EnglishRSSkontaktyčlenstvísitemapinzerce a reklama
Biom.cz
biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování a jejich využití

LEGISLATIVA

205/2009 Sb.

Vyhláška o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

205

VYHLÁŠKA

ze dne 23. června 2009

o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení
některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší


Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 55 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 385/2005 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 180/2007 Sb., zákona č. 25/2008 Sb. a zákona č. 483/2008 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 5 odst. 12, § 9 odst. 10, § 11 odst. 4, § 15 odst. 22 a § 17 odst. 11 zákona:


§ 1

Předmět úpravy

(1) Touto vyhláškou se stanoví

a)
obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,

b)
rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen "zdroje") a jejich vyhodnocování,

c)
zjišťování množství znečišťujících látek výpočtem, postup výpočtu a emisní faktory,

d)
měření účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,

e)
přípustná tmavost kouře a způsob jejího zjišťování,

f)
podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona a seznam metod a postupů, u kterých je podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona vyžadována akreditace,

g)
náležitosti žádosti o povolení a závazné stanovisko podle § 17 zákona,

h)
náležitosti, forma a postup vedení provozní evidence zdrojů a zpracování souhrnné provozní evidence zdrojů a jejího ohlašování,

i)
náležitosti, forma a postup zpracování provozního řádu,

j)
náležitosti, forma a postup při hlášení havárií na zdrojích.

(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.


§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a)
hmotnostním tokem podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a času, po který je tato látka nebo skupina látek odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času,

b)
měrnou výrobní emisí podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a vztažné veličiny; vztažnou veličinou je například hmotnost spáleného paliva, množství tepla přivedeného palivem, hmotnost vstupní suroviny, množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zdroji, případně u ustáleného provozu časový úsek,

c)
emisním faktorem měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů.


§ 3

Obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich
stanovených skupin

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.


§ 4

Rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u zdrojů
včetně jejich vyhodnocení

(1) Měřením se zjišťují emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj stanoveny emisní limity, a dále v případech stanovených v § 12.

(2) Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. Hodnota emisního limitu se vztahuje ke každému výduchu zdroje.

(3) Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit a emise zjišťovat výpočtem v případech, kdy

a)
nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší, nebo

b)
zdroj je provozován jako záložní a není v kalendářním roce provozován více než 300 hodin; toto ustanovení se nevztahuje na jednorázové měření emisí znečišťujících látek podle § 5 odst. 2 písm. a) a na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, na spalovny odpadů a na zařízení schválená pro spoluspalování odpadů.

(4) U zdrojů se neprovádí měření emisí

a)
tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj spalující výlučně zemní plyn nebo zkapalněný zemní plyn, vodík, propan a butan či jejich směsi a bioplyn; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším,

b)
tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj do jmenovitého tepelného výkonu 5 MW spalující výhradně nízkosirná kapalná paliva, zejména lehký topný olej, naftu nebo zkapalněné ropné plyny, pokud tmavost kouře zjišťovaná po dobu měření emisí ostatních znečišťujících látek nepřekročí stupeň 1 Bacharachovy stupnice,

c)
oxidu siřičitého, jde-li o zdroj spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším.

V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 5

Jednorázové měření emisí znečišťujících látek

(1) Jednorázové měření emisí znečišťujících látek (dále jen "jednorázové měření") se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry dílčích vzorků, nebo přístroji konstruovanými pro kontinuální měření; v rámci jednorázového měření se za jednotlivé měření považuje odběr dílčího vzorku a jeho vyhodnocení.

(2) Jednorázové měření se u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů provádí tak, aby byly stanoveny emise každého zdroje

a)
po uvedení zdroje do zkušebního nebo trvalého provozu,

b)
po každé záměně paliva nebo suroviny, pokud tato změna není schválena v provozním řádu,

c)
po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, který by mohl vést ke změně emisí,

a to nejpozději do tří měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c) nebo ve lhůtě stanovené orgánem ochrany ovzduší v povolení podle § 17 zákona nebo podle zákona o integrované prevenci1).

(3) Jednorázové měření se dále provádí, pokud není stanoveno orgánem ochrany ovzduší v povolení podle jiného právního předpisu1) odlišně,

a)
u zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí tří měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud tato povinnost není stanovena jiným právním předpisem2) jinak,

b)
u velkých zdrojů jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí šesti měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně, nebo pokud není stanoveno jiným právním předpisem2) jinak,

c)
u středních zdrojů jednou za tři kalendářní roky, ne dříve než po uplynutí osmnácti měsíců od data předchozího jednorázového měření, a to u spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu,

d)
u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) jednou za pět kalendářních let, ne dříve než po uplynutí třiceti měsíců od data předchozího jednorázového měření.

(4) Pro jednorázové měření lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu.


§ 6

Provedení jednorázového měření

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí

a)
nejméně tři jednotlivá měření u zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,

b)
nejméně šest jednotlivých měření u zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami, nebo

c)
technickými podmínkami provozu a emisními koncentracemi znečišťujících látek určený počet jednotlivých na sebe navazujících měření u zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovitým způsobem výroby tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže; doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro jednorázové měření a požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami3) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší.

(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 2, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

a)
šest hodin u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů při jmenovitém výkonu zdroje, nebo

b)
u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při jmenovitém výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

Pokud nelze u zdroje dosáhnout z technických důvodů jmenovitého výkonu, provede se jednorázové měření při maximálním dosažitelném výkonu zdroje.

(3) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 3, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

a)
šest hodin u středních zdrojů při obvyklých provozních podmínkách tohoto zdroje, kterými se rozumí výkon za nepřetržitého využití zdroje s dosažením produkce, která je z hlediska ekonomických a obchodních podmínek provozovatele v období od posledního autorizovaného měření průměrná a obvyklá,

b)
šest hodin u zvláště velkých a velkých zdrojů s neměnnými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje,

c)
dvanáct hodin u zvlášť velkých a velkých zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu tohoto zdroje, nebo

d)
u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při obvyklém provozním výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží, během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

(4) U spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, zemní plyn, zkapalněný zemní plyn nebo zkapalněné ropné plyny lze hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého a oxidů dusíku zjišťovat také potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články.

(5) Při jednorázovém měření přístroji s elektro-chemickými články podle odstavce 4 se provádí nejméně

a)
tři jednotlivá měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s neměnnými provozními podmínkami, provedená v časovém intervalu minimálně 45 minut,

b)
šest jednotlivých měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s proměnnými provozními podmínkami, provedených v časovém intervalu minimálně 90 minut.

(6) Při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření se měření provádí za podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3.

(7) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek. Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím, v souladu s požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami3) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé jednotlivé dílčí měření.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis2) stanoví odlišně.


§ 7

Vyhodnocení jednorázového měření

(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limit se považuje za dodržený, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu. Obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než koncentrací znečišťující látky.

(2) U jednorázového měření prováděného přístroji pro kontinuální měření se emisní limit považuje za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot vypočtený podle odstavce 5 menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá třicetiminutová střední hodnota zjištěné koncentrace znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu.

(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces. Je-li hodnota měrné výrobní emise současně stanovena u zdroje jako emisní limit, je její případné překročení prokázané na základě výsledků jednorázového měření považováno za překročení emisního limitu.

(4) Jednorázové měření manuálními metodami se vyhodnotí jako střední hodnota váženým průměrem, podle doby odběru jednotlivých vzorků, za celé měření z výsledků jednotlivých měření.

(5) Jednorázové měření přístroji pro kontinuální měření se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(6) Jednorázové měření emisí oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými články na spalovacím zdroji o jmenovitém výkonu nižším než 5 MW včetně spalujícím výhradně lehký topný olej, zemní plyn, zkapalněný zemní plyn nebo zkapalněné ropné plyny se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 15 minut měření při provozu hořáku kotle vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(7) Součinem měrné výrobní emise a počtu jednotek vztažné veličiny, nebo součinem hmotnostního toku znečišťující látky a doby provozu zdroje v průběhu kalendářního roku se vypočte roční emise znečišťující látky do ovzduší.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 8 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis2) stanoví odlišně.


§ 8

Kontinuální měření

(1) Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu a u nichž je překračován hmotnostní tok vybraných znečišťujících látek podle odstavce 2.

(2) U zdrojů uvedených v odstavci 1 se kontinuálním měřením zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok překračuje při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu hodnoty

a)
200 t tuhých znečišťujících látek,

b)
1000 t oxidu siřičitého,

c)
4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,

d)
10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,

e)
200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,

f)
1 t sulfanu,

g)
2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor, nebo

h)
50 t oxidu uhelnatého.

(3) U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Metody měření a technické požadavky pro kontinuální měření upravují určené technické normy3). Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin. V případě, že technické normy neobsahují metodu měření nebo technické požadavky pro kontinuální měření, může orgán ochrany ovzduší při stanovení podmínek v povolení ke stavbě zdroje stanovit jiné metody a technické požadavky pro kontinuální měření.

(5) Pro kontinuální měření se používá přístroj, který je schopen stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % emisního limitu nebo od 10 % do 250 % koncentrace garantované výrobcem technologického zařízení na snižování emisí.

(6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak. Nejméně jednou za tři roky je provedena kalibrace emisního měřicího systému.

(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro jmenovitě určené zdroje podle § 12 a rovněž v případě, že je jiným právním předpisem2) povinnost kontinuálního měření upravena odchylně.


§ 9

Vyhodnocení kontinuálního měření

(1) Při vyhodnocování kontinuálního měření se použije tento postup

a)
z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte 30minutová střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách; za 30minutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu,

b)
30minutové střední hodnoty se roztřídí do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu; zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu,

c)
z 30minutových středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a překročení emisního limitu se zaznamená.

(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. b) a c).

(3) Při použití kontinuálního měření se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky

a)
roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,

b)
95 % všech třicetiminutových středních hodnot je nižší než 120 % hodnoty emisního limitu,

c)
všechny 30minutové střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu,

d)
pro zvláště velké spalovací zdroje žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech 48hodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu; 48hodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot; pro výpočet 48hodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a konče 31. prosincem kalendářního roku, přičemž pro výpočet 48hodinové střední hodnoty může být každý ze dnů v roce použit pouze jednou; osamocené denní průměry v průběhu roku se pro výpočet 48hodinové střední hodnoty nesčítají.

(4) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje v kalendářním roce; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na spalovny odpadu a na zařízení schválená pro spoluspalování odpadů. Při hodnocení dodržení emisního limitu spalovacího zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li tyto výpadky 10 dní v kalendářním roce, přičemž neplatným dnem z hlediska měření se rozumí den, ve kterém jsou více než 3 průměrné hodinové hodnoty z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření neplatné.

(5) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu. Za uvádění zdroje do provozu a jeho odstavování z provozu se nepovažují zahajování a ukončování cyklů u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby.

(6) Při vyhodnocování kontinuálního měření průtoku (objemového toku) odpadního plynu

a)
z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte 30minutová střední hodnota objemového toku odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách; za 30minutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu a

b)
z 30minutových středních hodnot objemového toku odpadního plynu a denní doby provozu zdroje se vypočte celkový objem odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách vypuštěného do ovzduší za den.

(7) Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 6 písm. b).

(8) Vyhodnocení kontinuálního měření se provede odlišně od postupu podle odstavců 1 až 7, pokud tak stanoví jiný právní předpis2).


§ 10

Zjišťování množství znečišťujících látek výpočtem

Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 4 odst. 3 a v případech, kdy výpočet poskytuje přesnější údaje, zejména pokud výpočet zahrnuje i fugitivní emise, a to

a)
bilancí technologického procesu jako rozdíl mezi hmotností znečišťující látky do procesu vstupující a hmotností znečišťující látky z procesu vystupující jinými cestami než emisí do ovzduší a obsaženou ve výrobku se zohledněním její chemické a fyzikální změny v procesu v požadovaném časovém úseku, nebo

b)
jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 2 k této vyhlášce nebo v jiném právním předpisu2) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku.


§ 11

Měření emisí azbestu

(1) Měřením jsou sledována azbestová vlákna o délce větší než 5 µm, průměru menším než 3 µm a poměru délky vlákna k průměru vlákna vyšším než 3 : 1.

(2) Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí z proudící vzdušiny prosáváním izokineticky odebrané vzdušiny přes filtrační materiál. V ostatních případech se sledují depozice azbestu.

(3) Stanovení vláken azbestu v odebraných vzorcích se provádí metodou optické mikroskopie pro počet vláken vyšší než 3.105.m-3 a metodou elektronové mikroskopie pro počet vláken nižší než 3.105.m-3.


§ 12

Měření emisí znečišťujících látek u jmenovitě určených zdrojů

(1) Jmenovitě určené zdroje jsou

a)
spalovací zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon je 50 MW a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivo; pro potřeby měření emisí znečišťujících látek podle tohoto ustanovení jsou jimi pouze jednotlivé kotle,

b)
spékací pásy aglomerace pro pražení nebo slinování kovových rud včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,

c)
nístějové pece s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory nebo elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní kapacitou nad 2,5 t/hod,

d)
slévárny železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,

e)
výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,

f)
výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou výrobní kapacitou nad 500 t/den.

(2) U jmenovitě určených zdrojů podle odstavce 1 se zjišťují jednorázovým měřením

a)
emise kadmia a jeho sloučenin vyjádřených jako kadmium, rtuti a jejích sloučenin vyjádřených jako rtuť, olova a jeho sloučenin vyjádřených jako olovo, arsenu a jeho sloučenin vyjádřených jako arsen,

b)
emise polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce; množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtených jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 1 k této vyhlášce,

c)
emise polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu přílohy č. 1 k této vyhlášce; emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených kongenerů,

d)
emise polycyklických aromatických uhlovodíků, a to benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indenol(1,2,3-c,d)pyren, benzo(k)fluoranten.

(3) U zdrojů pro výrobu vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální měření nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm. f) a odstavce 2, takto

a)
při výpalu vápna, cementářského slínku a magnezitu se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku přepočtené na oxid dusičitý a oxidu siřičitého u každé z těchto látek, pokud hmotnostní tok emise znečišťující látky vypočtený z emisního limitu při maximálním projektovaném výkonu zdroje překračuje 15 kg/hod,

b)
u šachtových pecí s vnitřním topením se zjišťují emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku přepočtené na oxid dusičitý a oxidu siřičitého jednorázovým měřením tak, aby byly získány hodnoty hmotnostních toků emisí odpovídající celému zavážecímu cyklu,

c)
u mlecích zařízení a chladičů při výrobě vápna, cementu a zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/hod.

(4) Jednorázové měření podle odstavců 2 a 3 se provádí při obvyklém provozním výkonu zdroje při prvním uvedení tohoto zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky nebo po každé záměně paliva, suroviny nebo druhu odpadu nad rámec schváleného provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností.


§ 13

Měření účinnosti spalování, množství vypouštěných látek
a kontrola spalinových cest u malých spalovacích zdrojů

(1) Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články. Při měření těchto veličin, včetně měření množství vypouštěného oxidu uhelnatého, musí být provedena nejméně 3 dílčí měření, přičemž interval mezi dílčími měřeními nesmí být kratší než 10 minut.

(2) Měření veličin se provádí za těchto podmínek

a)
měření je možno zahájit teprve v okamžiku, kdy je spalovací zdroj v ustáleném provozním stavu, podle provozního předpisu výrobce nebo při výstupní teplotě vody teplovodního spalovacího zdroje 80 ± 5 oC, a vstupní teplotě vody 60 ± 5 oC; u tuhých paliv se měření provádí nejdříve 30 minut po přiložení paliva,

b)
u spalovacích zdrojů s atmosférickými hořáky a přerušovači tahu musí být měřicí místo umístěno v přímé části kouřovodu ve vzdálenosti rovnající se maximálně dvěma průměrům kouřovodu měřené od hrdla spalovacího zdroje, případně může být měření veličin provedeno před přerušovačem tahu,

c)
u spalovacích zdrojů kategorie "C" dle ČSN EN 483 se měření veličin nutných pro výpočet účinnosti měřeného spalovacího zdroje provádí originálními měřicími otvory. Nejsou-li měřicí otvory k dispozici, je možno měření veličin provádět v ústí odvodu spalin a sání spalovacího vzduchu.

(3) Kontrola stavu spalinových cest se provádí podle ČSN 734201.


§ 14

Přípustná tmavost kouře

Přípustná tmavost kouře a metody zjišťování tmavosti kouře jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.


§ 15

Rozsah znalostí, které jsou předpokladem pro vydání
rozhodnutí o autorizaci

(1) Rozsah znalostí podle § 15 odst. 9 a 10 zákona podmiňujících vydání autorizace Ministerstvem životního prostředí se prokazuje

a)
předložením dokladu o vzdělání a doložením délky praxe žadatele o autorizaci nebo jeho odpovědného zástupce, který bude autorizovanou činnost vykonávat, v činnosti, která je předmětem žádosti o autorizaci,

b)
zkouškou před zkušební komisí zřízenou Ministerstvem životního prostředí ověřující zejména znalosti právních předpisů upravujících ochranu ovzduší a

c)
dokladem o akreditaci metody nebo postupu, pokud je akreditace metody nebo postupu vyžadována.

(2) Termín zkoušky podle odstavce 1 písm. b), rozsah požadovaných znalostí a jednotný zkušební řád musí být žadatelům oznámen písemně nejméně 14 dní předem. V den konání zkoušky oznámí komise ústně žadateli výsledek zkoušky.

(3) V případě uložení rozdílové zkoušky jako kompenzačního opatření osobě oprávněné k uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace4) se použijí ustanovení o zkoušce podle odstavce 1 písm. b) obdobně.

(4) V případě žádosti o prodloužení platnosti autorizace podle § 15 odst. 12 zákona se znalosti prokazují namísto zkoušky podle odstavce 1 písm. b) předložením

a)
nejméně tří protokolů o autorizovaném měření vydané autorizovanou osobou v období od vydání stávající autorizace,

b)
nejméně dvou rozptylových studií vydaných autorizovanou osobou v období od vydání stávající autorizace, nebo

c)
nejméně dvou odborných posudků vydaných autorizovanou osobou v období od vydání stávající autorizace.


§ 16

Akreditované metody a postupy pro účely měření
znečišťujících látek

Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro než je vyžadováno osvědčení o akreditaci podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona, jsou uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce.


§ 17

Náležitosti žádosti o povolení a závazné stanovisko

(1) Žádost o povolení a závazné stanovisko podle § 17 zákona obsahuje

a)
jméno, příjmení a adresu, v případě právnické osoby název, právní formu a sídlo žadatele, podpis osoby k tomu oprávněné v souladu s výpisem z obchodního rejstříku (statutární zástupce), popřípadě pověřené k jednání na základě plné moci vystavené statutárním zástupcem, a dále IČ, bylo-li přiděleno,

b)
údaje o dosavadních rozhodnutích příslušných správních orgánů podle zákona a podle jiných právních předpisů, které souvisí s předmětem žádosti,

c)
projektovou dokumentaci nebo jinou obdobnou dokumentaci, kterou je žadatel povinen předložit v rámci stavebního nebo jiného řízení podle jiných právních předpisů5), jež souvisí s předmětem žádosti,

d)
popis zdroje, výrobku nebo materiálu, který je předmětem žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla provozovny, kde je zdroj umístěn, pod kterým je provozovna vedena v registru emisí a zdrojů znečišťování, pokud bylo přiděleno,

e)
vyjádření obce, na jejímž katastrálním území bude zdroj umístěn, obec pro potřeby svého vyjádření obdrží od žadatele údaje dle předchozích písmen a) až d) v listinné a elektronické podobě.

(2) Žádost o závazné stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. b) a povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm. c) nebo f) zákona u spalovny odpadu nebo zařízení pro spoluspalování odpadu dále obsahuje

a)
údaje dokládající, že spalovna odpadu nebo zařízení pro spoluspalování odpadu jsou navrženy, vybaveny a budou provozovány pro stanovené kategorie odpadů způsobem, který splňuje požadavky jiného právního předpisu1) a této vyhlášky,

b)
údaje o využití tepla vznikajícího při procesech spalování nebo spoluspalování,

c)
údaje o minimalizaci odpadů vznikajících při provozu spalovny odpadu nebo zařízení pro spoluspalování odpadu co do množství a škodlivosti, a kde je to vhodné, o jejich recyklaci,

d)
postup odstranění odpadů vznikajících při provozu spalovny, které nelze recyklovat a nelze zabránit jejich vzniku ani snížit jejich množství v souladu s jiným právním předpisem6),

e)
vyjádření vodoprávního úřadu k odpadním vodám z čištění odpadních plynů, pokud budou vznikat7),

f)
kategorie a druhy odpadů podle jiného právního předpisu8), které budou spalovány,

g)
celkovou jmenovitou provozní kapacitu spalovny odpadu nebo zařízení pro spoluspalování odpadu a

h)
specifikaci postupu vzorkování a měření stanovených pro kontinuální i jednorázová měření emisí všech relevantních látek znečišťujících ovzduší a vodu a způsobu registrace, vyhodnocení a prezentace měření umožňující ověření splnění stanovených emisních limitů.

(3) Další náležitosti žádosti o závazné stanovisko a žádosti o povolení jsou uvedeny v příloze č. 5 k této vyhlášce.


§ 18

Provozní evidence

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů vedou průběžně evidenci o provozu zdrojů, a to včetně dokladů umožňujících prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce. Provozní evidence je pro případy kontroly příslušným orgánem ochrany ovzduší stále k dispozici v místě provozu zdroje.

(2) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů zpracovávají souhrnnou provozní evidenci a předávají ji za uplynulý kalendářní rok příslušným orgánům ochrany ovzduší prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí9). Seznam údajů souhrnné provozní evidence je uveden v bodech 1. až 5. přílohy č. 7 k této vyhlášce.


§ 19

Provozní řád

Provozovatelé zdrojů podle § 11 odst. 2 zákona zpracovávají provozní řád v rozsahu uvedeném v příloze č. 8 k této vyhlášce.


§ 20

Postup při hlášení havárie zdroje

(1) Hlášení provozovatele o havárii bezprostředně po jejím zjištění, nejdéle však do 24 hodin, předané České inspekci životního prostředí obsahuje

a)
název zařízení a určení místa a času vzniku, a pokud je to známo, i předpokládanou dobu trvání havárie,

b)
druh emisí znečišťujících látek a jejich pravděpodobné množství a

c)
opatření přijatá z hlediska ochrany ovzduší.

(2) Do 14 dnů po nahlášení havárie podle odstavce 1 provozovatelé vypracují a České inspekci životního prostředí předají zprávu, která vedle souhrnu všech dostupných podkladů pro stanovení množství uniklých znečišťujících látek do ovzduší obsahuje

a)
název zařízení, u něhož došlo k havárii,

b)
časové údaje o vzniku a době trvání havárie,

c)
druh a množství emisí znečišťujících látek po dobu havárie,

d)
příčinu havárie,

e)
přijatá konkrétní opatření k zamezení vzniku dalších případů havárií,

f)
časový údaj o hlášení havárie České inspekci životního prostředí.

(3) Provozovatel poskytuje na vyžádání České inspekce životního prostředí doplňující údaje, které souvisejí se vznikem, průběhem, zmáháním a s důsledky havárie.


§ 21

Přechodná ustanovení

(1) Požadavky na obsah provozního řádu podle této vyhlášky se vztahují na zdroje, u nichž je provozní řád schvalován až po nabytí účinnosti této vyhlášky.

(2) Souhrnná provozní evidence podle této vyhlášky se vykazuje poprvé za rok 2009 v roce 2010.


§ 22

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.

2.
Vyhláška č. 363/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.

3.
Vyhláška č. 570/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.


§ 23

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení.


Ministr:

doc. RNDr. Miko, Ph.D. v. r.


Příloha č. 1 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 7 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.

Příloha č. 8 k vyhlášce č. 205/2009 Sb.


(Přílohy nejsou v digitální podobě)

____________________________________________________________
1)
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.
2)
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, ve znění nařízení vlády č. 206/2006 Sb.
Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu, ve znění vyhlášky č. 509/2005 Sb.
3)
§ 4a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů.
7)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
8)
Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

 

Datum uveřejnění: 18. července 2009 Poslední změna: 14. července 2009 Počet shlédnutí: 3087



 
© 2001-2009, CZ Biom  -  České sdružení pro biomasu,  Opletalova 7/918, 111 44 Praha 1,   Tel.: 604 856 036,   E-mail: sekretariat@biom.cz
Webhosting/ webdesign / publikační systém TOOLKIT - Econnect
Treti ruka energieplus Česká peleta Ekologie, pasivní domy, solární energie, alternativní zdroje, zelené bydlení EnviWeb - portál pro ochranu a tvorbu životního prostředí Lesnicko-dřevařský www server Internetové energetické konzultační a poradenské středisko Portál Energetika Ekolist po drátě