Unie se chystá na další zdanění uhlíku. Ve Švédsku už uhlíková daň funguje 30 let

K dekarbonizaci ekonomiky může přispět uhlíková daň. Zatímco Evropská unie teprve plánuje její zavedení, v některých členských státech už funguje. Jak se osvědčila? A mohla by fungovat i v Česku?

Dosažení klimatické neutrality do roku 2050 nebude jednoduché. Evropa proto hledá různé nástroje, které by jí pomohly. Jedním z opatření by mohla být tzv. uhlíková daň, případně mechanismus pro vyrovnávání uhlíku na hranicích.

V Evropě sice od roku 2005 funguje systém pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který finančně pobízí hlavní znečišťovatele ke snižování emisí vypuštěných do ovzduší, některé sektory však nejsou do systému začleněny. Příkladem je zemědělství, silniční doprava nebo sektor budov.

Mezeru v unijním emisním systému by mohla zacelit plánovaná revize směrnice o zdanění energií, která by zavedla evropskou uhlíkovou daň. Podle českého europoslance Luďka Niedermayera (za TOP 09, EPP) by ji Evropská komise mohla představit v první polovině letošního roku. Experti na životní prostředí plány unijní exekutivy vítají.

„Uhlíková daň je dobrým nástrojem, jak lze i sektory, které nejsou dnes součástí systému ETS, vést k odpovědnosti za znečišťování ovzduší a změny klimatu,“ uvedl Jan Rovenský z české pobočky organizace Greenpeace. Uhlíková daň byla tématem webináře, který v únoru zorganizovalo České sdružení pro biomasu CZ Biom.

Uhlíková daň přináší do státní kasy peníze

Některé evropské země již mají s uhlíkovou daní své zkušenosti. Zářným příkladem je Švédsko, kde se daň z motorových a topných paliv vybírá už 30 let, od roku 1991. V Německu přistoupili k zavedení uhlíkové daně letos. Daň se vztahuje na spalování motorových paliv a topné oleje.

Podle Gustava Melina ze Švédské asociace pro bioenergii Svebio není zavedení a vybírání uhlíkové daně nijak složité. Navíc má pozitivní dopad na státní ekonomiku i ochranu životního prostředí.

Data ze Švédska totiž ukazují, že po zavedení uhlíkové daně se hrubý domácí produkt (HDP) země rok od roku zvyšoval, zatímco objem vypouštěných emisí naopak klesal. Díky uhlíkové dani se každý rok nalije do švédské ekonomiky spolu s dalšími energetickými daněmi čím dál tím více financí. Zároveň vytváří tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů.

Pomoci by to mohlo i České republice, kde se obnovitelné zdroje rozvíjejí pomalým tempem. „Česká republika potřebuje uhlíkovou daň zřejmě více než jakákoliv jiná země,“ zdůraznil na debatě Jiří Koželouh z Hnutí Duha.

Daň by neměla ohrozit chudší domácnosti

Jak podotkl Jan Habart, předseda Českého sdružení pro biomasu (CZ Biom), Česko se potýká mimo jiné se znečištěním ovzduší, které je způsobeno vytápěním domácností uhlím. To je sice ve srovnání s plynem levnější, produkuje ale více škodlivých emisí.

Změnit by to mohla právě uhlíková daň. Podle Gustava Melina donutí platba za znečištění ovzduší společnost zamyslet se nad emisemi uhlíku a bude ji motivovat k ústupu od fosilních paliv. Dle jeho slov nicméně zavedení daně nemá vést ke změně životního stylu lidí, má jim spíše pomoci dělat správná rozhodnutí.

„Vyšší zdanění využívání fosilních paliv bude kompenzovat externality s tím spojené,“ doplnil během debaty o uhlíkové dani europoslanec Niedermayer.

Zavedení uhlíkové daně také může popohnat přeskupení daňového systému. S novým zdrojem příjmu z uhlíkové daně by mohl stát rozhodnout o snížení poplatků v jiných oblastech.

Ve Švédsku například po zvýšení uhlíkové daně následovalo snížení daně z příjmů. Podle Habarta z organizace CZ Biom by mohl podobný scénář nastat i v České republice. Jak ale upozornil europoslanec Niedermayer, kvůli už dnes nízkým příjmovým daním by mechanismus nemusel v tuzemsku fungovat.

Se zavedením uhlíkové daně se však pojí i možné negativní dopady. Fosilními palivy dnes vytápí své domovy spíše nízkopříjmové rodiny, daň by se tak mohla promítnout na jejich účtech.

Zástupce asociace Svebio však mluví o opačném účinku. Uhlíková daň podle Melina více zatíží bohatší vrstvu společnosti. Bohatí lidé totiž mají velké domy, velká auta a více cestují, čímž také produkují více škodlivých látek do ovzduší. Navíc, výnos z uhlíkové daně může vláda využít a nalít zpět do chudých domácností a pomoci jim například s výměnou kotlů nebo renovací domů.

Návrh s nejasnou budoucností

Osud uhlíkové daně začleněné do práva EU je v tuto chvílí nejasný. Záležet bude zvláště na vůli všech členských států, které musí příslušný návrh schválit jednomyslně. Daně jsou obecně dlouhodobě citlivou otázkou, která se těžko reguluje na evropské úrovni. V případě Evropského parlamentu by nezbytný souhlas s novou regulací neměl být podle Luďka Niedermayera problém.

EU mezitím pracuje na tom, aby členské státy postupně přecházely na nízkoemisní technologie. Poskytla jim na to bezprecedentní objem financí, který jednotlivé země EU získají z nového víceletého finančního rámce na léta 2021-2027 a pokrizového fondu obnovy. Z obou velkých balíků v celkové hodnotě 1,8 bilionu eur by minimálně třetina měla směřovat na zelené projekty.

Unie chce zároveň zamezit tomu, aby se peníze z jejího rozpočtu utrácely za „špinavé“ projekty, zavádí proto podmínku „do no significant harm“. Pokud tedy některý projekt výrazně poškozuje životní prostředí, na evropské finance si nesáhne. Jaké projekty jsou škodlivé, a jaké nikoliv, by měla určit tzv. taxonomie. Na její přípravě v současné době pracuje výzkumné středisko Evropské komise.

Uhlíkové clo

Evropská unie plánuje zdanit nejen domácí znečišťovatele, ale i ty ze zahraničí. Takzvané uhlíkové clo by při dovozu výrobků do zemí EU zohledňovalo jejich uhlíkovou stopu. Evropské firmy plnící přísné environmentální standardy by tak byly lépe chráněny před konkurencí z klimaticky nezodpovědných částí světa.

Příjmy z tohoto uhlíkového cla, respektive „mechanismu pro vyrovnávání uhlíku na hranicích“, jak zní oficiální název, by měl být novým příjmem do rozpočtu EU. Na tom se ale nejprve musí shodnout členské státy i jejich národní parlamenty.

Tweet

Odpadové hospodářství: Pozitivní trendy a výzvy do budoucna

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky