Jiří Svoboda: Jak ucpat fotovoltaický tunel

Političtí reprezentanti dnes hledají zázračné řešení, jak vybruslit ze situace, do které nás přivedla neuvážená a přemrštěná podpora fotovoltaických elektráren. Náhlý vzrůst počtu instalací v letech 2009 a 2010 způsobí vzhledem ke garanci výkupních cen hospodářskou komplikaci ve formě skokového navýšení cen elektřiny od příštího roku.

Pro částečné zmírnění cenového skoku se nabízejí dva základní mechanismy: Prvním je použití peněz z mimorozpočtových zdrojů jako např. z prodeje emisních povolenek apod. Druhý je založen na zákonném zamezení neoprávněných zisků provozovatelů fotovoltaických elektráren např. zdaněním.

Jen onen druhý mechanismus je správný a spravedlivý. Jeho úskalí je však v tom, že se týká úzké a vlivné skupiny lidí a rozhoduje o stovkách miliard Kč v jejich kapsách. Prosadit druhý mechanismus tedy nebude vůbec jednoduché a cokoliv by tomu mohlo napomoci, je vítáno. Zkusme proto přinést několik argumentů ve prospěch druhého mechanismu.

Shrňme nejdříve základní fakta. Zákon 180/2005 Sb. vznikl jako reakce na závazek vůči EU navýšit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na 8 % do roku 2010. Podpora výroby elektřiny z OZE funguje na základě tohoto zákona pomocí vysokých výkupních cen garantovaných po 20 let. Ty jsou následně rozúčtovány všem konečným spotřebitelům elektřiny. Už sám duch zákona, který otevře peněženky 10 milionům lidí a umožní úzké skupině lidí z nich bez omezení vytahovat peníze, aniž by za to poskytli něco dobrého navíc, je velmi podivný a doposud jsem nenašel jiný precedens.

Podle §6 odstavce (1) písm. b) bodu 1. zákona 180/2005 Sb. (dále jen odstavec (1) §6) stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ) výkupní cenu elektřiny z OZE tak, aby návratnost investice (i podle interpretace ERÚ je myšlena prostá návratnost) dosáhla 15 let. To by mělo představovat motivaci pro investory i dostatečnou ochranu spotřebitelů před přílišnou eskalací cen elektřiny kvůli využívání OZE.

Odstavec (4) §6 neumožňoval až do přijetí novely v roce 2010 meziročně snižovat výkupní ceny o více než 5%. Odstavce (1) a (4) §6 ovšem nejsou vzájemně nijak nadřazeny, musejí být tudíž splněny oba současně.

V letech 2008 a 2009 však poklesly investiční náklady pro fotovoltaické elektrárny natolik, že i při snížení výkupní ceny o maximální míru, tedy 5%, zůstala návratnost investice hluboko pod hranicí 15 let. Odstavce (1) a (4) §6 se tedy ocitly v kolizi a nemohly být současně naplněny. ERÚ se proto při vydání cenového rozhodnutí držel pouze odstavce (4) §6, snížil výkupní cenu o 5% a odstavec (1) §6 porušil tím, že návratnost investice se výrazně zkrátila pod zákonnou hranici.

Nadto již od začátku platnosti zákona ERÚ užívá k výpočtu výkupních cen metodiku (viz. odpověď na otázku 5 na http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=860), která vede k podstatně nižší návratnosti investic (přibližně desetileté) než je patnáctiletá návratnost vyžadovaná odstavcem (1) §6. To mi bylo při mé osobní návštěvě ERÚ jeho pracovníky explicitně potvrzeno.

Čelní představitelé z ERÚ v mediích také tvrdí, že více než zdvojnásobení výkupních cen fotovoltaické elektřiny na přelomu let 2005 a 2006 bylo způsobeno tehdy vysokými investičními náklady na vybudování fotovoltaických elektráren. Tyto náklady byly opravdu stanoveny správně, ale byly použity ve zmíněné metodice, která výkupní ceny systematicky nadhodnocuje o desítky % a odstavec (1) §6 (patnáctiletá návratnost) je tudíž soustavně od počátku porušován. V případě fotovoltaiky by při dodržení odstavce (1) §6 stouply výkupní ceny za fotovoltaickou kWh na přelomu let 2005 a 2006 pouze z 6 Kč na 9 Kč místo z 6 Kč na 13 Kč.

Oproti výše popsaným obviněním se ERÚ hájí tím, že patnáctiletou návratnost investice z odstavce (1) §6 chápe jako nejvyšší možnou (jakákoli nižší návratnost není v kolizi s odstavcem (1) §6). Pokud by šlo odstavec (1) §6 takto interpretovat, výše popsaná obvinění by byla opravdu neoprávněná. Ovšem již koncem roku 2009 jsem se v této záležitosti obrátil na ombudsmana, tehdy JUDr. Motejla, z jehož dopisu doslovně cituji: “ K dotazu, zda podle mého mínění napadené cenové rozhodnutí odporuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1. zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, sděluji, že nemám k dispozici přesné výpočty aktuální návratnosti investic ve fotovoltaice. Domnívám se však, že uvedené ustanovení nelze vykládat jinak, než že výkupní ceny musejí (při splnění technických a ekonomických parametrů stanovených prováděcím předpisem) zajišťovat návratnost investic (právě) v patnácti letech, tedy že stanovení výkupních cen zajišťujících jinou (zde rychlejší) návratnost odporuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1. zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.“

Plně zákonnou a jedinou spravedlivou cestou pro ochranu peněz všech občanů ČR je tedy důsledné a včasné užití druhého mechanismu, tj. např. zavedení dostatečně vysokých připojovacích poplatků či adekvátních daní pro fotovoltaické elektrárny. Pak je možné ponechat garantované výkupní ceny ve shodě s odstavcem (4) §6 a současně naplnit znění odstavce (1) §6 vyžadující právě patnáctiletou návratnost investice. Požadavky odstavce (1) §6 jsou v zákoně od počátku jeho platnosti a o retroaktivitě tedy vůbec nemůže být řeč.

Nezbývá než doufat, že se podaří prosadit záměr části vlády i opozičních ČSSD a KSČM vyvolat vznik legislativních opatření vedoucích k zamezení neoprávněných zisků z provozu fotovoltaických elektráren postavených v letech 2009 a 2010. Tyto zisky jsou dle mého názoru skutečně neoprávněné, byly totiž zapříčiněny vydáváním cenových rozhodnutí ERÚ jsoucími v rozporu s odstavcem (1) §6.

V právním státě bychom neměli tolerovat porušování zákona, natož státním úřadem. Užitím druhého mechanismu napravíme porušení zákona a současně zachráníme stovky miliard Kč, které by během příštích 20 let odtekly mimo republiku nebo by zůstaly jako neoprávněné zisky v kapsách českých investorů. Ucpeme tak pomyslný fotovoltaický tunel.

Seznam osob, kterým můžeme „poděkovat“ za vzniklou situaci, je dlouhý. Mnohé usměvavé tváře osob ze seznamu potkáváme v těchto dnech na televizní obrazovce či na fotkách v tisku. Pomáhají nám řešit národohospodářšký problém, který se stal přes noc mediálně sledovaný.

V této souvislosti je si třeba uvědomit zásadní rozdíl mezi oběma mechanismy. Ten první používá finance, které lze užít ve prospěch všech občanů a vlastně na jejich úkor ponechává zisky provozovatelům fotovoltaických elektráren. Lidé tedy zaplatí tyto zisky pouze skrytějším způsobem. Ten druhý neoprávněným ziskům provozovatelů fotovoltaických elektráren zamezí a mimorozpočtové příjmy ušetří.

Tento článek jsem dne 19. 10. 2010 zaslal k vyjádření vládě, ministrům financí, průmyslu a obchodu a životního prostředí, Poslanecké sněmovně, ERÚ a Nejvyššímu kontrolnímu úřadu s prosbou o vyjádření do 26. 10. 2010. Žádná adekvátní reakce však nepřišla. Dne 20. 10. 2010 schválila vláda soubor opatření představovaný mixem obou mechanismů, který neoprávněné zisky majitelů fotovoltaických elektráren snižuje jen asi na polovinu, přičemž zákonem požadovaná patnáctiletá návratnost je nadále porušována.

Proto se obracím na media a veřejně žádám o důsledné dodržení odstavce (1) §6 zákona 180/2005, které zabrání úniku dalších zhruba 100 miliard Kč z kapes našich občanů. Vláda i poslanecká sněmovna tu má jedinečnou šanci v nejbližší době ukázat, na čí straně stojí.

Zdroj: Ekolist

 

Tweet

Datum uveřejnění: 2.11.10
Poslední změna: 2.11.2010
Počet shlédnutí: 127