IPCC: Klimatické změny jsou zjevné a budou pokračovat. Otázkou je, jak rychle a jak se na ně připravíme

Závěrečné shrnutí své (v pořadí již čtvrté) hodnotící zprávy o aktuálním stavu poznání o změnách globálního klimatu dnes ve španělské Valencii publikoval Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC). „Základní sdělení zprávy IPCC není nijak překvapivé – klimatické změny jsou bohužel realitou stejně jako významný vliv lidské činnosti na ně. Změny klimatu budou pokračovat po celé 21. století. Záleží ale na nás, jak budou intenzivní, jak vážné budou jejich dopady a jak dobře se na to dokážeme připravit,“ komentoval závěry vědeckého panelu ministr životního prostředí Martin Bursík. „Byl bych rád, kdyby měl pravdu Václav Klaus a příští generace se nad našimi dnešními obavami usmívaly. Bohužel, veškeré vědecké poznatky svědčí dost jednoznačně o opaku,“ dodal Martin Bursík.

Podle zprávy IPCC jsou klimatické změny zcela nezpochybnitelné a prokazatelné nárůstem průměrných globálních teplot ovzduší i vody v oceánech, celosvětovým táním mořských, pevninských i horských ledovců i růstem hladiny světových oceánů. Jedenáct z posledních dvanácti let patřilo k tuctu nejteplejších roků od počátku soustavného měření v roce 1850. Za posledních sto let vzrostla průměrná globální teplota o 0,74 ^oC – nárůst se projevuje především ve vyšších zeměpisných šířkách. Posledních padesát let bylo přitom s vysokou pravděpodobností nejteplejším půlstoletím za posledních 500 let, pravděpodobně dokonce za posledních 1300 let.

Spolu s nárůstem globálních teplot ubývá celosvětově sněhové pokrývky i ledovců – mořských, pevninských i horských – a to na všech kontinentech. Nejhorší situace je v Arktidě. Satelitní sledování zaznamenává od roku 1978 roční úbytek arktického mořského ledu v průměru o 2,7 %, přičemž v letním období ubývá v Arktidě dokonce v průměru 7,4 % ledu ročně.

Tání ledovců a rostoucí teplota oceánů mají přímý vliv i na zvyšování mořské hladiny. Od roku 1961 stoupala hladina oceánu v průměru o 1,8 mm ročně, ovšem od roku 1993 se rychlost stoupání mořské hladiny téměř zdvojnásobila na 3,1 mm za rok. To znamená stále rostoucí tlak především na pobřežní oblasti. Podle údajů OSN přitom zhruba sto milionů lidí žije v nadmořské výšce nižší než jeden metr. Rizika ekologické migrace obyvatel z těchto oblastí tedy rozhodně nelze podceňovat.

Mění se rovněž distribuce a intenzita srážek. Zejména v severnějších oblastech planety stoupá jak úhrn srážek, tak jejich intenzita a roste síla větrných smrští a riziko přívalových dešťů a povodní. V subtropických oblastech a subsaharské Africe se naopak významně zhoršuje problém s nedostatkem vody a spolu s vysokými teplotami a suchem i riziko nebývale rozsáhlých lesních požárů. Významně častější totiž nebudou jen záplavy a přívalové deště, ale také vlny veder a dlouhých období sucha, především v oblastech jako je jižní Evropa. Zvyšuje se také rozdíl mezi denními a nočními teplotami v mírném pásmu.

Vědci rovněž varují, že již v průběhu tohoto století dojde ke zpomalení oceánského proudění. To má zásadní vliv na podnebí, včetně evropského. Příjemné evropské klima totiž zajišťuje teplý Golfský proud. Zpomalení oceánských proudů může tedy znamenat snížení úrody či úlovků rybářů.

Mezi nejzranitelnější oblasti řadí vědci především pobřežní oblasti, ostrovy, ale také Arktidu. Seznam ekosystémů, přímo ohrožených důsledky klimatických změn obsahuje hory, severské lesy, tundru, mangrovové porosty a pobřežní nivy, velké říční delty či korálové útesy. Naopak ničení deštných pralesů i lesních oblastí severnějších pásem kvůli těžbě dřeva či přeměně lesů na plantáže, přispívá významně k zesílení klimatických změn.

Že se na klimatických změnách podílí lidé emisemi skleníkových plynů (především CO₂, ale také metan a oxid dusný), je nezpochybnitelné. Za posledních 35 let vzrostly emise CO₂ o 80 % a to přesto, že zároveň klesala energetická náročnost. Globální koncentrace skleníkových plynů vzrostly zásluhou lidských aktivit od počátku průmyslové éry (od poloviny 18. století) a v současnosti daleko přesahují přirozenou úroveň, která byla v atmosféře od dob ledových do průmyslové revoluce, konstatuje zpráva IPCC. Koncentrace CO₂ v atmosféře jsou dnes mnohem vyšší než kdykoli za posledních 650 000 let.

Podle IPCC budou koncentrace skleníkových plynů v atmosféře růst i v následujících desetiletích. Zvláštní pracovní skupina IPCC vypracovala několik možných scénářů budoucího vývoje v závislosti na tom, jak společnost, politika i ekonomika budou na klimatické změny reagovat. Podle těchto scénářů do roku 2030 vzrostou celosvětové emise CO₂ o 25 – 90 % oproti roku 2000. Proto IPCC upozorňuje, že klimatické změny budou pokračovat i v 21. století s přímými dopady většími, než jaké lidstvo zažilo doposud. Vědci předpokládají, že v následujících dvaceti letech poroste globální teplota o 0,2 ^oC za každou dekádu. Jak se bude vyvíjet v následujícím období, záleží právě na reakci světového společenství a socioekonomickém vývoji světa.

Podle toho budou vypadat také důsledky. Vzroste-li teplota do konce století pouze o 1,8 ^oC, jak předpokládají nejoptimističtější scénáře, lze očekávat, že hladiny oceánu stoupnou maximálně o 38 cm. Pokud ale teplota vzroste podle nejpesimističtější projekce o 4 ^oC, může se mořská hladina zvednout až o 60 cm. IPCC ale zároveň upozorňuje na to, že například tání ledovců v posledních letech nabírá na rychlosti a zrychluje se i pohyb ledovce v Grónsku.

Klimatické změny znamenají významné riziko pro přírodu. Už při optimistických scénářích může hrozit vyhynutí třetině rostlinných a živočišných druhů. Pokud by se teplota zvýšila o čtyři stupně, mohlo by to znamenat naprosto zásadní vymírání druhů s důsledky pro světové ekosystémy i člověka, které lze dnes jen těžko předvídat. Mezi nejohroženější ekosystémy patří korálové útesy. Už při globálním oteplení kolem dvou stupňů Celsia hrozí zánik naprosté většiny z nich. Migrace rostlinných i živočišných druhů kvůli klimatickým změnám je realitou již dnes. Přírodní rozmanitost (tzv. biodiverzita) je přitom klíčová pro stabilitu jednotlivých ekosystémů a ty jsou zase životně důležité pro člověka. Zajišťují mu obživu, čistý vzduch, vodu, nemluvě o důležitosti pro psychickou a emoční vyrovnanost.

„Zpráva IPCC zároveň upozorňuje, že už dnes máme k dispozici technologie, s jejichž pomocí můžeme koncentrace CO₂ v atmosféře stabilizovat, a vývoj dalších pokračuje. Záleží tedy jenom na nás. Za měsíc se sejde reprezentace celého světa na Bali na jednání, jak dál nasměrovat světovou klimatickou politiku po skončení dosavadní platnosti Kjótského protokolu po roce 2012. Evropská unie je v těchto jednáních velice ambiciózní. Obávám se ale, že k řešení bude nutné, aby začal být podobně ambiciózní celý svět,“ uzavírá ministr životního prostředí Martin Bursík.

Poznámka:
Všechny tři předcházející části čtvrté hodnotící zprávy IPCC jsou k dispozici v češtině na stránce http://www.env.cz/klima. Tato poslední a souhrnná část bude okamžitě po přeložení do češtiny taktéž doplněna a podobně jako všechny části předchozí distribuována členům vlády, parlamentu a hejtmanům krajů ČR.

Jakub Kašpar, tiskový mluvčí MŽP

Další informace:
http://www.ipcc.ch
http://www.env.cz/klima

Souhrnná zpráva ke stažení (v angličtině, *.pdf, 4,7 MB):



Grafická příloha:




modrá - modely pracující pouze s přirozeným radiačním působením
růžová - modely pracující s přirozeným i antropogenním radiačním působením

Tweet