Zprávy z tisku
ČR není připravena dělat aktivní politiku ochrany klimatu, tvrdí Zelení
Rovněž česká Strana Zelených (SZ) se připojila ke kampani, která chce po delegátech Evropské unie na konferenci OSN o klimatických změnách, která právě probíhá v Montrealu, aby trvali na projednání základních principů dalšího snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012.
Česká strana Zelených se připojila k deklaraci, kterou připravily Evropská strana zelených (EGP), Zelení v Evropském parlamentu, Federace mladých evropských zelených (FYEG) a dalších 23 stran Zelených ze všech států Evropy a vydaly ji 2. prosince t. r., v níž požadují, aby se jako celkový cíl prosazoval princip maximálního nárůstu teploty o 2 ° C ve srovnání s předindustriální úrovní. Podle deklarace zelených stran se právě ještě letos musí začít jednat o podmínkách Kjótského protokolu po roce 2012. Zelení proto chtějí, aby delegáti EU na jednání v Montrealu prosadili usnesení o rozvrhu dalších závazků snižování skleníkových plynů.
Podle evropských zelených by EU měla dosáhnout snížení emisí o 30 % do roku 2020 a do roku 2050 dokonce o 50 %. Přitom podle nedávného prohlášení Evropské agentury ochrany životního prostředí (EEA) se v zemích původní E-15 snížily emise jen o 1,4 % oproti úrovni v roce 1990. Tento pokles navíc vznikl díky dvoum evropským velmocem – Německu a Velké Británii – bez jejichž omezení by Evropská unie vykázala naopak nárůst emisí o 12,4 %. „Jde o to, abychom vyburcovali politiky, aby začali něco dělat, protože možnost, jak zabránit katastrofickým následkům klimatických změn, se zavírá rychleji, než jsme čekali,“ říká Martin Bursík, předseda Strany Zelených. Návrh evropských zelených stran je navíc mírnější než návrh Rady evropských ministrů životního prostředí, který počítal s poklesem o 60 %, respektive o 80 % v roce 2050. Podle Burníka je právě příklad průmyslově vyspělého Německa a Velké Británie jasným dokladem dobré domácí politiky ochrany životního prostředí.
Zelení z celé Evropy však odmítají jako řešení problému klimatických změn jadernou energii. Aby se zvýšil podíl jaderné energie na alespoň 47 % celkové světové spotřeby energie, muselo by se každý rok až do roku 2100 postavit 70 nových reaktorů, což není reálné, protože v současnosti jádro pokrývá jen asi 3 % světové energetické spotřeby. Rychlý nárůst v tomto sektoru by navíc přinesl další zátěž pro životní prostředí, zvýšil by se objem používaného nebezpečného materiálu a zpracovávání jaderného odpadu. Řešením mají být energetické úspory a obnovitelné zdroje, spolu s ekonomickými nástroji jako je obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Předseda strany Zelených Martin Bursík upozornil v této souvislosti na velmi nejasný postoj České republiky k ochraně klimatu. Národní program ochrany klimatu navrhuje snížit emise o 18 % mezi lety 2000–2010, Státní energetická koncepce chce za stejné období ušetřit 13 %. Zároveň však Národní alokační plán umožňuje průmyslu navýšit emise o 21 % v porovnání s lety 1999–2001. „Příští vláda by měla jasně definovat svůj postoj k problematice klimatických změn. Jenže ani jedna z velkých politických stran není na aktivní politiku ochrany klimatu připravena,“ dodává Martin Bursík. Podle něj navíc obě největší politické strany odmítají ekologickou daňovou reformu, která by měla pomoci snížit emise z dopravy a výroby elektrické energie. "Po volbách se Česká republika může stát černým místem na mapě Evropy," prohlásil Bursík na tiskové konferenci v pátek 2. prosince.
Klimatické závazky by podle Evropských Zelených měly být založeny na následujících principech:
- vyvarování se nebezpečných změn klimatu, tzn. dosažení celkového cíle limitovat průměrný globální teplotní růst na maximálně +2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní,
- společných, ale diferencovaných odpovědnostech cílených na každého člověka,
- stavění na klíčových závazných částech Kjótského protokolu, jako jsou kvantifikované cíle ve snížení emisí skleníkových plynů, globální systém emisního obchodování a emisních stropů a systém flexibilních mechanismů, snižování globálních emisí nesmí vést k jiným ohrožením bezpečnosti nebo životního prostředí,
- zahrnutí emisí z mezinárodních letů a plaveb do cílů snižování emisí skleníkových plynů,
oddělení režimu pro propady uhlíku (využití půdy, změny využití půdy a lesnictví),
- největší možné zapojení všech zemí,
- časový limit pro dosažení dohody do konce roku 2008
(Zdroj: Evropská strana zelených)
Z tiskové konference SZ, 2. 12. 2005
Datum uveřejnění: 5.12.05
Poslední změna: 2.8.2007
Počet shlédnutí: 2
ČR není připravena dělat aktivní politiku ochrany klimatu, tvrdí Zelení
Rovněž česká Strana Zelených (SZ) se připojila ke kampani, která chce po delegátech Evropské unie na konferenci OSN o klimatických změnách, která právě probíhá v Montrealu, aby trvali na projednání základních principů dalšího snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012.
Česká strana Zelených se připojila k deklaraci, kterou připravily Evropská strana zelených (EGP), Zelení v Evropském parlamentu, Federace mladých evropských zelených (FYEG) a dalších 23 stran Zelených ze všech států Evropy a vydaly ji 2. prosince t. r., v níž požadují, aby se jako celkový cíl prosazoval princip maximálního nárůstu teploty o 2 ° C ve srovnání s předindustriální úrovní. Podle deklarace zelených stran se právě ještě letos musí začít jednat o podmínkách Kjótského protokolu po roce 2012. Zelení proto chtějí, aby delegáti EU na jednání v Montrealu prosadili usnesení o rozvrhu dalších závazků snižování skleníkových plynů.
Podle evropských zelených by EU měla dosáhnout snížení emisí o 30 % do roku 2020 a do roku 2050 dokonce o 50 %. Přitom podle nedávného prohlášení Evropské agentury ochrany životního prostředí (EEA) se v zemích původní E-15 snížily emise jen o 1,4 % oproti úrovni v roce 1990. Tento pokles navíc vznikl díky dvoum evropským velmocem – Německu a Velké Británii – bez jejichž omezení by Evropská unie vykázala naopak nárůst emisí o 12,4 %. „Jde o to, abychom vyburcovali politiky, aby začali něco dělat, protože možnost, jak zabránit katastrofickým následkům klimatických změn, se zavírá rychleji, než jsme čekali,“ říká Martin Bursík, předseda Strany Zelených. Návrh evropských zelených stran je navíc mírnější než návrh Rady evropských ministrů životního prostředí, který počítal s poklesem o 60 %, respektive o 80 % v roce 2050. Podle Burníka je právě příklad průmyslově vyspělého Německa a Velké Británie jasným dokladem dobré domácí politiky ochrany životního prostředí.
Zelení z celé Evropy však odmítají jako řešení problému klimatických změn jadernou energii. Aby se zvýšil podíl jaderné energie na alespoň 47 % celkové světové spotřeby energie, muselo by se každý rok až do roku 2100 postavit 70 nových reaktorů, což není reálné, protože v současnosti jádro pokrývá jen asi 3 % světové energetické spotřeby. Rychlý nárůst v tomto sektoru by navíc přinesl další zátěž pro životní prostředí, zvýšil by se objem používaného nebezpečného materiálu a zpracovávání jaderného odpadu. Řešením mají být energetické úspory a obnovitelné zdroje, spolu s ekonomickými nástroji jako je obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Předseda strany Zelených Martin Bursík upozornil v této souvislosti na velmi nejasný postoj České republiky k ochraně klimatu. Národní program ochrany klimatu navrhuje snížit emise o 18 % mezi lety 2000–2010, Státní energetická koncepce chce za stejné období ušetřit 13 %. Zároveň však Národní alokační plán umožňuje průmyslu navýšit emise o 21 % v porovnání s lety 1999–2001. „Příští vláda by měla jasně definovat svůj postoj k problematice klimatických změn. Jenže ani jedna z velkých politických stran není na aktivní politiku ochrany klimatu připravena,“ dodává Martin Bursík. Podle něj navíc obě největší politické strany odmítají ekologickou daňovou reformu, která by měla pomoci snížit emise z dopravy a výroby elektrické energie. "Po volbách se Česká republika může stát černým místem na mapě Evropy," prohlásil Bursík na tiskové konferenci v pátek 2. prosince.
Klimatické závazky by podle Evropských Zelených měly být založeny na následujících principech:
- vyvarování se nebezpečných změn klimatu, tzn. dosažení celkového cíle limitovat průměrný globální teplotní růst na maximálně +2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní,
- společných, ale diferencovaných odpovědnostech cílených na každého člověka,
- stavění na klíčových závazných částech Kjótského protokolu, jako jsou kvantifikované cíle ve snížení emisí skleníkových plynů, globální systém emisního obchodování a emisních stropů a systém flexibilních mechanismů, snižování globálních emisí nesmí vést k jiným ohrožením bezpečnosti nebo životního prostředí,
- zahrnutí emisí z mezinárodních letů a plaveb do cílů snižování emisí skleníkových plynů,
oddělení režimu pro propady uhlíku (využití půdy, změny využití půdy a lesnictví),
- největší možné zapojení všech zemí,
- časový limit pro dosažení dohody do konce roku 2008
(Zdroj: Evropská strana zelených)
Z tiskové konference SZ, 2. 12. 2005
Datum uveřejnění: 5.12.05
Poslední změna: 2.8.2007
Počet shlédnutí: 2