Hlasování ve sněmovně: Zákon o ekologické újmě - poslanci ODS při hlasování obrátili o 180 stupňů

Dnes vstupuje v platnost zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Jaké nové povinnosti zavádí do českého právního řádu? A jak probíhalo jeho projednávání v Parlamentu ČR?

Ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ) při prvním čtení v Poslanecké sněmovně v říjnu loňského roku zákon nejdřív představil. Jak řekl svým kolegům, návrh zavádí podmínky pro předcházení ekologické újmě (případně pro její nápravu), při níž (by) byly poškozeny chráněné druhy, přírodní stanoviště, vody nebo půda. Zákon se přitom týká pouze těch činností, které jsou považovány z hlediska ochrany životního prostředí za rizikové - postihuje tedy například zařízení, která pro svou činnost musejí získat integrované povolení, postihuje rovněž provozovatele skládek a spaloven odpadu a taky činnosti, jež se týkají nakládání s podzemní nebo povrchovou vodou, s nebezpečnými chemickými látkami, s geneticky modifikovanými organismy atd. Pokud by jim to uložil příslušný úřad, měli by provozovatelé těchto činností předcházet poškození životního prostředí, případně by měli za svá pochybení "platit". Zákon přitom upřednostňuje řešení, při němž se provozovatel musí nejdřív snažit způsobené škody napravit, tedy například dekontaminovat půdu nebo obnovit přírodní prostředí, které zničil.

Ne vždy by ale původci museli za poškození prostředí opravdu zaplatit. Podle návrhu by například nemuseli nést náklady na nápravu ekologické újmy v případě, že by dodrželi všechny zákony nebo povolení, která jim byla na základě zákona vydána. V takovém případě by jim stát mohl náklady na nápravu újmy zpětně proplatit. V jiných případech by si ovšem museli provozovatelé sami zabezpečit finanční krytí k náhradě nákladů na preventivní nebo nápravná opatření - to se až na výjimky týká podniků a firem, které můžou způsobit škodu vyšší než 20 milonů Kč. Část zákona požadující finanční krytí možné újmy ovšem začne platit až v roce 2013.

Proti zákonu se hned v prvním čtení postavila Kateřina Konečná (KSČM). Podle ní je téměř nemožné se pro krytí újmy finanční zajistit tak, jak to požaduje zákon. Za "naprosto nepoužitelnou" pak označila přílohu č. 4 zákona, v níž je popsáno, jak se mají vybírat nejvhodnější nápravná opatření. "Podle této přílohy může kdokoli postupovat, jak bude chtít," uvedla Konečná. V prvním čtení se předlohy naopak zastal Libor Ambrozek (KDU-ČSL). Jen se podivil nad tím, že proti ní zatím nevystoupili zástupci podnikatelské sféry. Na začátku druhého čtení Martin Bursík zdůraznil, že zákon převádí do českého práva evropskou směrnici, která už ovšem měla být do české legislativy zapracována nejdéle v dubnu 2007. Evropská komise proto prý už pohrozila ČR soudním řízením a poslanci a poslankyně by tak podle ministra neměli se chválením zákona otálet. Podobně jako Kateřina Konečná odmítl zákon ve druhém čtení letos v únoru i Břetislav Petr (ČSSD). Upozornil na to, že se návrh z nevysvětlených důvodů nevztahuje na poškození ovzduší, a dodal, že ekologická újma je v zákoně definována zcela nedostatečně. To umožní, aby jako újma nebyly hodnoceny situace, kdy skutečně dojde k něčemu závažnému, anebo že budou jako újma vyhodnoceny i zcela zanedbatelná poškození prostředí. Navíc je podle něj pravděpodobné, že většinu nákladů na nápravu újmy stejně nakonec ponese stát - právě kvůli ustanovení, že v případě splnění podmínek daných zákonem padají náklady z toho, kdo škodu způsobil, na stát. Jako nepochopitelné pak označil, že by měli finanční rezervu vytvářet jen provozovatelé, kteří můžou způsobit škodu aspoň za 20 milionů. Stejně tak prý nerozumí tomu, proč by tuto rezervu měly vytvářet státní podniky - za ně by přece nápravu škod tak jako tak platil stát.

Ve druhém čtení pokračovala v kritizování předlohy i Kateřina Konečná - tentokrát vyzdvihla problematičnost pasáže, ve které se píše, že ekologická újma je nepříznivá měřitelná změna. Abychom však mohli něco přesně měřit, museli bychom podle Konečné znát předem například stav populací různých druhů rostlin a živočichů nebo stav přírodních stanovišť na všech místech, kde by mohlo dojít k ekologické újmě. Takové údaje ale nejsou k dispozici, čímž je podle Konečné zpochybněna měřitelnost změn a tím i celé posuzování ekologické újmy. Na špatně definované paragrafy si stěžoval i Petr Zgarba (ČSSD). Ve třetím čtení pak své výtky zopakoval Břetislav Petr, ministr Martin Bursík na ně už ve druhém čtení ovšem reagoval tím, že opět zdůraznil nutnost přijmout zákon kvůli tlaku ze strany EU. Navíc přidal, že jeho ministerstvo prý napsat tento zákon jinak a lépe neumí.

Během projednávání ve sněmovně se o celkovém návrhu zákona hlasovalo několikrát, zákon při tom vždy podporovali koaliční poslanci společně s přeběhlíky Melčákem a Pohankou. Při hlasování v prvním čtení, kdy Kateřina Konečná navrhla vrátit zákon k přepracování, se ke koalici fakticky přidala i část poslanců ČSSD. Ve druhém čtení, při hlasování o vrácení zákona do výboru pro životní prostředí k novému projednání, už se však naprostá většina ČSSD přidala ke KSČM a hlasovala pro vrácení předlohy do výboru. Neuspěli ovšem, a tak zažil ministr životního prostředí horké chvilky až v polovině letošního února ve třetím čtení - tím totiž zákon nejdřív neprošel. Proti přijetí zákona hlasovali (anebo se hlasování zdrželi, což znamenalo fakticky to samé) nejen prakticky všichni přítomní sociální demokraté, ale taky všichni komunisté a rovněž deset poslanců ODS (mezi nimi například Vlastimil Tlustý). Vedoucí schůze sněmovny po tomto hlasování už otevřel další bod jednání, v tu chvíli si ale zákonodárci za ODS vyžádali čas na schůzi svého poslaneckého klubu. Když se za půl hodiny vrátili, smýšlelo najednou všech deset občanských demokratů, kteří se původně hlasování zdrželi, úplně jinak a zákon v opakovaném hlasování podpořili. Záznam tohoto hlasování najdete v tabulce.

Senát pak zákon ještě na několika místech pozměnil a sněmovna ho nakonec schválila v senátním znění. Prezident ho podepsal 5. května a ve Sbírce zákonů vyšel 19. května. Platit začne 90 dnů po tomto datu.

Tabulka č. 1: 27. schůze, 246. hlasování, 13. února 2008 (jde o hlasování ve třetím čtení o celém zákonu, "pro" znamená být pro přijetí zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě)

 Tabulka č. 2: Výsledky hlasování v procentech podle stran

Zdroj: Ekolist

Tweet