Vrby a topoly v ochraně životního prostředí proti hluku

Úvod

V současné době u nás probíhá i přes částečný útlum průmyslové výroby mohutný růst počtu zdrojů a intenzity hluku, prachu a znečištění ovzduší hlavně výfukovými plyny automobilové dopravy. Trend těchto zdrojů dále poroste spolu s počtem aut na silnicích, ale také s budoucí možností rozvoje průmyslu (v rámci restrukturalizace) včetně specializovaných zemědělských provozů. Na ně dále přímo navazuje neustále rozšiřující se problém s odpady.

Vliv hluku na člověka a prostředí

Velmi ožehavým problémem urbanistiky v moderní době je hlučnost obytného a pracovního prostředí. Hluk obtěžuje člověka nejen při práci hlučnými stroji (traktory, buldozery, buchary, obráběcími stroji, automobily, apod.), ale také ohrožuje lidské zdraví i při odpočinku. Obzvláště ve velkých městech s živým automobilovým a železničním provozem, u letištních ploch, ale také v blízkosti různých průmyslových závodů s kontinuálním provozem (uhelné lomy apod.).

Nervová soustava je i ve spánku v neustálé činnosti, v podvědomí je lidský organismus schopen zaregistrovat všechny vyšší hluky než je 50dB a nemůže se adaptovat. Hlučnost stoupá ve městech o 0,5 – 1dB ročně. Výhledově je taková perspektiva velmi neutěšená.

Hlučnost působí nejen na sluchové orgány, ale také na nervovou soustavu jako celek, což se projeví nedoslýchavostí až hluchotou s doprovodnými především značnými stressovými stavy.

Proto je nutné proti šíření hluku jako nebezpečnému nepříteli lidského zdraví účinně bojovat. Je třeba znát zdroje hluku, jeho šíření prostorem a prostředky k jeho útlumu na snesitelnou mez.

Zdroje hluku

Celkově se zdroje hluku člení do tří základních skupin:

1. dopravní hluk (automobily, MHD, vlaky, letadla, traktory, apod.)
2. průmyslový hluk – nejen strojů umístěných v interiéru továrních provozů zanášený do prostoru, ale také od strojů v exteriéru (zemní stroje)
3. sídlištní hluk – hrající si děti, asociální obyvatelé, provoz vnitřní dopravy (MHD).

Z hlediska nebezpečnosti je nejnebezpečnější dopravní hluk – nelze jej úplně odstranit a nelze se bez něj zcela obejít. Hladina hlučnosti je často překračována i nejmodernějšími dopravními pro-středky, např. troleje. Hlučnost dopravy se často pohybuje vysoko nad 70dB, kolem 90 – 100dB. Snížit dopravní hluk minimálně o 20dB je velmi nákladný a technicky těžko realizovatelný úkol, řeší se především stavebními prvky, které jsou velmi nákladné.

Průmyslový hluk v moderní zástavbě bývá omezen na minimum, urbanistické koncepce moder-ní doby vyžadují, aby průmyslové oblasti byly odsunuty mimo obytné území a ve směru převládajících větrů. Horší situace je však ve starších zástavbách a na venkově, kde problémy s hlukem jsou obdobné jako v případě dopravy.

Sídlištní hluk je pouze lokálního charakteru a lze ovlivnit charakterem zástavby a situováním jednotlivých prvků (obytné domy, hřiště, parky, odpočinková místa, apod.).

Šíření hluku a možnosti snižování hlučnosti

Všeobecně je známo, že hluk vzniká různým způsobem a šíří se prostorem o stejné hustotě v kulovitých vlnách. Toto vlnění však značně deformuje pohyb vzduchu. Akustický potenciál hluku se zmenšuje nepřímo úměrně s dvojmocnou vzdáleností.

V praxi se však při řešení problému hlučnosti objevuje mnohem komplikovanější situace, kde výslednice je úsečkou (např. při jízdě různě dlouhých vlaků, pásové dopravě). Navíc klimatické podmínky mají na šíření hluku velký vliv. Tak například při relativní vlhkosti mezi 40 – 60% klesá hlučnost o 0,05 – 0,15dB . m^-1. Narazí-li zvuková vlna na homogenní překážku, odráží se podle zákona „úhel odrazu = úhel dopadu“ a zvyšuje se hlučnost prostředí před překážkou (např. hustý, stříhaný živý plot nebo hustý porost jehličnanů, stěny). Dozvuk závisí jednak na výšce překážky, vzdálenosti od zdroje hluku, je ovlivněn členitostí a přímočarostí překážky – čím plastičtější je povrch a prolamovanější linie, tím menší je dozvuk. Na člověka působí stejně nebezpečně i neklid prostředí (rezonance) způsobený zvukovými vlnami. Velmi nepříjemné jsou sekundární zvuky vyvolané chvěním okenních tabulí, vývěsních štítů, labilně stojícího nábytku, apod. Tomu lze zabránit, když mezi zdroj zvuku a obydlí (či jiný prostor, kde člověk pracuje) vložíme zvukovou překážku, která snižuje hladinu hlučnosti na snesitelnou míru. K snížení hluč-nosti se v praxi používají technické a biologické prostředky.

Technické prostředky, které mohou snížit hladinu hlučnosti prostředí na snesitelnou míru jsou velmi nákladné a někdy až nerealizovatelné. Jsou to různé stěny, terénní nerovnosti, obklady stěn domů - zpravidla dvojité, vždy nákladné a investiční povahy.

Biologické prostředky jsou mnohem levnější, ale náročnější na prostor. Využívají se formou úprav s použitím výsadeb rostlin. Rostliny, které jsou dobrými prostorovými tlumiči hluku se tu používají v různých soustavách a skladbách.

Biologické prostředky snižování hlučnosti

Všechny porosty zeleně pohlcují hluk – trávník, keře, stromy. V hlubokém lese se hodnoty hladiny hluku pohybují kolem 15dB a za bezvětří dokonce i pod 10dB. Avšak takové absolutní ticho působí na nervovou soustavu podobně jako přílišný hluk. Člověk se nejlépe rekreuje v prostředí s nižší hladinou hluku než 35dB (např. v městském parku).

Velmi důležitá je kombinace travního porostu, keřů a stromů. Trávník lze nahradit i černým úhorem s drobtovitou až hrudkovitou strukturou (také mulčem). Už vysoký obsah vzduchu v půdě vytváří přirozenou hlukovou clonu, která snižuje hlučnost o 7 – 10%! I pečlivě stříhaný trávník dobře tlumí zvuk. Keře a stromy jednak tvoří přirozenou překážku hluku, jednak pohlcují prostřednictvím meristematického pletiva listů, které obsahuje mnoho vzduchu. Při-tom hustá mozaika listů odráží hlukové vlny různým směrem, neboť většina stromů a keřů staví listy tak, aby maximálně využila sluneční paprsky.

Už pás zeleně široký 3 m snižuje především v zástavbě a ulicích hladinu hluku o 25%.

Nejlepší tlumící účinek má přirozeně rostoucí stromová a keřová zeleň. Stříhané husté stěny mají nižší účinek, uplatňuje se tu částečně i dozvuk.

Kde není trvalá hlučnost je vhodné nevysazovat dřeviny v pravidelných vzdálenostech, rozkladem hlavně bodových zvuků (např. jednotlivě jedoucí vozidla) vznikají pravidelné nárazy na sluchový orgán. Toto opakování je nepříjemné a způsobuje fyzickou bolest. Porosty v pásech musí být v i ve vertikální gradaci rozmanité, mají se střídat se středně vysokými i nízkými keři.

Ovšem tam, kde je naopak trvalá hlučnost nemá taková úprava účinnost. Hluky různých zdrojů se mísí v jeden vyrovnaný tón se stejným kmitočtem a silou. Tady je pak důležité vytvořit jiné mnohem účinnější opatření v podobě co nejširšího a nejvyššího souvislého pruhu zeleně. Přitom je velmi vhodné využít i konfigurace terénu (přirozené zvlnění, náspy, valy, terénní deprese).

Výběr dřevin pro hlukové clony

Pohltivost hluku dřevinami je závislá na jejich charakteru, především olistění. I listnáče bez listů mají určitý účinek (3 – 5dB), který zvyšuje sněhová pokrývka (na 7 – 10dB), ale hlavní podíl na snižování hladiny hluku mají listy. Čím větší je absolutní povrch listů, tím větší je jejich účinnost. Největší účinnost mají listy chlupaté.

Při výběru druhu a formy je nutné dodržet následující pravidla:

1. maximální zavětvení v koruně
2. struktura koruny (větve musí být pravidelné a navzájem se u každého jedince překrývající),
3. olistění (důležitá je délka doby olistění, velikost listů, ochlupacení nebo lepkavost či zdrsněný povrch listů), je také vhodný proměnlivý tvar listové plochy,
4. kůra (u starších výsadeb by měla být borka kmene drsná a zvrásněná),
5. především u vrb je důležitá hustota zavětvení již od země – nejlepší výsledky tu dosahují keřové formy a košíkářské vrby, lze plně využít energetických porostů,
6. volit druh vhodný do klimatických, půdních a vláhových podmínek stanoviště,
7. nezávisí na pohlaví použitých jedinců, pokud to nevadí hygienikům,
8. možno využít lignikultury, silvikultury i výsadeb vrb a topolů pro výrobu biomasy, ať k energetickým (dřevní štěpky), papírenským či jiným účelům,
9. včasné rozvolnění topolové a vrbové struktury výsadby, větve jednoho jedince se mohou větví druhého jedince dotýkat, koruny nesmí prorůstat navzájem – hrozí samovolné prosvětlení porostu.

Výběr typů a druhů je v podstatě dán sortimentní listinou schválených typů a klonů příslušnými ministerstvy. Je nutné dodržet uvedená pravidla.

Jedním z příkladů realizace protihlukových pásů jsou ochranné lesní pásy (OLP) pro obce Spořice, Droužkovice a Březno u Chomutova – v předpolí Dolů Nástup Tušimice, a. s. (sou-části Severočeských Dolů, a. s. v Chomutově). Zde právě na OLP Spořice a Březno u Chomu-tova byly využity kombinace topolové lignikultury a ostatních lesních dřevin, s keřovým opláštěním.

V OLP Březno topolovou lignikulturu doplňuje původní vrbový porost podél bývalého koryta řeky Hutné. Zde jsou v porostu zastoupeny ze stromových vrb vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis) a vrba jíva (Salix caprea) a v keřovém pásu jak druhy již dříve zmíněné, tak i vrba košíkářská – konopina (Salix viminalis), Salix x smithiana, a další druhy a jejich kříženci.

V lignikultuře OLP Březno je výsadba topolu kanadského (Populus x canadensis), samčího klonu „Blanc du Poitou“ a v OLP Spořice v rozporu s původním projektem směs samičích klonů topolu kanadského. Ve výsadbách obou pásů ve srovnatelných podmínkách půdních a klimatických je markantní rozdíl v růstu a vývoji porostu, samičí klony rostou pomaleji.

Poznámka: oblast, kde tyto pásy jsou vysázeny patří do nejsušší oblasti České republiky (prům. srážky 420 – 450mm ročně, prům. roční teplota kolem 90C. Při tom ve velmi těžkých a vysýchavých půdách, kde by tyto porosty měly mít velmi malou šanci prosperity, tyto velmi dobře prospívají a rostou.

Literatura

1. ČÍŽEK, V., ČÍŽKOVÁ, L. : Pěstování rychle rostoucích dřevin na lesní a zemědělské půdě. Informační bulletin semináře MZe a VÚLHM z 14.9.2000, Kunovice u Uherského Hradiště
2. HULEŠ, L. : Projektová dokumentace „Ochranné lesní pásy pro obec Březno - dokumentace pro územní řízení“ (biologická část), BPT, a.s., zak.č. 7342/Z, 01/97, Teplice
3. HULEŠ, L. : Projektová dokumentace „Ochranné lesní pásy pro obec Březno – přípravné ří-zení“, BPT, a.s., zak. č. 8036/RP, 04/98, Teplice.
4. HULEŠ, L. : Projektová dokumentace „Ochranné lesní pásy pro obec Březno – základní vý-sadba“, (celé), BPT, a.s., zak. č. 8034/RP, 05/98, Teplice.
5. HULEŠ, L. : Zelené pásy Žíželice, zak. č. 9449/OP (odborná pomoc) z roku 1991, BPT, a.s., pro ČEZ sp. Podkrušnohorské elektrárny se sídlem v Tušimicích.
6. HULEŠ, L. : Realizační projektová dokumentace „Ochranné lesní pásy pro obec Spořice“, zak. č. 7504/P, BPT, a.s., Z 10/96, Teplice.
7. HULEŠ, L. : Realizační rozpočet „Ochranné lesní pásy pro obec Spořice“, zak. č. 7811/TP, BPT, a.s., Z 07/97, Teplice.
8. VARGA, L. : Prvé práce na úseku selekcie čiernych a balzamových topoľov s veľmi krátkou rubnou dobou na Slovensku, VÚLH Gabčíkovo, 1986.
9. VARGA, L., BAJCAR, V. : Pokyny – Úprava korún drevín v kulturách, vetrolamoch a rado-vých výsadbách, při výsadbe a v prvých rokoch po výsadbe. Zvolen, jún 1999 (LVÚ Zvolen, VS Gabčíkovo).

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost