Příliš riskantní výkupní ceny elektřiny

Garantované výkupní ceny, tradiční nástroj na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, se velmi rozšířil a dobře uplatnil na tradičních, monopolně uspořádaných trzích s elektřinou. Zavedení liberalizace v elektroenergetice však zrušilo základní princip, na kterém byla založena tato forma podpory - zajištěný odbyt dodavatele elektřiny na monopolním trhu. Liberalizace trhů stojí a padá s konkurencí, s možností, že zákazníci si svobodně zvolí (a změní) svého dodavatele. Povinnost výkupu zelené elektřiny není možné nikomu nařídit, pokud mu zároveň není garantován její prodej. Aby byl liberalizovaný trh nediskriminační, je proto nutné najít nové nástroje podpory, které zajistí, že zákazníci nakoupí, spotřebují a zaplatí vyrobenou zelenou elektřinu.

Systém garantovaných výkupních cen zelené elektřiny má pro investory ohromnou výhodu: odstraňuje starosti spojené s prodejem vyrobené elektřiny. Výkup veškeré produkce i její cena je předem zaručena. Podnikatelská rizika investorů do obnovitelných zdrojů jsou tak efektivně minimalizována. To má pozitivní vliv i na cenovou kalkulaci.

Problém nastává u toho, kdo vykupuje zelenou elektřinu. Aby byl systém nediskriminační, musí mít zajištěno, komu vykoupenou elektřinu prodá. Distributoři elektřiny pouze přepravují elektřinu, sami o sobě s ní neobchodují. Nákup a prodej je předmětem činnosti obchodníků s elektřinou - těch tradičních i nových. Distributoři mohou vykoupenou elektřinu použít pouze na pokrytí vlastních ztrát přenosu a distribuce. To obnáší podstatně méně než 10% celkové spotřeby elektřiny. V přechodném období mohou mít distributoři i povinnost zásobovat zajaté resp. chráněné zákazníky. Pokud množství vykupované zelené elektřiny nepřekročí tento podíl, systém výkupních cen, tak jak jej známe, může dobře fungovat i na liberalizovaném trhu. Výhledově je však tento systém nedostatečný. S plným otevřením trhu budou všichni zákazníci oprávněni volit si dodavatele. Výkup zelené elektřiny by tak mohl být garantován pouze pro několik procent z celkové spotřeby elektřiny - na pokrytí ztrát v sítích.

V případě uvalení povinnosti výkupu zelené elektřiny na obchodníky je nutné vyřešit, který konkrétní obchodník bude mít povinnost vykoupit zelenou elektřinu z konkrétního zdroje. Na liberalizovaném trhu nemají obchodníci výhradní územní pokrytí, tak jak tomu bylo na tradičních trzích. Zároveň je nemožné, aby obchodník měl povinnost vykupovat větší množství zelené elektřiny, než je sám schopen prodat svým zákazníkům. Z praktických důvodů musí být toto množství nižší než je jeho prodej. Jedním z důvodů je i nepředvídatelnost dodávky elektřiny z některých obnovitelných zdrojů - především z větrných elektráren. Povinný výkup zelené elektřiny tedy musí být vždy omezen jako určitá část (procento, kvóta) jeho celkového prodeje elektřiny.

Liberalizovaný trh s elektřinou (a direktiva 96/92/EC) zaručuje možnost výstavby přímých vedení. To znamená, že de fakto není zaručen ani monopol v distribuční oblasti. Zákazníci mají možnost nepoužívat místní distribuční soustavu a svým přímým vedením se napojit přímo na výrobce, nebo zahraničního dodavatele. To je příklad velkého průmyslového odběratele na severní Moravě, který odebírá elektřinu přímým vedením z Polska a českou elektrizační soustavu za normálních podmínek nepoužívá. Ti, kdo využívají přímá vedení by byli zvýhodněni, protože distribuční síť nepoužívají a neplatí tudíž ani poplatky za její použití. Splnění povinnosti výkupu stanoveného podílu zelené elektřiny by v tomto případě mohlo být zabezpečeno nákupem certifikátů potvrzujících výrobu a dodávku zelené elektřiny do sítě v odpovídajícím objemu. Jednou z výhod zelené elektřiny je, že se vyrábí v decentralizovaných zdrojích připojených obvykle na distribuční sítě nízkého či vysokého napětí. Tím dochází k úsporám nákladů z titulu nižšího použití přepravních sítí (především úspory ztrát elektřiny). Aby nedocházelo k diskriminaci, měly by proto být tyto úspory promítnuty k dobru decentralizovaných zdrojů formou snížených poplatků za použití sítí.

Aby byl systém podpory obnovitelných zdrojů nediskriminační, je nutné aby se na pokrytí vyšších nákladů na pořízení zelené elektřiny podíleli všichni zákazníci rovnoměrně. Tato podmínka bude zajištěna, pokud bude povinnost pokrytí těchto vícenákladů uvalena na konečnou spotřebu, nikoliv jen na poplatky za použití sítí. Toho lze dosáhnout, pokud bude povinnost výkupu určitého procenta (kvóty) zelené elektřiny přenesena z obchodníků přímo na konečné zákazníky. Každý zákazník, konečný spotřebitel elektřiny, by v takovém případě měl povinnost nakoupit určité množství zelené elektřiny stanovené jako procento, kvóta jeho celkové spotřeby. V praxi by tuto povinnost zajišťovali dodavatelé elektřiny, pokud by konečný zákazník neobchodoval sám (například na burze, či nákupem v zahraničí).

Systém kvót je nediskriminační a zároveň připouští soutěž i mezi dodavateli zelené elektřiny. Obchodník, který bude schopen nakoupit zelenou elektřinu levněji bude mít nižší náklady. Aby byl tento systém povinných kvót co nejefektivnější, zavádí se často souběžně i systém obchodovatelných certifikátů zelené elektřiny. Tím dochází k oddělení fyzického trhu se zelenou elektřinou od sekundárního trhu s certifikáty. Výrobce zelené elektřiny obdrží příslušné množství certifikátů. Zelenou elektřinu pak může prodat na trhu za obvyklou tržní cenu "normální" elektřiny a vícenáklady spojené s výrobou zelené elektřiny si pokryje prodejem certifikátů. Koneční zákazníci a jejich dodavatelé pak mají povinnost pod hrozbou sankce nakoupit stanovené množství certifikátů, které odpovídá požadované kvótě za dané časové období.

Systém povinných kvót a obchodovatelných certifikátů má podstatnou výhodu: je to systém, který zajišťuje i na liberalizovaném trhu, na rozdíl od systému garantovaných výkupních cen, transparentní a nediskriminační prostředí. Pro investory do obnovitelných zdrojů je tu však podstatný rozdíl: i oni jsou vystaveni konkurenci jiných výrobců zelené elektřiny. Systém kvót zajišťuje, že se na trhu spotřebuje (a vyrobí) požadované množství zelené elektřiny, ale nezaručuje, že každý výrobce prodá svoji produkci. Ani cena zelené elektřiny není dopředu administrativně dána. To samozřejmě vede k větší efektivnosti systému, nižší zátěži zákazníků, ale pro investory to přináší dodatečná rizika. Tato rizika však lze účinně eliminovat uzavřením dlouhodobých smluv o prodeji zelené elektřiny, respektive o prodeji zelených certifikátů.

Tam kde se dnes uplatňuje systém výkupních cen je situace pro investory velmi nepřehledná. Na jedné straně jim stát dává formální záruku výkupu zelené elektřiny za stanovené ceny, na druhé straně hrozí, že tento systém bude muset být kdykoliv v budoucnosti zrušen, aby se odstranila deformace na trhu. Používáním systému výkupních cen na liberalizovaném trhu se podporuje riziko vzniku nových uvízlých nákladů.

Garantované výkupní ceny lze tedy použít, pokud chceme zabránit deformaci a diskriminaci na liberalizovaném trhu, pouze pro velmi omezené množství elektřiny odpovídající množstvím ztrátám elektřiny v sítích při přenosu a distribuci. Pokud je cílem dosáhnout větší podpory výroby zelené elektřiny z obnovitelných zdrojů, je systém garantovaných výkupních cen na liberalizovaném trhu z výše uvedených důvodů nevhodný.

Článek převzat z časopisu Zprávy ze SEVEn.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost