Kompostování bioodpadu je technologií trvale udržitelného života

Kompostování je možné definovat jako řízenou biologickou výrobu humusu. Přeměnou organické hmoty bioodpadů na humusní látky obsažené v kompostu zabezpečují převážně aerobní mikroorganismy, které potřebují ke svému životu kyslík. Proto se snažíme komposty zakládat kypré a zrající kompost co nejvíce provzdušňujeme. Při kompostování probíhají analogické procesy jako při přeměně rostlinných zbytků v půdě.

V kompostech je však možné vytvořit lepší podmínky pro rozvoj mikroorganismů a dosáhnout až desetkrát většího počtu mikroorganismů ve srovnání s půdou. Tyto optimální podmínky v kompostu zabezpečujeme nejen provzdušňováním, ale též správnou úpravou vlhkosti, poměru uhlíku a dusíku výběrem vhodných bioodpadů a úpravou zrnitosti a homogenity substrátu (drcení a štěpkování větví).

Kompostování mělo vždy velký význam pro rychlou obnovu úrodnosti půdy vyrobeným kompostem. Ekologický význam kompostování spočívá v recyklaci organické hmoty a živin do půdy a zabránění hnití organických odpadů v přírodním prostředí a na skládkách odpadů. Nekontrolovaným hnitím organických odpadů vzniká skleníkový plyn methan, který má až 27krát vyšší účinek při globálním oteplování než oxid uhličitý. Při hnití organických odpadů se uvolňují kyselé výluhy obsahující látky, které mohou negativně ovlivnit kvalitu spodních i povrchových vod.

Při zavádění kompostování odpadů je žádoucí si uvědomit cenu rostlinných živin a organických látek, které kompostováním zachraňujeme. V roce 2004 jsme pravidelně odebírali vzorky domovních bioodpadů, které se začaly sbírat na vybraných sídlištích Jindřichova Hradce. Průměrné hodnoty z 36 odebraných vzorků domovních bioodpadů vykazují obsah sušiny 27,5%, obsah spalitelných látek 85%, obsah dusíku 2,1%, obsah fosforu 0,23%, obsah dusíku 1,0%, obsah vápníku 1,0% a obsah hořčíku 0,1% (v sušině). Přepočteme-li cenu rostlinných živin a organické hmoty na příslušnou cenu ekvivalentních průmyslových hnojiv, zajišťujeme, že 1 kg domácích odpadů v Jindřichově Hradci má hodnotu 39 haléřů. Některé vzorky s vysokým obsahem živin představovaly hodnotu 1 koruny. V celostátním měřítku vzniká ročně cca 1,9 mil. tun komunálních bioodpadů a připočteme-li k tomu množství ještě bioodpady ze zemědělské a lesní výroby, ze zpracovatelského průmyslu a odpady z čištění odpadních vod, docházíme k celkovému množství 8,92 mil. t bioodpadů a celkem hodnota rostlinných živin a organických látek v těchto odpadech, kterou můžeme každoročně recyklovat, se pohybuje v rozmezí 3,5 - 5 miliard Kč.

Další výhodou zpracování bioodpadů kompostováním je hygienizace odpadů. Hynutí různých patogenních organizmů při kompostování jsou důsledkem nejen hygienizačních teplot, které se projevují ve větších kompostových zakládkách a v tepelně izolovaných kompostérech, ale zejména vlivem přítomnosti tzv. metabiotických produktů, zejména antibiotik vznikajících mikrobiologickou činnosti ve zrajícím kompostu.

Pro své neocenitelné vlastnosti při udržování koloběhu látek, při omezování skleníkového efektu a nastupující klimatické změny a při zabezpečování lidské výživy je kompostování možno označit jako technologii udržitelného života. Jde o technologii s velmi dlouhou historií. Nejstarší zmínka o kompostování je ve staročínské "Svaté knize o setí a sázení", kde se doporučuje připravovat komposty z organických odpadů, fekálií a z usazenin ze zavodňovacích kanálů a hnoje pro stromy, rýži a vinnou révu. Ještě dodnes se připravují v Číně popisovaným způsobem komposty chráněné proti povětrnostním podmínkám slaměnou rohoží.

Ačkoliv nutnost hnojení půdy bioodpady, zejména fekáliemi lidí i zvířat za účelem udržení úrodnosti bylo od starověku v různých spisech zdůrazňována, byly techniky připomínající kompostování bioodpadů ve středověku využívány spíše při přípravě ledku za účelem výroby střelného prachu. Renesance aerobního kompostování na území Čech přinesl rozvoj zahradnické výroby, zejména pak příprava listovek pro pěstební substráty a zakládání pařenišť. V zahradnické výrobě se kromě kompostu univerzální povahy vyráběly aerobní fermentací speciální komposty pro různé použití (pařeništní zemina, drnovka, vřesovka, jehličnatka apod.)

V českém zemědělství se koncem devatenáctého století začínají uplatňovat nízké komposty. Bioodpady se neukládaly do zakládky, ale na plochu na orné půdě, většinou situované nejblíž zemědělské usedlosti. Tento pozemek byl často nazýván "tučný hon". Bioodpady se vrstvily do výše 0,5 m a po objemové redukci se bioodpady zaoraly do půdy hlubší orbou pluhem. Pluhem se provádělo i provzdušňování kompostu. Plošný kompost se dobře močůvkoval a ve vegetačním období obvykle sloužil pro pěstování krmné řepy, dýní a dalších náročných plodin, přičemž okopávání těchto plodin vyvolávalo provzdušňováním. Zralý kompost se navážel na louky nebo na okolní pole. Tato praxe se u některých zemědělců např. v Polabí udržela až do kolektivizace zemědělství. V padesátých letech se tato technologie kompostování podporuje a začíná propagovat jako progresivní sovětská metoda a takto vyráběné komposty byly označovány jako komposty Lysenkovy.

V průmyslovém kompostování bioodpadů máme primát. Před téměř 100 lety se začal vyrábět při Pražské čistící kanalizační stanici první průmyslový kompost z bioodpadů. Autoři technologie byli dva docenti Německé techniky Ernest A. a Kroulik A. V surovinové skladbě kompostu, který byl nazýván Feka, byl zastoupen nevyhnilý čistírenský kal, popel, městské smetky a rašelina. Výroba byla po domácím úspěchu napodobována v dalších evropských vělkoměstech, kde již byly vybudovány kanalizační čistírny a transfer této technologie byl až do zámoří. Výroba byla též realizována i na dalších místech Čech a Moravy, ale produkty s názvy např. Feka-humát, Fertil-humus nebyly homogenní a dokonale vyzrálé a byly obchodně neúspěšné.

V době okupace byla zavedena výroba průmyslového kompostu v první pražské spalovně odpadů. Základem surovinové skladby byl prosev z domovního odpadu, který byl oddělován na sítech před spalováním odpadů. Dále to byl vyhnilý čistírenský kal, rašelina, smetky a různý bioodpad. Po válce byla uvedena do provozu v opuštěném cukrovaru v Mratíně u Prahy výroba průmyslového kompostu Vitahum. Výroba Vitahum se prováděla v zakládkách o výšce cca 3 m se dvěma až třemi překopávkami. Zpracovávaly se bioodpady nejrůznějšího původu, uhelné prachy a méně hodnotná rašelina. Významnou surovinou byl prosev skládky městských odpadů, který se prováděl rotačními síty u odpadů uložených 5 - 10 let na skládce. Do kompostu šla jemná prosátá frakce (pod 30 mm). Nadsítní frakce se vracela do skládky. Kompostárny pro výrobu Vitahum byly budovány u krajských a okresních měst a u podniků, které produkovaly vlastní bioodpady (Svit Otrokovice). V době kolektivizace zemědělství bylo hnojení průmyslovým kompostem velkoryse podporováno ve snaze zabezpečit zvýšením úrodnosti půdy soběstačnost ve výrobě potravin. V roce 1962 bylo na 14 kompostárnách v českých zemích vyráběno 0,5 mil. t kompostu, v roce 1986 to bylo na 18 kompostárnách a s plošně zaváděnou ambulantní výrobou kompostu přímo na poli 3 mil. t kompostu. V koncepčních materiálech z doby kolektivizace zemědělství mělo být cílenou hodnotou výroba 5,6 mil. t kompostu. V současné době po restrukturalizaci našeho zemědělství se snížila roční výroba kompostů v České republice na cca 200 - 250 tis. t. Především z nutnosti omezení skládkování bioodpadu je nezbytné kompostování dále rozvíjet včetně zavádění domácího a komunitního kompostování bioodpadů. Přitom se uvažuje s významnou spoluprací obcí i obyvatelstva.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu