Pamatujete si, jak jsme se báli zápachu z bioplynek?

Máme za sebou již značné zkušenosti s provozem a už víme, jak vyzrát nad zápachem z bioplynových stanic. Při hledání vhodné lokality pro umístění bioplynové stanice se investoři často potýkali a občas ještě potýkají s odporem místních obyvatel. Řada lidí má totiž předsudky, že bioplynové stanice vydávají nepříjemný zápach. To může mít svůj původ v počátcích tohoto oboru, protože některá zařízení byla špatně navržena nebo nesprávně provozována. Moderní zařízení jsou však navržena tak, aby okolí zůstalo ušetřeno.

Samotný proces výroby bioplynu, jinými slovy fermentace organických materiálů, je doprovázen typickým odérem rozkladu. Ten však běžný člověk nemůže cítit, protože se tento proces odehrává v plynotěsném prostoru fermentoru. To co je možné cítit jsou tím pádem vstupní substráty a samotný zbytek fermentačního procesu, tedy digestát.   

V minulosti však několik bioplynek opravdu zápach způsobovaly, a tím poškodily jméno celého oboru. Párkrát se tento problém totiž dostal i do zpráv v televizi, kde byl, jak se patří zveličen. V současné době je v provozu více než 550 zařízení pracujících s bioplynem a zápach se řeší jen v ojedinělých případech. Za únikem našemu čichu nepříjemných látek do okolí bývá obvykle některá z těchto příčin: 

• krátká doba zdržení substrátu ve fermentoru anebo špatně fungující biologie ve fermentoru, která způsobila produkci nevyzrálého digestátu,
• skladování nevyzrálého digestátu v nádržích s volnou hladinou digestátu bez zakrytí,
• absence, nefunkčnost anebo nedostatečná kapacita bio-filtrů a jiných zařízení pro snížení zápachu u bioplynek zpracujících na zápach problematičtější bioodpady,
• směšování nebo ředění vstupních surovin digestátem nebo fugátem v otevřené jímce,
• zpracování odpadních materiálů mimo uzavřenou halu s podtlakovým odsáváním vzdušniny do biofiltrů,
• provozní nekázeň při transportu vstupních substrátů či digestátu.

Po medializovaných nepříjemných incidentech v minulosti, došlo k mnohem přísnějšímu uvádění zařízení do provozu a mnoho bioplynových stanic se dokonce nepodařilo ani postavit, protože nezískaly stavební povolení. Dnes jsou základní parametry výstavby a provozování bioplynových stanic obsaženy v právních normách. Například vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady stanovuje minimální požadavky na dobu zdržení na nejméně 30 dnů s možností zkrácení na 20 dnů, pokud provozovatel instalace zajistí, že produkovaný digestát je dostatečně stabilní a není zdrojem obtěžujícího zápachu. Vyhláška dále nařizuje všem zařízením na zpracování biologicky rozložitelných odpadů povinné opatření k minimalizaci emisí pachů. 

Dalším významným dokumentem, i když v mnoha směrech překonaným, je metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ke schvalování provozu bioplynových stanic a stanovení závazných podmínek provozu z hlediska ochrany životního prostředí. V dokumentu se kromě zápachu řeší také vhodný výběr lokality pro výstavbu zařízení, doporučená stavební uzávěra v okolí bioplynové stanice, maximální doba skladování biologicky rozložitelných odpadů na 48 h atd.
 

Prevence již při samotném projektování

Ne nadarmo se říká: „Nejlepším řešením je prevence”. Při plánování výstavby bioplynových stanic se na prevenci emisí zápašných látek již pamatuje. Bioplynky jsou navrhovány tak, aby respektovaly převládající větry, zařízení je navrženo s co nejmenším množstvím otevřené technologie, územní plán nepřipouští blízkost výstavby obytných domů (což způsobilo také v několika projektech problém, když se nová výstavba se přiblížila k plotu zemědělského družstva anebo bioplynové stanice).

Mezi dostupné technologie v boji se zápachem na stávajících zařízení patří neutralizace odváděného vzduchu ze zařízení:

• propíráním ve vodném roztoku sorbentu – princip Venturiho pračka,
• biotechnologií – biofiltry, které používají enzymy mikroorganismů k eliminaci zápachů,
• pevnými sorbenty – aktivním uhlím, které spolehlivě zachytí zapáchající látky,
• jinými metodami využívajícími fyzikálně-chemické prostředky – ozonizace.

Prevence zápachu při dopravě, skladování a manipulaci s materiály

Kritickými zdroji nežádoucích pachů je přeprava a také skladování organických materiálů před zpracováním, jelikož k uvolnění pachových látek nejvíce dochází právě z otevřených ploch v kombinaci s povětrnostními podmínkami. K eliminaci nežádoucího uvolnění pachu při těchto činnostech mnohdy stačí dodržet jednoduché postupy.

Při přepravě materiálů je potřeba, aby vozidla netrpěla netěsností a pokud možno byla zakrytá. Jak z pohledu šíření zápachu, tak i kvůli ztrátě energie je dobré, aby materiál byl co nejméně v kontaktu se vzduchem. Je dobré se tedy vyvarovat zbytečnému provzdušňování a udržovat materiál v co možná nejkompaktnějším tvaru. Obzvláště u nepříjemných odpadů je ideální po každé vykládce vozidla řádně omýt.

Závěr

Zápachu se nemůžeme úplně zbavit, ale je třeba si uvědomit, že přece jen bioplynky často řeší náš problém s naším odpadem.  Moderní technologie dokáží spolehlivě pachové látky eliminovat. Dobře fungující anaerobní fermentace umí zápach výrazně redukovat, a proto je zařazena mezi nejlepší dostupné technologie pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a vedlejšími produkty. Díky této vlastnosti je výsledný digestát aplikovatelný na pole s výrazně nižšími dopady na okolí, než tomu je například při aplikaci kejdy. Umožňují tedy, že je naopak snesitelnější žít v blízkosti chovu hospodářských zvířat. Nedílnou součástí integrace bioplynových instalací do blízkosti zástavby je důkladná informovanost obyvatelů o procesech probíhajících v bioplynové stanici. Často je totiž bioplynovým stanicím přisuzován zápach, za který ve skutečnosti nemohou.

Článek byl publikován v časopisu Biom 2/2022 Jak na výstavbu bioplynové stanice.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu