboží  bylo  plátcem  v  rámci
   uskutečňování  ekonomických  činností  v  tomto  jiném  členském  státě
   vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z
   třetí země,

   b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které
   bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn
   plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je
   ukončena v tuzemsku,

   c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,
   která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osobou
   povinnou   k   dani,  která  nemá  provozovnu  v  tuzemsku,  pro  účely
   uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno
   nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska,

   d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám
   jiného  členského  státu,  který  je členem Organizace Severoatlantické
   smlouvy,  pro  jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří
   je  doprovázejí,  pokud  zboží  nebylo předmětem daně v členském státě,
   který  zboží  přiděluje,  jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od
   daně.

   (6) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje přemístění
   obchodního  majetku  z  jiného  členského  státu  do tuzemska pro účely
   uvedené v § 13 odst. 7.

   (7)  Za  pořízení  zboží  z jiného členského státu se nepovažuje nabytí
   vratného obalu za úplatu.

   § 17

   Zjednodušený   postup   při   dodání   zboží  uvnitř  území  Evropského
   společenství formou třístranného obchodu

   (1)   Třístranným   obchodem   je   obchod,  který  uzavřou  tři  osoby
   registrované  k  dani  ve  třech  různých členských státech a předmětem
   obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží
   je  přímo  odesláno  nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do
   členského státu kupujícího.

   (2)  Prodávajícím  je  osoba  registrovaná  k dani v členském státě, ze
   kterého  je  zboží  odesláno  nebo  přepraveno  přímo  ke kupujícímu do
   členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

   (3)  Kupujícím  je  osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby.

   (4)   Prostřední  osobou  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  osoba
   registrovaná   k  dani  v  jiném  členském  státě,  než  ve  kterém  je
   registrován  k  dani  prodávající  a  kupující, která pořizuje zboží od
   prodávajícího  v  členském  státě  kupujícího s cílem následného dodání
   zboží kupujícímu v tomto členském státě.

   (5)  Při  užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí
   prostřední  osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání
   nebo  přepravy  zboží a uplatní osvobození od daně při pořízení zboží v
   tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem.

   (6)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského  státu, které je uskutečněno
   prostřední  osobou  v  tuzemsku,  při  užití  zjednodušeného  postupu v
   třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek

   a)  pořízení  zboží  z jiného členského státu je uskutečněno prostřední
   osobou,  která  není  plátcem ani osobou identifikovanou k dani, ale je
   osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

   b)  pořízení  zboží  z jiného členského státu je uskutečněno prostřední
   osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,

   c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z
   členského  státu  prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího,
   pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,

   d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani,

   e)  kupující  je  povinen  přiznat  a zaplatit daň podle § 108 u dodání
   zboží  uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného
   členského státu.

   (7)  Prostřední  osoba,  která  je registrovaná k dani v jiném členském
   státě  a  pořizuje  zboží  z  jiného  členského  státu  a  dodává zboží
   kupujícímu,  který  je  plátcem  nebo  osobou  identifikovanou k dani v
   tuzemsku,  je  při  užití  zjednodušeného postupu v třístranném obchodu
   povinna

   a)  splnit  podmínky  podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně
   při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

   b)  oznámit  stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je
   na daňovém dokladu pro kupujícího,

   c)  vystavit  kupujícímu  daňový  doklad  se  sdělením,  že  se jedná o
   třístranný obchod.

   (8)  Kupující  je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační
   číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat a zaplatit
   daň  podle  §  108  na  základě daňového dokladu vystaveného prostřední
   osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

   § 18

   Zasílání zboží

   (1)  Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží do jiného členského státu z
   tuzemska,  pokud  je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského
   státu  plátcem,  který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou, s
   výjimkou  dodání  nových  dopravních prostředků, dodání zboží s montáží
   nebo  instalací  osobou,  která  zboží  dodává, nebo jí zmocněnou třetí
   osobou,  a  s  výjimkou  dodání  plynu  prostřednictvím  přepravní nebo
   distribuční  soustavy  anebo dodání elektřiny, jestliže je zboží dodáno
   pro  osobu,  pro  kterou  pořízení  zboží z jiného členského státu není
   předmětem  daně v tomto státu. Zasíláním zboží se rozumí i dodání zboží
   za  podmínek  vymezených  v  první  větě  z  jiného  členského státu do
   tuzemska  osobou  registrovanou  k  dani  v jiném členském státě osobě,
   která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani.

   (2)  Při  zasílání zboží do jiného členského státu z tuzemska je plátce
   povinen  se registrovat k dani v členském státě, do kterého uskutečňuje
   zasílání  zboží, pokud hodnota dodaného zboží do jiného členského státu
   z tuzemska překročí částku stanovenou tímto členským státem.

   § 19

   Dodání  a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského
   společenství

   (1)  Plátce,  který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného
   členského  státu  osobě  registrované  k  dani  v jiném členském státě,
   uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2)  Dnem  prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků
   lodí  a  letadel  rozumí  den  dodání  výrobcem prvnímu kupujícímu nebo
   vlastníkovi  nebo  první  den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s
   dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo
   den,  kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely.
   Za  den  prvního  uvedení  do provozu u pozemních motorových vozidel se
   považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce,
   nebo   den,  kdy  nastala  povinnost  toto  vozidlo  ve  státu  výrobce
   registrovat,  a  to  ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost
   vozidlo  registrovat  ve  státu  výrobce,  je  dnem  prvního uvedení do
   provozu  den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem,
   nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující
   nebo  vlastník  s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve,
   nebo  den,  kdy  pozemní  motorové  vozidlo bylo použito pro předváděcí
   účely.  Jestliže  není  den  prvního uvedení do provozu takto stanoven,
   považuje  se  za  den  prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven
   doklad o prodeji.

   (3)  Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby
   registrované  k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží
   z jiného členského státu.

   (4)  Plátce,  který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného
   členského  státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském
   státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně,
   pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a
   plátce  společně  s  pořizovatelem  předloží místně příslušnému správci
   daně  hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského
   státu  ve  lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii
   vystaveného  daňového  dokladu.  Dodání nového dopravního prostředku do
   jiného  členského  státu  osobě, která není registrovaná k dani, plátce
   neuvádí  do  souhrnného  hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový
   dopravní  prostředek  z  jiného  členského  státu  od osoby, která není
   registrovaná  k  dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení
   zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k
   daňovému  přiznání  je  povinen  přiložit  hlášení  o  pořízení  nového
   dopravního  prostředku  a  kopii  daňového  dokladu,  který mu vystavil
   dodavatel.

   (5)  Osoba,  která  není  plátcem,  a  příležitostně dodá nový dopravní
   prostředek,  který  je přemístěn do jiného členského státu, se považuje
   za  osobu  oprávněnou  uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila
   při  nabytí  nového  dopravního  prostředku  ve  sjednané ceně nebo při
   dovozu  nebo  při  pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do
   výše  daně,  kterou  by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo
   zdanitelným  plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok
   na  odpočet  daně  u  svého  místně  příslušného správce daně v daňovém
   přiznání,  ke  kterému  přiloží  kopii daňového dokladu, a s hlášením o
   dodání  nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů
   ode  dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu.
   Pokud  nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na
   požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení
   nároku na odpočet daně, její nárok zaniká.

   (6)  Osoba,  která  není  plátcem,  a pořizuje v tuzemsku nový dopravní
   prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v
   tuzemsku,  je  povinna  předložit  daňové  přiznání, ke kterému přiloží
   kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku
   do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce
   daně  vyměří  částku  daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit
   místně  příslušnému  správci  daně  do  25 dnů ode dne, kdy jí daň byla
   vyměřena.  Správce  daně  osobě  požívající výsad a imunit při pořízení
   nového  dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o
   osvobození  od  daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci
   množstevních limitů stanovených v § 80.

   (7)  Osoba,  která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského
   státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel,
   může  před  podáním  daňového  přiznání podat hlášení o pořízení nového
   motorového  vozidla  a  zaplatit  zálohu ve výši daně z pořízení nového
   dopravního  prostředku,  kterou  vypořádá  v  následně  podaném daňovém
   přiznání.  K  hlášení  o  pořízení nového motorového vozidla je povinna
   přiložit  kopii  daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného
   členského  státu.  Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele
   potvrdí.

   § 20

   Dovoz zboží

   (1)  Dovozem  zboží  se  rozumí  vstup  zboží  z  třetí  země  na území
   Evropského společenství.

   (2)  Za  dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje vrácení zboží,
   které  je  po  předchozím  umístění  ve  svobodném pásmu nebo svobodném
   skladu  nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení
   zboží  do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu
   podle  §  64  přímo  ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz
   zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma.

   (3)  Za  dovoz  zboží  se  považuje  vstup  zboží  na  území Evropského
   společenství z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupují
   celní orgány tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země.

   Díl 4

   Uskutečnění plnění a daňová povinnost

   § 21

   Uskutečnění  zdanitelného  plnění  a  povinnost  přiznat daň při dodání
   zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti

   (1)  Daň  na  výstupu  je  plátce  povinen  přiznat  ke dni uskutečnění
   zdanitelného  plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který
   nastane  dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém
   přiznání  za  zdaňovací  období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat
   daň.

   (2)  Plátce,  který  v  souladu  s příslušnými právními předpisy nevede
   účetnictví,  je  povinen  přiznat  daň  ke dni uskutečnění zdanitelného
   plnění.  Pokud  však  přizná  daň ke dni přijetí úplaty, považuje se za
   osobu, které vznikla povinnost přiznat daň na výstupu.

   (3) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy15),

   b) dnem převzetí v ostatních případech,

   c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního
   právního předpisu^16), nebo

   d)  dnem vzniku práva užívat zboží nájemcem při dodání zboží podle § 13
   odst. 3 písm. d).

   (4)   Při   převodu   nemovitosti  se  zdanitelné  plnění  považuje  za
   uskutečněné  dnem  předání nemovitosti nabyvateli do užívání, nebo dnem
   doručení  listiny,  ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do
   katastru  nemovitostí  nebo  dnem zápisu změny vlastnického práva, a to
   tím dnem, který nastane dříve. Avšak při převodu nemovitosti podle § 13
   odst.  3  písm.  d)  se  zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem
   vzniku práva užívat nemovitost nájemcem.

   (5) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a)  dnem  jejího  poskytnutí  nebo  dnem  vystavení  daňového dokladu s
   výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou
   úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve,

   b)  dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k
   poskytnutí  práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a
   k  uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za
   uskutečněné ke dni přijetí úplaty.

   (6) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a)  dnem  převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném
   plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,

   b)  dnem  odečtu  z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné
   spotřeby  při  dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění
   odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu
   nebo při přenosu a distribuci elektřiny,

   c)  dnem  použití  majetku  nebo  využití  služby  při použití hmotného
   majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   d)  dnem  použití  při použití majetku vytvořeného vlastní činností pro
   účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně,

   e)  dnem,  ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4
   písm. f), § 14 odst. 3 písm. f)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu,
   při   vložení  majetkového  vkladu  v  nepeněžité  podobě,  s  výjimkou
   nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 4,

   f)  dnem,  ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k
   vydávanému  majetku,  při  vydání  vypořádacího  podílu  nebo podílu na
   likvidačním  zůstatku,  s  výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle
   odstavce 4,

   g)  dnem  dodání  třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře,
   popřípadě  dnem  dodání  třetí  osobou,  při  dodání  zboží  na základě
   komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo

   h)  dnem  poskytnutí  služby  třetí  osobě, a to jak u komitenta, tak u
   komisionáře,   popřípadě  dnem  poskytnutí  služby  třetí  osobou,  při
   poskytnutí   služby  na  základě  komisionářské  smlouvy  nebo  smlouvy
   obdobného typu.

   (7)   Zdanitelné   plnění   uskutečňované   prostřednictvím  prodejních
   automatů,  popřípadě  jiných  obdobných  přístrojů  uváděných  do chodu
   mincemi,   bankovkami,   známkami  nebo  jinými  platebními  prostředky
   nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění
   uskutečňuje  platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za
   uskutečněné  dnem,  kdy  plátce  vyjme  peníze nebo platební prostředky
   nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.

   (8)  U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. h) vzniká povinnost
   přiznat  daň  ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za
   uskutečněné  k  poslednímu  dni  účetního  období  daného plátce nebo k
   poslednímu  dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za
   podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. h).

   (9)  Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy
   uskutečňuje  ve  sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se
   přitom  o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se
   považuje  za  uskutečněné  dnem  uvedeným  ve smlouvě. U dílčích plnění
   uskutečněných  podle  smlouvy  o  dílo se zdanitelné plnění považuje za
   uskutečněné  i  dnem  podle  odstavce  6  písm.  a), a dnem uskutečnění
   zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve.

   (10)  U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné
   nejpozději  posledním  dnem  zdaňovacího  období. Opakovaným plněním se
   rozumí  uskutečnění  zdanitelných  plnění  ve  sjednaných lhůtách během
   zdaňovacího  období,  přičemž  se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím
   stejného  druhu,  které  je  navzájem  zastupitelné nebo službou stejné
   povahy.

   (11) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně
   platí  odstavce  3  až  10  obdobně.  U  nájmů  pozemků, staveb, bytů a
   nebytových  prostor  osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně se
   považuje  plnění  za  uskutečněné  nejpozději  posledním  dnem  každého
   kalendářního roku.

   § 22

   Uskutečnění  plnění  a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného
   členského státu

   (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které
   se  nevztahuje  osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce
   povinen  přiznat  ke  dni  uskutečnění  zdanitelného plnění nebo ke dni
   přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.

   (2)  Den  uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného
   členského  státu  podle  odstavce  1  stanoví podle § 21. Daň je plátce
   povinen  uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla
   povinnost přiznat daň.

   (3)  Při  dodání  zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje
   osvobození  od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat
   uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po
   měsíci,  v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského
   státu.  Pokud  však  byl  daňový  doklad  vystaven  před patnáctým dnem
   měsíce,  který  následuje  po  měsíci,  v němž bylo zboží odesláno nebo
   přepraveno  do  jiného  členského  státu,  je  plátce  povinen  přiznat
   uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu.

   (4)  Dodání  zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce
   povinen  uvést  do  daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu
   vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu.

   § 23

   Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dovozu zboží

   (1)  Zdanitelné  plnění  je  uskutečněno  a daňová povinnost při dovozu
   zboží vzniká^19a)

   a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh,

   b)  propuštěním  zboží  do  celního režimu aktivní zušlechťovací styk v
   systému navracení,

   c)  propuštěním  zboží  do  celního  režimu dočasné použití s částečným
   osvobozením od dovozního cla,

   d) nezákonným dovozem zboží,

   e)  spotřebou  nebo  použitím  zboží  ve svobodném pásmu nebo svobodném
   skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy,

   f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží,

   g)  porušením  podmínek  stanovených  pro  celní režim, do kterého bylo
   dovážené zboží propuštěno, nebo

   h) odnětím zboží celnímu dohledu.

   (2)  Daňová  povinnost  při  dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí
   celního  orgánu  o  vrácení  zboží  ze svobodného pásma nebo svobodného
   skladu v tuzemsku zpět do tuzemska.

   (3)  Bylo-li  plátci  rozhodnutím celního orgánu zboží propuštěno podle
   odstavce  1  písm.  a),  b)  nebo  c),  je plátce povinen přiznat daň v
   daňovém   přiznání  za  zdaňovací  období,  ve  kterém  bylo  zboží  do
   příslušného režimu propuštěno.

   (4)  Bylo-li  plátci  rozhodnutím celního orgánu zboží propuštěno podle
   odstavce  1  písm.  c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by
   byla  vyměřena  při  propuštění  zboží  do  volného oběhu v době dovozu
   zboží.

   (5) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního orgánu zboží
   propuštěno  podle  odstavce  1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit
   daň  ve  výši,  která  by byla vyměřena při propuštění zboží do volného
   oběhu v době dovozu zboží.

   § 24

   Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí
   služby  osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční
   osobou

   (1)  Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k
   dani  v  jiném  členském  státě  nebo zahraniční osobou povinnou k dani
   vzniká  ke  dni uskutečnění zdanitelného plnění, pokud jsou podle § 108
   povinni přiznat a zaplatit daň plátce nebo osoba identifikovaná k dani,
   kterým je služba poskytnuta.

   (2)  Den uskutečnění zdanitelného plnění se stanoví obdobně podle § 21.
   Daň  je  plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období,
   kdy mu vznikla povinnost přiznat daň.

   (3)  Při poskytnutí služby, u níž jsou plátce nebo osoba identifikovaná
   k  dani povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. b), se
   plnění  považuje  za uskutečněné nejpozději posledním dnem kalendářního
   roku,  pokud  je  služba  k  tomuto  dni poskytována alespoň po dobu 12
   kalendářních měsíců.

   (4)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací  nebo  montáží  a dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy nebo dodání elektřiny.

   § 24a

   Uskutečnění  plnění  a  povinnost  přiznat  poskytnutí  služby s místem
   plnění mimo tuzemsko

   (1)  Při  poskytnutí  služby  s  místem  plnění mimo tuzemsko je plátce
   povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí
   úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Den uskutečnění plnění se
   stanoví obdobně podle § 21.

   (2)  Plnění  je  plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací
   období, kdy mu vznikla povinnost je přiznat.

   (3)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací  nebo  montáží,  dodání  plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo  dodání  elektřiny  s  místem  plnění  mimo
   tuzemsko.

   (4)  Při  poskytnutí  služby,  u  níž  je plátce povinen podat souhrnné
   hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), se plnění považuje za uskutečněné
   nejpozději  posledním  dnem kalendářního roku, pokud je služba k tomuto
   dni poskytována alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců.

   § 25

   Uskutečnění  zdanitelného  plnění  a povinnost přiznat daň při pořízení
   zboží z jiného členského státu

   (1)  Při  pořízení  zboží  z  jiného  členského státu s místem plnění v
   tuzemsku  vzniká  plátci  nebo  osobě  identifikované  k dani povinnost
   přiznat  daň  k  patnáctému  dni v měsíci, který následuje po měsíci, v
   němž  bylo  zboží  pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před
   patnáctým  dnem  měsíce,  který  následuje po měsíci, v němž bylo zboží
   pořízeno,  vzniká  plátci  nebo  osobě  identifikované k dani povinnost
   přiznat daň k datu vystavení daňového dokladu.

   (2)  Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5
   vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska.

   (3)  Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné
   dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží
   podle  § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4
   a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska.

   Díl 5

   Daňové doklady

   § 26

   Vystavování daňových dokladů

   (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne

   a)  uskutečnění  zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s
   nárokem  na  odpočet  daně  pro  osobu  povinnou k dani nebo právnickou
   osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo

   b) přijetí úplaty za zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s
   nárokem  na  odpočet  daně  pro  osobu  povinnou k dani nebo právnickou
   osobu,  která  není  založena  nebo  zřízena za účelem podnikání; pokud
   plátce  ke  dni  přijetí  úplaty  daň na výstupu nepřizná, protože není
   povinen tak učinit podle § 21 odst. 2, nesmí vystavit daňový doklad při
   přijetí úplaty.
   Údaje o dani a základu daně se na daňovém dokladu uvádějí v české měně.

   (2)  Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění
   nebo  plnění  osvobozených  od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu
   osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění
   souhrnný  daňový  doklad.  Pokud  se  plátce rozhodne vystavit souhrnný
   daňový  doklad,  je  povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce
   kalendářního  měsíce,  ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění
   nebo  byla  přijata  první  úplata za plnění uvedená na tomto souhrnném
   dokladu.  Údaje  společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo
   plnění  osvobozená  od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně mohou být na
   souhrnném   daňovém   dokladu   uvedeny  pouze  jednou,  údaje  o  datu
   uskutečnění  plnění  nebo přijetí úplaty, podle toho, který den nastane
   dříve,  jednotkové  ceně  bez  daně  a  slevě,  pokud  není  obsažena v
   jednotkové  ceně,  základu  daně,  sazbě  daně, popřípadě osvobození od
   daně,  a výši daně musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění.
   Obdobně  lze  postupovat  při  vystavení daňového dokladu za zdanitelné
   plnění,  na  které  byla  před jeho uskutečněním ve stejném kalendářním
   měsíci přijata úplata.

   (3)  Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené
   od  daně  s  nárokem  na  odpočet  daně,  může  zplnomocnit k vystavení
   daňového dokladu svým jménem

   a)  osobu,  pro  kterou  se zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od
   daně  s  nárokem  na  odpočet  daně uskutečňuje, pokud se plátce, který
   zdanitelné  plnění  nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet
   daně  uskutečňuje,  písemně  zaváže,  že přijme všechny takto vystavené
   daňové doklady, nebo

   b) třetí osobu.

   (4)  Daňový  doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se
   uskutečňuje  zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem
   na  odpočet  daně, i v elektronické podobě, pokud jej plátce nebo osoba
   uvedená   v   odstavci  3  opatřila  zaručeným  elektronickým  podpisem
   založeným   na   kvalifikovaném   certifikátu   vydaném   akreditovaným
   poskytovatelem  certifikačních  služeb (dále jen „uznávaný elektronický
   podpis“)   nebo   elektronickou  značkou  založenou  na  kvalifikovaném
   systémovém    certifikátu    vydaném    akreditovaným    poskytovatelem
   certifikačních  služeb  (dále  jen „uznávaná elektronická značka“) nebo
   pokud  je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového
   dokladu elektronickou výměnou informací (EDI)^21).

   (5)  Za  správnost  údajů  na  daňovém  dokladu  a za jeho vystavení ve
   stanovené  lhůtě  odpovídá  plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění
   nebo  plnění  osvobozené  od  daně  s nárokem na odpočet daně, a to i v
   případě,  že  daňový  doklad  byl  vystaven osobou podle odstavce 3. Za
   správnost  vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného
   daňového dokladu a daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá
   plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto
   dokladech  výše  daně  uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění
   nebo  osobou  podle odstavce 3. Daň se vypočte podle § 37. Za správnost
   údajů,  které musí být doplněny na daňovém dokladu podle § 31, 32 a 35,
   odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést.

   (6) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně
   nebo zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet
   daně,  musí  být  na  tomto  dokladu  uvedeny  základy daně a výše daně
   odděleně   podle   stanovených   sazeb   nebo  osvobození  od  daně.  U
   zjednodušeného  daňového  dokladu  se částky včetně daně uvádí odděleně
   podle stanovených sazeb.

   (7)  Pokud  je  daňový doklad vystaven v cizím jazyce, je plátce, který
   daňový  doklad  vystavil  nebo jehož jménem byl daňový doklad vystaven,
   nebo  osoba,  která  takový  daňový  doklad  přijala, povinna na žádost
   správce daně zajistit jeho překlad do českého jazyka.

   § 27

   Uchovávání daňových dokladů

   (1)  Plátce  je  povinen  uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro
   stanovení  daně  nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve
   kterém  se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně
   s  nárokem  na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce
   odpovídá  za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu,
   jejich  čitelnost  a  na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim
   bez zbytečného odkladu.

   (2) Daňový doklad v listinné formě lze převést do elektronické podoby a
   uchovávat  pouze  v  této  podobě,  pokud  metoda  použitá pro převod a
   uchování  zaručuje  věrohodnost původu, neporušitelnost obsahu daňového
   dokladu  a  jeho  čitelnost  a  pokud  je  daňový  doklad  převedený do
   elektronické  podoby  opatřen  uznávaným  elektronickým  podpisem  nebo
   uznávanou elektronickou značkou osoby odpovědné za jeho převod.

   (3)  Pokud  plátce  vystavuje,  přijímá  a  uchovává  daňové  doklady v
   elektronické  podobě  a  místem  uchovávání  není tuzemsko, musí plátce
   zajistit  pro  správce  daně  právo  volného  přístupu  v  reálném čase
   elektronicky  k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich
   původu a neporušitelnost jejich obsahu.

   (4)  Plátce  je  povinen  předem  oznámit správci daně místo uchovávání
   daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku.

   (5)  Ustanovení  odstavců  1  až  4  se vztahují i na právního nástupce
   plátce  při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové
   povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které
   nebyly  založeny  nebo  zřízeny  za  účelem  podnikání,  při uchovávání
   přijatých daňových dokladů.

   § 28

   Daňový  doklad  při  dodání  zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí
   služby

   (1)  Daňovými  doklady  jsou  zejména běžný daňový doklad, zjednodušený
   daňový  doklad,  souhrnný  daňový  doklad,  splátkový kalendář, opravný
   daňový doklad, daňový dobropis, daňový vrubopis, platební kalendář nebo
   doklad vystavený podle § 92a.

   (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje plnění,

   b) daňové identifikační číslo^23) plátce, který uskutečňuje plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo nebo místo podnikání osoby, pro
   kterou se uskutečňuje plnění,

   d)   daňové   identifikační  číslo,  pokud  je  osoba,  pro  kterou  se
   uskutečňuje plnění, plátcem,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den,
   který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,

   l)  výši  daně  zaokrouhlenou  na  nejbližší  měnovou jednotku v oběhu,
   popřípadě uvedenou v haléřích.

   (3)  Plátce  uskutečňující  zdanitelná  plnění  s  úplatou  za  hotové,
   prostřednictvím  platební  karty  nebo  šekem  je  povinen  na požádání
   vystavit  zjednodušený  daňový  doklad,  a  to  ihned  při  uskutečnění
   zdanitelného  plnění  nebo  přijetí  úplaty, pokud k přijetí dojde před
   uskutečněním  zdanitelného  plnění.  Zjednodušený  daňový  doklad  může
   plátce    vystavit   rovněž   za   služby,   které   jsou   poskytovány
   prostřednictvím   elektronických  prostředků  a  jejich  poskytnutí  je
   podmíněno  zaplacením  a  úplata  za tyto služby je prováděna bankovním
   převodem. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen tehdy, je-li
   částka za zdanitelná plnění včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený
   daňový  doklad  nelze  vystavit  v  případě  prodeje  zboží,  které  je
   předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, za jiné než pevné
   ceny pro konečného spotřebitele.

   (4) Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) evidenční číslo daňového dokladu,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e)  datum  uskutečnění  zdanitelného  plnění nebo datum přijetí úplaty,
   podle toho, který den nastane dříve,

   f) základní nebo sníženou sazbu daně,

   g)  částku,  kterou  plátce  získal  nebo  má  získat  za uskutečňované
   zdanitelné plnění celkem.

   (5) Splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve
   smlouvě  výslovně  odkazováno,  je  daňovým  dokladem v případě nájemní
   smlouvy  a  smlouvy  o  nájmu  podniku, pokud obsahuje náležitosti jako
   běžný daňový doklad.

   (6)  Doklad  o  zaplacení  vystavený podle § 26 je daňovým dokladem při
   hromadné  přepravě  osob.  Doklad  o  zaplacení musí obsahovat obchodní
   firmu,  nebo  jméno  a  příjmení,  popřípadě  název, dodatek ke jménu a
   příjmení  nebo názvu, datum vystavení dokladu, sazbu daně nebo sdělení,
   že  se  jedná  o  plnění  osvobozené  od  daně,  a  odkaz  na příslušné
   ustanovení  tohoto  zákona, částku, kterou plátce získal nebo má získat
   za plnění celkem.

   (7)  Doklad o zaplacení vystavený státním orgánem nebo jiným oprávněným
   subjektem  nebo  dražebníkem  je daňovým dokladem při dražbě zboží nebo
   nemovitosti  provedené  na  základě  exekučního  řízení.  Na  dokladu o
   zaplacení  se uvedou údaje jako na běžném daňovém dokladu a sdělení, že
   se jedná o prodej v rámci exekučního řízení.

   (8)  Pokud  je  plátce povinen vystavit daňový doklad v případě přijetí
   úplaty   přede   dnem   uskutečnění  zdanitelného  plnění  nebo  plnění
   osvobozeného  od  daně,  nemusí  daňový  doklad  obsahovat  údaje podle
   odstavce 2 písm. i) a rozsah plnění.

   (9)  Platební  kalendář,  na  němž  je  uveden  rozpis plateb na předem
   stanovené  období,  je daňovým dokladem v případě, že osoba, pro niž je
   uskutečňováno  zdanitelné  plnění,  provádí  platby  před  uskutečněním
   zdanitelného   plnění.   Platební   kalendář   musí   obsahovat  stejné
   náležitosti  jako běžný daňový doklad s výjimkou údajů podle odstavce 2
   písm. h).

   (10)  Pokud se postupuje při uplatnění daně podle zvláštního režimu pro
   cestovní   službu  (§  89)  nebo  pro  obchodníky  s  použitým  zbožím,
   uměleckými  díly,  sběratelskými předměty a starožitnostmi (§ 90), a na
   daňovém  dokladu nelze uvést výši daně, uvede se sdělení, že se jedná o
   postup podle zvláštního režimu.

   (11)  Pokud  je  daňový doklad vystaven za plnění uskutečněné skupinou,
   uvedou  se  na  daňovém  dokladu  namísto  obchodní  firmy nebo jména a
   příjmení,  popřípadě  názvu,  dodatku  ke  jménu a příjmení nebo názvu,
   sídla nebo místa podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
   tytéž   údaje,   které  se  však  vztahují  k  členovi  skupiny,  který
   uskutečňuje   plnění.   Pokud  je  daňový  doklad  vystaven  za  plnění
   uskutečněné  pro skupinu, uvedou se na daňovém dokladu namísto obchodní
   firmy  nebo  jména  a  příjmení,  popřípadě  názvu,  dodatku ke jménu a
   příjmení  nebo názvu, sídla nebo místa podnikání osoby, které je plnění
   poskytnuto,  tytéž  údaje,  které  se  však vztahují k členovi skupiny,
   kterému  je  plnění  poskytnuto. Toto ustanovení se uplatní přiměřeně i
   pro daňové doklady uvedené v § 29 až 35.

   § 29

   Doklad o použití

   (1)  Doklad  o  použití  je  daňový doklad, který musí vystavit plátce,
   který uskutečňuje zdanitelná plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13
   odst.  4  písm.  d) a e), a podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3
   písm. d), e) a f), a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a
   nejpozději  do  15  dnů  od  tohoto  dne.  Údaje o dani se na dokladu o
   použití uvádějí v české měně.

   (2) Doklad o použití musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) účel použití,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   f) datum vystavení daňového dokladu,

   g) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   h) jednotkovou cenu bez daně,

   i) základ daně,

   j) základní nebo sníženou sazbu daně,

   k) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l).

   § 30

   Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží

   (1) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je písemné rozhodnutí
   o  propuštění  zboží  do  celního  režimu,  ve  kterém  vznikla  daňová
   povinnost.

   (2)  Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je i jiné rozhodnutí
   o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena.

   (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o
   vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena.

   (4) Daňovým dokladem při vývozu zboží je

   a)  písemné  rozhodnutí  celního  orgánu  o vývozu zboží do třetí země,
   kterým  je  celním  orgánem  potvrzen  výstup  zboží z území Evropského
   společenství,

   b)  písemné  rozhodnutí  celního  orgánu o umístění zboží do svobodného
   pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

   (5)  Pokud  je  celní  prohlášení  podáno  plátcem se souhlasem celního
   orgánu elektronicky, musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem
   nebo uznávanou elektronickou značkou.

   § 31

   Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném
   členském státě

   (1)  Doklad vystavený při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani
   v jiném členském státě musí obsahovat

   a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby
   registrované  k  dani  v  jiném členském státě, která poskytuje službu,
   včetně kódu země,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta,

   c) evidenční číslo dokladu,

   d) rozsah a předmět poskytnuté služby,

   e) datum vystavení dokladu,

   f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu,

   g)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   h) základ daně,

   i)  sdělení,  že  osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, pro
   kterého se služba uskutečňuje, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto
   zákona,  ustanovení  předpisu  Evropských společenství^1), nebo s jiným
   odkazem,  podle  kterého  je  osobou  povinnou  přiznat  a zaplatit daň
   plátce, jemuž je služba poskytnuta.

   (2)  Osoba,  která  je  povinna  přiznat a zaplatit daň podle § 108 při
   poskytnutí  služby  osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,
   je  povinna  doplnit  na  obdrženém  dokladu nebo v evidenci pro daňové
   účely do 15 dnů ode dne uskutečnění služby tyto údaje:

   a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené  od  daně  s  odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona,
   ustanovení  předpisu  Evropských  společenství^1), nebo s jiným odkazem
   uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně,

   b)  výši  daně  uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou
   způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b).

   (3)  Datum  doplnění  údajů  podle odstavce 2 písm. c) je považováno za
   datum vystavení daňového dokladu.

   (4)  Pokud  plátce  doklad  podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne
   uskutečnění  služby,  má  povinnost  doplnit  údaje  do  15 dnů ode dne
   obdržení dokladu.

   (5)  Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou registrovanou k dani
   v jiném členském státě, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   § 32

   Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou

   (1) Doklad vystavený při poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k
   dani musí obsahovat

   a)  název,  sídlo  nebo  místo podnikání osoby, která službu poskytuje,
   popřípadě její daňové identifikační číslo,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta,

   c) evidenční číslo dokladu,

   d) rozsah a předmět poskytované služby,

   e) datum vystavení dokladu,

   f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu,

   g)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   h) základ daně.

   (2)  Osoba,  která  je  povinna  přiznat a zaplatit daň podle § 108 při
   poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, je povinna doplnit
   na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne
   uskutečnění služby tyto údaje:

   a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené  od  daně  s  odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona,
   ustanovení  předpisu  Evropských  společenství^1), nebo s jiným odkazem
   uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně,

   b)  výši  daně  uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou
   způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b).

   (3)  Datum  doplnění  údajů  podle odstavce 2 písm. c) je považováno za
   datum vystavení daňového dokladu.

   (4)  Pokud  plátce  doklad  podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne
   uskutečnění  služby,  má  povinnost  doplnit  údaje  do  15 dnů ode dne
   obdržení dokladu.

   (5)  Ustanovení  odstavců  1 až 4 se obdobně vztahují na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy anebo dodání elektřiny zahraniční osobou povinnou
   k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   § 33

   Daňový doklad při poskytnutí služby

   (1)  Plátce,  který  poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je
   povinen  vystavit  za každé plnění daňový doklad obsahující náležitosti
   podle  odstavce 2, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby
   nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby.

   (2)  Daňový  doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko
   musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   poskytuje službu,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu,

   c)   název,   sídlo   nebo  místo  podnikání  osoby,  které  je  služba
   poskytována,

   d)  daňové  identifikační  číslo  osoby,  které  je služba poskytována,
   včetně kódu země,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět poskytované služby,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  služby  nebo  datum přijetí platby, podle toho,
   který  den  nastane  dříve,  pokud  se  liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   i) základ daně,

   j)  odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo
   plnění mimo tuzemsko,

   k)  pokud  je  daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna
   přiznat  a  zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této
   skutečnosti,   s   odkazem   na  příslušné  ustanovení  tohoto  zákona,
   ustanovení  předpisu  Evropských společenství^1), nebo s jiným odkazem,
   podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň osoba, které je
   služba poskytnuta.

   (3)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se vztahují obdobně i na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  anebo  dodání  elektřiny  s  místem  plnění mimo
   tuzemsko plátcem.

   § 34

   Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu

   (1)  Plátce,  který dodává zboží do jiného členského státu, na které se
   vztahuje  osvobození  od  daně  s  nárokem  na odpočet daně, je povinen
   vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k
   dani v jiném členském státě, daňový doklad obsahující náležitosti podle
   odstavce  3, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží
   do jiného členského státu.

   (2)  Plátce  při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18 je
   povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění
   dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  nebo přijetí platby, pokud
   platba předchází dodání zboží.

   (3)  Daňový  doklad  při  dodání  zboží  do jiného členského státu musí
   obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje plnění,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,

   c) název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země,

   f) rozsah a předmět plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  plnění  nebo  datum přijetí platby, podle toho,
   který  den  nastane  dříve,  pokud  se  liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k)  sdělení,  že  se  jedná  o  plnění osvobozené od daně, s odkazem na
   příslušné  ustanovení  tohoto  zákona,  ustanovení  předpisu Evropských
   společenství^1),  nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění
   osvobozené od daně.

   (4)  Při  zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je
   místo plnění v tuzemsku, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle
   odstavce  3,  s  výjimkou  údajů  podle písmen c), e) a k), a v dokladu
   uvést  základní  nebo  sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou způsobem
   podle § 28 odst. 2 písm. l) a kód země, do které je zboží zasíláno. Při
   zasílání  zboží  do  jiného  členského státu podle § 18, pokud je místo
   plnění v jiném členském státě, je plátce povinen vystavit daňový doklad
   podle  odstavce 3, s výjimkou písmen c), e) a k), a v dokladu uvést kód
   země,  do které je zboží zasíláno, a sdělení, že místo plnění je v této
   zemi.

   (5)  Osoba,  která  dodává nový dopravní prostředek do jiného členského
   státu,  je povinna uvést v dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní
   prostředek, a údaje podle § 4 odst. 3 písm. a) a b).

   § 35

   Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Doklad  vystavený při pořízení zboží z jiného členského státu musí
   obsahovat

   a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby
   registrované  k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, včetně
   kódu země,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo pořizovatele,

   c) evidenční číslo dokladu,

   d) rozsah a předmět pořízení,

   e) datum vystavení dokladu,

   f)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   g) základ daně,

   h)  sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, který
   zboží  pořizuje,  s  odkazem  na  příslušné  ustanovení  tohoto zákona,
   ustanovení  předpisu  Evropských společenství^1), nebo s jiným odkazem,
   podle  kterého  je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň plátce, který
   zboží pořizuje.

   (2) Pořizovatel je povinen doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci
   pro daňové účely do 15 dnů ode dne pořízení tyto údaje:

   a) datum uskutečnění pořízení,

   b) základní nebo sníženou sazbu daně,

   c)  výši  daně  uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou
   způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   d) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) až c).

   (3)  Datum  doplnění  údajů  podle odstavce 2 písm. d) je považováno za
   datum vystavení daňového dokladu.

   (4)  Pokud  plátce  doklad  podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne
   pořízení  zboží,  má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení
   dokladu.

   Díl 6

   Základ  daně  a  výpočet  daně,  oprava základu daně, daňový dobropis a
   vrubopis

   § 36

   Základ daně

   (1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce
   za  uskutečněné  zdanitelné  plnění  od osoby, pro kterou je zdanitelné
   plnění  uskutečněno,  nebo  od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné
   plnění.

   (2)   Základem   daně   v  případě  přijetí  úplaty  před  uskutečněním
   zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň.

   (3) Základ daně také zahrnuje

   a) jiné daně, cla, dávky nebo poplatky,

   b) spotřební daň^24), pokud zákon nestanoví jinak v § 41,

   c)  daň  z  elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a
   daň z pevných paliv, a to podle právní úpravy těchto daní,

   d) dotace k ceně,

   e)   vedlejší   výdaje,  které  jsou  účtovány  osobě,  pro  kterou  je
   uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění,

   f)  při  poskytnutí  služby i materiál přímo související s poskytovanou
   službou,

   g)  při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou,
   změnou   dokončené   stavby,  nebo  v  souvislosti  s  opravou  stavby,
   konstrukce,  materiál,  stroje a zařízení, které se do stavby jako její
   součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.

   (4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu,
   pojištění a provize.

   (5)  Základ  daně  se  sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu
   uskutečnění  zdanitelného  plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl
   ze  zaokrouhlení  částky  daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 28
   odst. 2 písm. l).

   (6) Základem daně je v případě, že se jedná o

   a)  dodání  zboží nebo nemovitosti podle § 13 odst. 4 písm. a) až f), §
   13  odst.  5,  §  13  odst.  6  a  podle  § 16 odst. 5, cena zboží nebo
   nemovitosti  nebo  cena  obdobného  zboží  nebo obdobné nemovitosti, za
   kterou  by  bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění
   zdanitelného  plnění,  a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových
   nákladů  vynaložených  na  dodání  zboží nebo převod nemovitosti ke dni
   uskutečnění zdanitelného plnění,

   b)  poskytnutí  služby  podle  § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů
   vynaložených  na  poskytnutí  služby  ke  dni  uskutečnění zdanitelného
   plnění.

   (7)  Pokud  se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota,
   která  zahrnuje dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby
   s  různými  sazbami  daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se
   pro  jednotlivá  zdanitelná  plnění stanoví v poměrné výši odpovídající
   poměru   cen   zjištěných   podle   zvláštního   právního  předpisu^25)
   jednotlivých  plnění  k  celkovému  součtu  těchto zjištěných cen. Tato
   celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň.

   (8)  Pokud  je  při  oceňování  majetku  vyžadován posudek více znalců,
   použije  se  pro  zjištění  poměru  cen  cena z posudku, v němž je cena
   nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň.

   (9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské
   účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za
   cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je
   rozdíl  mezi  cenou,  za  kterou  jsou  prodávány,  a  jejich nominální
   hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou
   prodávány  za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu
   nižší,  než  je  přepočet  jejich  nominální  hodnoty  na  českou měnu,
   základem daně je nula.

   (10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. h) je základem daně
   peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se
   zbožím,  dodává,  bez  daně.  Základem  daně je tato peněžní částka i v
   případě,  že  vratný  obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně,
   pokud  zákon  dále  nestanoví  jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku
   vratné  obaly  stejného  druhu  spolu  se  zbožím všem svým odběratelům
   bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného
   druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není
   známa,  je  základem  daně  cena vratného obalu stejného druhu zjištěná
   podle  zvláštního předpisu^26) o oceňování majetku. Celkový základ daně
   u  vratných  obalů  stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte
   jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných
   plátcem  všem  svým  odběratelům během příslušného účetního období nebo
   příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který nevede účetnictví, a
   celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci
   vráceny  během  příslušného  účetního období^7d) nebo během příslušného
   kalendářního  roku  u  plátce,  který  nevede účetnictví, přičemž tento
   rozdíl  je  vynásoben  částkou  platnou  pro vratný obal stejného druhu
   dodávaný   v  tuzemsku  společně  se  zbožím,  zjištěnou  podle  tohoto
   ustanovení.  V  případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu
   dodaných  plátcem  všem  svým  odběratelům  během  příslušného účetního
   období  nebo  příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který nevede
   účetnictví,  je  nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu,
   které  byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období^7d)
   nebo  během  příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který  nevede
   účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu
   vystaveném  podle  § 29 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem
   se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101.

   (11)  Do  základu  daně  se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od
   jiné  osoby  na  úhradu  částky  vynaložené  jménem a na účet této jiné
   osoby.  Podmínkou  je,  že  přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za
   jinou  osobu  a  plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní
   nárok na odpočet daně.

   § 36a

   Základ daně ve zvláštních případech

   (1)  Základem  daně  je  cena  obvyklá^25)  bez  daně,  zjištěná k datu
   uskutečnění  zdanitelného  plnění,  je-li zdanitelné plnění uskutečněno
   pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění

   a)  nižší  než  cena  obvyklá^25)  a  osoba, pro kterou bylo zdanitelné
   plnění  uskutečněno,  nemá  nárok  na  odpočet  daně nebo nemá nárok na
   odpočet daně v plné výši, nebo

   b)  vyšší  než  cena  obvyklá^25) a plátce, který uskutečnil zdanitelné
   plnění, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4.

   (2)  Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je
   cena  obvyklá^25)  zjištěná  k  datu  jeho  uskutečnění,  je-li  plnění
   uskutečněno  pro  osobu  uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než
   cena  obvyklá^25)  a plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně
   bez  nároku  na  odpočet  daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně
   podle § 72 odst. 4.

   (3) Osobami, na které se vztahují odstavce 1 a 2 jsou

   a)  kapitálově  spojené  osoby podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu
   představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv
   těchto osob,

   b)  jinak  spojené  osoby podle § 5a odst. 4; za jinak spojené osoby se
   nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,

   c) osoby blízké^26a),

   d)  osoby,  které  jsou  v  pracovněprávním^26b)  nebo v jiném obdobném
   vztahu k plátci,

   e)  osoby,  které  podnikají  s  plátcem  společně na základě smlouvy o
   sdružení^10) nebo jiné obdobné smlouvy.

   § 37

   Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby

   (1)  Daň  se vypočte ze základu daně stanoveného podle § 36 jako součin
   úplaty  za  zdanitelné plnění bez daně a koeficientu, který se vypočítá
   jako  podíl, v jehož čitateli je číslo 20 v případě základní sazby daně
   nebo  číslo 10 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100,
   vypočtený  koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná čísla, vypočtená
   daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena, včetně daně se
   pro  účely  tohoto  zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené
   daně po případném zaokrouhlení.

   (2)  Daň  může  plátce  rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění,
   která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která
   je  včetně  daně,  a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož
   čitateli  je  číslo  20  v  případě základní sazby daně nebo číslo 10 v
   případě  snížené  sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a
   čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa,
   vypočtená  daň  se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena bez
   daně  se  pro  účely  tohoto  zákona  dopočte  jako  rozdíl  částky  za
   zdanitelné   plnění  obsahující  daň  a  vypočtené  daně  po  případném
   zaokrouhlení.

   (3)  V případě, kdy vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před
   uskutečněním   zdanitelného  plnění,  vypočte  se  daň  za  uskutečněné
   zdanitelné  plnění  z  rozdílu  mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a
   souhrnem  základů  daně podle § 36 odst. 2 nebo z rozdílu mezi úplatou,
   kterou  má  plátce obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, a úplatami
   přijatými před uskutečněním zdanitelného plnění.

   § 38

   Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží

   (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet

   a)  základu  pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z
   důvodu  dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření
   cla,

   b)  vedlejších  výdajů  vzniklých  do prvního místa určení, v tuzemsku,
   popřípadě  do  dalšího  místa  určení na území Evropského společenství,
   pokud  je  toto  místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud
   nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a),

   c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak.

   (2)  Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu,
   na  jehož  základě  je  zboží dováženo do dovážejícího členského státu.
   Pokud  není  první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje
   se  za  první  místo  určení místo prvního přeložení dováženého zboží v
   dovážejícím členském státě.

   (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo

   a)  plátcem  dovezeno  a  umístěno do svobodného skladu nebo svobodného
   pásma  a  bylo  propuštěno  do  volného oběhu, pokud nedochází ke změně
   vlastnického  vztahu,  bez  ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo
   neprošlo  zpracovatelskými  operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění
   do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1,

   b)  plátcem  dovezeno  a  umístěno do svobodného skladu nebo svobodného
   pásma  a  bylo  propuštěno  do  volného  oběhu,  pokud  došlo  ke změně
   vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet
   pořizovací   ceny   nebo   ceny   zjištěné  podle  zvláštního  právního
   předpisu^25)   a   popřípadě   spotřební   daně;   pokud  zboží  prošlo
   zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů
   na provedené zpracovatelské operace,

   c)  plátcem  umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud
   nedochází  ke  změně vlastnického vztahu, je součet ceny zjištěné podle
   zvláštního  právního  předpisu^25)  ke dni umístění zboží do svobodného
   skladu  nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází
   ke  změně  vlastnického  vztahu,  je  součet  pořizovací ceny nebo ceny
   zjištěné  podle  zvláštního právního předpisu^25) a popřípadě spotřební
   daně,

   d)  plátcem  umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud
   došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi,
   je  součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního
   předpisu^25)  a  popřípadě  spotřební  daně a výše nákladů na provedené
   zpracovatelské operace,

   e)  osobou,  která  není  plátcem,  umístěno  do svobodného skladu nebo
   svobodného  pásma,  prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním
   nebo  novým  vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na
   provedené zpracovatelské operace.

   (4)  U  propuštění  zboží  do režimu volného oběhu, dočasného použití s
   částečným  osvobozením  od  dovozního  cla  nebo  vrácení  zboží se daň
   vypočítá  jako  součin příslušného základu daně a koeficientu, který se
   vypočítá  jako  podíl,  v jehož čitateli je číslo 20 v případě základní
   sazby  daně nebo číslo 10 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli
   číslo 100. Vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l).
   U   zboží   propuštěného   do   volného   oběhu   z   režimu  pasivního
   zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1.

   § 39

   Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k
   dani v jiném členském státě a zahraniční osobou

   (1)  Základ  daně  při  poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v
   jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36.

   (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odst. 1.

   § 40

   Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví
   obdobně podle § 36.

   (2)  Pokud  je  pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském
   státě,  ze  kterého  bylo  zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po
   pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně
   podle § 42.

   (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odst. 1.

   § 41

   Základ  daně  a  výpočet  daně  u  zboží, které je v režimu podmíněného
   osvobození od spotřební daně

   (1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu
   volný  oběh  s  následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od
   spotřební daně podle zvláštního právního předpisu^24), se stanoví podle
   § 38 bez zahrnutí spotřební daně.

   (2)  U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku
   umístěno  do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ
   daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

   (3)  U  zboží,  které  je  vyrobeno  v  tuzemsku  v  režimu podmíněného
   osvobození od spotřební daně a v tomto režimu je dodáno, se základ daně
   stanoví podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

   (4)  U  zboží,  které  se  nachází  v  režimu podmíněného osvobození od
   spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení
   zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

   § 42

   Oprava základu daně a výše daně u zdanitelných plnění

   (1) Plátce může opravit výši daně

   a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,

   b)   při   snížení  základu  daně  na  základě  sjednaných  podmínek  u
   zdanitelného  plnění, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného
   plnění,

   c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2,

   d)  při  použití úplaty, ze které vznikla plátci povinnost přiznat daň,
   na  úhradu  jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně
   nebo plnění, které není předmětem daně,

   e)  pokud  nedojde  k  dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13
   odst. 3 písm. d).

   (2)  Plátce  je  povinen opravit výši daně při zvýšení základu daně, ke
   kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění.

   (3)  Plátce je povinen opravit výši daně, pokud dojde k vrácení úplaty,
   u níž ke dni jejího přijetí vznikla povinnost přiznat daň a jestliže se
   zdanitelné plnění neuskutečnilo.

   (4) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním,
   které se považuje za uskutečněné

   a)  ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci,
   pro  kterého  se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud jde o opravu výše
   daně podle odstavce 1 písm. a), b), c) a e), nebo

   b)  ve  zdaňovacím  období,  ve kterém byla oprava výše daně provedena,
   pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 1 písm. d), 2 nebo 3.

   (5)  U  opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke
   dni  uskutečnění  původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny
   na  české  koruny  se  v  tomto  případě  použije  kurz devizového trhu
   vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet
   ke  dni  uskutečnění  původního  plnění. Při opravě základu daně a výše
   daně  v  případě  zdanitelných  plnění  uskutečněných pro jiného plátce
   vystaví plátce daňové doklady s náležitostmi podle § 43.

   (6)  Opravu  základu  daně  a  výše  daně v případě zdanitelných plnění
   uskutečněných   pro  osobu,  která  není  plátcem,  provede  plátce  ve
   zdaňovacím  období,  ve  kterém  byla  oprava  základu  daně provedena,
   vystavením  dokladu  o opravě základu a výše daně. Údaje o výši daně se
   uvádějí v české měně a doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) důvod opravy,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   f) datum vystavení daňového dokladu,

   g) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění,
   v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté úplaty,

   h) základní nebo sníženou sazbu daně,

   i)  rozdíl  ve výši daně odpovídající rozdílu mezi opraveným a původním
   základem  daně  za  zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle
   odstavce 3 výši daně odpovídající výši přijaté úplaty uvedenou způsobem
   podle § 28 odst. 2 písm. l).

   (7)  V  případě  opravy  základu  daně  a  výše  daně  u  předplacených
   telekomunikačních  služeb  provede  opravu  podle  odstavce  1 písm. d)
   plátce  vystavením  dokladu o opravě základu a výše daně s náležitostmi
   podle  odstavce  6  písm.  a),  b),  c),  d),  f) a h), který dále musí
   obsahovat  předmět  plnění,  na  které  byla  úplata  původně  přijata,
   celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo
   plnění  osvobozeného  od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a
   tomu odpovídající výši daně. Tyto údaje se uvádějí na doklad za všechny
   opravy  v  průběhu  zdaňovacího  období jednou částkou. Tento doklad se
   nedoručuje.  Plátce  je  povinen jako součást evidence pro daňové účely
   evidovat  soupisy dokladů vystavených podle tohoto odstavce. Pokud se v
   okamžiku  opravy  jiné  zdanitelné  plnění  neuskutečnilo,  považuje se
   částka  odpovídající  provedené  opravě  podle  odstavce  1 písm. d) za
   úplatu přijatou na toto jiné zdanitelné plnění před jeho uskutečněním.

   (8) Opravu základu a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce
   zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění.

   (9) V případě opravy podle odstavce 1 písm. e) plátce sníží výši daně o
   částku  daně vypočítanou podle § 37 odst. 1 ze základu daně stanoveného
   jako  rozdíl mezi úplatou bez daně, která náleží plátci za plnění podle
   §  13 odst. 3 písm. d), a částkou bez daně, která plátci náleží do data
   předčasného  ukončení  smlouvy.  Opravu  lze  provést do 3 let od konce
   kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo
   k nabytí zboží nebo nemovitosti nájemcem.

   (10)  Opravu  základu  daně  a  výše  daně  může  provést plátce, který
   uskutečnil původní zdanitelné plnění, nebo jeho právní nástupce.

   § 43

   Daňový  dobropis  a  vrubopis  při  opravě  základu  daně a výše daně u
   zdanitelných plnění

   (1)  Pokud  dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, plátce,
   který  uskutečnil  původní  zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro
   plátce,  pro kterého uskutečnil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo
   daňový  vrubopis,  a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně.
   Údaje  o dani se v daňovém dobropise nebo v daňovém vrubopise uvádějí v
   české měně.

   (2)  Daňovým  dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně
   při opravě podle § 42 odst. 1 a 3.

   (3)  Daňovým  vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně
   při opravě podle § 42 odst. 2.

   (4) Daňový dobropis nebo daňový vrubopis musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro
   něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,

   d)   daňové  identifikační  číslo  plátce,  pro  něhož  se  uskutečňuje
   zdanitelné plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h) základní nebo sníženou sazbu daně, a dále

   1.  jde-li  o  daňový  dobropis,  evidenční  číslo  původního  daňového
   dokladu,  rozdíl  mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné
   plnění,  v  případě  opravy  výše  daně  podle  odstavce 3 výši přijaté
   úplaty,  a  tomu  odpovídající daň uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2
   písm. l),

   2.  jde-li  o  daňový  vrubopis,  evidenční  číslo  původního  daňového
   dokladu,  rozdíl  mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné
   plnění  a  tomu  odpovídající  daň uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2
   písm. l).

   (5)  Pokud se oprava základu a výše daně týká více zdanitelných plnění,
   ke  kterým  byly  vystaveny samostatné daňové doklady podle § 28, mohou
   být  údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu
   nebo  daňovém  vrubopisu,  uvedeny  pouze  jednou.  Ve vazbě na původní
   daňové  doklady  však  musí  být  na  daňovém  dobropisu  nebo  daňovém
   vrubopisu  vždy  uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi
   opraveným a původním základem daně a tomu odpovídající částky daně.

   (6)  Pokud  byl  za  uskutečněné zdanitelné plnění vystaven jiný daňový
   doklad  než běžný daňový doklad, při opravě základu a výše daně vystaví
   plátce  doklad  odpovídající  účelem  a obsahem daňovému dobropisu nebo
   daňovému  vrubopisu  s  náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému
   daňovému dokladu.

   § 44

   Oprava výše daně při dovozu zboží

   (1)  Pokud plátce zjistí po vyměření daně, že uplatnil nárok na odpočet
   daně  ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž došlo k nesprávnému
   uplatnění  §  38,  je  povinen  tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu,
   který  daň  původně  vyměřil.  Pokud  dojde k dodatečnému vyměření daně
   celním  orgánem, má plátce nárok na odpočet daně za podmínek podle § 72
   až 75.

   (2)  Pokud  plátce  uplatní  nárok  u  celního orgánu, který rozhodne o
   vrácení  daně  z  důvodu  uplatněného  pro  její  vrácení, a plátce již
   uplatnil  nárok na odpočet daně v původní výši vyměřené a vybrané daně,
   daň  celní  orgán vrátí. Plátce je povinen snížit dříve uplatněný nárok
   na  odpočet  daně  o  částku  vrácené  daně, a to v daňovém přiznání za
   zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena.

   (3) Pokud plátci vznikla povinnost přiznat daň při dovozu zboží podle §
   23, oprava základu daně a výše daně se provede podle § 42.

   § 45

   Oprava základu a výše daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k
   dani v jiném členském státě a zahraniční osobou

   (1)  Oprava  základu  a  výše  daně  se  při  poskytnutí  služby osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státě nebo zahraniční osobou
   provádí podle § 42.

   (2)  Opravu  provádí plátce na základě dokladu, ve kterém je odkazováno
   na původní daňový doklad, který vystavila osoba, která poskytla službu.

   § 46

   Oprava základu a výše daně při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1) Oprava základu a výše daně se při pořízení zboží z jiného členského
   státu provádí podle § 42.

   (2)  Opravu  provádí  pořizovatel  na  základě  dokladu,  ve  kterém je
   odkazováno  na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno z
   jiného členského státu.

   (3) Doklad musí obsahovat

   a)  daňové  identifikační  číslo  osoby  registrované  k  dani  v jiném
   členském státě, která dodává zboží,

   b) daňové identifikační číslo pořizovatele,

   c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně.

   § 46a

   Oprava základu a výše daně při dodání zboží do jiného členského státu

   (1)  Oprava základu a výše daně se při dodání zboží do jiného členského
   státu,  na  které se nevztahuje osvobození od daně, provádí podle § 42.
   Obdobně  se  postupuje  také  v  případě opravy základu daně při dodání
   zboží  do  jiného  členského  státu, na které se vztahuje osvobození od
   daně.

   (2)   Opravu  provádí  dodavatel  na  základě  dokladu,  ve  kterém  je
   odkazováno  na  původní doklad, na základě kterého bylo zboží dodáno do
   jiného členského státu.

   (3) Doklad musí obsahovat

   a) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zboží,

   b) daňové identifikační číslo pořizovatele,

   c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně.

   Díl 7

   Sazby daně a oprava sazby daně

   § 47

   Sazby daně u zdanitelného plnění

   (1) U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje

   a) základní sazba daně ve výši 20 %, nebo

   b) snížená sazba daně ve výši 10 %.

   (2)  U  zdanitelného  plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku
   povinnosti  přiznat  daň.  U  přijaté  úplaty  za  zdanitelné plnění se
   uplatní  sazba  daně  platná  pro  toto zdanitelné plnění ke dni vzniku
   povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty.

   (3)  U  zboží  se  uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví
   jinak.  U  zboží  uvedeného v příloze č. 1, tepla a chladu se uplatňuje
   snížená sazba daně.

   (4)  U  služeb  se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví
   jinak.  U  služeb  uvedených  v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba
   daně.

   (5) U převodu nemovitosti se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon
   nestanoví jinak.

   (6)  Při dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu
   zboží,  jako  souboru  zboží,  se  uplatní  základní  sazba daně, pokud
   alespoň  jeden druh zboží ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto
   ustanovením  není  dotčena  možnost  uplatnit  u  každého  druhu  zboží
   příslušnou sazbu daně samostatně.

   (7)  U  dovozu  uměleckých  děl, sběratelských předmětů a starožitností
   uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba daně.

   (8) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které
   zařazením  patří  do  různých  podpoložek  Harmonizovaného  systému, se
   uplatňuje  základní  sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá
   této sazbě daně.

   (9) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům
   se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal.

   § 47a

   Závazné  posouzení  správnosti  zařazení zdanitelného plnění z hlediska
   sazby daně

   (1)  Kterákoliv  osoba  může  požádat  Ministerstvo  financí  o  vydání
   rozhodnutí  o  závazném  posouzení, zda je zdanitelné plnění z hlediska
   sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle §
   47 odst. 1 (dále jen „závazné posouzení“).

   (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede

   a) u fyzické osoby jméno, příjmení, místo pobytu, v podání souvisejícím
   s její podnikatelskou činností dále uvede obchodní firmu, identifikační
   číslo,  daňové  identifikační  číslo,  pokud  bylo  přiděleno,  a místo
   podnikání,

   b)  u  právnické  osoby  obchodní firmu nebo název, identifikační číslo
   nebo  obdobný  údaj,  sídlo  a  daňové  identifikační číslo, pokud bylo
   přiděleno,

   c)  popis  zboží,  služby  nebo  nemovitosti,  jichž se žádost o vydání
   rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku
   zboží, služby nebo nemovitosti,

   d) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

   (3)  Žadatel  je povinen na výzvu předložit další údaje vztahující se k
   obsahu žádosti.

   § 48

   Sazby daně u bytové výstavby

   Při  poskytnutí  stavebních  a  montážních  prací  spojených  se změnou
   dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich
   příslušenství,  vymezenou  stavebním  zákonem^27), nebo v souvislosti s
   opravou  těchto  staveb,  se  uplatní  snížená sazba daně. Jsou-li tyto
   práce  prováděny  na  jiné  stavbě,  jejíž  část je určena pro bydlení,
   uplatní  se  snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty
   výlučně pro část stavby určenou pro bydlení.

   § 48a

   Sazby daně u staveb pro sociální bydlení

   (1)  Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou
   stavby  pro  sociální  bydlení,  včetně  jejího  příslušenství,  změnou
   dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem^27a),
   včetně  jejího  příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby
   se  uplatní  snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při
   poskytnutí  stavebních  a  montážních  prací,  kterými  se  bytový dům,
   rodinný  dům,  byt  nebo  prostor, který byl určen k jiným účelům než k
   bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení.

   (2)  Vymezením  jednotek  podle  zákona  o  vlastnictví  bytů^27a) před
   dokončením výstavby se nemění charakter stavby.

   (3)  U  převodu  staveb  pro sociální bydlení a jejich příslušenství se
   uplatní snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak.

   (4) Stavbami pro sociální bydlení se rozumí

   a) byt pro sociální bydlení,

   b) rodinný dům pro sociální bydlení,

   c) bytový dům pro sociální bydlení,

   d)  ubytovací  zařízení  pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů
   podle  zákona  o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů^27b)
   nebo pro ubytování státních zaměstnanců,

   e)  zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona
   o sociálních službách^47),

   f)  školská  zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a
   pro  preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle
   zákona upravujícího výkon této výchovy^27c),

   g)   internáty   škol  samostatně  zřízených  pro  žáky  se  zdravotním
   postižením podle školského zákona^27d),

   h)  zvláštní  dětská  zařízení,  kterými jsou podle zákona upravujícího
   péči  o  zdraví^27e) kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let
   věku,

   i)  zařízení  pro  děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon
   pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně
   dětí ^27f),

   j) speciální lůžková zařízení hospicového typu^27g) a

   k)   domovy   péče   o   válečné  veterány^27h),  a  to  včetně  jejich
   příslušenství.

   (5)  Bytem  pro sociální bydlení se rozumí byt, jehož celková podlahová
   plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální
   bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně
   místností,  které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy
   bytu  pro  sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech
   domu.

   (6)  Rodinným  domem  pro sociální bydlení se rozumí rodinný dům, jehož
   celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m2. Celkovou podlahovou plochou
   rodinného  domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch
   všech místností rodinného domu.

   (7)  Bytovým  domem  pro  sociální bydlení se rozumí bytový dům, v němž
   nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení.

   (8)  Místností  se  rozumí  místně  a  prostorově uzavřená část stavby,
   vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami.

   § 49

   Oprava výše daně

   (1)  Pokud plátce nebo osoba identifikovaná k dani uplatnila a přiznala
   daň jinak, než stanoví tento zákon, a zvýšila daň na výstupu nebo svoji
   daňovou  povinnost,  je  oprávněna provést opravu v daňovém přiznání za
   zdaňovací  období,  ve  kterém  byl  opravný daňový doklad vystavený za
   podmínek  uvedených v odstavci 2 doručen, nebo ve kterém byla provedena
   oprava v evidenci pro daňové účely podle odstavce 2.

   (2) Plátce nebo osoba identifikovaná k dani je povinna vystavit opravný
   daňový  doklad  podle § 50, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad
   nebo  pokud  daňový doklad vystavila za opravované plnění. Pokud plátce
   nebo  osoba  identifikovaná  k  dani  neměla  povinnost vystavit daňový
   doklad, provede opravu v evidenci pro daňové účely.

   (3)  Oprava výše daně podle odstavce 1 je samostatným plněním, které se
   považuje  za  uskutečněné  ve  zdaňovacím období, ve kterém byl opravný
   daňový doklad podle odstavce 2 doručen plátci nebo osobě identifikované
   k  dani,  pro  kterou se plnění uskutečnilo, nebo byla provedena oprava
   výše  daně  v evidenci pro daňové účely podle odstavce 2. U opravy výše
   daně  se  uplatní  sazba  daně  platná  ke  dni  uskutečnění  původního
   zdanitelného  plnění. Pro přepočet cizí měny na české koruny se v tomto
   případě  použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a
   platný  pro  osobu  provádějící  přepočet  ke dni uskutečnění původního
   plnění.

   (4)  Opravu  výše daně podle odstavce 1 lze provést nejpozději do 3 let
   od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění.

   (5)  Opravu  výše  daně podle odstavce 1 může provést plátce nebo osoba
   identifikovaná  k  dani,  kteří uskutečnili původní plnění, nebo jejich
   právní nástupce.

   § 50

   Opravný daňový doklad

   (1)  Opravný  daňový  doklad  obsahuje náležitosti odpovídající původně
   vystavenému  daňovému dokladu, včetně údajů o původním základu daně a o
   výši   nesprávně  uplatněné  daně.  Původní  základ  daně  a  nesprávně
   uplatněná  daň  se  uvede  se záporným znaménkem. Opravný daňový doklad
   musí obsahovat číslo původního daňového dokladu.

   (2)  Při  opravě  výše daně u zdanitelného plnění opravný daňový doklad
   dále  obsahuje  základ  daně  z  původně vystaveného daňového dokladu s
   kladným znaménkem, příslušnou sazbu daně a výši daně.

   (3)  Při  opravě  výše  daně u plnění osvobozeného od daně nebo plnění,
   které  není  předmětem daně, opravný daňový doklad dále obsahuje základ
   daně  z  původně  vystaveného  daňového  dokladu  s kladným znaménkem a
   sdělení, že plnění je osvobozeno od daně nebo není předmětem daně podle
   tohoto zákona.

   (4)  Pokud  se  oprava  výše  daně  týká  více  plnění,  ke kterým byly
   vystaveny  samostatné daňové doklady podle § 26, mohou být údaje, které
   jsou  společné  pro všechny opravy na opravném daňovém dokladu, uvedeny
   pouze  jednou.  Ve vazbě na původní daňové doklady musí být na opravném
   daňovém dokladu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů.

   Díl 8

   Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně

   § 51

   Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

   (1)  Při  splnění  podmínek  stanovených  v § 52 až 62 jsou od daně bez
   nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění:

   a) poštovní služby (§ 52),

   b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53),

   c) finanční činnosti (§ 54),

   d) pojišťovací činnosti (§ 55),

   e)  převod  a  nájem  pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem
   dalších zařízení (§ 56),

   f) výchova a vzdělávání (§ 57),

   g) zdravotnické služby a zboží (§ 58),

   h) sociální pomoc (§ 59),

   i) zrušeno,

   j) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60),

   k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),

   l)  dodání  zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez
   nároku  na  odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet
   daně (§ 62).

   (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně,
   vzniká   povinnost  přiznat  uskutečnění  tohoto  plnění  ke  dni  jeho
   uskutečnění  nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane
   dříve.  Plnění  osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce
   povinen  uvést  do  daňového  přiznání  za  zdaňovací období, ve kterém
   vznikla  povinnost  přiznat  toto  plnění. Při stanovení hodnoty plnění
   osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36.

   § 52

   Poštovní služby

   (1) Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí

   a) dodání poštovní zásilky^28),

   b) poštovní poukazy^28).

   (2) Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně, pokud
   jsou  provozovány  držitelem  poštovní  licence  nebo zvláštní poštovní
   licence podle zvláštního právního předpisu^28).

   (3) Od daně je osvobozeno dodání poštovních známek platných pro použití
   v  rámci  poštovních  služeb  v  tuzemsku  a dalších obdobných cenin za
   částku  nepřevyšující  nominální  hodnotu  nebo částku podle poštovních
   ceníků.

   § 53

   Rozhlasové a televizní vysílání

   Rozhlasovým  nebo  televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně
   rozumí  rozhlasové  nebo  televizní  vysílání  prováděné  provozovateli
   vysílání    ze    zákona^29),    s    výjimkou   vysílání   reklam^30),
   teleshoppingu^31) nebo sponzorování^32).

   § 54

   Finanční činnosti

   (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

   a) převod cenných papírů, obchodních podílů na společnostech a členství
   v družstvech,

   b) přijímání vkladů od veřejnosti,

   c) poskytování úvěrů a peněžních půjček,

   d) platební styk a zúčtování,

   e)  vydávání  platebních  prostředků,  zejména  platebních  karet  nebo
   cestovních šeků,

   f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků,

   g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního
   předpisu^34),

   h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu^35),

   i) směnárenská činnost,

   j) operace týkající se peněz,

   k)  dodání  zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní
   bankou od bank nebo od státu,

   l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji^36),

   m)  přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů
   na účet zákazníka^36),

   n)  provádění  pokynů  týkajících  se  investičních  nástrojů  na  cizí
   účet^36),

   o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného^36),

   p)  obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem,
   pokud  je  součástí  majetku  investiční nástroj^36), s výjimkou správy
   nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů,

   q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů^36),

   r) vedení evidence investičních nástrojů^36),

   s) vypořádání obchodů s investičními nástroji^36),

   t)  obchodování  s  devizovými  hodnotami  na vlastní účet nebo na účet
   zákazníka,

   u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno
   od  daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a
   faktoring,

   v)  obhospodařování  investičních  fondů  nebo  podílových  fondů podle
   zvláštního právního předpisu^37),

   w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků^38),

   x)  výplata  dávek  důchodového  pojištění  (zabezpečení) nebo vybírání
   opakujících se plateb obyvatelstva,

   y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b),
   c),  d),  e),  f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a
   u).

   (2)   Osvobození   podle   odstavce   1  písm.  c)  v  případě  operací
   souvisejících  se správou úvěru nebo peněžní půjčky může uplatnit pouze
   osoba poskytující úvěr nebo peněžní půjčku.

   (3)   Osvobození   podle   odstavce   1  písm.  e)  v  případě  operací
   souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace
   platební   karty,  může  uplatnit  pouze  vydavatel  tohoto  platebního
   prostředku.

   § 55

   Pojišťovací činnosti

   Pojišťovacími  činnostmi  se pro účely tohoto zákona rozumí pojišťovací
   nebo  zajišťovací  činnosti včetně činností souvisejících s pojišťovací
   nebo zajišťovací činností, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví
   a   činnosti   v   oblasti  likvidace  pojistných  událostí  vykonávané
   samostatnými  likvidátory  pojistných  událostí a penzijní připojištění
   včetně jeho zprostředkování.

   § 56

   Převod  a  nájem  pozemků,  staveb,  bytů  a  nebytových prostor, nájem
   dalších zařízení

   (1)  Převod  staveb,  bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po
   uplynutí  tří let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data,
   kdy  bylo  započato  první  užívání  stavby^39), a to k tomu dni, který
   nastane dříve.

   (2)  Převod pozemků je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních
   pozemků.   Stavebním   pozemkem  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí
   nezastavěný  pozemek,  na kterém může být podle stavebního povolení^39)
   nebo  udělení  souhlasu  s  provedením ohlášené stavby provedena stavba
   spojená  se  zemí  pevným  základem.  Nezastavěným  pozemkem  se rozumí
   pozemek, na kterém není stavba jako věc^40).

   (3)  Nájem  pozemků,  staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od
   daně.  Osvobození  se  nevztahuje  na  krátkodobý  nájem  stavby bytů a
   nebytových  prostor,  nájem  prostor  a míst k parkování vozidel, nájem
   bezpečnostních  schránek  nebo  trvale instalovaných zařízení a strojů.
   Krátkodobým  nájmem  stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem,
   popřípaě včetně vnitřního movitého vybavení či dodání elektřiny, tepla,
   chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě.

   (4)  Plátce  se  může  rozhodnout,  že  u nájmu pozemků, staveb, bytů a
   nebytových   prostor  jiným  plátcům  pro  účely  uskutečňování  jejich
   ekonomických činností se uplatňuje daň.

   § 57

   (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

   a)  výchovná  a  vzdělávací  činnost  poskytovaná v mateřských školách,
   základních   školách,   středních   školách,   konzervatořích,  vyšších
   odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s
   právem   státní  jazykové  zkoušky,  které  jsou  zapsány  ve  školském
   rejstříku^42),  dále  výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického
   vyučování   nebo   praktické  přípravy  uskutečňované  na  pracovištích
   fyzických  nebo  právnických  osob,  které  mají  oprávnění  k činnosti
   související  s  daným  oborem  vzdělání  a uzavřely se školou smlouvu o
   obsahu   a  rozsahu  praktického  vyučování  nebo  odborné  praxe  a  o
   podmínkách pro jejich konání^43),

   b)  školské  služby  poskytované  ve  školských  zařízeních, které jsou
   zapsány  ve  školském  rejstříku^42)  a  které  doplňují nebo podporují
   vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále
   zajištění  ústavní  nebo  ochranné  výchovy  anebo preventivně výchovné
   péče^44),

   c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách^44a)

   1.   v   akreditovaných   bakalářských,   magisterských  a  doktorských
   studijních programech,

   2.  v  programech  celoživotního  vzdělávání  uskutečňovaných  v  rámci
   akreditovaných  bakalářských,  magisterských  a  doktorských studijních
   programů,

   3.   v   programech   celoživotního  vzdělávání  uskutečňovaných  podle
   zvláštních právních předpisů^44b),

   4.   v   programech   celoživotního   vzdělávání  uskutečňovaných  jako
   Univerzita třetího věku,

   d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které
   získaly  akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních
   předpisů^44c),   a  osobami,  které  provádí  rekvalifikaci  k  získání
   kvalifikačních  požadavků  podle  státních norem nebo k získání odborné
   způsobilosti  pro výkon pracovní činnosti^44g), které mají akreditované
   vzdělávací programy,

   e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky
   žáků  ve  školách  zřízených  na území České republiky a nezapsaných do
   školského  rejstříku,  v  níž  ministr  školství, mládeže a tělovýchovy
   povolil plnění povinné školní docházky^44d),

   f)  jazykové  vzdělání  poskytované  fyzickými  a  právnickými  osobami
   působícími  v  oblasti  jazykového  vzdělávání  uznanými  Ministerstvem
   školství,   mládeže   a   tělovýchovy^44e)  a  dále  jazykové  vzdělání
   poskytované  osobami  působícími  v  oblasti  jazykového  vzdělávání  v
   přípravných  kurzech  pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek
   uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy^44f),

   g)  výchovné,  vzdělávací  a  volnočasové  aktivity poskytované dětem a
   mládeži    příspěvkovými    organizacemi   a   nestátními   neziskovými
   organizacemi dětí a mládeže.

   (2)   Od  daně  je  osvobozeno  dodání  zboží  nebo  poskytnutí  služby
   uskutečňované  v  rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci
   1.

   § 58

   Zdravotnické služby a zboží

   (1)  Zdravotnickými  službami  se pro účely tohoto zákona rozumí služby
   zdravotní   péče   a   související   služby   poskytované   oprávněnými
   subjekty^45)  pacientům  a osobám, jimž je taková péče určena, vymezené
   zákonem  o veřejném zdravotním pojištění^46). Za zdravotnické služby se
   nepovažují zdanitelná plnění uskutečňovaná očními optiky.

   (2)  Od  daně  je  osvobozeno  dodání  zboží  oprávněnými osobami podle
   odstavce  1,  které je spotřebováno v rámci zdravotnických služeb podle
   odstavce  1.  Od daně je osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek,
   lidských  orgánů,  tkání  a mateřského mléka. Od daně je osvobozeno též
   dodání  stomatologických  výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky
   podle   zvláštních  právních  předpisů,  stomatologickými  laboratořemi
   včetně  oprav  tohoto  zboží.  Od daně není osvobozen výdej nebo prodej
   léčiv,  potravin  pro  zvláštní  výživu  a zdravotnických prostředků na
   lékařský  předpis i bez lékařského předpisu. Od daně je také osvobozeno
   poskytování   dopravních  zdravotních  služeb  oprávněnými  osobami  za
   použití  prostředků  pro  dopravu  k tomuto účelu zvlášť konstruovaných
   nebo upravených.

   (3)  Od  daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném
   zdravotním pojištění^46).

   § 59

   Sociální pomoc

   Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle
   zvláštního  právního  předpisu^47).  Sociální služby jsou osvobozeny od
   daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu^47a).

   § 60

   Provozování loterií a jiných podobných her

   Provozováním  loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona
   rozumí  provozování  loterií  a  jiných  podobných  her^48), s výjimkou
   služeb   souvisejících   s   jejich   provozováním   zajišťovaných  pro
   provozovatele jinými osobami.

   § 61

   Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

   Od daně jsou dále osvobozena tato plnění:

   a)  poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní
   členy  politických  stran  a  hnutí, církví a náboženských společností,
   občanských sdružení včetně odborových organizací, profesních komor nebo
   jiných  právnických  osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem
   podnikání,  pokud  toto  osvobození  od  daně  nenarušuje  hospodářskou
   soutěž;  od  daně  je  osvobozeno  také  dodání  zboží těmito osobami v
   souvislosti s poskytnutými službami,

   b)  poskytnutí  služeb  a  dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a
   výchovou  dětí  a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími
   orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí
   podle zvláštního právního předpisu^48a),

   c)  poskytnutí  pracovníků  náboženskými  nebo obdobnými organizacemi k
   činnostem  uvedeným  v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k
   duchovní péči,

   d)  poskytování  služeb  úzce  souvisejících  se  sportem nebo tělesnou
   výchovou  právnickými  osobami,  které  nebyly založeny nebo zřízeny za
   účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou
   činnost,

   e)   poskytnutí   kulturních   služeb   a  dodání  zboží  s  nimi  úzce
   souvisejícího   krajem,   obcí,  právnickou  osobou  zřízenou  zákonem,
   právnickou   osobou  zřízenou  Ministerstvem  kultury  nebo  právnickou
   osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání,

   f)  poskytování  služeb  a  dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou
   osvobozeny  od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a
   59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb
   při   příležitostných  akcích  pořádaných  výlučně  za  účelem  získání
   finančních  prostředků  k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny
   nebo  zřízeny,  pokud  toto  osvobození od daně nenarušuje hospodářskou
   soutěž,

   g)  poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, které
   jsou  právnickou  osobou,  svým  členům, kteří uskutečňují pouze plnění
   osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, která nejsou
   předmětem  daně,  pokud  jsou  tyto  služby  nezbytné pro uskutečňování
   jejich  plnění a pokud úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na
   jejich   poskytnutí   podle   podílů   členů   na   poskytnuté  službě,
   nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž.

   § 62

   Dodání  zboží,  které  bylo  použito  pro plnění osvobozená od daně bez
   nároku  na  odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet
   daně

   (1)  Plněním  osvobozeným  od  daně  je  dodání  zboží,  u  kterého při
   pořízení,  popřípadě  při  změně  účelu použití, plátce nemohl uplatnit
   nárok  na  odpočet  daně,  protože  je  používal  k  uskutečnění plnění
   osvobozených od daně.

   (2)  Plněním  osvobozeným  od  daně je dodání zboží, při jehož pořízení
   nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2.

   Díl 9

   Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně

   § 63

   Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně

   (1)  Od  daně  s  nárokem  na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená
   osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71f:

   a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64),

   b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),

   c) vývoz zboží (§ 66),

   d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67),

   e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68),

   f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69),

   g) přeprava osob (§ 70),

   h) dovoz zboží (§ 71),

   i)  dovoz  zboží  v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky
   letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§ 71a až 71f).

   (2)  U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně,
   vzniká   povinnost  přiznat  uskutečnění  tohoto  plnění  ke  dni  jeho
   uskutečnění,  pokud  zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s
   nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za
   zdaňovací  období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při
   stanovení  hodnoty  plnění  osvobozených  od  daně  podle odstavce 1 se
   postupuje  podle  §  36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně
   podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43.

   § 64

   Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

   (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k
   dani  v  jiném  členském  státě,  které  je  odesláno nebo přepraveno z
   tuzemska  plátcem  nebo  pořizovatelem  nebo zmocněnou třetí osobou, je
   osvobozeno  od  daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží
   osobě,  pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem
   daně.

   (2)  Dodání  nového  dopravního  prostředku  do  jiného členského státu
   plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z
   tuzemska  plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje,
   nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet
   daně.

   (3)  Dodání  zboží,  které  je  předmětem  spotřební  daně,  do  jiného
   členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není registrovaná k
   dani   v  jiném  členském  státě,  nebo  právnické  osobě,  která  není
   registrovaná  k  dani  v  jiném  členském státě, které je odesláno nebo
   přepraveno  z  tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí
   osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání
   nebo   přeprava   zboží   je   uskutečněna  podle  zvláštního  právního
   předpisu^24),  a  povinnost  platit spotřební daň vzniká pořizovateli v
   členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

   (4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského
   státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně
   s  nárokem  na  odpočet  daně,  pokud  plátce  prokáže,  že  zboží bylo
   přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení
   zboží v tomto členském státě.

   (5)  Dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  lze prokázat písemným
   prohlášením  pořizovatele  nebo  zmocněné  třetí  osoby,  že zboží bylo
   přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky.

   § 65

   Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského státu je osvobozeno od daně,
   pokud  dodání  takového  zboží  plátcem  v tuzemsku je v každém případě
   osvobozeno od daně.

   (2)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského státu je osvobozeno od daně,
   pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně.

   § 66

   Osvobození od daně při vývozu zboží

   (1)  Vývozem  zboží  se  pro  účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z
   území  Evropského společenství na území třetí země, jestliže zboží bylo
   propuštěno  do  celního  režimu  vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo
   vnější tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný
   vývoz  zboží  z  celního  území  Evropského společenství^48b). Za vývoz
   zboží  se  pro  účely  tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání
   zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

   (2)  Osvobozeno  od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží
   plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země

   a) prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo

   b)  kupujícím  nebo  jím  zmocněnou  osobou,  jestliže  kupující nemá v
   tuzemsku  sídlo,  místo  podnikání  ani místo pobytu, ani provozovnu, s
   výjimkou   zboží  přepravovaného  kupujícím  za  účelem  vybavení  nebo
   zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro
   dopravu pro soukromé použití.

   (3)  Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo
   dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

   (4)  Při  dodání  zboží  do  třetí  země  se  za den uskutečnění plnění
   považuje  den  výstupu  zboží z území Evropského společenství potvrzený
   celním  orgánem.  Dodání  zboží  na  území třetí země je plátce povinen
   prokázat daňovým dokladem podle § 30 odst. 4 písm. a) a § 30 odst. 5.

   (5)  Za  den  umístění  nebo  dodání  zboží  do  svobodného  pásma nebo
   svobodného   skladu   se  považuje  den  potvrzený  celním  orgánem  na
   rozhodnutí  o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu v
   tuzemsku.   Umístění   nebo  dodání  zboží  do  svobodného  pásma  nebo
   svobodného  skladu  je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle §
   30 odst. 4 písm. b) a § 30 odst. 5.

   (6)  V  případě,  že  výstup zboží z území Evropského společenství není
   potvrzen celním orgánem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup
   zboží jinými důkazními prostředky.

   § 67

   Osvobození při poskytnutí služby do třetí země

   (1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo,
   místo  podnikání  ani  provozovnu,  s  místem  plnění  v  tuzemsku,  je
   osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2)  Službou  podle  odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je
   pořízen  nebo  dovezen  za  účelem  provedení těchto prací v tuzemsku a
   následně  je  odeslán  nebo  přepraven do třetí země osobou, která tyto
   služby  poskytla,  nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty,
   nebo zmocněnou třetí osobou.

   § 68

   Osvobození ve zvláštních případech

   (1)  Od  daně  s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro
   zásobení lodí

   a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu
   nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti,

   b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu
   rybolovu,   s  výjimkou  dodání  palubních  zásob  lodím  používaným  k
   pobřežnímu rybolovu,

   c)  válečných,  pokud  opouštějí  tuzemsko  a  směřují  do zahraničních
   přístavů a kotvišť.

   (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   a)  dodání,  úprava,  oprava,  údržba nebo nájem námořních lodí, včetně
   nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b),

   b)  dodání,  nájem,  oprava  nebo  údržba  zařízení  včetně  rybářského
   vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno.

   (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   a)  dodání,  úprava,  oprava,  údržba  nebo nájem letadel, včetně nájmu
   letadel   s   posádkou,   které  jsou  užívány  leteckými  společnostmi
   provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými
   státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi,

   b)  dodání,  nájem,  oprava  nebo  údržba  zařízení, které je na těchto
   letadlech instalováno nebo používáno.

   (4)  Od  daně  s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro
   zásobení letadel uvedených v odstavci 3.

   (5)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,
   s  výjimkou  služeb  uvedených  v  odstavci  2, které přímo souvisejí s
   námořními  loděmi  uvedenými  v  odstavci  2  nebo  přímo  souvisejí  s
   přepravovaným nákladem.

   (6)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,
   s  výjimkou  služeb  uvedených  v  odstavci  3, které přímo souvisejí s
   letadly  uvedenými  v  odstavci  3 nebo přímo souvisejí s přepravovaným
   nákladem.

   (7)  Od  daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo
   poskytnutí služby diplomatické misi, konzulárnímu úřadu, zvláštní misi,
   zastupitelství    mezinárodní   organizace   nebo   orgánu   Evropských
   společenství  se  sídlem  v  jiném  členském  státě  a  jejich členům a
   úředníkům,  pokud  plátce  uskutečňující  toto  dodání  nebo poskytnutí
   služby prokáže nárok na osvobození tohoto dodání nebo poskytnutí služby
   osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského
   státu,  na  jehož území je sídlo diplomatické mise, konzulárního úřadu,
   zvláštní   mise,  zastupitelství  mezinárodní  organizace  nebo  orgánu
   Evropských společenství.

   (8)  Diplomatická  mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství
   mezinárodní  organizace  nebo orgán Evropských společenství se sídlem v
   tuzemsku   a   jejich   členové   nebo  úředníci,  pokud  jsou  osobami
   požívajícími  výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby
   registrované  k  dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává
   zboží  nebo  poskytuje  službu,  které jsou osvobozeny od daně, požádat
   správce  daně  o potvrzení osvědčení o osvobození od daně. Diplomatická
   mise,  konzulární  úřad,  zvláštní mise nebo zastupitelství mezinárodní
   organizace,  jejich  členové  nebo úředníci a členové orgánu Evropských
   společenství  jsou  oprávněni  od  osoby  registrované  k  dani v jiném
   členském  státě  pořizovat  zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od
   daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy
   princip  vzájemnosti  nelze  uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro
   stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80.

   (9)  Od  daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo
   poskytnutí služby

   a)  uskutečněné  v  tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými
   silami   ostatních   členských   států  Severoatlantické  smlouvy  nebo
   civilními   zaměstnanci  je  doprovázejícími  nebo  k  zásobení  jejich
   jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí,

   b)  do  jiného  členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského
   státu,  který  je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není
   státem  určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami
   nebo  civilními  zaměstnanci  je doprovázejícími nebo k zásobení jejich
   jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí.

   (10) zrušen

   (11)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zlata
   centrálním bankám jiných států.

   (12)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zboží
   humanitárním   a   dobročinným   organizacím,  které  je  v  rámci  své
   humanitární,  dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropského
   společenství odešlou nebo přepraví do třetí země.

   (13)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby
   osobou,  která  jedná  jménem  a  na  účet  jiné osoby, která spočívá v
   zajištění  plnění  osvobozeného  od  daně  podle § 66 až 69, s výjimkou
   odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi.

   (14)  Od  daně  s  nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží
   mezi  členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na
   ostrovy  tvořící  autonomní  oblasti  Azory a Madeira, z těchto ostrovů
   nebo mezi těmito ostrovy.

   (15)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zboží
   umístěného  ve  svobodném  skladu  nebo  ve svobodném pásmu, poskytnutí
   služeb  vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve
   svobodném pásmu.

   § 69

   Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží

   (1)  Přeprava  zboží  při  vývozu  je  v  tuzemsku osvobozena od daně s
   nárokem  na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy
   zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost
   nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle §
   38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz
   zboží  se  nepovažuje  přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu
   nebo  svobodného  pásma  a  naopak  a mezi dvěma svobodnými sklady nebo
   svobodnými pásmy.

   (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a
   vývoz  zboží,  jsou  osvobozeny  od  daně  s nárokem na odpočet daně, s
   výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak.

   (4)  Osvobození  od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu
   zboží  je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje,
   povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním
   celním  úřadem  členského  státu,  který  je vstupním státem při dovozu
   zboží   nebo  výstupním  státem  při  vývozu  zboží,  popřípadě  jinými
   důkazními  prostředky.  Přepravním  dokladem se rozumí doklad, který je
   používán  pro  dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a
   vývozu  uskutečňována.  Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a
   vývozu  zboží  na  základě  postoupení závazku dalších osob, je povinen
   prokázat  nárok  na  osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o
   přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.

   (5)  Osvobození  od  daně  při  poskytnutí  služeb  podle odstavce 3 je
   plátce,  který  tyto  služby  uskutečňuje, povinen doložit správci daně
   dokladem  o  zaplacení,  popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění
   podmínek pro osvobození od daně.

   § 70

   Osvobození přepravy osob

   Přeprava  osob  a  jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a
   dále  mezi  členskými  státy  a  třetími  zeměmi,  včetně  služeb přímo
   souvisejících  s  touto  přepravou,  je v tuzemsku osvobozena od daně s
   nárokem  na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou
   osob  se  považují  zejména  služby zajištění přepravy osob jménem a na
   účet   jiné  osoby,  prodej  přepravních  dokladů,  vystavení  dokladů,
   vytvoření  rezervace  a  její  změna a výměna přepravních dokladů. Tato
   přeprava  je  osvobozena,  i  když  je  prováděna  osobami,  které jsou
   registrovány  k  dani  v  jiném  členském státě, nebo zahraniční osobou
   povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.

   § 71

   Osvobození při dovozu zboží

   (1)  Dovoz  zboží  je  osvobozen  od  daně,  pokud  je dováženému zboží
   přiznáno  osvobození  od  cla podle zvláštního právního předpisu^49), s
   výjimkou  dovozu  vybavení  domácností  určeného k zařízení rekreačního
   objektu,   zboží  vzdělávací,  kulturní  a  vědecké  povahy,  vědeckých
   nástrojů  a  přístrojů,  nástrojů  a  přístrojů  určených  pro lékařský
   výzkum,  stanovení  lékařské  diagnózy  a  provádění lékařských výkonů,
   pokud není osvobozen podle odstavce 2.

   (2)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží
   plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně.

   (3)  U  vráceného  zboží  je  přiznán nárok na osvobození od daně pouze
   osobě,  která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno
   osvobození od cla.

   (4)  Od daně je osvobozen dovoz zboží osobám požívajícím diplomatických
   výsad  a  imunit,  a  to  v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv,
   které  jsou  součástí  českého  právního  řádu, pokud bylo tomuto zboží
   přiznáno osvobození od cla.

   (5)  Od  daně  je osvobozen dovoz zboží mezinárodními organizacemi nebo
   jejich   členy,  a  to  v  rámci  omezení  a  za  podmínek  stanovených
   mezinárodními   úmluvami   zakládajícími   tyto  organizace,  popřípadě
   dohodami o umístění jejich sídla.

   (6)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží ozbrojenými silami ostatních
   členských  států  Severoatlantické smlouvy, které je určeno pro použití
   těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími
   nebo  k  zásobení  jejich  jídelen,  pokud  se  tyto  síly  podílejí na
   společném obranném úsilí.

   (7)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  úlovku  do  přístavu,  který nebyl
   zpracován  nebo  který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud
   nebyl  dodán,  pokud  byl  uskutečněn  osobou  podnikající  v  námořním
   rybářství.

   (8)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží,  při  kterém  vzniká daňová
   povinnost  v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí
   země,  a  ukončení  odeslání  nebo  přepravy  tohoto  zboží  je v jiném
   členském  státě  a  dodání  tohoto  zboží  do jiného členského státu je
   osvobozeno od daně podle § 64.

   (9) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou.

   (10)  Od  daně  je osvobozen dovoz plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy a dovoz elektřiny.

   (11)  Od daně jsou osvobozeny drobné zásilky zboží neobchodní povahy ze
   třetí  země  mezi  fyzickými  osobami,  a  to  za  podmínek stanovených
   zvláštním  právním  předpisem^49).  Od  daně  nejsou osvobozeny zásilky
   obsahující  zboží  nad  množstevní  limity  stanovené  tímto  zvláštním
   právním předpisem.

   (12) Od daně je osvobozen dovoz obchodního majetku a ostatního zařízení
   při  přemístění  podnikání  ze třetí země, a to za podmínek stanovených
   zvláštním  právním  předpisem^49),  s výjimkou ustanovení týkajících se
   půjčení,  pronájmu,  zastavení  nebo  převodu tohoto obchodního majetku
   nebo  zařízení. Osvobození se nevztahuje na obchodní majetek a zařízení
   použité  pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle
   § 51.

   (13)  Od  daně je osvobozen dovoz laboratorních zvířat a biologických a
   chemických  látek  určených  k  výzkumu,  a  to za podmínek stanovených
   zvláštním právním předpisem^49), pokud jsou dovezeny bez úplaty.

   (14)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží zabaveného a propadlého při
   řízení   podle   zvláštního  právního  předpisu^49a),  pokud  je  zboží
   bezúplatně   předáno  humanitárním  a  charitativním  organizacím  nebo
   sociálním  a  zdravotnickým zařízením činným na území České republiky k
   bezúplatnému rozdání zboží sociálně potřebným osobám.

   (15)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží  pro  státní  a  dobročinné
   organizace,   a   to   za   podmínek   stanovených   zvláštním  právním
   předpisem^49), pokud je toto zboží získáno bez úplaty.

   (16)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz zboží určeného pro užití zdravotně
   postiženými osobami, uskutečněný institucemi nebo organizacemi, jejichž
   hlavní  činností  je vzdělávání nebo pomoc zdravotně postiženým osobám,
   včetně  zboží darovaného těmto institucím nebo organizacím, za podmínek
   stanovených  zvláštním  právním  předpisem^49).  Zboží, jehož dovoz byl
   osvobozen  od  daně  podle  tohoto odstavce, nesmí být použito pro jiné
   účely než vzdělávání, zaměstnávání nebo sociální přizpůsobení zdravotně
   postižených osob.

   (17)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz pomocného materiálu k uskladnění a
   ochraně  zboží  při  přepravě,  a  to za podmínek stanovených zvláštním
   právním  předpisem^49),  pokud  úplata za tento materiál je zahrnuta do
   základu daně podle § 38.

   (18) Od daně je osvobozen dovoz vratných obalů bez úplaty či za úplatu.

   Osvobození  od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího
   nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím

   § 71a

   (1)  Od  daně  je  v  tuzemsku  osvobozen  příležitostný  dovoz zboží v
   osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu
   užívání  cestujícím,  k  užívání  členy  jeho  rodiny nebo jako dar a z
   povahy  ani  množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní
   účely  (dále  jen  „dovoz  zboží  cestujícím“),  a  pokud  jsou splněny
   podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f.

   (2)  Osobními  zavazadly  cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí
   zavazadla,  která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu orgánu,
   a  zavazadla,  která celnímu orgánu předloží později, pokud prokáže, že
   byla  zapsána  jako  doprovodná  zavazadla  v  okamžiku  jeho odjezdu u
   společnosti, která zajišťovala jeho přepravu.

   (3)  Za  dovoz  zboží  cestujícím  se nepovažuje dovoz zboží, u kterého
   cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropského společenství, a
   u  kterého  nebyla  v  žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební
   daň.

   § 71b

   (1) Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od
   daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu.

   (2)  Dovoz  zboží  cestujícím  v  rámci  rekreačního  nebo  sportovního
   létání^49c)  je  v  tuzemsku  osvobozen  od  daně do výše hodnoty zboží
   odpovídající částce 300 EUR na osobu.

   (3)  Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená
   v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu.

   (4) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1
   až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží.

   (5) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1
   až 3 se nezapočítává hodnota

   a) zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f,

   b) zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska,

   c) zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím,

   d) léčiv nezbytných pro osobní potřebu cestujícího.

   (6)  Pro  přepočet  hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný
   první  pracovní  den  měsíce  října  roku  předcházejícího dovozu zboží
   zveřejněný  v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota
   zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny.

   § 71c

   (1)  Dovoz  zboží  cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových
   výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu

   a) 200 cigaret,

   b) 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy,

   c) 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo

   d) 250 g tabáku ke kouření.

   (2)   Pro   účely   osvobození   od  daně  představuje  každé  množství
   jednotlivých  druhů  výrobků  uvedené  v  odstavci  1  100  % celkového
   množství,  které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit
   na  jakoukoli  kombinaci  množství  těchto výrobků, pokud součet jejich
   procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.

   (3)  Osvobození  od  daně  podle  odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží
   dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.

   § 71d

   (1)  Dovoz  zboží  cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a
   alkoholických  nápojů,  s  výjimkou  tichého vína a piva, je v tuzemsku
   osvobozen od daně nejvýše v rozsahu

   a) 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22
   %  objemových, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80
   % objemových, nebo

   b)   2  litrů  alkoholického  nápoje,  jehož  skutečný  obsah  alkoholu
   nepřesahuje 22 % objemových.

   (2)   Pro   účely   osvobození   od  daně  představuje  každé  množství
   jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100%celkového množství,
   které  lze  osvobodit  od  daně.  Osvobození  od  daně  lze uplatnit na
   jakoukoli  kombinaci  množství  těchto  výrobků,  pokud  součet  jejich
   procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.

   (3)  Při  dovozu  tichého  vína  a piva je v tuzemsku osvobozen od daně
   dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu
   a 16 litrů piva na osobu.

   (4)  Osvobození  od  daně  podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží
   dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.

   § 71e

   (1)  Dovoz  zboží  při  výkonu  práce  členem posádky letadla, které je
   používáno  k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží
   členem  posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je
   v  tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce
   300 EUR na osobu.

   (2)  Ustanovení  § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla
   uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně.

   § 71f

   Od  daně  je  v  tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži
   motorového  dopravního  prostředku  a  dovoz  pohonných hmot v množství
   nejvýše  10  litrů  v přenosné nádrži v jednom motorovém prostředku pro
   dopravu.

   Díl 10

   Odpočet daně

   § 72

   Nárok na odpočet daně

   (1)  Nárok  na  odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění
   použije  pro  uskutečnění  své  ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění
   odpočtu  daně  vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na
   výstupu.

   (2)  Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných
   plnění, která použije pro účely uskutečňování

   a)  zdanitelných  plnění,  u  kterých  vzniká  povinnost přiznat daň na
   výstupu,

   b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně,

   c)  plnění  v  rámci  své  ekonomické  činnosti  s  místem  plnění mimo
   tuzemsko,  pokud  u  těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl
   nárok  na  odpočet  daně,  pokud  by se zdanitelná plnění uskutečnila s
   místem plnění v tuzemsku, nebo

   d)  plnění  uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55
   pro   zahraniční  osobu,  která  neuskutečňuje  ekonomickou  činnost  v
   tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží,

   e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 a v § 14 odst. 5.

   (3)  Odpočet  daně  lze  uplatnit  v  daňovém přiznání, nebo při daňové
   kontrole^49b).

   (4)   Plátce  má  nárok  na  odpočet  daně  v  plné  výši  u  přijatých
   zdanitelných  plnění,  která  použije  výhradně  pro uskutečnění plnění
   uvedených  v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije
   jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených
   v  §  75  odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v §
   76.

   (5)  Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění
   své  ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na
   odpočet  daně  pouze  v  poměrné  výši odpovídající rozsahu použití pro
   ekonomickou  činnost.  Pokud  plátce  u  těchto  přijatých zdanitelných
   plnění  uplatní  nárok  na  odpočet  daně v plné výši, považuje se část
   přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s
   jeho  ekonomickou činností, za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a)
   nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a).

   § 73

   Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

   (1)  Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl
   vystaven plátcem.

   (2) Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve
   kterém  se  uskutečnilo  přijaté  zdanitelné plnění nebo ve kterém byla
   přijata  úplata,  pokud  z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat
   daň.

   (3)  Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u
   kterých  při  dovozu  zboží  vznikla  daňová  povinnost  nebo povinnost
   přiznat  daň  podle  §  23.  Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze
   uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena nebo
   přiznána. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem.

   (4)  Pokud  není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém
   vznikla  povinnost  vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně
   lze  uplatnit  nejdříve  za  zdaňovací  období, ve kterém bylo doručeno
   rozhodnutí  celního  orgánu  o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze
   uplatnit, pokud je daň při dovozu zboží zaplacena.

   (5)  Pro  uplatnění  nároku  na  odpočet  daně u přijatých zdanitelných
   plnění,  u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový
   doklad  s  vyznačeným  datem  propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým
   dokladem  je  jiné  rozhodnutí  celního  orgánu. Pokud je daň dodatečně
   vyměřena  podle  §  44  odst.  1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve za
   zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena.

   (6)  Nárok  na  odpočet  daně  má  plátce  při  pořízení zboží z jiného
   členského  státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat
   daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok
   na  odpočet daně daňovým dokladem podle § 35. Nárok na odpočet daně lze
   uplatnit  nejdříve  za  zdaňovací  období,  ve  kterém  plátci  vznikla
   povinnost přiznat daň podle § 25.

   (7)  Nárok  na  odpočet  daně  má  plátce  při poskytnutí služby osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státě nebo zahraniční osobou
   povinnou  k  dani,  pokud  mu  při  tomto  poskytnutí vznikla povinnost
   přiznat daň. Plátce při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v
   jiném  členském  státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani prokazuje
   nárok  na  odpočet  daně  daňovým dokladem podle § 31 nebo 32. Nárok na
   odpočet  daně  lze  uplatnit  nejdříve  za  zdaňovací období, ve kterém
   plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24.

   (8)  Pokud  u  plnění  vznikla  povinnost přiznat daň na výstupu ke dni
   přijetí  úplaty  plátcem,  který uskutečňuje zdanitelné plnění, dojde k
   vrácení  úplaty  a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce
   nárok  na  odpočet  daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na odpočet
   daně,  je  povinen  podat  dodatečné  daňové přiznání na zvýšení daňové
   povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového
   dobropisu.

   (9)  U  plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě
   smlouvy  o  sdružení^10)  nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na
   odpočet  daně  u  přijatých  zdanitelných  plnění  použitých k činnosti
   sdružení  určený  účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100
   odst.  3.  Plátci  podnikající  společně  na základě smlouvy o sdružení
   mohou  uplatňovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění
   použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná
   plnění,  ke  kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná
   zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních. Jestliže
   je  uplatňován  nárok  na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení,
   musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému
   účastníkovi  sdružení,  který přiznává daň na výstupu za činnost celého
   sdružení.

   (10)  Plátce,  který je povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4,
   je   oprávněn  uplatnit  nárok  na  odpočet  daně  u  krácených  plnění
   nejpozději  za  poslední  zdaňovací  období  kalendářního roku, v jehož
   některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve.

   (11)  Nárok  na  odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce
   zdaňovacího  období,  ve  kterém  mohl  být nárok nejdříve uplatněn. Po
   uplynutí  této  lhůty je však plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet
   daně  u  přijatých zdanitelných plnění, u kterých mu vznikla při jejich
   přijetí povinnost přiznat daň na výstupu, pokud daň na výstupu z těchto
   plnění přiznal.

   (12)  Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat
   všechny  náležitosti  stanovené  tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje
   všechny   náležitosti   daňového  dokladu,  prokazuje  se  nárok  podle
   zvláštního právního předpisu^51).

   § 74

   Nárok na odpočet daně při změně režimu

   (1) Plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12
   měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jeho obchodním
   majetkem.  Plátce  má  nárok  na  odpočet  daně i u zboží pořízeného za
   posledních 12 měsíců před datem registrace, které k datu registrace již
   samostatně  jeho  obchodním  majetkem  není,  pokud  se  stalo součástí
   hmotného majetku^7c), odpisovaného nehmotného majetku^7c), pozemků nebo
   zásob, které k datu registrace jeho obchodním majetkem jsou. Obdobně má
   plátce   nárok  na  odpočet  daně  při  dovozu  zboží  a  při  pořízení
   nemovitosti.

   (2)  Plátce  má nárok na odpočet daně u služeb pořízených za posledních
   12 měsíců před datem registrace, které jsou k datu registrace obchodním
   majetkem  plátce.  Plátce má nárok na odpočet daně i u služeb, které mu
   byly  poskytnuty za posledních 12 měsíců před datem registrace, které k
   datu  registrace již samostatně obchodním majetkem plátce nejsou, pokud
   se   staly   součástí  hmotného  majetku^7c),  odpisovaného  nehmotného
   majetku^7c),  pozemků  nebo  zásob,  které  k datu registrace obchodním
   majetkem plátce jsou.

   (3)  Datem  registrace  se  pro  účely  tohoto  ustanovení rozumí datum
   účinnosti registrace uvedené na rozhodnutí o registraci.

   (4) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 se uplatní způsobem a za
   podmínek  stanovených  v  §  72  a 73 za první zdaňovací období po datu
   registrace.  Podmínkou  uplatnění  nároku  na  odpočet daně jsou daňové
   doklady  nebo  doklady  vystavené  plátcem,  které  obsahují  částku za
   zdanitelné plnění, které je včetně daně.

   (5)  Datem  pořízení  se  pro  účely  tohoto  ustanovení  rozumí  datum
   uskutečnění zdanitelného plnění.

   (6)  Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na
   odpočet  daně  u  majetku,  který  je  k  datu  zrušení registrace jeho
   obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho
   část.  Snížení odpočtu daně se vztahuje na majetek uvedený v odstavci 7
   a  plátce je povinen provést snížení odpočtu daně za poslední zdaňovací
   období.

   (7)  Částka,  o  kterou  je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně
   podle odstavce 6, se určí

   a)  obdobně  postupem  podle  §  78 odst. 5 u majetku vymezeného v § 78
   odst. 2, nebo

   b) ve výši uplatněného odpočtu daně u nedokončeného majetku vytvořeného
   vlastní  činností,  u  úplat  za  zdanitelná  plnění,  která  se do dne
   předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob.

   (8)  Ustanovení  odstavce  6 se obdobně použije i u majetku nabytého na
   základě    rozhodnutí   o   privatizaci   podle   zvláštního   právního
   předpisu^63),  u  majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku
   nebo  vkladu  podniku  nebo  jeho  části,  tvořící  organizační  složku
   podniku,  u  majetku,  který  je součástí jmění převedeného při přeměně
   společnosti  nebo  družstva  podle  zvláštního právního předpisu^64), u
   majetku  spravovaného  plátcem  jako osobou oprávněnou podle zvláštního
   právního  předpisu  k  pokračování  v  živnosti  po zemřelém plátci a u
   majetku  vydaného  plátci  jako  dědicovi  pokračujícímu  v živnosti po
   zemřelém plátci při ukončení dědického řízení.

   § 75

   Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet daně

   (1)   Nárok   na   uplatnění  odpočtu  daně  nemá  plátce  u  přijatých
   zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od
   daně  bez  nároku  na  odpočet  daně,  a  to  včetně uskutečnění plnění
   osvobozených  od daně bez nároku na odpočet daně v rámci své ekonomické
   činnosti  s  místem  plnění  mimo tuzemsko, pokud tento zákon nestanoví
   jinak [§ 72 odst. 2 písm. d)].

   (2)  Plátce  nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění
   použitých  pro  reprezentaci,  která  nelze  podle  zvláštního právního
   předpisu^53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení
   příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c).

   § 76

   Způsob krácení odpočtu daně

   (1) U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit
   odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen „krácená plnění“), se poměrná
   část  nároku  na  odpočet  daně  vypočte  jako  součin daně na vstupu u
   krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu.

   (2)  Koeficient  se  vypočítá  jako  podíl,  v jehož čitateli je součet
   částek  bez  daně  za  veškerá  plátcem uskutečněná plnění s nárokem na
   odpočet  daně  uvedená  v  § 72 odst. 2 písm. a) až d) a ve jmenovateli
   celkový  součet  hodnot  v  čitateli  a součet hodnot veškerých plátcem
   uskutečněných  plnění  osvobozených  od daně bez nároku na odpočet daně
   uvedených  v  §  75  odst.  1,  popřípadě upravený podle odstavce 3. Do
   součtu  částek  bez  daně  za  uskutečněná  plnění  se pro účely tohoto
   ustanovení  započítávají  také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých
   úplat  plátci  vznikla  povinnost  přiznat daň nebo uskutečnění plnění.
   Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa nahoru.

   (3) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají

   a)  prodej  hmotného  majetku^7c),  odpisovaného nehmotného majetku^7c)
   nebo  pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem^7d), pokud tento
   majetek plátce využíval pro svou ekonomickou činnost,

   b)  finanční  služby  a  převod  nebo  nájem  pozemků,  staveb,  bytů a
   nebytových  prostor,  a  to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce
   uskutečňovanou příležitostně.

   (4)  Pokud  je  součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně,
   která  se  započítávají  do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený
   podle  odstavce  3 kladný a celkový součet údajů v čitateli koeficientu
   je  nulový  nebo  záporný,  potom se koeficient považuje za roven nule.
   Pokud  je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která
   se  započítávají  do  jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle
   odstavce  3,  nulový  nebo  záporný  a  celkový  součet  cen v čitateli
   koeficientu  je  nulový  nebo  kladný,  potom se koeficient považuje za
   roven jedné.

   (5)  Pokud  je  koeficient podle odstavců 1 až 4 roven 0,95 nebo vyšší,
   považuje  se  za  roven  jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u
   krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné
   výši.

   (6)  Ve  zdaňovacím  období  běžného  kalendářního  roku provede plátce
   krácení  odpočtu  daně  koeficientem  vypočteným  z  údajů za zdaňovací
   období  předcházejícího  kalendářního  roku při vypořádání odpočtu daně
   (dále  jen  „zálohový koeficient“). Pokud údaje pro výpočet koeficientu
   za  předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového
   koeficientu  plátce  podle  předběžného  odhadu. Správce daně v případě
   pochybností   o  správnosti  výše  zálohového  koeficientu  stanoveného
   plátcem postupuje podle zvláštního právního předpisu^54).

   (7)  Po  skončení kalendářního roku provede plátce vypořádání nároku na
   odpočet daně u krácených plnění za všechna zdaňovací období příslušného
   kalendářního roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání uvede do
   daňového  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období  kalendářního roku.
   Vypořádání  se  vypočte  jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet
   daně  u  krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem
   uplatněných  nároků  na  odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých
   zdaňovacích  obdobích  zahrnovaných  do  vypořádání. Vypočtený nárok na
   odpočet  daně  u  krácených  plnění  je  součtem daně na vstupu za tato
   krácená  plnění  za  celé  vypořádávané období vynásobený koeficientem,
   který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané
   období (dále jen „vypořádací koeficient“).

   (8)  V  případě  zrušení  registrace postupuje plátce, popřípadě právní
   nástupce,  podle odstavce 7, přičemž vypořádávané období pro vypořádání
   nároku  na  odpočet daně u krácených zdanitelných plnění je od 1. ledna
   kalendářního  roku,  ve  kterém  došlo  ke  zrušení  registrace, do dne
   uvedeného  na  rozhodnutí  o  zrušení  registrace.  Vypořádání uvede do
   daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace.

   (9)  V  případě opravy přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací
   období  dosud  nevypořádaného  roku plátce provede krácení odpočtu daně
   zálohovým koeficientem.

   (10)  V  případě  opravy  uskutečněných  plnění za zdaňovací období již
   vypořádaného   roku   v   rámci   tří   bezprostředně   předcházejících
   kalendářních  roků  se  pro  opravu odpočtu daně použije nově vypočtený
   vypořádací   koeficient   z   údajů  za  celé  vypořádávané  období,  s
   promítnutím  všech  oprav.  K opravovanému zdaňovacímu období se oprava
   vypořádání  vyměří.  Obdobně  se  postupuje  u opravy za již vypořádané
   období   v   rámci   téhož  kalendářního  roku.  U  zdaňovacích  období
   předcházejících  lhůtě  podle  první věty se nový vypořádací koeficient
   nepočítá  a  pro  zkrácení  odpočtu  daně se použije poslední vypočtený
   vypořádací  koeficient.  V  případě opravy pouze přijatých zdanitelných
   plnění  za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení odpočtu daně
   použije poslední vypočtený vypořádací koeficient.

   § 77

   Oprava odpočtu daně

   (1)  Pokud  byla  provedena  oprava  základu daně, která má za následek
   snížení  uplatněného  odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo
   plnění,  povinen  provést  opravu  odpočtu  daně.  Opravu  odpočtu daně
   provede  plátce za zdaňovací období, ve kterém obdržel daňový dobropis,
   popřípadě jiný doklad související s opravou základu daně.

   (2)  Plátce, který uplatnil odpočet daně z úplaty, kdy úplata nebo její
   část  byla následovně použita na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo
   plnění  osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, je
   povinen  provést  opravu odpočtu. Opravu odpočtu daně provede plátce za
   zdaňovací  období,  ve  kterém  byla  úplata  nebo její část použita na
   úhradu  jiného  zdanitelného plnění nebo plnění osvobozené od daně nebo
   plnění, které není předmětem daně, a to z částky, která byla použita na
   úhradu jiných plnění.

   (3)  Pokud  byla  provedena  oprava  základu daně, která má za následek
   zvýšení  uplatněného  odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo
   plnění,  oprávněn  provést  opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je
   plátce  oprávněn  provést  na  základě  přijatého  daňového  vrubopisu,
   popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou základu daně, nejdříve
   za  zdaňovací  období,  ve  kterém  došlo  k  opravě  základu  daně,  a
   nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká.

   (4) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek snížení
   uplatněného  odpočtu  daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění,
   povinen  provést  opravu odpočtu daně. Opravu plátce provede na základě
   přijatého   opravného   daňového   dokladu,  popřípadě  jiného  dokladu
   souvisejícího  s  opravou  výše daně, nebo na základě opravy v evidenci
   pro  daňové  účely za zdaňovací období, ve kterém tento doklad obdržel,
   nebo  ve  kterém  provedl  opravu v evidenci pro daňové účely. Pokud je
   však   plátce   povinen   provést   opravu  odpočtu  daně  u  přijatých
   zdanitelných  plnění,  u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u
   kterých provedl opravu výše daně, provede opravu odpočtu daně za stejné
   zdaňovací období jako opravu výše daně.

   (5) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek zvýšení
   uplatněného   odpočtu   daně,  je  plátce,  pro  něhož  se  uskutečnilo
   zdanitelné  plnění,  oprávněn  provést  opravu  odpočtu daně. Opravu je
   plátce   oprávněn  provést  na  základě  přijatého  opravného  daňového
   dokladu,  popřípadě  jiného  dokladu souvisejícího s opravou výše daně,
   nebo  na  základě  opravy  v  evidenci  pro  daňové  účely  nejdříve za
   zdaňovací období, ve kterém tento doklad obdržel nebo ve kterém provedl
   opravu  v  evidenci  pro  daňové  účely, a nejpozději do 3 let od konce
   zdaňovacího  období,  ve  kterém  mohla  být oprava nejdříve provedena.
   Pokud  je  však plátce oprávněn provést opravu odpočtu daně u přijatých
   zdanitelných  plnění,  u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u
   kterých  provedl  opravu  výše daně, je oprávněn provést opravu odpočtu
   daně nejdříve za stejné zdaňovací období jako opravu výše daně.

   (6)  Odpočet  daně opravený podle odstavců 1 až 5 týkající se krácených
   plnění podléhá dále krácení podle § 76.

   § 78

   Úprava odpočtu daně

   (1)  Odpočet  daně u pořízeného majetku vymezeného v odstavci 2 podléhá
   úpravě, pokud v období 5 po sobě jdoucích kalendářních rocích, počínaje
   rokem,  ve  kterém  byl  majetek  pořízen, (dále jen „období pro úpravu
   odpočtu daně“) dojde ke změně v nároku na odpočet daně v důsledku změny
   účelu použití tohoto majetku podle odstavce 3 nebo 4.

   (2)   Úprava  odpočtu  daně  se  provede  u  odpočtu  daně  u  hmotného
   majetku^7c),  odpisovaného  nehmotného  majetku^7c) nebo pozemků, které
   jsou  dlouhodobým  hmotným majetkem^7d). Pro účely tohoto ustanovení se
   technické zhodnocení52) považuje za samostatný majetek.

   (3)  Plátce  je  povinen  provést úpravu odpočtu daně při změně použití
   majetku podle odstavce 2, pokud

   a)  uplatnil  nárok  na  odpočet  daně v plné výši podle § 72 odst. 2 a
   použije jej pro účely, pro které je povinen odpočet daně krátit podle §
   72 odst. 4 nebo nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1, nebo

   b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a
   použije  jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá podle § 75
   odst. 1.

   (4)  Plátce  je  oprávněn provést úpravu odpočtu daně při změně použití
   majetku podle odstavce 2, pokud

   a)  neměl  nárok  na  odpočet daně podle § 75 odst. 1 a použije jej pro
   účely,  pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst.
   2 nebo ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4, nebo

   b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a
   použije  jej  pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši
   podle § 72 odst. 2.

   (5)  Částka  úpravy  odpočtu  daně  se  vypočítá  jako  podíl,  v jehož
   jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin

   a)  daně  na  vstupu  při  pořízení  majetku, který je předmětem úpravy
   odpočtu daně,

   b)  rozdílu  mezi  ukazatelem  nároku  na odpočet daně ke dni provedení
   úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně

   1.  ke  dni  pořízení  majetku,  pokud je úprava odpočtu daně prováděna
   poprvé, nebo

   2. ke dni provedení předchozí úpravy odpočtu daně, a

   c)  počtu  roků zbývajících do konce období pro úpravu odpočtu daně, do
   počtu  roků  se  započítává  i  rok,  ve  kterém je úprava odpočtu daně
   prováděna.

   (6) Ukazatelem nároku na odpočet daně je

   a) číslo 0, pokud plátce nemá nárok na odpočet daně,

   b) číslo 1, pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné výši, nebo

   c)  hodnota  posledního  vypočteného vypořádacího koeficientu, pokud je
   plátce povinen nárok na odpočet daně krátit.

   (7)  Úprava  odpočtu  daně  se  provede pouze v případě, že rozdíl mezi
   ukazateli nároku na odpočet daně podle odstavce 5 písm. b) je větší než
   10 procentních bodů.

   (8) Za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro
   úpravu  odpočtu  daně  u  majetku  podle odstavce 2 dojde k uskutečnění
   dodání zboží nebo převodu nemovitosti.

   (9)  Pro  úpravu  odpočtu  daně  u  majetku podle odstavce 2, který byl
   vytvořen vlastní činností a převeden do užívání, platí obdobně odstavce
   1  až  8  s  tím,  že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období
   zahrnující   rok,   ve  kterém  byl  majetek  převeden  do  užívání,  a
   následující  čtyři  kalendářní  roky.  Částka  daně na vstupu u majetku
   vytvořeného vlastní činností se vypočítá podle § 37 z vlastních nákladů
   nebo reprodukční pořizovací ceny podle zvláštního právního předpisu^2).

   (10)  Pro úpravu odpočtu daně u pořízeného technického zhodnocení platí
   odstavce 1 až 9 obdobně s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje
   jako  období  zahrnující  rok,  ve  kterém  bylo  technické  zhodnocení
   dokončeno   a   uvedeno  do  stavu  způsobilého  obvyklému  užívání,  a
   následující  4  kalendářní  roky.  Částka  daně na vstupu u technického
   zhodnocení  se  stanoví  jako  součet  daně  na  vstupu  u jednotlivých
   přijatých plnění.

   (11) Pro úpravu odpočtu daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o
   privatizaci  podle zvláštního právního předpisu^63), u majetku nabytého
   na  základě  smlouvy  o  prodeji  podniku nebo vkladu podniku nebo jeho
   části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí
   jmění   převedeného   při   přeměně  společnosti  nebo  družstva  podle
   zvláštního  právního  předpisu^64), u majetku spravovaného plátcem jako
   osobou  oprávněnou  podle  zvláštního právního předpisu k pokračování v
   živnosti  po  zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi
   pokračujícímu  v  živnosti  po  zemřelém  plátci při ukončení dědického
   řízení  platí  odstavce  1 až 10 obdobně s tím, že běh lhůty pro úpravu
   odpočtu daně se nepřerušuje. Období pro úpravu odpočtu daně se vymezuje
   jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným
   plátcem,  od  kterého  plátce majetek nabyl, a následující 4 kalendářní
   roky.

   (12)  Úpravu  odpočtu  daně  podle  odstavců  1 až 11 provede plátce za
   kalendářní   rok  v  daňovém  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období
   kalendářního  roku,  ve  kterém ke změně účelu použití došlo. V daňovém
   přiznání  za  toto  zdaňovací  období  vznikne  plátci povinnost snížit
   odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně.

   § 79

   Vyrovnání odpočtu daně

   (1)  Odpočet  daně  uplatněný  ve  zkrácené  výši  podle § 72 odst. 4 u
   majetku  vymezeného  v § 78 odst. 2 podléhá vyrovnání, pokud v období 4
   po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl
   majetek pořízen, vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než
   10  procentních  bodů. Rozdílem mezi vypořádacími koeficienty je rozdíl
   mezi  vypořádacím  koeficientem  za  některý  ze  4  po  sobě  jdoucích
   kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen,
   a vypořádacím koeficientem za rok, ve kterém byl majetek pořízen.

   (2)  Částka  vyrovnání  odpočtu  daně  za  příslušný  kalendářní rok se
   vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin
   celkové  výše  daně  na  vstupu u majetku, který je předmětem vyrovnání
   odpočtu daně, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty.

   (3)  Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce
   oprávněn  provést  vyrovnání  odpočtu  daně.  Pokud je vypočtená částka
   vyrovnání  odpočtu  daně  záporná,  je plátce povinen provést vyrovnání
   odpočtu daně.

   (4)  Pro  odpočet  daně uplatněný u majetku ve zkrácené výši podle § 72
   odst.  4  v  důsledku  provedené  úpravy  odpočtu  daně při změně účelu
   použití  podle § 78 platí odstavce 1 až 3 obdobně s tím, že při výpočtu
   rozdílu mezi vypořádacími koeficienty se místo vypořádacího koeficientu
   za rok, ve kterém byl majetek pořízen, použije vypořádací koeficient za
   rok, ve kterém byla tato úprava odpočtu daně provedena.

   (5)  Pro  odpočet  daně  u  majetku  nabytého  na  základě rozhodnutí o
   privatizaci  podle zvláštního právního předpisu^63), u majetku nabytého
   na  základě  smlouvy  o  prodeji  podniku nebo vkladu podniku nebo jeho
   části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí
   jmění   převedeného   při   přeměně  společnosti  nebo  družstva  podle
   zvláštního  právního  předpisu^64), u majetku spravovaného plátcem jako
   osobou  oprávněnou  podle  zvláštního právního předpisu k pokračování v
   živnosti  po  zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi
   pokračujícímu  v  živnosti  po  zemřelém  plátci při ukončení dědického
   řízení  platí obdobně odstavce 1 až 4 s tím, že běh lhůty pro vyrovnání
   odpočtu  daně  se  nepřerušuje.  Období  pro  vyrovnání odpočtu daně se
   vymezuje jako období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících
   po  roce,  ve  kterém  byl  majetek  původně  pořízen jiným plátcem, od
   kterého plátce majetek nabyl.

   (6)  Vyrovnání  odpočtu  daně  podle  odstavců 1 až 5 provede plátce za
   kalendářní   rok  v  daňovém  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období
   příslušného  kalendářního  roku.  V  daňovém přiznání za toto zdaňovací
   období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na
   zvýšení odpočtu daně.

   Díl 11

   Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně

   § 80

   Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

   (1)  Pro  účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle
   smluv,  které  jsou součástí českého právního řádu^55) (dále jen „osoba
   požívající výsad a imunit“), rozumí:

   a)  diplomatická  mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů
   vedených   honorárními  konzulárními  úředníky  (dále  jen  „konzulární
   úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

   b) zvláštní mise,

   c) zastupitelství mezinárodní organizace,

   d)  člen  diplomatické  mise^56)  konzulárního  úřadu^57)  nebo  orgánu
   Evropských  společenství^58)  se  sídlem  v  tuzemsku, s výjimkou člena
   služebního  personálu  a  soukromé služební osoby, který je akreditován
   pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

   e)  úředník  zastupitelství  mezinárodní  organizace,  který nemá místo
   pobytu  v  tuzemsku  a  není  státním občanem České republiky, pokud je
   trvale  přidělen  k  výkonu  svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní
   příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro
   Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku,

   f)  rodinný  příslušník  osoby  uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní
   žije  ve  společné  domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15
   let,   není   státním   občanem   České   republiky  a  je  registrován
   Ministerstvem zahraničních věcí.

   (2)  Osobě  požívající  výsad  a  imunit  uvedené v odstavci 1 se vrací
   zaplacená  daň,  pokud  cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená
   jednomu  prodávajícímu  v  jednom  kalendářním  dni  uvedená  na jednom
   daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou nákupu pohonných hmot
   pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se
   sběrem  a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu,
   topných  olejů  pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb
   (dále jen „zaplacená daň“) se vrací:

   a)  osobě  uvedené  v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a
   její  osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům
   podle  odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v
   rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v
   cizím státu,

   b)  osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale
   její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb,
   maximálně  do  výše  3  000  000  Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně
   zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých
   v   souvislosti   s   nákupem,  výstavbou,  rekonstrukcí  nebo  údržbou
   nemovitostí  nacházejících  se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo
   konzulárního  úřadu  uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše
   100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních
   automobilů,  a  jeho  rodinným  příslušníkům podle odstavce 1 písm. f),
   maximálně  do  výše  100  000  Kč  za  kalendářní  rok, s výjimkou daně
   zaplacené v ceně osobních automobilů,

   c)  osobě  uvedené  v  odstavci  1  písm. a), která je akreditována pro
   Českou  republiku,  ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše
   250 000 Kč za kalendářní rok,

   d)  osobě  uvedené  v  odstavci  1  písm. d), která je akreditována pro
   Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do
   výše 10 000 Kč za kalendářní rok,

   e)  osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000
   Kč  za  kalendářní  rok,  s  výjimkou  daně  zaplacené  v ceně osobních
   automobilů  a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem,
   výstavbou,  rekonstrukcí  nebo  údržbou  nemovitostí nacházejících se v
   tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak,

   f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za
   kalendářní  rok,  s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,
   pokud   nestanoví   mezinárodní   smlouva   jinak,   a  jejím  rodinným
   příslušníkům  uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000
   Kč  za  kalendářní  rok,  s  výjimkou  daně  zaplacené  v ceně osobních
   automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.

   (3) U členů orgánu Evropských společenství uvedených v odstavci 1 písm.
   d),  který  má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se
   daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok.

   (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti
   a  jeho  osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového
   přiznání,   přičemž   tato  příloha  tvoří  nedílnou  součást  daňového
   přiznání.  Pokud  cena  včetně  daně  za  zboží  a  služby poskytnuté v
   souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti
   nacházející  se  v  tuzemsku,  ve  které  sídlí  diplomatická mise nebo
   konzulární  úřad,  je  vyšší  než  100  000 Kč, zaplacená daň se vrátí,
   jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu
   samostatně  potvrdí  přiznání nároku na vrácení daně ve stejném rozsahu
   pro  české  diplomatické  mise  nebo  konzulární  úřady anebo v případě
   zvláštní  mise  a  mezinárodní organizace, jestliže mezinárodní smlouva
   zakládá nárok na vrácení zaplacené daně.

   (5)  Možnost  uplatnit  nárok  na  vrácení  zaplacené daně vzniká osobě
   požívající  výsad  a  imunit  podle  odstavce  1 nejdříve ve zdaňovacím
   období,  kdy  se  uskutečnilo  zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně
   této   osobě  zaniká  uplynutím  31.  ledna  kalendářního  roku,  který
   následuje  po  kalendářním  roce,  ve  kterém se uskutečnilo zdanitelné
   plnění.  Osoba  požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a)
   až c) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za
   podmínky,  že  nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední
   potřebu.  Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d)
   až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za
   podmínky,  že  nakoupené  zboží  a  služby  použije výlučně pro vlastní
   potřebu a spotřebu.

   (6)  Nárok  na  vrácení  daně  se  prokazuje  dokladem, který je plátce
   uskutečňující  zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1
   povinen vystavit s těmito náležitostmi:

   a)  obchodní  firma  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  název,  popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje
   zdanitelné plnění,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   (7)  Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 uplatní nárok
   na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci
   daně  na  tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové
   přiznání  se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den
   po  skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději
   do 31. ledna následujícího kalendářního roku.

   (8)  Osoba  požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 má pro účely
   vracení  daně  procesní  postavení  daňového  subjektu podle zvláštního
   právního předpisu^59).

   (9)  Zdaňovacím  obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v
   odstavci 1 písm. a) až c) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a
   imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí.

   (10)  Pro  účely  vracení  daně podává daňové přiznání osoba požívající
   výsad a imunit takto:

   a)  diplomatická  mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové
   přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,

   b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem
   v  tuzemsku,  včetně  jejich  rodinných  příslušníků,  podávají  daňové
   přiznání  správci  daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v
   písmenu a),

   c)  člen  orgánu  Evropských  společenství se sídlem v tuzemsku, včetně
   jeho  rodinných příslušníků, podává daňové přiznání správci daně místně
   příslušnému podle sídla orgánu Evropských společenství,

   d)  zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c)
   podává  daňové  přiznání  správci  daně místně příslušnému podle jejího
   sídla v tuzemsku,

   e)  úředník  zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1
   písm.  e),  včetně  jeho  rodinných  příslušníků podává daňové přiznání
   správci  daně  místně  příslušnému  podle  jejich  místa pobytu v České
   republice,

   f)  diplomatická  mise  nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c),
   včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání
   Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

   (11)  Osobě  požívající  výsad  a  imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí
   zaplacená  daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud
   je   podané   daňové  přiznání  neúplné  nebo  vzniknou  pochybnosti  o
   správnosti,  pravdivosti  nebo  průkaznosti  daňového přiznání, správce
   daně  vyzve  osobu  požívající  výsad  a imunit, aby ve lhůtě stanovené
   správcem  daně  vady  nebo  pochybnosti  odstranila.  Daň  správce daně
   nevrátí,  pokud  nejsou  odstraněny  vady  nebo pochybnosti týkající se
   podaného  daňového přiznání. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (12)  Osoba  požívající  výsad  a  imunit  uvedená  v odstavci 1, která
   uplatnila  nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí
   při  vývozu  zboží  uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým
   osobám podle § 84.

   (13)  Rozsah  výsad  vztahujících  se  k  nákupu  osobních automobilů v
   tuzemsku,  u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z
   jiných  členských  států  osvobozených  od  daně, počet těchto osobních
   automobilů  a  lhůta,  po  kterou  nesmí  být  tyto  osobní  automobily
   pronajaty,  zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny úplatně či neúplatně na
   jinou  osobu,  se  řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v
   takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v
   cizím státu.

   (14)  V  případě,  kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují
   množstevní limity pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1,
   za  kterých je u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň
   nebo   je   pořízení  osobního  automobilu  z  jiného  členského  státu
   osvobozeno od daně takto:

   a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na  osvobození  od  daně  osobní  automobily  v  množství  přiměřeném k
   velikosti úřadu,

   b)  osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm. d) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na osvobození od daně v množství:

   1.  velvyslanec,  nuncius  nebo  vedoucí  mise  v rovnocenné hodnosti 2
   osobní  automobily  plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen
   rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

   2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1
   osobní  automobil  v  případě,  že  je doprovázen rodinným příslušníkem
   registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

   3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní
   automobil,

   c)  osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm. e) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu
   b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,

   d)  u  nakoupeného  osobního automobilu v tuzemsku se vrací daň nebo je
   pořízení  osobního  automobilu  z  jiného členského státu osvobozeno od
   daně  za  podmínky,  že  ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního
   automobilu  nebude  osobní  automobil  zapůjčen, zastaven nebo převeden
   úplatně  či  neúplatně na jinou osobu; pokud je osobní automobil zcizen
   před  uplynutím  lhůty  24 měsíců, musí osoba požívající výsad a imunit
   podle  odstavce  1  vrácenou  daň  v  plném rozsahu uhradit příslušnému
   finančnímu  úřadu;  daň  nemusí být vrácena zpět příslušnému finančnímu
   úřadu  pouze  za  podmínky,  že  osoba  požívající výsad a imunit podle
   odstavce  1  osobní  automobil,  u  něhož  byla  daň vrácena nebo jehož
   pořízení  bylo  osvobozeno  od  daně, převede na jinou osobu požívající
   výsad a imunit podle odstavce 1,

   e)  pokud  osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí
   svůj služební pobyt v České republice před uplynutím 24měsíční lhůty od
   registrace  osobního  automobilu a uplatnila nárok na vrácení daně nebo
   osvobození  od daně při pořízení osobního automobilu, vrátí příslušnému
   finančnímu  úřadu  alikvotní  podíl  daně,  který  se  váže  na  období
   chybějící  do  uplynutí  24měsíční  lhůty,  v  případě prodeje osobního
   automobilu  osobě,  která  není  osobou požívající výsad a imunit podle
   odstavce 1.

   (15) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit rozumí
   také orgány Evropských společenství^58).

   (16)  Osobě uvedené v odstavci 15 se zaplacená daň vrací, pokud je cena
   včetně  daně  zaplacená  za zdanitelné plnění uvedená na jednom dokladu
   vyšší  než  4  000  Kč a tato osoba nakoupené zboží nebo služby použije
   výhradně pro svou úřední potřebu.

   (17)  Osoba  uvedená  v  odstavci  15  podává  žádost  o  vrácení  daně
   prostřednictvím  Ministerstva  financí  místně příslušnému správci daně
   podle  jejího sídla v tuzemsku. Pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku,
   je  místně  příslušný Finanční úřad pro Prahu 1. Zaplacená daň se vrátí
   do šesti měsíců od obdržení žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené
   na celé koruny.

   (18)  Nárok  na  vrácení  daně osobě uvedené v odstavci 15 se prokazuje
   dokladem s náležitostmi podle odstavce 6.

   (19)  Pro  stanovení  maximální  výše daně, která se vrací podle tohoto
   ustanovení,  se  započítává  i  výše daně, která by se uplatnila, kdyby
   plnění poskytnuté pro osobu požívající výsad a imunit nebylo osvobozeno
   od daně podle § 68 odst. 8.

   § 81

   Vracení daně v rámci zahraniční pomoci

   (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu,
   obsahuje  ustanovení,  že  nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od
   daně  nebo  z  prostředků  zahraniční  pomoci nesmí být hrazena daň, má
   osoba,  která  takovou  daň  zaplatila,  nárok na vrácení daně, a to na
   základě  žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze
   zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.

   (2)  Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila
   a  která  požádá  o  vrácení  daně  zaplacené  z  prostředků nenávratné
   zahraniční   pomoci   nebo   z   prostředků  ze  zdrojů  Evropské  unie
   poskytnutých  na  podporu  projektů  výzkumu a vývoje^59a), pokud podle
   pravidel  poskytovatele  prostředků nemohou být tyto prostředky použity
   na úhradu daně.

   (3)  Osoba,  která  žádá  o  vrácení  daně (dále jen „žadatel“), musí v
   žádosti  o  vrácení  daně  uvést  obchodní firmu nebo jméno a příjmení,
   popřípadě  název,  dodatek  ke  jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo
   místo  podnikání,  popřípadě  místo  pobytu, daňové identifikační číslo
   nebo  rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení
   daně  podává  žadatel  místně  příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou
   zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

   (4) Žádost o vrácení daně musí být doložena

   a)  daňovými  doklady  nebo  doklady  o  prodeji  zboží nebo poskytnutí
   služby, které byly vystaveny plátcem,

   b) dokladem o zaplacení daně,

   c)  potvrzením  o  původu  finančních  prostředků a o tom, že nakoupené
   zboží  nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné
   zahraniční   pomoci,   které   vydá  Ministerstvo  financí  nebo  osoba
   Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná.

   (5)  Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo
   místo podnikání, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné
   plnění uskutečňuje,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   (6)  Nárok  na  vrácení  daně  má  osoba  z jiného členského státu nebo
   zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za
   nakoupené  zboží  nebo  poskytnutou  službu  v  rámci zahraniční pomoci
   zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z
   jiného  členského  státu  nebo  zahraniční  osoby uskutečnil zdanitelné
   plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení
   daně.  V  tomto  případě  neobsahuje  žádost  o  vrácení  daně doklad o
   zaplacení  daně,  ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného
   členského  státu  nebo  zahraniční  osobou  potvrzeno,  že  tyto  osoby
   nepožádají  o  vrácení  daně.  Tímto  potvrzením  těmto osobám nárok na
   vrácení daně zaniká.

   (7)  Žadatel,  který  není  plátcem, má pro účely vracení daně procesní
   postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu^59).

   (8)  Nárok  na  vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce
   kalendářního  měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud
   není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká.

   (9)  Pokud  je  podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o
   správnosti,   pravdivosti  nebo  průkaznosti  podané  žádosti,  daň  se
   nevrátí,  dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané
   žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději
   do  30  dnů  ode  dne  následujícího  po dni podání žádosti nebo po dni
   odstranění  vad  žádosti.  Daň  se  vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (10)  Pokud  plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1
   až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.

   § 82

   Vracení daně plátcům v jiných členských státech

   (1) Plátce, který má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku,
   má  nárok  na  vrácení  daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném
   členském  státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo, místo
   podnikání  ani  provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným
   členským  státem.  Pokud  plátce  použije přijaté zdanitelné plnění pro
   uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 4 nebo 5, má nárok na vrácení
   daně pouze v poměrné výši.

   (2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti
   o  vrácení  daně  prostřednictvím  elektronického  portálu spravovaného
   Ministerstvem  financí.  Přístup  na elektronický portál přidělí místně
   příslušný  správce  daně na základě žádosti o přidělení přístupu podané
   elektronicky ve struktuře zveřejněné Ministerstvem financí.

   (3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního
   roku  následujícího  po  období  pro  vrácení  daně.  Přijetí žádosti o
   vrácení   daně   bude  žadateli  neprodleně  potvrzeno  prostřednictvím
   elektronického portálu.

   (4)  Pokud  po  podání  žádosti  o  vrácení daně dojde ke změně ve výši
   koeficientu  podle  §  76,  provede plátce opravu částky daně, o kterou
   požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení
   daně  předložené  v  kalendářním  roce následujícím po daném období pro
   vrácení  daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně
   nepodá,   předloží  opravu  v  samostatném  prohlášení  prostřednictvím
   elektronického portálu.

   (5)  Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud
   žadatel  v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená
   od  daně  bez  nároku  na  odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani
   podle  §  6  odst.  1  a  nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o
   nepředání   žádosti   o   vrácení  daně  bude  sděleno  prostřednictvím
   elektronického portálu.

   (6)  Okamžikem  doručení  v  případech  podle odstavců 1 až 5 se rozumí
   okamžik  odeslání  oznámení  ve  formě  datové  zprávy na elektronickou
   adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického
   portálu.

   Vracení  daně  v  tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském
   státě

   § 82a

   (1) Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku
   má  osoba  povinná  k  dani registrovaná k dani v jiném členském státě,
   pokud během období pro vrácení daně

   a) neměla sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, a

   b) neuskutečnila dodání zboží, převod nemovitosti ani poskytnutí služby
   s  místem  plnění  v  tuzemsku,  s výjimkou plnění osvobozeného od daně
   podle § 51, 66, 68 a 69, dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých
   byla  podle § 108 povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které byla tato
   plnění  poskytnuta,  nebo  plnění  podle  §  17, které uskutečnila jako
   prostřední osoba.

   (2)  Nárok  na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za
   nichž  má  plátce  nárok  na  odpočet  daně  v  tuzemsku.  Pokud  osoba
   registrovaná  k  dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v
   poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši.

   (3)  Nárok  na  vrácení  daně  se nevztahuje na částky daně, které byly
   uplatněny

   a) v rozporu s tímto zákonem,

   b)  u  plnění,  která  jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66
   odst. 2 písm. b).

   (4)  Podmínkou  pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení
   daně  prostřednictvím  elektronického portálu v jiném členském státě, v
   němž   má  osoba  registrovaná  k  dani  sídlo,  místo  podnikání  nebo
   provozovnu.

   (5) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

   a)  daňové  identifikační  číslo  pro  účely  daně  z  přidané  hodnoty
   žadatele,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání,
   místo pobytu žadatele,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání,
   místo pobytu zástupce, pokud je ustanoven,

   d) elektronickou adresu,

   e)  popis  ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo
   služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů,

   f) období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje,

   g)  prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci
   1 písm. b),

   h)  údaje  o  účtu,  včetně kódů IBAN, BIC, název vlastníka účtu a měny
   účtu,

   i)  za  každý  daňový  doklad  nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto
   údaje:

   1.  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který  uskutečnil zdanitelné
   plnění, nejde-li o dovoz zboží,

   2.  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečnil zdanitelná plnění,

   3. evidenční číslo daňového dokladu,

   4. datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   5. základ daně a výši daně v české měně,

   6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně,

   7.  koeficient  pro  výpočet  poměrné  části  nároku  na  odpočet  daně
   vyjádřený jako procentní podíl,

   8.  druh  pořízeného  zboží  nebo přijaté služby v členění podle těchto
   kódů uvedených v odstavci 6.

   (6)  V  žádosti  o  vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán
   podle těchto kódů:

   1 uhlovodíková paliva,

   2 nájem dopravního prostředku,

   3  výdaje  související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby
   uvedené pod kódy 1 a 2),

   4 mýtné a silniční poplatky,

   5  cestovní  výlohy,  jako  například  jízdné v taxi, jízdné ve veřejné
   dopravě,

   6 ubytování,

   7 potraviny, nápoje a restaurační služby,

   8 vstupné na veletrhy a výstavy,

   9 výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci,

   10 jiné.

   (7) Žádost o vrácení daně musí žadatel

   a)  vyplnit  v  českém  jazyce,  a to i v případě vyžádání doplňujících
   údajů,

   b)  doložit  elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu
   při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR
   u  uhlovodíkových  paliv  nebo  ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních
   druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb.

   (8)  Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně,
   činí  nejvýše  jeden  kalendářní  rok  a nejméně tři kalendářní měsíce,
   případně  období  kratší  než  tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního
   roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší, než
   je ekvivalent částky

   a) 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než
   tři měsíce, nebo

   b)  50  EUR  za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než
   tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku.

   (9)  Pro  účely  tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na
   českou  měnu  použije  kurz  devizového  trhu  vyhlášený Českou národní
   bankou  k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o
   vrácení  daně  podána.  Přepočtená  částka se zaokrouhlí na celé koruny
   dolů.

   (10)   Žádost   o  vrácení  daně  se  podává  nejpozději  do  30.  září
   kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok
   zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou, jen pokud žadatel
   uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5.

   (11)  Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení
   daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém
   byla přijata úplata, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud z této
   úplaty  plátci  vznikla  povinnost  přiznat  daň,  nebo  ve kterém byla
   vyměřena  daň  při  dovozu  zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat
   také  daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o
   vrácení  daně,  ale  pouze  daň,  která  se týká plnění uskutečněného v
   příslušném  kalendářním  roce,  ke  kterému  se  žádost  o vrácení daně
   vztahuje.

   (12)  Pokud  po  podání  žádosti  o vrácení daně dojde ke změně ve výši
   koeficientu   pro   výpočet   poměrné   části   nároku,  provede  osoba
   registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o kterou
   požádala  nebo  která  již  byla  vrácena.  Opravu  provede v žádosti o
   vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období
   pro  vrácení  daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení
   daně  nepodá,  předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím
   elektronického  portálu.  Je-li  podáno  samostatné prohlášení, správce
   daně  vezme  v  úvahu  tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o
   vrácení daně.

   § 82b

   (1)  Při  řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném
   členském  státě  se  postupuje  podle zákona upravujícího správu daní a
   poplatků^59), není-li stanoveno tímto zákonem jinak.

   (2)  Správcem  daně  pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném
   členském státě je Finanční úřad pro Prahu 1.

   (3)  Správce  daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky.
   Oznámení,  výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k
   dani  v  jiném  členském  státě  se  doručují  na  elektronickou adresu
   uvedenou  v  žádosti  o  vrácení  daně.  Doručením  se pro účely tohoto
   ustanovení  rozumí  odeslání  datové  zprávy  na uvedenou elektronickou
   adresu.

   (4) Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o datu obdržení žádosti o
   vrácení daně.

   (5) Správce daně si může do 4 měsíců od data obdržení žádosti o vrácení
   daně  vyžádat  doplňující  údaje,  a to od žadatele, příslušného orgánu
   členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být správci daně
   poskytnuty  do  1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů. Pokud
   má  správce  daně  pochybnosti  o  správnosti  konkrétního  nároku,  je
   oprávněn  si  vyžádat  i doplňující údaje v podobě předložení originálu
   nebo  kopie  příslušného daňového dokladu, v tomto případě se nepoužijí
   částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b).

   (6)  Rozhodnutí^59b)  o  vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4
   měsíců  ode  dne  obdržení  žádosti  o  vrácení  daně. V případě, že si
   správce  daně  vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce
   daně  rozhodnutí  do  2  měsíců  od  data  obdržení doplňujících údajů.
   Jestliže správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí
   žadateli  své  rozhodnutí  do 2 měsíců od data, kdy měly být doplňující
   údaje  zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo
   její části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve
   než  za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně,
   maximálně však činí 8 měsíců.

   (7) Rozhodnutí^59b), kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno,
   musí být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání^59c).

   (8)   Vznikne-li  v  důsledku  rozhodnutí  o  vrácení  daně  vratitelný
   přeplatek,  vrátí  jej  správce  daně  žadateli do 10 pracovních dnů od
   uplynutí  lhůty  podle  odstavce  6,  a  to na účet uvedený v žádosti o
   vrácení  daně.  Vratitelný  přeplatek  se vrací v tuzemsku nebo v jiném
   členském  státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je
   veden  v  jiném  členském  státě,  jdou poplatky za převod vratitelného
   přeplatku  k  tíži  žadatele.  Dnem  převodu  u bezhotovostních převodů
   prováděných  z  účtu  je  den,  kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních
   prostředků z účtu správce daně.

   (9)  Není-li  dodržena  lhůta  pro  převod vratitelného přeplatku podle
   odstavce  8,  správce  daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle
   zákona  upravujícího  správu  daní  a  poplatků^69). Správce daně zašle
   přiznaný  úrok  na  účet  uvedený  v  žádosti  o vrácení daně. Žadateli
   nevzniká  nárok  na  úrok,  pokud nepředložil doplňující údaje ve lhůtě
   podle  odstavce  5  nebo  dokud  nepředložil  doklady,  které  mají být
   poskytnuty podle § 82a odst. 7 písm. b).

   (10)  V  případě,  že  vrácení  daně  bylo dosaženo podvodně nebo jiným
   neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou
   částku  a  uhradit úrok z neoprávněně vrácené částky. Úrok se počítá ve
   výši,  jako  by  šlo  o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou
   dobu  od  vyplacení  do  skutečného  vrácení.  Nárok  na vrácení částky
   poskytnuté  neprávem  nebo  v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode
   dne, za který byla vyplacena.

   (11)  O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok
   podle  odstavce  9  vydá  správce  daně  rozhodnutí, ve kterém současně
   původní  rozhodnutí  o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu
   odpovídajícímu  výši  neoprávněně  přiznané  částky.  Není-li stanoveno
   jinak,  neoprávněně  vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto
   zákona.

   § 83

   Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani

   (1)  Nárok  na  vrácení  daně  za nakoupené zboží a poskytnuté služby v
   tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k
   dani,  která  nemá  provozovnu  na území Evropského společenství, pokud
   neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění
   s  výjimkou  dovozu  zboží,  plnění  osvobozených od daně bez nároku na
   odpočet  daně,  plnění  podle  §  69  a s výjimkou plnění, u nichž jsou
   povinni   přiznat  a  zaplatit  daň  podle  §  108  plátce  nebo  osoba
   identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto.

   (2)  Nárok  na  vrácení  daně  za nakoupené zboží a poskytnuté služby v
   tuzemsku  může  uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je
   identifikována  v  kterémkoliv  členském  státě k zvláštnímu režimu pro
   poskytování elektronicky poskytované služby, pokud nakoupené zboží nebo
   poskytnutou   službu   použije   pro   účely   poskytnutí  elektronicky
   poskytované služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní
   odstavce 3, 11 a 12.

   (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti
   se  rozumí,  že  stát,  ve  kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo
   podnikání,  nevyměřuje  daň  z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou
   daň  ze  spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k
   dani  se  sídlem  nebo místem podnikání v tuzemsku ve výši vybrané daně
   vrácena.  Nárok  na  vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u
   zboží  a  služeb  za  obdobných  podmínek,  za  nichž  může být plátcem
   uplatněn nárok na odpočet daně.

   (4)  Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o
   vrácení  daně  Finančnímu  úřadu  pro  Prahu 1 na tiskopisu předepsaném
   Ministerstvem financí.

   (5) Žádost musí zahraniční osoba

   a) vyplnit v českém jazyce,

   b) doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem,

   c)  doložit  potvrzením,  že  žadatel  je osobou registrovanou k dani z
   přidané  hodnoty  nebo  jiné  podobné dani ve třetí zemi, které vystaví
   příslušný  úřad  ke  správě  daně  v  zemi,  kde  je  zahraniční  osoba
   registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,

   d)  doložit  písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení
   daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1.

   (6)  Zahraniční  osoba  má  pro  účely  vracení daně procesní postavení
   daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu^59).

   (7)  Období  pro  uplatnění  vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po
   sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden
   kalendářní  rok.  Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než
   tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního
   roku.  Žádost  o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může
   obsahovat  také  nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které
   nebyly  zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného
   kalendářního  roku.  Žádost  nesmí  obsahovat  vrácení  daně,  které se
   vztahuje  k  předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za
   příslušný   kalendářní   rok   lze   podat  nejpozději  do  30.  června
   následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.

   (8)  Pokud  je  podaná  žádost  neúplná  nebo  vzniknou  pochybnosti  o
   správnosti,   pravdivosti  nebo  průkaznosti  podané  žádosti,  daň  se
   nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.

   (9)  Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí
   nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo
   po  dni  odstranění  vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na
   celé  koruny.  Správce  daně  vrátí schválenou částku na účet uvedený v
   žádosti  o  vrácení  daně.  Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v
   jakémkoli  jiném  státě.  Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli
   jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční
   osobě.

   (10) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí

   a)  nejméně  7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne
   kratší než 3 měsíce, nebo

   b)  nejméně  1  000  Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období
   kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.

   (11) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou:

   a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,

   b)  cestovní  náklady,  náklady  na  ubytování  a stravování zahraniční
   osoby,

   c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,

   d) telefonní poplatky,

   e) taxislužba,

   f) pohonné hmoty.

   § 84

   Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží

   (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku
   může uplatnit osoba, která

   a)  nemá  místo  pobytu na území Evropského společenství a místo jejího
   pobytu  ve  třetí  zemi  je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu
   totožnosti, který uznává za platný Česká republika,

   b)  neuskutečňuje  ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční
   fyzická osoba“).

   (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud

   a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter,

   b)   nakoupí   zboží,   jehož   cena   včetně  daně  zaplacená  jednomu
   prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč,

   c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku.

   (3)  Prodávající  je  povinen  na  vyžádání  zahraniční  fyzické  osoby
   vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje:

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   f) sazbu daně a základ daně,

   g) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   h) výši ceny včetně daně celkem.

   (4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:

   a) uhlovodíková paliva a maziva,

   b) tabákové výrobky,

   c) alkoholické nápoje,

   d)  potraviny  a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného
   systému v kapitolách 01 až 21.

   (5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud

   a)  zahraniční  fyzická  osoba  nakoupené  zboží vyveze nejpozději do 3
   kalendářních   měsíců   od  konce  měsíce,  ve  kterém  se  uskutečnilo
   zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží,

   b)  výstup  zboží  z  území  Evropského společenství je potvrzen celním
   orgánem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí,

   c)  zahraniční  fyzická  osoba  doloží doklad o prodeji zboží vystavený
   plátcem,  který  se  váže  k  vyváženému  zboží, a potvrzený tiskopis o
   vývozu zboží podle písmene b).

   (6)  Zahraniční  fyzická  osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o
   vývozu zboží předložit celnímu orgánu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu
   zboží  a doklad o prodeji zboží. Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a
   splnění  podmínek  podle  odstavce  2 celní orgán potvrdí po předložení
   zboží  zahraniční  fyzickou  osobou,  pokud  údaje na dokladu o prodeji
   zboží  souhlasí  s  údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží
   uvedené  v  tomto  tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní orgán doklad o
   prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě.

   (7)  Nárok  na  vrácení  daně  může  uplatnit zahraniční fyzická osoba,
   popřípadě  jiná  osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pouze u
   plátce,  který  uskutečnil  zdanitelné  plnění.  Plátce  je povinen daň
   vrátit

   a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a
   předloží  doklad  o  prodeji  zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený
   celním orgánem, nebo

   b)  jiné  osobě  na  základě  jejího  prohlášení,  že jedná jménem a ve
   prospěch  zahraniční  fyzické  osoby,  pokud  předloží doklad o prodeji
   zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží celním orgánem.

   (8)  Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací
   období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od
   konce  zdaňovacího  období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.
   Potvrzený  tiskopis  o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu
   stanovenou  v  § 27 odst. 1. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (9)  Nárok  na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato
   osoba  nebo  jiná  osoba  podle  odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady
   uvedené  v  odstavci  7 prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce
   kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

   § 85

   Vracení daně osobám se zdravotním postižením

   (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u
   osobního  automobilu  zakoupeného  v tuzemsku, a to i formou finančního
   pronájmu osobního automobilu.

   (2)  Pro  účely  tohoto  ustanovení  se osobou se zdravotním postižením
   rozumí  fyzická  osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán
   příspěvek na zakoupení osobního automobilu.

   (3)  Daň  se  vrací  osobě  se  zdravotním  postižením  za jeden osobní
   automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100
   000 Kč. V případě nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu
   osobního  automobilu se vrací rovněž daň zaplacená za nájem nakoupeného
   osobního automobilu, přičemž celková výše vrácené daně činí nejvíce 100
   000  Kč.  Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne
   předchozího vrácení daně.

   (4)  Nárok  na  vrácení  zaplacené  daně podle odstavce 3 může osoba se
   zdravotním postižením uplatnit nejdříve

   a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo

   b)  při ukončení finančního pronájmu osobního automobilu ke dni převodu
   vlastnického  práva  na  uživatele, pokud byl osobní automobil nakoupen
   formou finančního pronájmu osobního automobilu.

   (5)  Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím lhůty
   podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2.

   (6)  Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním
   postižením  uplatnit  nárok  na  vrácení daně vypočtené ze základu daně
   podle  §  90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i
   obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90.

   (7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením
   uplatnit  nejpozději  do  6  kalendářních  měsíců od konce kalendářního
   měsíce,  ve  kterém  se  zdanitelné  plnění  uskutečnilo,  a  v případě
   nakoupeného  osobního  automobilu  formou  finančního pronájmu osobního
   automobilu  nejpozději  do  6  měsíců  od konce kalendářního měsíce, ve
   kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce.

   (8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené
   daně  podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o
   vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu.
   Osobě  se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň
   vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v
   částce zaokrouhlené na celé koruny.

   (9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

   a)  jméno  a  příjmení,  místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené
   osoby,

   b) rozhodnutí podle odstavce 2,

   c)  daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu,
   který byl vystaven plátcem.

   (10) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  jméno  a  příjmení,  místo  pobytu  osoby, pro kterou se zdanitelné
   plnění uskutečňuje,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   § 86

   Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

   (1)  Nárok  na  vrácení  daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží,
   služeb a staveb uplatnit

   a)  ozbrojené  síly  vysílajícího  státu^60),  který je členským státem
   Organizace  Severoatlantické  smlouvy, nebo Organizace Severoatlantické
   smlouvy,  pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního
   řádu,  stanoví,  že  vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku
   osvobodí od daně,

   b)  Ministerstvo obrany při pořizování zboží, služeb a staveb hrazených
   z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy.

   (2)  Je-li  plnění  osvobozeno  od  daně  podle  § 68 odst. 9, nárok na
   vrácení daně nelze uplatnit.

   (3) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí

   a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil
   a jejich civilní personál,

   b) zboží, služby nebo stavby pořizované v rámci projektu bezpečnostních
   investic  Organizace  Severoatlantické  smlouvy, včetně vybavení těchto
   staveb  a  služeb  souvisejících  s  provozem  tohoto zboží nebo těchto
   staveb.

   (4)  Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke
   kterému  vznikla  povinnost  přiznat  daň  na  výstupu. Osobě uvedené v
   odstavci  1  písm.  b)  nárok  na  vrácení  daně  vzniká  pouze ve výši
   odpovídající  částce  hrazené  z prostředků Organizace Severoatlantické
   smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu.

   (5)  Osoby  uvedené  v  odstavci  1  uplatní  nárok  na vrácení daně na
   tiskopise  předepsaném  Ministerstvem  financí  u  Finančního úřadu pro
   Prahu  1.  Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení
   daně  prostřednictvím  Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá,
   že  žádost  o  vrácení  daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti,
   nebo  vzniknou-li  pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu
   uvedenou  v  odstavci  1  písm.  a)  k  odstranění vad či nesrovnalostí
   prostřednictvím Ministerstva obrany.

   (6)  Osoby  uvedené  v  odstavci  1  písm.  a)  mají  pro  účely tohoto
   ustanovení postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

   (7)  Žádost  o  vrácení  daně  musí  být doložena daňovými doklady nebo
   doklady  o  prodeji  zboží  nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo
   doklady  o  prodeji  zboží  nebo  poskytnutí  služby  předložené osobou
   uvedenou  v  odstavci  1  písm.  b) musí být opatřeny výraznou doložkou
   „nákup hrazen z prostředků NATO“.

   (8)  Doklad  o  prodeji  zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem
   musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  označení  osoby  uvedené  v  odstavci  1,  v  jejíž  prospěch  bylo
   zdanitelné plnění uskutečněno,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l).

   (9)  Finanční  úřad  pro  Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany
   vedený  pro  tyto  účely  ve  lhůtě  do 30 dnů ode dne následujícího po
   podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti.
   Nárok  na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců
   od  konce  měsíce,  ve  kterém  nárok  vznikl.  Daň  se  vrací v částce
   zaokrouhlené na celé koruny.

   (10)  Zjistí-li  osoba,  které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na
   vrácení  daně  neměla  nárok,  je  povinna  tuto  daň  vrátit  na  účet
   Finančního  úřadu  pro  Prahu 1, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy
   tuto skutečnost zjistila.

   § 87

   Prodej zboží za ceny bez daně

   (1)  Zboží  lze  prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez
   daně  v  tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel
   fyzickým  osobám  při  jejich bezprostředním výstupu z území Evropského
   společenství.

   (2)  Zboží,  které  je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor
   uvedených  v  odstavci  1  pouze  v  režimu  podmíněného  osvobození od
   spotřební daně.

   (3)  U  zboží,  které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do
   prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na
   odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem.

   (4)  Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že
   jejich  bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení
   je  povinen  zajistit,  aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji
   vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně.

   (5)  Povolení  k  prodeji  za  ceny  bez  daně vydává celní úřad místně
   příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za
   ceny bez daně na palubách letadel.

   (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti:

   a)  obchodní  firmu  nebo  název,  sídlo  a  daňové identifikační číslo
   navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení,
   popřípadě  obchodní firmu, místo podnikání a daňové identifikační číslo
   nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou,

   b)  označení  prostor  podle  odstavce  1,  popřípadě uvedení leteckých
   linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně,

   c) název, popřípadě označení prodávaného zboží,

   d)  souhlas  provozovatele  letiště  s  prodejem  za  ceny  bez  daně v
   prostorách  uvedených  v  odstavci  1,  popřípadě souhlas provozovatele
   letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel,

   e)  výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku,
   který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů,

   f)  doklad  o  tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný
   správcem  daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na
   sociální  zabezpečení  a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
   včetně penále, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů.

   (7) Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení
   si  celní  úřad  vyžádá podle zvláštního právního předpisu^60a) výpis z
   evidence  Rejstříku  trestů  navrhovatele,  je-li navrhovatelem fyzická
   osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo
   členů  statutárního  orgánu,  pokud  je  navrhovatelem právnická osoba.
   Žádost  o  vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence
   Rejstříku  trestů  se  předávají  v  elektronické podobě, a to způsobem
   umožňujícím dálkový přístup.

   (8)  Celní  úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje
   náležitosti  uvedené  v  odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo
   neprobíhá-li  insolvenční  řízení,  v  němž se řeší úpadek nebo hrozící
   úpadek navrhovatele.

   (9)  Celní  úřad  rozhodne  o  návrhu  na  vydání povolení do 60 dnů od
   zahájení  řízení;  ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90
   dnů;  pokud  nelze  vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě,
   může  ji  přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže
   nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom
   navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

   (10)  V  povolení  k  prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy
   zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně.

   (11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží
   v  prostorách  uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů,
   ve  kterých  je  zboží  skladováno  před  jejich  umístěním  do prostor
   uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel.

   (12)  Držitel  povolení  musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny
   oznámit  celnímu  úřadu  každou  změnu  skutečností a údajů uvedených v
   odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor,
   popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně
   povolení.  U  změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v
   povolení,  celní  úřad  vydá nové povolení a odejme předchozí povolení.
   Doručené  nebo  sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně
   ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

   (13) Povolení zaniká

   a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou,

   b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení
   držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou,

   c)  dnem  nabytí  právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na
   majetek držitele, nebo

   d) dnem zániku živnostenského oprávnění.

   (14) Celní úřad povolení odejme, pokud

   a)  se  změnily  podmínky,  na  jejichž  základě bylo povolení vydáno a
   držitel nepožádal o jeho změnu,

   b) držitel o to požádá, nebo

   c)  držitel  nedodržuje  podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez
   daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky
   uvedené v povolení.

   HLAVA III

   ZVLÁŠTNÍ REŽIMY

   § 88

   Zvláštní režim pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb

   (1)  Zahraniční  osoba  povinná  k dani, která nemá na území Evropského
   společenství provozovnu a která není v tuzemsku osobou povinnou přiznat
   a  zaplatit daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. h) a povinnost přiznat a
   zaplatit  daň  nemá  ani  v  jiném  členském státě (dále jen „evidovaná
   osoba“),  může  postupovat  podle  zvláštního  režimu,  pokud  poskytne
   elektronicky  poskytovanou  službu  osobě, která není osobou povinnou k
   dani   a   která  má  sídlo  nebo  místo  pobytu  na  území  Evropského
   společenství,  a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí
   všech  elektronicky  poskytovaných  služeb, na které lze uplatnit tento
   zvláštní režim.

   (2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a)  státem  identifikace  členský  stát, který si evidovaná osoba zvolí
   jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu,

   b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10i odst. 1 místo
   plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby.

   (3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je
   povinna oznámit Finančnímu úřadu Brno I

   a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu,

   b)  změny,  na  jejichž  základě  není  oprávněna dále postupovat podle
   zvláštního režimu, a

   c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti.

   (4)  Oznámení  podle  odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě
   stanovené Ministerstvem financí.

   (5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce.

   (6)  Pokud  se  jedná  o  oznámení  zahájení  činnosti podle zvláštního
   režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést

   a) název, pod kterým podniká,

   b) adresu,

   c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek,

   d)  prohlášení,  že  není  plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném
   členském státě, a

   e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi.

   (7)  Po  oznámení  zahájení  činnosti  podle  zvláštního režimu přidělí
   Finanční úřad Brno I na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo.

   (8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je
   povinna  podat  hlášení  o  dani  Finančnímu  úřadu  Brno  I  za  každé
   kalendářní  čtvrtletí  nejpozději  do  20  dnů  po skončení příslušného
   kalendářního  čtvrtletí  a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v
   hlášení.

   (9)  Hlášení  o  dani  musí  být podáno elektronicky ve formě stanovené
   Ministerstvem financí. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést

   a) daňové evidenční číslo,

   b)  celkovou  částku  za  poskytnuté elektronicky poskytované služby za
   kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby,

   c)  výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky
   poskytnuté služby ve státu spotřeby a

   d)  celkovou  výši  daně  za elektronicky poskytované služby poskytnuté
   podle zvláštního režimu na území Evropského společenství.

   (10)  Evidovaná  osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace,
   je  povinna  uchovávat  záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní
   režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a
   v  této  době  je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky
   poskytnout.  Správce  daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s
   hlášením a provedenou platbou daně.

   (11)  Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako
   členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud

   a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu,

   b)  evidovaná  osoba  správci  daně  oznámí,  že  již nebude poskytovat
   elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu,

   c)   zjistí,   že  evidovaná  osoba  přestala  poskytovat  elektronicky
   poskytované služby podle zvláštního režimu, nebo

   d)  evidovaná  osoba  nesplňuje  podmínky  pro  postup podle zvláštního
   režimu.

   (12)  Jestliže  správce  daně  odejme  evidované osobě daňové evidenční
   číslo,  evidovaná  osoba  není  oprávněna  postupovat  podle zvláštního
   režimu.

   (13) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez
   uznávaného  elektronického  podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno
   oznámení podle odstavce 3.

   § 89

   Zvláštní režim pro cestovní službu

   (1)  Zvláštní  režim  je  povinen  použít poskytovatel cestovní služby,
   který  jedná  se  zákazníkem  vlastním  jménem, při poskytnutí cestovní
   služby zákazníkovi.

   (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje
   zákazníkovi cestovní službu,

   b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,

   c)  cestovní  službou  poskytnutí  služby  zákazníkovi,  která zahrnuje
   kombinace  služeb  cestovního  ruchu^61)  a popřípadě zboží, pokud jsou
   jednotlivé  služby  cestovního  ruchu  a zboží nakoupené od jiných osob
   povinných  k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí
   jedné  služby,  přestože  k uskutečnění cestovní služby se využije více
   služeb  cestovního  ruchu  a  popřípadě  zboží nakoupené od jiných osob
   povinných  k  dani;  za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby
   zákazníkovi,  která  zahrnuje  pouze jednu nakoupenou službu cestovního
   ruchu ubytování nebo dopravy osob.

   (3)   Při   poskytnutí   cestovní  služby  je  základem  daně  přirážka
   poskytovatele  cestovní  služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka
   se  stanoví  jako  rozdíl  mezi  celkovou  peněžní částkou, kterou jako
   úplatu  obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za
   poskytnutou  cestovní  službu,  a  součtem částek, které plátce uhradil
   nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené
   od  jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní
   služby.  Přirážku  je  možné  stanovit  také  jako rozdíl mezi celkovou
   částkou,  kterou  jako  úplatu  obdržel  nebo  má  obdržet poskytovatel
   cestovních   služeb   za  poskytnuté  cestovní  služby  uskutečněné  za
   zdaňovací  období,  a  celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních
   služeb  uhradil  nebo  má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu,
   případně  zboží  od  jiných  osob  povinných  k  dani, které jsou přímo
   zahrnuté  do  cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období.
   Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula.

   (4)  Při  poskytnutí  cestovní  služby  je  místem plnění místo, kde má
   poskytovatel  poskytující  službu  sídlo nebo místo podnikání. Pokud je
   však  tato  služba  poskytnuta  prostřednictvím  provozovny,  je místem
   plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

   (5)  Poskytovatel  cestovní  služby  je  povinen  přiznat  daň  ke  dni
   uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3
   za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni
   zdaňovacího   období,  ve  kterém  jsou  cestovní  služby  uskutečněny.
   Cestovní  služba  se  považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní
   služby.  Za  poskytnutí  cestovní  služby  se  považuje  den poskytnutí
   poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě.

   (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně.

   (7)  Pokud  jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob
   povinných  k  dani  jsou  poskytnuty  ve třetí zemi, cestovní služba je
   osvobozena   od  daně  s  nárokem  na  odpočet  daně.  Jestliže  služby
   cestovního  ruchu  nakoupené  od  jiných  osob  povinných  k  dani jsou
   poskytnuty  jak  ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství,
   je  cestovní  služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v
   poměru  odpovídajícímu  poskytnutým  službám  ve  třetí zemi a na území
   Evropského  společenství.  Za  službu  cestovního  ruchu poskytnutou ve
   třetí  zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení
   do  třetí  země  se  zpáteční  přepravou,  bez  zpáteční  přepravy nebo
   zpáteční přeprava.

   (8)  Poskytovatel  cestovní  služby  nemá  nárok na odpočet daně ani na
   vrácení  daně  v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu
   nakoupených  od  plátců  nebo  od  osob  registrovaných  k dani v jiném
   členském  státě,  které  poskytuje  zákazníkovi  jako  součást cestovní
   služby.

   (9)  Poskytovatel  cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí
   samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky.

   (10)  Plátce,  kterému  byla  poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na
   odpočet  daně  z  přirážky,  kterou  je povinen zaplatit v ceně za tuto
   poskytnutou službu.

   (11)  Pokud  poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo
   zboží  vytvořené  vlastní  činností,  které  nesmí zahrnout do cestovní
   služby,  je  povinen  uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle
   příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního
   právního předpisu^25), která se považuje za peněžní částku včetně daně.

   (12)  Pokud  poskytovatel  cestovní  služby uplatňuje daň a současně je
   povinen  použít  zvláštní  režim,  je  také povinen vést v evidenci pro
   daňové  účely  samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování
   daně.

   (13)  Plátce  je  povinen  opravit základ daně a výši daně u poskytnuté
   cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové
   částky  za  poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné
   změny,  pokud  tato  změna  má  za  následek zvýšení daňové povinnosti.
   Rozdíl  původního  a  opraveného základu daně se považuje za samostatné
   zdanitelné  plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny
   nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní
   službu  podle  odstavce  3,  případně  jiné  změny. Pro výpočet daně se
   použije  sazba  daně  platná  ke dni uskutečnění původního zdanitelného
   plnění.  Jestliže  změna  ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové
   částky  za  poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné
   změny,  má  za  následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit
   základ daně a výši daně stejným způsobem.

   (14)  Pokud  však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k
   dani,   která   není   poskytovatelem   cestovní   služby,   pro  účely
   uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a
   uplatňuje  u  jednotlivých  nakoupených  služeb cestovního ruchu daň na
   výstupu  podle  příslušné  sazby  daně,  pokud všechny nakoupené služby
   cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku.

   (15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu
   spočívající  v  zajištění  cestovní služby jménem a na účet jiné osoby.
   Daň  se  vypočítá  z  úplaty,  kterou plátce obdržel nebo má obdržet za
   poskytnutou  službu  zajištění  cestovní  služby,  která se považuje za
   peněžní  částku  včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění
   cestovní  služby  jménem  a  na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s
   nárokem  na  odpočet  daně,  pokud  jednotlivé  služby cestovního ruchu
   zahrnuté  v  cestovní  službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou
   služby  cestovního  ruchu  zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve
   třetí  zemi,  tak  i  na  území  Evropského společenství, je poskytnutí
   služby  spočívající  v  zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné
   osoby  osvobozeno  od  daně  s  nárokem  na  odpočet  daně jen v poměru
   odpovídajícímu   poskytnutým   službám   cestovního  ruchu  mimo  území
   Evropského   společenství  a  na  území  Evropského  společenství.  Pro
   vymezení  služby  cestovního  ruchu  poskytnuté  ve  třetí  zemi  platí
   odstavec 7 věta třetí obdobně.

   § 90

   Zvláštní  režim  pro  obchodníky  s  použitým  zbožím, uměleckými díly,
   sběratelskými předměty a starožitnostmi

   (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a)   uměleckými  díly,  sběratelskými  předměty,  starožitnostmi  zboží
   uvedené v příloze č. 4,

   b)  použitým  zbožím  hmotný  movitý majetek, který je vhodný k dalšímu
   použití  v  nezměněném  stavu  nebo  po  opravě,  kromě uměleckých děl,
   sběratelských  předmětů  nebo  starožitností uvedených v příloze č. 4 a
   kromě drahých kovů a drahokamů,

   c)  obchodníkem  plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském
   státě,  která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo
   dováží  použité  zboží,  umělecké  předměty,  sběratelské předměty nebo
   starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo
   na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.

   (2)  Zvláštní  režim  může použít obchodník při dodání použitého zboží,
   uměleckého  díla,  sběratelského  předmětu nebo starožitnosti, pokud je
   toto  zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského
   společenství

   a)  osobou,  která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném
   členském státě,

   b)  jiným  plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně
   podle § 62 nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro
   kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného
   předpisu jiného členského státu, nebo

   c)  jiným  obchodníkem,  pokud  při  dodání  tohoto  zboží  tímto jiným
   obchodníkem byl použit zvláštní režim.

   (3)  Při  použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o
   daň  z  přirážky.  Tato  přirážka  se stanoví jako rozdíl mezi prodejní
   cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl
   záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od
   osoby,  které  je  zboží  dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k
   ceně,  daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na
   balné,  přepravu  a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je
   zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11,

   b)  pořizovací  cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má
   být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

   (4)  Pokud  jednotková  pořizovací  cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je
   možné   přirážku  stanovit  za  zdaňovací  období,  v  rozdělení  podle
   příslušné  sazby  daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl
   mezi  celkovou  prodejní  cenou  za  dodané zboží a celkovou pořizovací
   cenou  za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení
   podle příslušné sazby daně.

   (5)  Obchodník  se  může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při
   dodání

   a)  uměleckého  díla,  sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které
   sám dovezl,

   b)  uměleckého  díla,  které  mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní
   nástupce,

   c)  uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná
   k  dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla
   uplatněna snížená sazba daně.

   (6)  Pokud  obchodník  postupuje  podle odstavce 5, je povinen stanovit
   základ  daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při
   dovozu  zboží  podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu
   daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží.

   (7)  Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně.
   Obchodník  je  povinen  postupovat  podle zvláštního režimu nejméně dva
   následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

   (8)  Pokud  při  dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského
   předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu
   zboží  podle  §  66,  je  dodání  tohoto  zboží,  jestliže je předmětem
   zvláštního režimu, také osvobozeno od daně.

   (9)  Plátce  nemá  nárok  na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen
   zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud
   je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu.

   (10)  Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu,
   nemá nárok na odpočet daně

   a)  u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které
   sám dovezl,

   b)  u  uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní
   nástupce,

   c)   u   uměleckého  díla,  které  mu  dodal  jiný  plátce  nebo  osoba
   registrovaná  k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u
   kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

   (11)  Pokud  se  použije  zvláštní  režim  při  dodání  zboží do jiného
   členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při
   dodání  nového  dopravního  prostředku  z  tuzemska do jiného členského
   státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při
   jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.

   (12)  Pokud  obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim,
   je  povinen  vést  v  evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle
   jednotlivých způsobů uplatňování daně.

   (13)  Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu,
   nesmí  samostatně  uvést  na  daňovém dokladu daň týkající se přirážky,
   pokud zákon nestanoví jinak.

   (14) Pokud obchodník uplatňuje daň při

   a)  dodání  uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti,
   které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží,

   b)  dodání  uměleckého  díla,  které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho
   právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla,

   c)  dodání  uměleckého  díla,  které  mu  dodal  jiný plátce nebo osoba
   registrovaná  k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u
   kterého  byla  uplatněna  daň,  má  nárok  na  odpočet  daně u dodaného
   uměleckého  díla,  přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto
   zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň.

   § 91

   Zvláštní  režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího
   prodeje v nezměněném stavu

   Plátci,   kteří  nakupují  zboží  za  účelem  jeho  dalšího  prodeje  v
   nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu
   na   základě   kontrolovatelné  denní  evidence  tržeb,  mohou  požádat
   příslušného  správce  daně o stanovení individuálního způsobu stanovení
   daňové  povinnosti.  Správce daně je povinen stanovit plátci na základě
   konkrétních  podmínek  vedení  záznamní  povinnosti  ve  smyslu § 100 a
   zvláštního  právního  předpisu^62) individuální způsob stanovení daňové
   povinnosti.  Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato
   výjimka vztahuje.

   § 92

   Zvláštní režim pro investiční zlato

   (1) Investičním zlatem se rozumí

   a)  zlato  ve  tvaru  uzančních  slitků  zpracovaných  v  certifikované
   afinerii,  ve  tvaru  cihly,  s  vlastním číslem a s označením výrobce,
   ryzosti  a  hmotnosti,  o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti
   nejméně 995 tisícin,

   b) zlaté mince, které

   1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,

   2. byly vyraženy po roce 1800,

   3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a

   4.  jsou  obvykle  prodávány  za  cenu,  která nepřevyšuje volnou tržní
   hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

   (2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam
   zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b).

   (3)   Od   daně  bez  nároku  na  odpočet  daně  je  osvobozeno  dodání
   investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho
   dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na

   a)  investiční  zlato  s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované
   zlato,

   b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a
   swapy  zakládající  k  investičnímu  zlatu vlastnické právo nebo právní
   nárok, nebo

   c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů,
   které  zahrnují  převod  vlastnického  práva  nebo  právního  nároku  k
   investičnímu zlatu.

   (4)  Od  daně  bez  nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou,
   která  jedná  jménem  a  na  účet jiné osoby, která spočívá v zajištění
   dodání zlata.

   (5)  Plátce,  který  investiční  zlato  vyrobí  nebo  zlato  přemění na
   investiční   zlato,  se  může  rozhodnout,  že  uplatní  daň  u  dodání
   investičního  zlata,  které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému
   plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě.

   (6)  U  zprostředkovatelské  služby,  která  spočívá v obstarání dodání
   investičního  zlata  podle  odstavce  4,  může být uplatněna daň, pokud
   plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5.

   (7)  Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok
   na odpočet daně v plné výši

   a)  při  nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle
   odstavce 5,

   b)  při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata,
   které  není  investičním  zlatem,  a  které  následně  plátce  nebo jím
   zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo

   c)  při  nakoupení  služby,  spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo
   ryzosti zlata, včetně investičního zlata.

   (8)  Plátce,  který  investiční  zlato  vyrobí  nebo  zlato  přemění na
   investiční  zlato,  má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení,
   pořízení  z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo
   související  s  výrobou  investičního  zlata  nebo  přeměnou  zlata  na
   investiční zlato.

   § 92a

   Zvláštní režim pro dodávání zlata

   (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje

   a)  zlato  o  ryzosti  333  tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního
   zlata,  v  podobě  neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu,
   zrna,  granule,  granálie,  lístku,  drátu, prášku, zlomků, smetků nebo
   odpadu,

   b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5.

   (2)  Při dodání zlata s místem plnění v tuzemsku plátcem jinému plátci,
   osobě  registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě
   povinné  k  dani  s  výjimkou vývozu a dodání zlata do jiného členského
   státu, jsou povinny přiznat daň osoby, kterým je zlato dodáno.

   (3)  Plátce,  který  dodává  zlato  osobám podle odstavce 2, je povinen
   správci  daně  oznámit první dodání zlata každé osobě nejpozději do dne
   prvního dodání této osobě.

   (4)  Plátce,  který  dodává  zlato  osobám podle odstavce 2, je povinen
   vystavit  daňový  doklad  nejpozději  do  15  dnů  ode  dne uskutečnění
   zdanitelného plnění.

   (5) Daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   dodává zlato,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zlato,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu a příjmení nebo název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je
   zlato dodáno,

   d) daňové identifikační číslo plátce, kterému je zlato dodáno,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět plnění včetně váhy a ryzosti zlata,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h) datum uskutečnění plnění,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k) sazbu daně,

   l)  sdělení,  že výši daně je povinna doplnit a přiznat osoba, které je
   zlato dodáno.

   (6)  Osoby  podle  odstavce  2,  kterým  je  zlato dodáno, jsou povinny
   doplnit  na obdrženém daňovém dokladu výši daně uvedenou způsobem podle
   §  28  odst.  2  písm.  l). Za správnost vypočtené daně odpovídají tyto
   osoby.

   (7)  Osoby  podle  odstavce  2,  kterým  je  zlato dodáno, jsou povinny
   přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

   (8) Zvláštní režim se nepoužije při dodání zlata České národní bance.

   HLAVA IV

   SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU

   § 93

   Správa daně

   (1)  Při  správě daně a při řízení o věcech upravených tímto zákonem se
   postupuje  podle  právního předpisu upravujícího správu daní^59), pokud
   tento zákon nestanoví jinak.

   (2)  Při  správě  daně  celními  orgány  při  dovozu  a vývozu zboží se
   postupuje podle právních předpisů upravujících správu cla.

   § 93a

   Místní příslušnost

   (1)  Místní  příslušnost  správce  daně u skupiny se řídí místem sídla,
   místem podnikání nebo provozovny jejího zastupujícího člena.

   (2)  Pro  osobu  povinnou  k  dani,  která nemá v tuzemsku sídlo, místo
   podnikání  ani  provozovnu,  s  výjimkou osoby evidované podle § 88, je
   místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1.

   (3)  Pro osobu povinnou k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst.
   20,  je  místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný
   její části, která je součástí skupiny.

   § 94

   Plátci

   (1)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   jejíž  obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou
   v  § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po
   měsíci,  ve  kterém  překročila  stanovený  obrat,  nestane-li se podle
   tohoto  zákona  plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle §
   95  odst.  1,  stává  se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na
   rozhodnutí o registraci.

   (2)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která

   a)  uskutečňuje  zdanitelná  plnění  nebo  plnění  osvobozená od daně s
   nárokem  na  odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se
   sídlem   nebo   místem  podnikání  v  tuzemsku  na  základě  smlouvy  o
   sdružení^10)   nebo   jiné  obdobné  smlouvy,  jejíž  obrat  dosahovaný
   samostatně  mimo sdružení v součtu s obratem dosahovaným společně všemi
   účastníky  sdružení v rámci sdružení překročí obrat stanovený v § 6, se
   stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve
   kterém  byl  obrat překročen, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem
   dříve;  nesplní-li  registrační  povinnost podle § 95 odst. 2, stává se
   plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci,

   b)  uskutečňuje  zdanitelná  plnění  nebo  plnění  osvobozená od daně s
   nárokem  na  odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se
   sídlem   nebo   místem  podnikání  v  tuzemsku  na  základě  smlouvy  o
   sdružení^10)  nebo  jiné  obdobné smlouvy, stává se plátcem dnem nabytí
   účinnosti  rozhodnutí  o  registraci  toho účastníka sdružení, který se
   stal  plátcem  jako  první,  nestane-li  se podle tohoto zákona plátcem
   dříve,

   c)  uzavře smlouvu o sdružení^10) nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem
   ke   společnému   uskutečňování   zdanitelných   plnění   nebo   plnění
   osvobozených  od  daně s nárokem na odpočet daně, stává se plátcem dnem
   uzavření této smlouvy.

   (3)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která  nabývá  majetek pro účely uskutečňování ekonomických činností na
   základě    rozhodnutí   o   privatizaci   podle   zvláštního   právního
   předpisu^63),  a osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v
   tuzemsku,  která  nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji
   podniku  nebo  vkladem  podniku nebo části podniku, tvořící organizační
   složku podniku, se stává plátcem dnem nabytí majetku.

   (4)  Osoby  povinné  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   nebo  v  jiném  členském  státě,  na které při přeměně společnosti nebo
   družstva  podle  zvláštního  právního  předpisu^64)  přechází  nebo  je
   převáděno  jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající
   společnost  nebo  družstvo  byly plátcem, se stávají plátci dnem zápisu
   přeměny  do  obchodního  rejstříku.  Právnická  osoba,  která při změně
   právní  formy  na  jinou  formu  podle zvláštního právního předpisu^64)
   nezaniká  ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění
   její  vnitřní  právní  poměry  a  právní  postavení  jejích společníků,
   nepřestává být plátcem.

   (5)  Osoba  povinná k dani, která jako osoba oprávněná podle zvláštního
   právního  předpisu  pokračuje  po  zemřelém plátci v živnosti, se stává
   plátcem  ke  dni  následujícímu  po  dni  úmrtí  plátce.  Při  ukončení
   dědického řízení se dědic, kterému je majetek vydáván a který pokračuje
   po  zemřelém  plátci  v živnosti, stává plátcem ke dni následujícímu po
   dni vydání majetku.

   (6)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která  pořizuje  zboží  z  jiného  členského státu v tuzemsku, se stává
   plátcem   dnem,   kdy  hodnota  pořízeného  zboží  bez  daně  v  běžném
   kalendářním  roce  převýší  částku  326  000  Kč.  Do  celkové  hodnoty
   pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a
   hodnota  zboží,  které  je  předmětem spotřební daně. Plátce je povinen
   přiznat  a  zaplatit  daň  z  pořízeného zboží, jehož hodnotou překročí
   uvedenou částku.

   (7)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která  pořizuje  v  tuzemsku  z  jiného  členského  státu nový dopravní
   prostředek  nebo  zboží,  které  je  předmětem spotřební daně, se stává
   plátcem dnem prvního pořízení tohoto zboží.

   (8)  Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v
   tuzemsku  podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez
   nároku  na  odpočet  daně, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku
   podle  §  108  odst.  2,  se stává plátcem dnem poskytnutí této služby.
   Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento
   den.

   (9)  Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v
   tuzemsku  podle § 10 až 10d a § 10j osobou povinnou k dani neusazenou v
   tuzemsku  podle  § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto
   služeb.  Plátce  je  povinen  přiznat  a  zaplatit  daň  již  ze služby
   poskytnuté tento den.

   (10)  Osoba  povinná  k  dani,  které  je  dodáno  zboží s montáží nebo
   instalací  podle  § 7 odst. 3 nebo dodán plyn nebo elektřina podle § 7a
   odst.  1  nebo  3,  s  místem plnění v tuzemsku, osobou povinnou k dani
   neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem dodání
   zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze zboží dodaného v
   tento den.

   (11)  Osoba  povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9
   odst.  1,  se  stává  plátcem  dnem  poskytnutí  těchto  služeb,  pokud
   povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby.

   (12)  Osoba  povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která  poskytuje  služby  s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb
   osvobozených  od  daně bez nároku na odpočet daně, a to prostřednictvím
   své provozovny umístěné mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem poskytnutí
   těchto služeb.

   (13)  Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá
   sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba
   povinná   k   dani,  která  nemá  provozovnu  v  tuzemsku,  s  výjimkou
   provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění
   osvobozená  od  daně  bez  nároku  na  odpočet  daně,  které  uskuteční
   zdanitelné  plnění  s  místem  plnění  v tuzemsku mimo dovozu zboží, se
   stávají  plátcem  dnem  uskutečnění  tohoto  plnění,  pokud jsou osobou
   povinnou  přiznat  a  zaplatit  daň.  Pokud tyto osoby uskuteční plnění
   osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou plnění podle §
   69, stávají se plátcem dnem prvního uskutečnění tohoto plnění.

   (14) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo
   ani  místo  podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani,
   které  založí  v  tuzemsku  provozovnu,  se stávají plátcem dnem vzniku
   provozovny,  s  výjimkou,  kdy  tyto  osoby uskutečňují prostřednictvím
   provozovny  v  tuzemsku  pouze  plnění osvobozená od daně bez nároku na
   odpočet daně.

   (15)  Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá
   sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba
   povinná   k   dani,  která  nemá  provozovnu  v  tuzemsku,  s  výjimkou
   provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění
   osvobozená  od  daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z
   jiného  členského státu v tuzemsku, včetně nového dopravního prostředku
   a  zboží,  které  je  předmětem  spotřební daně, kromě zboží pořízeného
   prostřední  osobou  v rámci třístranného obchodu podle § 17, se stávají
   plátcem dnem prvního pořízení zboží.

   (16)  Osoba  registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční
   osoba  povinná  k  dani,  kterým  je dodáno zlato podle § 92a, s místem
   plnění  v  tuzemsku,  se stávají plátcem dnem uskutečnění dodání tohoto
   zlata.

   (17)  Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá
   sídlo,   místo   podnikání   ani  provozovnu  v  tuzemsku,  s  výjimkou
   provozovny,  prostřednictvím  které tato osoba uskutečňuje pouze plnění
   osvobozená  od  daně  bez  nároku  na odpočet daně, a která uskutečňuje
   zasílání  zboží podle § 18 do tuzemska, které v běžném kalendářním roce
   přesáhne  částku  1  140  000 Kč, se stává plátcem dnem, ve kterém byla
   tato  částka  překročena.  Osoba  registrovaná  k dani v jiném členském
   státě,  která  nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s
   výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze
   plnění  osvobozená  od  daně  bez  nároku  na  odpočet  daně,  a  která
   uskutečňuje  zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně, podle §
   18 do tuzemska, se stává plátcem dnem prvního dodání tohoto zboží.

   (18) Osoba povinná k dani, která dobrovolně podá přihlášku k registraci
   podle  § 95 odst. 7 nebo 8, se stává plátcem datem účinnosti registrace
   uvedeným na rozhodnutí o registraci.

   (19)  Osoba  identifikovaná k dani podle § 96, která začne uskutečňovat
   ekonomickou   činnost,   se  stává  plátcem  dnem  zahájení  ekonomické
   činnosti.

   (20)  Osoba  povinná  k  dani,  která je členem skupiny, a v rozsahu, v
   jakém  se  její  část  nestala  součástí  skupiny  podle § 5a uskuteční
   zdanitelné  plnění  nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet
   daně, s výjimkou dovozu zboží nebo plnění podle § 69, s místem plnění v
   tuzemsku  svou  částí  umístěnou  mimo  tuzemsko, se stává plátcem dnem
   uskutečnění  tohoto plnění, pokud je osobou povinnou přiznat a zaplatit
   daň.

   § 95

   Registrace plátce

   (1)  Osoba  povinná  k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 1,
   jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku
   k  registraci  do  15  dnů  po  skončení kalendářního měsíce, ve kterém
   překročila stanovený limit.

   (2) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem

   a) podle § 94 odst. 2 písm. a), je povinna podat přihlášku k registraci
   do  15  dnů  po  skončení  kalendářního  měsíce,  ve  kterém překročila
   stanovený limit,

   b) podle § 94 odst. 2 písm. b), je povinna podat přihlášku k registraci
   do 15 dnů ode dne, kdy se o registraci jiného účastníka dozvěděla, nebo

   c)  podle  §  94  odst.  2  písm.  c), je povinna předložit přihlášku k
   registraci do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy,
   a  je  povinna  o svém podání přihlášky k registraci informovat ostatní
   účastníky sdružení.

   (3) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 3, je
   povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne nabytí majetku.

   (4) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 4, je
   povinna  podat  přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zápisu přeměny
   do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která je plátcem, a při změně
   právní  formy  nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce,
   je  povinna  do  15 dnů ode dne zápisu změny právní formy do obchodního
   rejstříku  oznámit změnu správci daně, který ji vyznačí na rozhodnutí o
   registraci.

   (5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje
   po  zemřelém  plátci  v  živnosti  a  není  plátcem,  je  povinna podat
   přihlášku  k  registraci  do  15  dnů  ode  dne úmrtí plátce, pokud při
   zrušení  registrace  v  důsledku  úmrtí plátce nepostupovala podle § 74
   odst.  6.  Při  ukončení  dědického řízení je dědic, kterému je vydáván
   majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti
   a  není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne
   vydání  majetku, pokud neuplatnil postup podle § 74 odst. 6. Obdobně se
   postupuje  v  případě  úmrtí  plátce,  který  podnikal podle zvláštního
   právního předpisu^66).

   (6)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   osoba  registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba
   povinná k dani, které se stávají plátcem podle § 94 odst. 6 až 17, jsou
   povinny  podat  přihlášku  k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se
   stanou plátcem.

   (7)  Osoba  povinná  k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku,
   která  je  osvobozena od uplatňování daně podle § 6, je oprávněna podat
   přihlášku k registraci kdykoliv.

   (8)  Osoba  povinná  k  dani  v jiném členském státě, která nemá sídlo,
   místo  podnikání  ani  provozovnu  v  tuzemsku,  nebo  zahraniční osoba
   povinná   k   dani,  která  nemá  provozovnu  v  tuzemsku,  s  výjimkou
   provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění
   osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které budou uskutečňovat
   v  tuzemsku  plnění  s  nárokem  na  odpočet daně, jsou oprávněny podat
   přihlášku  k  registraci  nejpozději  ke dni prvního uskutečnění tohoto
   plnění.

   (9)  Osoba  povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 19,
   je  povinna  podat  přihlášku  k  registraci do 15 dnů ode dne zahájení
   ekonomické činnosti.

   (10)  Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou
   v  tuzemsku,  která  uskutečňuje  pouze  plnění  osvobozená od daně bez
   nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako
   plátce  a není oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud tato osoba
   začne  uskutečňovat  zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s
   nárokem  na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci podle
   odstavce  1,  pokud  její  celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6
   odst.  1.  Jestliže  se  osoba povinná k dani rozhodne uplatňovat daň u
   nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56, může podat
   přihlášku k registraci kdykoliv.

   (11)  Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 20,
   je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se
   stane plátcem.

   (12)  Ministerstvo  financí  a  správce  daně mohou zpřístupnit údaje z
   registru  plátců  daně;  těmito  údaji jsou daňové identifikační číslo,
   obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu
   a příjmení nebo názvu a sídlo nebo místo podnikání plátce daně.

   § 95a

   Skupinová registrace

   (1)  V  přihlášce  k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou
   členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku
   k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce
   daně místně příslušného podle § 93a.

   (2)  Skupina  se  stává  plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního
   roku,  pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31.
   října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu
   běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého
   kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci.

   (3)  Plátce  se  při  splnění  podmínek stanovených v § 5a stává členem
   skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá
   s  jeho  souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do
   31.  října  běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31.
   říjnu  běžného  kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny
   od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti.

   (4)  Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v §
   5a  stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po
   měsíci,  ve  kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení
   osoby do skupiny.

   (5)  Člen  skupiny  se  stává  plátcem následujícím dnem po dni zrušení
   registrace  skupiny  nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství
   ve skupině.

   (6)  Osoba,  na  kterou  při  přeměně  člena skupiny, který při přeměně
   zaniká,  přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny
   od  prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku
   zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani.

   (7)  Osoba,  na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně
   zanikají,  přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od
   prvního  dne  následujícího  po  dni  zániku členů skupin, pokud není v
   okamžiku  jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k
   registraci  je  povinna  podat  do  15  dnů  ode  dne zápisu přeměny do
   obchodního rejstříku.

   (8)  Osoba,  na  kterou  při  přeměně  člena skupiny, který při přeměně
   zaniká,  přechází  nebo  je  převáděno jeho jmění a která je v okamžiku
   zániku  člena  skupiny  osobou  povinnou  k  dani,  se stává plátcem od
   prvního  dne  následujícího  po  dni  zániku člena skupiny. Přihlášku k
   registraci  je  povinna  podat  do  15  dnů  ode  dne zápisu přeměny do
   obchodního rejstříku.

   (9)  V  případě  přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny
   podle  odstavce  4  je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně
   podle  §  74  odst.  1  a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém
   přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.

   § 96

   Osoby identifikované k dani

   (1)  Právnická  osoba  nepovinná  k dani, která pořizuje zboží z jiného
   členského  státu v tuzemsku a celková hodnota pořízeného zboží bez daně
   v  běžném  kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč, se stává osobou
   identifikovanou  k dani dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Do
   celkové   hodnoty  pořízeného  zboží  se  nezapočítává  hodnota  nového
   dopravního  prostředku  a  hodnota  zboží, které je předmětem spotřební
   daně.

   (2)  Právnická  osoba  nepovinná  k  dani,  která v tuzemsku pořizuje z
   jiného  členského  státu  nový dopravní prostředek nebo zboží, které je
   předmětem  spotřební  daně, se stává osobou identifikovanou k dani dnem
   prvního dodání tohoto zboží.

   (3) Právnická osoba nepovinná k dani, která v tuzemsku pořizuje zboží z
   jiného  členského  státu,  která  podá  přihlášku  k registraci, i když
   hodnota  pořízeného  zboží  nepřekročí částku uvedenou v odstavci 1, se
   stává  osobou  identifikovanou  k  dani  k  datu  účinnosti  registrace
   uvedenému na rozhodnutí o registraci.

   § 97

   Registrace osoby identifikované k dani

   (1) Osoba identifikovaná k dani je povinna předložit místně příslušnému
   správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení částky
   326  000  Kč.  Pořizuje-li  z  jiného  členského  státu  nový  dopravní
   prostředek  a  zboží  podléhající  spotřební dani, je povinna předložit
   přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží.

   (2)  Právnická  osoba  nepovinná  k dani, která pořizuje zboží od osoby
   registrované  k  dani  v  jiném  členském státě, je oprávněna předložit
   místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci kdykoliv.

   § 98

   Náhrada   za   neuplatnění   daně  při  nesplnění  zákonné  registrační
   povinnosti

   (1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95
   odst.  1  nebo  podle § 95 odst. 2 písm. a), je povinna uhradit správci
   daně  částku ve výši 10 % z celkového souhrnu úplat, které jí náleží za
   zdanitelná  plnění  jako  náhradu  za daň ze zdanitelných plnění, která
   uskutečnila  bez  daně,  a  z  hodnoty  zboží,  které pořídila z jiného
   členského státu neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data,
   kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala
   plátcem  na  základě  rozhodnutí správce daně. Náhradu však nelze takto
   stanovit  z  úplat  za  plnění  uskutečněná v kalendářních měsících, za
   které  by  nebylo  možné  stanovit  daňovou povinnost z důvodu uplynutí
   lhůty pro vyměření.

   (2)  Rozhodnutí  o  uložení  náhrady  musí být odůvodněno a včas podané
   odvolání  má  odkladné  účinky.  Platba  uvedené  částky se považuje za
   příjem daně podle tohoto zákona.

   § 99

   Zdaňovací období

   (1)  Zdaňovacím  obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za
   předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč.

   (2)  Pokud  obrat  plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000
   000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

   (3)  Plátce,  jehož  zdaňovacím  obdobím je podle odstavce 1 kalendářní
   čtvrtletí  a  jehož obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl částky
   alespoň  2  000  000  Kč,  je  oprávněn  si  zvolit za zdaňovací období
   kalendářní  měsíc,  pokud  tuto změnu oznámí správci daně nejpozději do
   31. ledna příslušného roku.

   (4)  Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na
   základě smlouvy o sdružení^10) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze
   součtu  obratu  dosaženého  všemi  účastníky  v rámci sdružení a obratu
   plátce dosaženého mimo sdružení.

   (5)  Při  přeměně  společnosti  fúzí  se  zdaňovací období zúčastněných
   společností   nebo  družstev  stanoví  ze  součtu  obratů  zúčastněných
   společností  nebo  družstev.  Při  přeměně  společnosti  nebo  družstva
   rozdělením   se   zdaňovací   období   nově   založených  nástupnických
   společností  nebo  družstev,  popřípadě  nástupnických společností nebo
   družstev  při  rozdělení  sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé
   nástupnické  společnosti  obrat  zanikající společnosti nebo družstva v
   poměru,  v  jakém  na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti
   nebo  družstva.  Při  převodu  jmění  na společníka se zdaňovací období
   stanoví  z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu
   společníka.

   (6)  Pokud  není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se
   zdaňovací  období  podle  odstavce  1  nebo 2 z předpokládaného ročního
   obratu v běžném roce.

   (7)  Prvním  zdaňovacím  obdobím  plátce  je  kalendářní čtvrtletí nebo
   kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem.

   (8)  Změnu  zdaňovacího  období  podle  odstavce  3  ze čtvrtletního na
   měsíční  anebo  z  měsíčního  na čtvrtletní je možné provést od počátku
   kalendářního  roku,  pokud  ji  plátce  do  31.  ledna toho roku oznámí
   správci  daně.  Nedojde-li ke změně zdaňovacího období podle odstavce 1
   nebo  2,  a  to dosažením nebo překročením obratu ve výši 10 000 000 Kč
   nebo  nedosažením  obratu  ve  výši  2  000  000  Kč  za  předcházející
   kalendářní  rok, zdaňovací období plátce se v následujícím roce nemění,
   dokud plátce neoznámí změnu podle odstavce 3.

   (9)  Zdaňovacím  obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní
   čtvrtletí.

   (10)  Zdaňovacím  obdobím  plátce,  který  nemá v tuzemsku sídlo, místo
   podnikání ani provozovnu, je kalendářní čtvrtletí.

   (11)  Při  rozhodnutí o úpadku končí probíhající zdaňovací období dnem,
   který  předchází  dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Následující
   zdaňovací  období  plátce  začíná  dnem  nabytí  účinnosti rozhodnutí o
   úpadku  a  končí  posledním  dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo
   účinnosti  rozhodnutí  o  úpadku.  Pro  období  po dni nabytí účinnosti
   rozhodnutí   o   úpadku,  ve  kterém  probíhá  insolvenční  řízení,  je
   zdaňovacím   obdobím  plátce  kalendářní  měsíc.  Dojde-li  k  ukončení
   insolvenčního řízení, končí zdaňovací období dnem, kdy došlo k ukončení
   insolvenčního  řízení,  a  následující  zdaňovací  období  začíná  dnem
   následujícím  po  dni, ve kterém došlo k ukončení insolvenčního řízení.
   Po   ukončení  insolvenčního  řízení  je  do  konce  kalendářního  roku
   zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc a pro následující kalendářní
   rok se určí zdaňovací období podle odstavců 1 až 3.

   (12) Zdaňovacím obdobím skupiny je kalendářní měsíc.

   § 100

   Evidence pro daňové účely

   (1)  Plátce  je  povinen  vést  v evidenci pro účely daně veškeré údaje
   vztahující  se  k  jeho  daňové  povinnosti, zejména údaje potřebné pro
   správné  stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v
   takovém  členění,  aby  sestavil daňové přiznání, a jestliže uskutečnil
   dodání  zboží  do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby
   sestavil souhrnné hlášení.

   (2)  Plátce  je  povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která
   jsou  osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce, který nemá
   povinnost vést účetnictví nebo účetnictví nevede dobrovolně, je povinen
   vést evidenci obchodního majetku.

   (3)  Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení^10)
   nebo  jiné  obdobné  smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně
   podle  odstavců  1  a  2  za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně.
   Evidenci  vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny
   povinnosti  a  uplatňuje  práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní
   jednotlivé účastníky.

   (4)  Plátce,  který  pořizuje  zboží  z jiného členského státu, a osoba
   identifikovaná  k  dani jsou povinni vést evidenci o hodnotě pořízeného
   zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států.

   (5)  Člen skupiny je povinen vést evidenci plnění, která uskutečnil pro
   ostatní členy skupiny.

   § 101

   Daňové přiznání a splatnost daně

   (1)  Plátce  je  povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat
   daňové  přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i
   v  případě,  že  mu  nevznikla  daňová povinnost, pokud zákon nestanoví
   jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání,  s  výjimkou  daně  vyměřované  v souvislosti s dovozem zboží
   podle  §  20^66a),  u  kterého  je  splatnost  daně  stanovena  celními
   předpisy.

   (2)  Lhůta  pro  podání  daňového  přiznání za zdaňovací období končící
   dnem,  který  předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30
   dnů  od  skončení  zdaňovacího  období.  Za  zdaňovací  období  v  době
   probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího
   dnem,  kdy  došlo  k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání
   daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období.

   (3)  Plátce,  který  jako  osoba  oprávněná  podle  zvláštního právního
   předpisu  pokračuje  po zemřelém plátci v živnosti, je povinen podat za
   zemřelého   daňové  přiznání  ke  dni  úmrtí  do  25  dnů  po  skončení
   zdaňovacího  období,  ve  kterém  došlo  k  úmrtí  plátce. Při ukončení
   dědického  řízení,  kdy  je  majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná
   podle  zvláštního  právního  předpisu,  která  pokračovala  po zemřelém
   plátci  v  živnosti,  povinna  podat  poslední  daňové  přiznání ke dni
   ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě
   pro podání daňového přiznání.

   (4)  Zanikne-li  společnost  nebo  družstvo  zrušením bez likvidace, je
   daňové  přiznání  za část zdaňovacího období ke dni předcházejícímu dni
   zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že
   je podává za zaniklého plátce.

   (5)  Plátce,  který jako určený účastník sdružení^10) vede evidenci pro
   daňové  účely za sdružení podle § 100 odst. 3, je povinen uvést ve svém
   daňovém  přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti
   a  zdanitelná  plnění  a  daňovou povinnost z činnosti celého sdružení.
   Ostatní  účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná
   plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti.

   (6)  Osoba  identifikovaná  k  dani  je  povinna  do 25 dnů po skončení
   zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost, podat daňové
   přiznání.  Daňová  povinnost  je  splatná  ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání.

   (7)   Plátce,   který  nemá  v  tuzemsku  sídlo,  místo  podnikání  ani
   provozovnu,  je  povinen  do  25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve
   kterém  mu  vznikla  daňová  povinnost  nebo  povinnost  přiznat plnění
   osvobozené  od  daně  s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání.
   Vlastní  daňová  povinnost  je  splatná  ve  lhůtě  pro podání daňového
   přiznání.

   (8)  Osoba,  která  není  plátcem,  které  vznikla  povinnost přiznat a
   zaplatit  daň  podle  §  108  odst. 1 písm. k), je povinna podat daňové
   přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vystavila
   doklad,  na kterém uvedla daň. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro
   podání daňového přiznání.

   § 102

   Souhrnné hlášení

   (1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil

   a)  dodání  zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v
   jiném členském státě,

   b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,

   c)  dodání  zboží  kupujícímu  při  zjednodušeném postupu v třístranném
   obchodu  podle § 17, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu,
   nebo

   d)  poskytnutí  služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9
   odst.  1,  s  výjimkou  služeb  osvobozených  od daně, pokud je povinen
   přiznat a zaplatit daň příjemce služby.

   (2)  Souhrnné hlášení se podává formou datové zprávy, která je opatřena
   uznávaným    elektronickým    podpisem,    nebo   která   je   odeslána
   prostřednictvím  datové  schránky, vždy ve formátu, struktuře a s údaji
   stanovenými   správcem  daně.  Údaje  o  hodnotě  dodaného  zboží  nebo
   poskytnuté službě se uvádějí v české měně.

   (3)  Souhrnné  hlášení za sdružení^10) podává určený účastník sdružení,
   který podává daňové přiznání za sdružení.

   (4)  Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů
   po skončení kalendářního měsíce.

   (5)  Pokud  plátce  uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d),
   podává  souhrnné  hlášení  současně  s  daňovým  přiznáním ve lhůtě pro
   podání daňového přiznání.

   (6)  Pokud  plátce  podle  odstavce  5 podává souhrnné hlášení za každé
   kalendářní  čtvrtletí  a  v  průběhu  kalendářního  čtvrtletí uskuteční
   plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto
   kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci,
   ve  kterém  došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c),
   povinnost  podat  souhrnné  hlášení  za  každý  kalendářní měsíc tohoto
   kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce,
   ve  kterém  došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).
   Tento  plátce  dále  podává  souhrnné hlášení podle odstavce 4, a to za
   každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil
   plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

   (7) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné
   údaje,  je  povinen  do  15  dnů  od data zjištění chybných údajů podat
   následné  souhrnné  hlášení  formou  datové  zprávy,  která je opatřena
   uznávaným    elektronickým    podpisem,    nebo   která   je   odeslána
   prostřednictvím  datové  schránky, vždy ve formátu, struktuře a s údaji
   stanovenými správcem daně.

   (8)  Správce  daně  údaje  v  souhrnném  hlášení, popřípadě v následném
   souhrnném  hlášení  posoudí,  případně  prověří a využije při stanovení
   daňové  povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce
   daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

   § 103

   zrušen

   § 104

   Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období

   (1)  Pokud  plátce  uvedl  skutečnosti  rozhodné  pro  stanovení daňové
   povinnosti  v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého
   příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost,
   správce  daně  daň  za  zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna,
   dodatečně nevyměří.

   (2)  Pokud  plátce  uvedl  skutečnosti  rozhodné  pro  stanovení daňové
   povinnosti  v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého
   příslušely,  a  snížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost,
   správce  daně  daň  za  zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna,
   dodatečně   nevyměří,   ale   uplatní  úrok  z  prodlení  podle  zákona
   upravujícího  správu  daní^68) z částky daně uvedené v daňovém přiznání
   za  nesprávné  zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu.
   Úrok  z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního
   výměru.

   (3)  Postup  podle  odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který
   byl  povinen  krátit  odpočet  daně  podle  §  72 odst. 4 ve zdaňovacím
   období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti
   příslušely,  uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti
   v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do
   kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce.

   (4) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 a 2 obdobně.

   § 105

   Vracení nadměrného odpočtu

   (1)  Vznikne-li  v  důsledku  vyměření  nadměrného  odpočtu  vratitelný
   přeplatek^69),  vrátí  se  plátci  bez  žádosti  do  30 dnů od vyměření
   nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný
   přeplatek  změnou  daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a
   postupuje se podle zvláštního právního předpisu^69).

   (2)  Přeplatek  skupiny  vzniklý  v  důsledku vyměření nebo dodatečného
   vyměření  se  stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny
   nemá   daňový  nedoplatek.  Přeplatek  skupiny  se  použije  na  úhradu
   případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny.

   (3)  Pokud  vznikne  v  důsledku  neoprávněného  uplatnění odpočtu daně
   daňový   nedoplatek,  podléhá  tento  úroku  z  prodlení  podle  zákona
   upravujícího  správu  daní^68)  od počátku běhu lhůty podle odstavce 1.
   Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

   (4)  Za  den  vzniku  vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a
   vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč.

   § 106

   Zrušení registrace

   (1)  O  zrušení  registrace  může  plátce, s výjimkou plátce podle § 94
   odst.  14,  požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti
   registrace  uvedeného  na  rozhodnutí  o  registraci,  pokud jeho obrat
   nepřesáhl   za   nejbližších   předcházejících   12  po  sobě  jdoucích
   kalendářních  měsíců  částku 1 000 000 Kč a pokud celková hodnota zboží
   pořízeného  z  jiného členského státu nepřekročila v běžném kalendářním
   roce  částku  326  000  Kč  a tato hodnota nebyla překročena ani v roce
   minulém, pokud tento zákon nestanoví jinak.

   (2)  Plátci  podnikající  na  základě  smlouvy o sdružení^10) nebo jiné
   obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při
   vystoupení  nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci
   1,  nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání
   majetku.  Při  rozpuštění  sdružení  mohou  požádat  všichni  účastníci
   sdružení  o  zrušení  registrace  po  vypořádání  majetku  ve sdružení.
   Obratem  účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho
   obratu  za  plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení
   připadajícího  na  něho  ze  sdružení.  Podíl  obratu  připadajícího na
   účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem.

   (3)  Plátce  podle  §  94  odst.  3,  4 a 5 však může požádat o zrušení
   registrace  nejdříve  po  uplynutí  tří  měsíců  ode  dne,  kdy se stal
   plátcem,  pokud  jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po
   sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč.

   (4)  Pokud  plátce  žádá  o zrušení registrace, je povinen prokázat, že
   existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1.

   (5)  Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho
   právní  nástupce  povinen  postupovat  podle  § 74 odst. 6. To neplatí,
   pokud  osoba  oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po
   zemřelém  plátci  v  živnosti  a  současně  je  plátcem  nebo  předloží
   přihlášku  k  registraci  plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni
   vydání  majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v
   živnosti  po  zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po
   zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle
   §  74  odst.  6. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek
   vydán  dědici,  který  pokračuje  v živnosti a současně je plátcem nebo
   předloží  přihlášku  k  registraci  plátce  do  15  dnů  ode dne vydání
   majetku.  Obdobně  se  postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal
   podle zvláštního právního předpisu^66).

   (6)  Zrušení  společnosti  nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za
   zrušení  s  povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 6,
   pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně
   se  postupuje  i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí
   podnikatelskou  činnost  tím  způsobem,  že  celý svůj obchodní majetek
   vloží  do  právnické  osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a
   jejíž  je  jediným  zakladatelem,  nebo v případě, kdy dojde ke zrušení
   registrace  právnické  osoby,  která je plátcem a byla založená jedinou
   fyzickou  osobou  a  v  činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato
   fyzická  osoba  jako  podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně,
   sloučení,  splynutí  nebo  rozdělení státního podniku nebo osoby, která
   nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci.

   (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud

   a)  plátce  neuskutečnil  bez  oznámení  důvodu  správci  daně  po dobu
   dvanácti po sobě následujících měsíců plnění,

   b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, nebo

   c) plátce přestane být osobou povinnou k dani.

   (8)  Odvolání  proti  rozhodnutí  podle odstavce 7 má odkladný účinek a
   účinnost  zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí
   o zrušení registrace.

   (9)  Správce  daně  je  oprávněn zrušit registraci plátce, který nemá v
   tuzemsku sídlo ani místo podnikání, pokud tento plátce v předcházejícím
   kalendářním  roce neuskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění nebo plnění
   osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

   § 106a

   Zrušení a změna skupinové registrace

   (1)  Správce  daně  zruší  registraci  skupiny  k  31. prosinci běžného
   kalendářního  roku,  pokud  skupina  podá  žádost  o zrušení registrace
   nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina
   podá  po  31.  říjnu  běžného  kalendářního  roku,  zruší  správce daně
   registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

   (2) Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného
   kalendářního  roku,  pokud  skupina  podá  žádost o vystoupení člena ze
   skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost
   skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně
   členství  osoby  ve  skupině  k 31. prosinci následujícího kalendářního
   roku.

   (3)  Dnem  účinnosti  rozhodnutí  o  úpadku  člena  skupiny zaniká jeho
   členství ve skupině.

   (4)  Žádost  o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny
   podle  §  95a  odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí jednoho
   roku od data, kdy se stal členem skupiny.

   (5)  Pokud  skupina  nesplňuje  podmínky  stanovené  v § 5a, je povinna
   oznámit  tuto  skutečnost  správci  daně  do  15  dnů ode dne, kdy tato
   skutečnost  nastala.  Správce  daně  zruší  registraci  skupiny  k  31.
   prosinci  běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že nesplňuje
   podmínky  stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního
   roku.  Pokud  tuto  skutečnost  skupina  oznámí  po  31.  říjnu běžného
   kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci
   následujícího kalendářního roku.

   (6)  Pokud  člen  skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v §
   5a,  je  skupina povinna oznámit tuto skutečnost do 15 dnů ode dne, kdy
   tato skutečnost nastala. Správce daně zruší členství osoby ve skupině k
   31.  prosinci  běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že člen
   skupiny  nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a nejpozději do
   31.  října  běžného  kalendářního  roku.  Pokud tuto skutečnost skupina
   oznámí  po  31.  říjnu  běžného  kalendářního  roku, zruší správce daně
   členství  osoby  ve  skupině  k 31. prosinci následujícího kalendářního
   roku.

   (7)  Správce  daně je oprávněn zrušit registraci skupiny k 31. prosinci
   kalendářního  roku,  pokud  skupina neplní své povinnosti vyplývající z
   tohoto zákona.

   (8)  Správce  daně  zruší  registraci plátce ke dni předcházejícímu dni
   vzniku jeho členství ve skupině.

   (9) Zrušení registrace podle tohoto ustanovení a zrušení členství osoby
   ve  skupině  se  nepovažují  za  zrušení registrace s povinností snížit
   nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 6.

   § 107

   Zrušení registrace osoby identifikované k dani

   (1) Osoba identifikovaná k dani může po uplynutí 2 kalendářních roků od
   data   účinnosti   registrace   uvedeného  na  účinnosti  rozhodnutí  o
   registraci  počítaných  od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o
   registraci  nabylo  účinnosti,  požádat  o  zrušení  registrace,  pokud
   hodnota  pořízeného  zboží v běžném roce nepřekročila částku 326 000 Kč
   bez daně a pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím.

   (2)  Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani nejdříve
   po  uplynutí 2 kalendářních roků od data účinnosti registrace uvedeného
   na  rozhodnutí  o  registraci  počítaných od konce kalendářního roku, v
   němž  rozhodnutí  o registraci nabylo účinnosti, pokud jí za poslední 2
   kalendářní roky nevznikla povinnost přiznat a zaplatit daň.

   (3)  Pokud  osoba  registrovaná jako osoba identifikovaná k dani zahájí
   ekonomickou  činnost,  správce  daně  zruší  její registraci jako osoby
   identifikované  k dani k datu předcházejícímu datu účinnosti registrace
   uvedenému na rozhodnutí o registraci plátce.

   (4)  Správce  daně  zruší registraci osoby identifikované k dani ke dni
   vzniku jejího členství ve skupině.

   § 108

   Osoby povinné přiznat a zaplatit daň

   (1) Přiznat a zaplatit daň správci daně jsou povinni

   a)  plátce,  který  uskutečňuje  zdanitelné  plnění  dodání  zboží nebo
   poskytnutí služby, popř. převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku,
   s  výjimkou  dodání zlata podle § 92a a s výjimkou plnění, u kterých je
   povinna   přiznat   a  zaplatit  daň  osoba,  které  jsou  tato  plnění
   poskytována,

   b)  plátce  nebo  osoba  identifikovaná  k  dani, kterým je poskytována
   služba  s  místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 osobou povinnou k
   dani neusazenou v tuzemsku,

   c)  plátce  nebo  osoba  identifikovaná  k  dani, kterým je poskytována
   služba  s  místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j, dodáváno
   zboží  s  montáží  nebo  instalací s místem plnění v tuzemsku podle § 7
   odst.  3  nebo  dodáván  plyn nebo elektřina s místem plnění v tuzemsku
   podle  §  7a  odst.  1  nebo  3,  osobou  povinnou  k dani neusazenou v
   tuzemsku,

   d)  plátce  nebo osoba identifikovaná k dani, kteří pořizují v tuzemsku
   zboží z jiného členského státu,

   e)  kupující,  který  je  plátcem  nebo  osobou identifikovanou k dani,
   kterému je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17,

   f)  osoba,  v  jejíž prospěch je zboží při dovozu propuštěno do celního
   režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23,

   g)  osoba,  v  jejíž prospěch je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo
   svobodného skladu zpět do tuzemska,

   h) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby
   podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace,

   i) plátce, kterému je dodáno zlato podle § 92a,

   j)  osoba,  která není plátcem, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní
   prostředek z jiného členského státu,

   k) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň.

   (2)  Osobou  povinnou  k dani neusazenou v tuzemsku se pro účely tohoto
   ustanovení   rozumí   zahraniční  osoba  povinná  k  dani,  která  nemá
   provozovnu  v tuzemsku, nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském
   státě,  která  nemá  sídlo,  místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku.
   Pokud  zahraniční osoba nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském
   státě,  která  nemá  v  tuzemsku  sídlo  nebo  místo  podnikání, mají v
   tuzemsku  provozovnu, považují se za osobu povinnou k dani neusazenou v
   tuzemsku   za   podmínky,   že  tato  provozovna  se  neúčastní  daného
   zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby.

   (3)  Osoby  povinné  přiznat  a  zaplatit  daň  mají procesní postavení
   daňového subjektu.

   (4)  Osoba  určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která
   přijala  úplatu  za  uskutečněný  prodej obchodního majetku, je povinna
   zajistit  daň  a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně
   příslušného  správce  daně.  Tato osoba je povinna oznámit správci daně
   uskutečnění  a  výši  zdanitelného  plnění ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního
   majetku plátce.

   § 109

   zrušen

   § 110

   Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu

   Je-li  vyhlášen  nouzový  stav,  stav ohrožení státu nebo válečný stav,
   může   vláda   nařízením  na  časově  omezenou  nezbytně  nutnou  dobu,
   odpovídající   charakteru   a   intenzitě  ohrožení  bezpečnosti  České
   republiky,

   a)  provést  úpravu  sazeb  daně,  nejvýše  však  o 5 procentních bodů,
   případně přeřadit zboží nebo služby ze základní do snížené sazby daně a
   naopak,

   b)  umožnit  plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené
   síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní
   služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží
   a  poskytovat  stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování
   nároku na odpočet daně v plné výši.

   ČÁST DRUHÁ

   PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

   § 111

   Přechodná ustanovení

   1.  Pro  uplatnění  daně  z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí
   účinnosti   tohoto   zákona,   jakož   i   pro  uplatnění  práv  s  tím
   souvisejících, platí dosavadní právní předpisy.

   2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti
   tohoto  zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty,
   které  začaly  běžet  před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění
   práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy.

   3.  Plátce  registrovaný  podle  dosavadních  předpisů je plátcem podle
   tohoto zákona.

   4.  Plátce,  který  podává  daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je
   povinen  do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004
   podle dosavadních právních předpisů.

   5.  Zdaňovacím  obdobím  pro  plátce,  který  podává daňové přiznání za
   kalendářní  čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období
   od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává
   daňové přiznání podle § 99.

   6.  Osvědčení  o  registraci,  která  byla  vydána  přede  dnem  nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  zůstávají v platnosti. Daňová identifikační
   čísla   přidělená   přede   dnem   nabytí   účinnosti   tohoto   zákona
   zaregistrovaným  daňovým  subjektům se mění tak, že první tři číslice a
   pomlčka se nahrazují kódem „CZ“. Daňový subjekt je povinen uvádět takto
   změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce
   daně  vyznačí  změnu  daňového  identifikačního  čísla  v  osvědčení  o
   registraci.

   7.  Pro  stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely
   registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona.

   8.  Ve  zdaňovacích  obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona  se  použije  jako  zálohový koeficient pro zkracování nároku na
   odpočet  daně  podle  §  76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání
   odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003.

   9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce,
   který  při  uplatnění  nároku na odpočet daně u majetku v období do 31.
   prosince  2000  použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví
   částku  snížení  nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem
   stanoveným podle § 76 tohoto zákona.

   10.  Při  vypořádání  nároku  na  odpočet  daně od 1. ledna 2004 do 31.
   prosince  2004  postupuje  plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do
   data  účinnosti  tohoto  zákona  provede  vypořádání  podle  znění § 20
   dosavadního  zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31.
   prosince  2004  podle  §  76  tohoto zákona. Vypořádání za období od 1.
   ledna  2004  do  data  účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového
   přiznání  za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných
   zdanitelných  plnění  za  již  vypořádané  období  podle předchozí věty
   plátce  postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za
   období  od  data  účinnosti  tohoto  zákona do 31. prosince 2004 plátce
   uvede  do  daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve
   zdaňovacích  obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro
   zkracování  nároku  na  odpočet  daně  podle  §  76  odst. 6 koeficient
   vypočtený  při  vypořádání  odpočtu  daně  za  zdaňovací období od data
   účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004.

   11.  U  smluv  uzavřených  do  dne předcházejícího dni nabytí účinnosti
   tohoto  zákona,  u  nichž  byly  do  tohoto  dne  poskytnuty  zálohy na
   zdanitelná  plnění,  která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto
   zákona,   je  plátce  daně  povinen  přiznat  daň  ke  dni  uskutečnění
   zdanitelného  plnění.  Záloha  zaplacená  před  datem  účinnosti tohoto
   zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do
   dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která
   budou   uskutečněna   po   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  a  budou
   zdanitelnými  plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen
   přiznat  a  zaplatit  daň,  povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění
   zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata
   po   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona.  Částka  zaplacená  před  datem
   účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona.

   12.  Pro  smlouvy  o  finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět
   smlouvy  byl  předán  do  užívání  do  dne  předcházejícího  dni nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí  příslušná ustanovení zákona č.
   588/1992  Sb.,  o  dani  z  přidané  hodnoty,  ve  znění platném do dne
   předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona.

   13.   Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném  členském  státě  se  může
   zaregistrovat  ke  dni  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  pokud  bude
   uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku.

   14.  U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím
   členském  státě  propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30.
   dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska,
   se postupuje jako při dovozu zboží.

   15.  U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz,
   tranzit  nebo  pasivní  zušlechťovací  styk  do 30. dubna 2004 a po dni
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona vstoupí do jiného členského státu, se
   postupuje jako při vývozu zboží.

   16.  Ustanovení  §  36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované
   obaly vykoupené po 30. dubnu 2004.

   17. zrušen zákonem č. 377/2005 Sb.

   18.  Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti
   tohoto  zákona  do  31.  prosince  2004  neplatí  podmínka,  že hodnota
   dodaného   zboží   do   jiného  členského  státu  nebyla  překročena  v
   předcházejícím kalendářním roce.

   19.  Rozhodnutí  o  záznamní  povinnosti vydané správci daně podle § 18
   zákona  č.  588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
   předpisů,  a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti
   i po dni účinnosti tohoto zákona.

   20.  U převodu nemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do
   30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy.

   21.  U  zboží,  které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy
   před  účinností  tohoto  zákona,  a  propuštěno  do příslušných celních
   režimů,  se  postupuje  při  uplatnění  daně po účinnosti tohoto zákona
   podle celních předpisů.

   22.  U  programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací
   daň podle § 81 až do ukončení těchto programů.

   23.  Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu
   vývozu  a  jeho  výstup  do  jiného členského státu po účinnosti tohoto
   zákona   nebude  potvrzen  celním  orgánem,  prokazuje  plátce  splnění
   podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky.

   § 112

   Zrušovací ustanovení

   Zrušuje se:

   1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

   2.  Zákon  č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.

   3.  Zákon  č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   4.  Zákon  č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   5.  Zákon  č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   § 113

   Účinnost

   Tento  zákon  nabývá  účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České
   republiky  k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst.
   3,  §  73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají
   účinnosti dnem 1. ledna 2005.

   Příloha 1

   Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
Číselný kód              Název zboží
Harmonizovaného
systému popisu
číselného
označování zboží
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
01-05, 07-23,25       - Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním
                        předpisem^70)) a krmiva pro zvířata; živá
                        zvířata, semena, rostliny a přísady, obvykle určené k přípravě
                        potravin; výrobky obvykle používané jako doplněk nebo náhražka
                        potravin; voda.

                        Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203 - 2208.

06                      Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné;řezané květiny
                        a dekorativní listoví.

07-12                   Rostliny a semena.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
28-30, 40, 48,        - Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli,
56, 61 62               antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní péči,
                        prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
4818, 6111, 6209      - Dětské pleny
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
49                    - Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, kde reklama
                        nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy
                        ke kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné čirukopisné,
                        kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map,
                        topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně
                        určených k reklamě.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
01- 96                - Zdravotnické  prostředky  podle zvláštních právních  předpisů,^71)
                        včetně  náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo,
                        že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování
                        nemocných, vyjma zboží kapitoly 24.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
48, 64, 66, 84,       - Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků  nemocí, jež
85, 87, 90, 91          není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to:

                      - Braille papír

                      - Bílé  hole pro nevidomé a částečně vidící osoby

                      - Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně
                        vidící osoby

                      - Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených
                        osob upoutaných na vozíku

                      - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené
                        k používání nevidomými a částečně vidícími osobami neboosobami
                        s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou

                      - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé
                        a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo
                        hmatovým výstupem pro nevidomé  a částečně vidící osoby

                      - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby
                        s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým  adaptérem pro
                        zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavnázařízení
                        s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro
                        zvětšování písma a obrazu

                      - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby,
                        klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní
                        a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma

                      - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich
                        ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými
                        končetinami

                      - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami

                      - Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby

                      - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé
                        a částečně vidící osoby

                      - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro
                        tělesně postižené osoby

                      - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovýmnebo hlasovým
                        výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibračnía  světelné
                        hodinky pro neslyšící osoby

                      - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíkys hlasovým
                        nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby

                      - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením
                        doloženo, že zboží náleží k určitému  výše uvedenému druhu zboží.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
94                    - Dětské sedačky do automobilů.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
4401                  - Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných
                        tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky,
                        též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobnýchtvarů,
                        určené jako palivo.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------

   Číselným  kódem  Harmonizovaného  systému  se rozumí číselný kód popisu
   vybraných  výrobků  uvedený  v  celním  sazebníku ve znění platném k 1.
   lednu 2007.

   Snížené  sazbě  daně  podléhá  zboží, které odpovídá současně číselnému
   kódu  Harmonizovaného  systému  a  výslovně uvedenému slovnímu popisu k
   tomuto kódu v textové části této přílohy.

   Novinami  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  deníky a zpravodajské
   periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem
   a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů.

   Příloha 2

   Seznam služeb podléhajících snížené sazbě

SKP            Popis služby
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
               Opravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
35.43.92       Opravy invalidních vozíků.
41             Shromažďování, úprava a rozvod vody.
55             Ubytovací služby.
60             Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel; doprava visutými lanovkami
               a lyžařskými vleky.
61             Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.
62             Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.
74.70.12       Služby mytí oken prováděné v domácnostech.
74.70.13       Služby tradičního čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech.
85.1           Zdravotní péče, pokud není osvobozena od daně podle § 58.
85.3           Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59.
85.3           Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany.
90.01          Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi.
90.02.1        Sběr, svoz a zpracování komunálního odpadu.
92             Vstupné na koncerty, filmová a divadelní představení, ohňostroje, výstavy, vyhlídkové věže,
               do zábavných parků, cirkusů, muzeí, zoologických a botanických zahrad, historických objektů
               a na podobné kulturní události; vstupné na sportovní události; použití sportovních
               zařízení krytých i nekrytých ke sportovním činnostem; použití rekreačních parků a pláží.
92.3           Činnosti samostatných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít.
93.03          Pohřebnictví a související služby, včetně dodání zboží přímo souvisejícího s poskytováním
               těchto služeb.
93.04          Služby posiloven a kondičního cvičení, provoz saun, tureckých a parních lázní.
95             Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany.

   Pro  uplatnění  snížené  sazby  daně  se používá Standardní klasifikace
   produkce platná k 1. lednu 2003.

   Snížené   sazbě   daně  podléhají  služby,  které  odpovídají  současně
   číselnému  kódu  Standardní  klasifikace  produkce a výslovně uvedenému
   slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.

   Pravidelnou  hromadnou  přepravou  osob  se  rozumí  přeprava  osob  po
   stanovených  trasách,  kdy  cestující  nastupují  a vystupují na předem
   určených  zastávkách  nebo  místech  podle  předem stanovených jízdních
   řádů,  schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve
   znění  pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákona  č.  49/1997 Sb., o civilním letectví a o
   změně  a  doplnění  zákona  č.  455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
   (živnostenský  zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995
   Sb.,  o  vnitrozemské  plavbě,  ve  znění pozdějších předpisů, vyhlášky
   Ministerstva dopravy a spojů č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné
   linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou.

   Za  úklidové  práce  v  domácnosti  se pro účely tohoto zákona považuje
   úklid  v  bytě  nebo  rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k
   bydlení.  Za  úklidové  práce  v  domácnosti  se  považuje  také  úklid
   společných prostor bytového domu.

   Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č.
   121/2000  Sb.,  o  právu  autorském,  o  právech souvisejících s právem
   autorským a o změně některých zákonů v platném znění.

   Příloha 3

   Seznam  plnění,  při  jejichž  provádění  se subjekty, které vykonávají
   veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani

   - Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.

   -  Dodání  nového  zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v
   nezměněném stavu.

   - Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64.

   - Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v
   kódu SKP 60.

   - Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61.

   -  Doprava  letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava
   uvedená v kódu SKP 62.

   - Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63.

   -  Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v
   kódu SKP 63.

   - Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74.

   - Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74.

   -  Služby  prodejen  pro  zaměstnance,  kantýn,  závodních  a podobných
   jídelen uvedené v kódu SKP 55

   -  Služby  provozovatelů  rozhlasového a televizního vysílání ze zákona
   jiné než osvobozené od daně podle § 53 zákona.

   -  Plnění  uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající
   se   dodání  zemědělských  a  potravinářských  výrobků  podle  předpisů
   platných pro činnost tohoto fondu.

   Příloha 4

   Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
Číselný kód                Název zboží
Harmonizovaného
systému popisu
číselného
označování zboží
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
A) Umělecká díla
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
5805                    - Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté
                          umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

6304                    - Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy
                          poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

9701                    - Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla,
                          zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů avýkresů
                          pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní,topografické
                          nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty,
                          divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí.

9702                    - Původní         rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem
                          bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů
                          v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně
                          nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem.

9703                    - Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly
                          zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud
                          výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právníhozástupce.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
B) Sběratelské předměty
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
9704                    - Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky frankované a
                          opatřené poštovním razítkem prvního dne emise známky,poštovní ceniny
                          a obdobné frankované či nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným
                          platidlem ani nejsou zamýšleny k použití jako zákonnéplatidlo.


9705                    - Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického,
                          mineralogického, anatomického historického, archeologického,
                          paleontologického, etnografického nebo numismatickéhozájmu.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
C) Starožitnosti
----------------------------------------------------------------- -----------------------------
9706                    - Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty,
                          pokud jsou starší 100 let.
----------------------------------------------------------------- -----------------------------

   * * *

   1. Zákon č. 635/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s
   přijetím  zákona o správních poplatcích, nabyl účinnosti třicátý den po
   jeho  vyhlášení (16. ledna 2005), s výjimkou části desáté, která nabyla
   účinnosti dnem 1. ledna 2005.

   2.  Zákon  č.  669/2004  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 586/1992 Sb., o
   daních  z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
   nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005.

   3.  Zákon  č.  124/2005  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 117/1995 Sb., o
   státní  sociální  podpoře,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.
   482/1991  Sb.,  o  sociální  potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů,
   zákon  č.  235/2004  Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
   předpisů,  a  zákon  č.  40/2004  Sb.,  o veřejných zakázkách, ve znění
   pozdějších  předpisů,  nabyl  účinnosti dnem jeho vyhlášení (30. března
   2005).

   4.  Zákon  č.  215/2005  Sb.,  o  registračních  pokladnách  a  o změně
   některých  zákonů  (zákon  o registračních pokladnách), nabyl účinnosti
   dnem  1. července 2005, s výjimkou části čtvrté, která nabyla účinnosti
   dnem jeho vyhlášení (3. června 2005).

   5.  Zákon  č.  217/2005  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 353/2003 Sb., o
   spotřebních  daních,  ve  znění  pozdějších předpisů, zákon č. 265/1991
   Sb.,  o  působnosti  orgánů  České  republiky  v  oblasti cen, ve znění
   pozdějších  předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho
   vyhlášení (3. června 2005).

   6. Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními
   a  úvěrními  družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a
   obchodníky  s  cennými  papíry  ve  finančních konglomerátech a o změně
   některých  dalších  zákonů  (zákon  o finančních konglomerátech), nabyl
   účinnosti  dnem  jeho  vyhlášení (29. září 2005), s výjimkou ustanovení
   části   třicáté  první,  které  nabylo  účinnosti  prvního  dne  měsíce
   následujícího po jeho vyhlášení (1. října 2005).

   7.  Zákon  č.  441/2005  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 252/1997 Sb., o
   zemědělství,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a některé další zákony,
   nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (10. listopadu 2005).

   8.  Zákon  č.  545/2005  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 586/1992 Sb., o
   daních  z  příjmů,  ve znění pozdějších předpisů, a některé související
   zákony,  nabyl  účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího
   po měsíci, v němž byl tento zákon vyhlášen (1. ledna 2006).

   9. Zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s
   přijetím zákona o sociálních službách, nabyl účinnosti dnem 1. července
   2006, s výjimkou ustanovení čl. XVII bodu 1, který nabyl účinnosti dnem
   1.  ledna  2007, s výjimkou čl. XVII bodu 2, který nabyl účinnosti dnem
   1. dubna 2006.

   10.  Zákon  č.  230/2006  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 89/1995 Sb., o
   státní  statistické  službě,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a další
   související  zákony,  nabyl  účinnosti  prvním dnem kalendářního měsíce
   následujícího po dni jeho vyhlášení (29. května 2006).

   11.  Zákon  č.  319/2006  Sb.,  o  některých opatřeních ke zprůhlednění
   finančních  vztahů  v  oblasti  veřejné  podpory,  a  o změně zákona č.
   235/2004  Sb.,  o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů,
   nabyl účinnosti dnem vyhlášení (30. června 2006).

   12. Zákon č. 172/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani
   z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním
   dnem  kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. srpna
   2007).

   13.  Zákon  č.  261/2007  Sb.,  o stabilizaci veřejných rozpočtů, nabyl
   účinnosti dnem 1. ledna 2008.

   14.  Zákon  č.  270/2007  Sb.,  kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o
   správě   daní  a  poplatků,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  další
   související  zákony,  nabyl  účinnosti  dnem  jeho vyhlášení (31. října
   2007).

   15.  Zákon  č.  296/2007  Sb.,  kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
   úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
   předpisů,  a  některé  zákony  v  souvislosti  s  jeho  přijetím, nabyl
   účinnosti dnem 1. ledna 2008.

   16.  Zákon  č.  124/2008  Sb.,  kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o
   Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
   nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

   17.  Zákon č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s  přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, nabyl
   účinnosti dnem 1. července 2008.

   18. Zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani
   z  přidané  hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem
   1. ledna 2009.

   19.  Zákon č. 87/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani
   z  přidané  hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem
   jeho  vyhlášení  (1. dubna 2009), s výjimkou části první bodu 10, který
   nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

   20.  Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s přijetím daňového řádu, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.

   21.  Zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s  návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, nabyl
   účinnosti dnem 1. ledna 2010.

   22. Zákon č. 489/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani
   z  přidané  hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem
   1. ledna 2010.

   Předseda vlády:

   Ing. Fischer, CSc., v. r.

   1)  Směrnice  Rady  2006/112/ES  ze  dne 28. listopadu 2006 o společném
   systému daně z přidané hodnoty.

   Směrnice  Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice
   Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.

   Směrnice  Rady  2008/9/ES  ze  dne  12.  února  2008, kterou se stanoví
   prováděcí  pravidla  pro  vrácení  daně  z  přidané  hodnoty  stanovené
   směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě
   vrácení daně, ale v jiném členském státě.

   Směrnice  Rady  2008/117/ES  ze  dne  16. prosince 2008, kterou se mění
   směrnice  2006/112/ES  o  společném  systému  daně z přidané hodnoty za
   účelem   boje   proti   daňovým   únikům   spojeným  s  plněním  uvnitř
   Společenství.

   Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice
   2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty.

   2)  §  25  zákona  č.  563/1991  Sb.,  o účetnictví, ve znění zákona č.
   353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.

   4)  Vyhláška  č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o
   technických  podmínkách  provozu  vozidel na pozemních komunikacích, ve
   znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.

   4a)  Zákon  č.  56/2001  Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
   komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
   za  škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících
   zákonů  (zákon  o  pojištění  odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
   zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   5) § 476 obchodního zákoníku.

   6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   7)  §  36  odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
   předpisů.

   7a)  Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších
   předpisů,  zákon  č.  248/2000  Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve
   znění pozdějších předpisů.

   7b)  Například  zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve
   znění pozdějších předpisů.

   7c)  §  26 až § 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
   pozdějších předpisů.

   7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

   7e)  Nařízení  Rady  (ES) č. 1777/2005 ze dne 17. října 2005, kterým se
   stanoví  prováděcí  opatření ke směrnici 77/388/EHS o společném systému
   daně z přidané hodnoty.

   8) § 61 a 233 obchodního zákoníku.

   9) § 61 a 259 obchodního zákoníku.

   10) § 829 a násl. občanského zákoníku.

   10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon
   o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

   11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
   zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  42/1992  Sb.,  o  úpravě  majetkových  vztahů  a  vypořádání
   majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

   16)  Zákon  č.  26/2000  Sb.,  o veřejných dražbách, ve znění zákona č.
   120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.

   19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   21)  Čl.  2  Doporučení  komise  1994/820/ES  ze  dne  19. října 1994 o
   právních aspektech elektronické výměny informací.

   23) § 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   24) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

   25)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých
   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

   26)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých
   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

   26a) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
   předpisů.

   26b)  §  33  a  násl.  zákona  č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění
   pozdějších předpisů.

   27)  Zákon  č.  72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
   vztahy  k  budovám  a  některé  vlastnické  vztahy  k bytům a nebytovým
   prostorům  a  doplňují  některé  zákony  (zákon o vlastnictví bytů), ve
   znění pozdějších předpisů.

   27a)  §  2  odst.  5  zákona  č.  183/2006  Sb.,  o územním plánování a
   stavebním řádu (stavební zákon).

   27b)  §  77  zákona  č.  361/2003  Sb.,  o služebním poměru příslušníků
   bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb.

   27c) § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
   výchovy   ve  školských  zařízeních  a  preventivně  výchovné  péči  ve
   školských  zařízeních  a  o  změně  dalších  zákonů, ve znění zákona č.
   383/2005 Sb.

   27d)  Vyhláška  č.  108/2005  Sb., o školských výchovných a ubytovacích
   zařízeních a školských účelových zařízeních.

   27e) § 38 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

   27f)  § 42 a 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí,
   ve znění pozdějších předpisů.

   27g)  §  22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve
   znění zákona č. 340/2006 Sb.

   27h)  §  4  zákona  č.  170/2002  Sb., o válečných veteránech, ve znění
   zákona č. 70/2007 Sb.

   28)  Zákon  č.  29/2000  Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č.
   517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb.

   29)  §  3  odst.  1  písm.  a)  zákona  č.  231/2001 Sb., o provozování
   rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

   30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.

   31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.

   32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.

   34) § 682 obchodního zákoníku.

   35) § 692 obchodního zákoníku.

   36)  Zákon  č.  591/1992  Sb.,  o cenných papírech, ve znění pozdějších
   předpisů.

   37)  Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních
   fondech, ve znění pozdějších předpisů.

   38)  Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve
   znění pozdějších předpisů.

   39)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a stavebním řádu
   (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.

   40)  §  118  a  119  zákona  č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
   pozdějších předpisů.

   42)  §  7  zákona  č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
   vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

   43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

   44)  Zákon  č.  109/2002  Sb.,  o  výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
   výchovy  ve  školských  zařízeních  a  o  preventivně  výchovné péči ve
   školských  zařízeních  a  o  změně  dalších zákonů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   44a)  Zákon  č.  111/1998  Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
   dalších   zákonů  (zákon  o  vysokých  školách),  ve  znění  pozdějších
   předpisů.

   44b)  Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o
   změně některých zákonů.

   44c)  Například  vyhláška  č.  524/2004  Sb.,  o  akreditaci zařízení k
   provádění  rekvalifikace  uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání,
   zákon  č.  312/2002  Sb.,  o  úřednících  územních  samospráv, ve znění
   pozdějších   předpisů,   zákon   č.   96/2004   Sb.,   o   nelékařských
   zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů.

   44g)  Například  vyhláška  č.  50/1978  Sb.,  o  odborné způsobilosti v
   elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.

   44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.

   44e)  Příloha  č.  1  vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další
   studium,  popřípadě  výuka  se  pro  účely  státní  sociální  podpory a
   důchodového  pojištění  považuje  za studium na středních nebo vysokých
   školách,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  popřípadě uvedenými v jiném
   seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

   44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se
   stanoví  Seznam  standardizovaných  jazykových  zkoušek,  či další jiný
   podobný seznam.

   45)  Zákon  č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966
   Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

   Zákon  č.  160/1992  Sb.,  o zdravotní péči v nestátních zdravotnických
   zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

   46)  Zákon  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a
   doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

   47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

   48)  Zákon  č.  202/1990  Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve
   znění pozdějších předpisů.

   48a)  §  4  zákona  č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve
   znění pozdějších předpisů.

   48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   49)  Nařízení  Rady  č.  918/83  (EHS) ze dne 28. března 1983 o systému
   Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů.

   49a) Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a
   zpětného  vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví
   a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   49b)  §  16  odst.  4  písm. f) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a
   poplatků.

   49c)  §  77  zákona  č.  49/1997  Sb.,  o civilním letectví a o změně a
   doplnění   zákona   č.   455/1991   Sb.,   o   živnostenském  podnikání
   (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   51) § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   63)  Zákon  č.  92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné
   osoby, ve znění pozdějších předpisů.

   64) § 69 a násl., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

   53)  §  25  odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č.
   492/2000 Sb.

   54) § 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   55)   Například   vyhláška   č.  157/1964  Sb.,  o  Vídeňské  úmluvě  o
   diplomatických  stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a
   imunitách  mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb.,
   o  Vídeňské  úmluvě  o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o
   Úmluvě  o  zvláštních  misích,  vyhláška  č.  52/1956  Sb.,  o přístupu
   Československé  republiky  k  Úmluvě  o výsadách a imunitách Organizace
   spojených  národů,  schválené  Valným shromážděním Organizace spojených
   národů   dne   13.  února  1946,  zákon  č.  125/1992  Sb.,  o  zřízení
   Sekretariátu  Konference  o  bezpečnosti  a  spolupráci  v  Evropě  a o
   výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference
   o  bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních
   věcí  č.  36/2001  Sb.  m.  s.,  o  přijetí  Dohody o právním postavení
   Organizace  Severoatlantické  smlouvy,  zástupců  států a mezinárodního
   personálu.

   56)  Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických
   stycích.

   57)  Čl.  1  vyhlášky  č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních
   stycích.

   58) Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

   59) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   59a)  Zákon  č.  130/2002  Sb.,  o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných
   prostředků  a  o  změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře
   výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.

   59b) § 32 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   59c) § 48 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   60)  Zákon  č.  310/1999  Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na
   území České republiky.

   60a)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   61)  Zákon  č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti
   cestovního  ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
   znění  pozdějších  předpisů,  a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
   podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   62) § 39 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

   66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   68) § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   69) § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   70)  §  2  písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před
   škodami  působenými  tabákovými  výrobky, alkoholem a jinými návykovými
   látkami a o změně souvisejících zákonů.

   71)  Zákon  č.  123/2000  Sb.,  o  zdravotnických  prostředcích a změně
   některých dalších zákonů.

   Nařízení  vlády  č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č.
   251/2003 Sb.

   Nařízení  vlády  č. 191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na  implantabilní  zdravotnické  prostředky ve znění zákona č. 337/2001
   Sb. a zákona č. 251/2003 Sb.

   Nařízení  vlády  č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.

 

Datum uveřejnění: 1. ledna 2005 Poslední změna: 14. února 2010 Počet shlédnutí: 1074



 
© 2001-2009, CZ Biom  -  České sdružení pro biomasu,  Opletalova 7/918, 111 44 Praha 1,   Tel.: 604 856 036,   E-mail: sekretariat@biom.cz
Webhosting/ webdesign / publikační systém TOOLKIT - Econnect
Treti ruka energieplus Česká peleta Ekologie, pasivní domy, solární energie, alternativní zdroje, zelené bydlení EnviWeb - portál pro ochranu a tvorbu životního prostředí Ekolist po drátě Portál Energetika Internetové energetické konzultační a poradenské středisko Lesnicko-dřevařský www server