Spotřeba biopaliv v EU v loňském roce poklesla

Spotřeba biopaliv využívaných v dopravě v Evropské unii loni poklesla o přibližně 1 milion tun ropného ekvivalentu (toe) resp. o 6,8 % oproti roku 2012. Uvedl to v červenci tohoto roku ve své studii EurObserv'ER, který pravidelně zpracovává statistické údaje o rozvoji obnovitelné energie. K poklesu přispěly zejména kroky některých členských států vyvolané spory ohledně budoucí podpory biopaliv v EU. Podíl certifikovaných biopaliv vzrostl na 11,8 milionů toe v roce 2013, jejich relativní podíl tak činil již téměř 86 %.

Tabulka: Odhad spotřeby biopaliv v dopravě v roce 2013 v Evropské unii (toe)

V celkových číslech jde o pokles spotřeby biopaliv v EU ze 14,6 milionů tun ropného ekvivalentu (toe) v roce 2012 na 13,6 milionů toe v roce 2013. Tyto odhady tak hovoří o prvním poklesu ve spotřebě biopaliv od prvních legislativních opatření na podporu produkce biopaliv v Evropské unii přijatých v roce 2003. Podle údajů EurObserv'ER podíl biopaliv v konvenčních palivech činil v minulém roce 4,7 %. 

Podíl certifikovaných paliv vzrostl na 11,8 milionů toe. Oproti roku 2012 (11,7 mil. toe) jen nevýznamně, avšak s ohledem na celkový pokles vzrostl podíl paliv s certifikátem udržitelnosti na téměř 86 %. V roce 2012 tento podíl činil 79,8 %. Číslo bude v brzké době dále narůstat, neboť v zemích jako je Španělsko, Finsko nebo Bulharsko vrcholily v roce 2013 přípravy národních systémů certifikace biopaliv. Ve Finsku a na Kypru platí od letošního roku.

Spory o budoucnost biopaliv a propad spotřeby ve Španělsku

EurObserv'ER poukazuje na politické spory ohledně podpory biopaliv v EU, které se významně projevily na tomto poklesu spotřeby. Obrací pozornost zejména k individuálním opatřením několika členských států. Na objemu spotřeby se tak projevily stále ne zcela ukončené diskuse na úrovni Evropského parlamentu a Rady ohledně omezení role první generace biopaliv (vyráběné z tradičních zemědělských plodin) pro naplnění evropského cíle 10 % obnovitelné energie v dopravě. Součástí těchto diskusí pak byla i pravidla započítávání tzv. nepřímých změn ve využívání půdy (ILUC), jevu, který dle některých studií ovlivňuje celkovou uhlíkovou bilanci některých dovážených biopaliv.

Z odhadů EurObserv'ER a prvotní analýzy těchto údajů vyplývá, že za celkovým poklesem spotřeby stojí zejména propad spotřeby biopaliv ve Španělsku (2,1 milionů toe v roce 2012 a necelý 1 milion toe v loňském roce). Španělská vláda totiž v únoru 2013 rozhodla o snížení povinného podílu biopaliva v konvenčním palivu (přimíchávání biosložky do nafty a benzínu), který byl snížen z 6,5 % na 4,1 %. Spotřeba biopaliv poklesla rovněž v Německu (ovšem nikoli tak významně jako ve Španělsku), které rozhodlo o zrušení daňového zvýhodnění bionafty počínaje rokem 2013.

Na druhé straně v některých zemích významně vzrostl podíl biopaliv na objemu paliv spotřebovaných v dopravě, jednalo se zejména o Spojené království, Švédsko a Dánsko. Další země jako Francie, Rakousko či Belgie si uchovaly stabilní podíl biosložky, v absolutních číslech pak spotřeba klesla či vzrostla v závislosti na celkové spotřebě pohonných hmot (fosilních i obnovitelných).

Odhady budoucí spotřeby biopaliv jsou relativně obtížné, ať už s ohledem na politické předpoklady, či reálnou spotřebu energie v roce 2020. Při současných předpokladech, které hovoří o spotřebě energie ve výši 300 milionů toe v roce 2020, lze očekávat spotřebu biopaliv na úrovni 22,5 milionů toe. Odhad vývoje do roku 2030 je ještě obtížnější. Aktuální návrhy rámce pro klima a energetiku hovoří o cíli 27 % obnovitelné energie v EU, ovšem bez stanovení zvláštního cíle pro dopravu. Byznys by tak více ovlivňovaly individuální přístupy a opatření vlád.

Obr.: Lihovar

Investice pozvolna proudí do druhé generace biopaliv

Odvětví biopaliv, ať už se jedná o první či druhou generaci resp. konvenční či pokročilá biopaliva, tak v současnosti nemůže spoléhat na jasnou vizi rozvoje a podpory sektoru ze strany Evropské unie, ale ani dlouhodobě po roce 2020. Z těchto důvodů jsou tak výrobci biopaliv více závislí na rozhodnutích národních vlád a musí pečlivě plánovat očekávanou poptávku po biopalivech na evropském trhu.

Projevuje se to snižováním produkční kapacity u první generace a přesunem těchto kapacit do druhé generace, resp. biopaliv, které je možné vícenásobně započítat do naplňování 10 % cíle OZE v dopravě (např. živočišné tuky, rostlinné oleje, ethanol vyráběný z celulózy).

Významné investice tak proudí do výstavby provozů pro výrobu druhé generace bionafty z živočišných tuků a použitých olejů (např. v Nizozemsku či Portugalsku). Na trhu se rovněž objevují noví hráči investující do výroby bioethanolu z celulózy (investice v Itálii, Dánsku, Spojeném království či Finsku), ať už jde o pilotní či komerční projekty.

Subjekty podnikající v oblasti biopaliv navíc ještě ovlivňují rozhodnutí Evropské komise a Světové obchodní organizace v případě konfliktů s dalšími zeměmi produkujícími biopaliva. Z posledního období jde zejména o spory o antidumpingová opatření uvalená na bioethanol z USA, či dodatečná cla na dovozy bionafty z Argentiny či Indonésie.

Pozn.: Článek je zkrácenou adaptací studie EurObserv'ER, “Biofuels Barometer,” EurObserv'ER, červenec 2014. Ke stažení on-line v angličtině na http://www.eurobserv-er.org/pdf/baro222_en.asp Na portálu http://www.eurobserv-er.org je rovněž k dispozici interaktivní mapa.

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost