Bioplynové stanice jako zařízení na zpracování vedlejších živočišných produktů

Pro výrobu bioplynu se v současné době vedle klasických surovin živočišného původu, rostlinných surovin, cíleně pěstované biomasy, kalů z čistíren odpadních vod využívá široké škály biologicky rozložitelných odpadů, též surovin, které se nazývají vedlejší živočišné produkty.

Při provozu bioplynových stanic, které využívají vedlejší živočišné produkty (VŽP) je nutno respektovat specifické právní předpisy a požadavky na související technická zařízení dotčených provozů. Vzhledem k množství stížností a petic zainteresovaných stran na provoz bioplynových stanic (BPS) využívajících VŽP a udělených pokut, které se vztahují k environmentálním aspektům těchto provozů, musí jím být věnována zvýšená pozornost.

Na provoz BPS se vztahují obecně platné právní předpisy (viz Metodický pokyn MŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic před uvedením do provozu). Nakládání s VŽP v závodech na výrobu bioplynu (BPS) je dále upraveno Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě (Nařízení). Toto nařízení stanoví mj. veterinární a hygienická pravidla pro shromažďování, přepravu, skladování, manipulaci, zpracování, použití a odstraňování vedlejších živočišných produktů za účelem zabránění nebezpečí pro zdraví zvířat nebo lidí.

Dodržování veterinárních a hygienických pravidel a dále naplňování zákona o integrované prevenci představuje stále nejvíce problematickou oblast provozovatelů BPS využívajících VŽP.

Co jsou to vedlejší živočišné produkty?

Vedlejším živočišným produktem se podle definice v Nařízení rozumí celá těla nebo části těl zvířat nebo produkty živočišného původu, které jsou uvedeny v článcích 4, 5 a 6 a které nejsou určeny k lidské spotřebě. VŽP se dále dělí podle rizikovosti (nebezpečnosti) na materiály 1., 2. a 3. kategorie. Pokud jsou v podmínkách našich bioplynových využívány VŽP, jedná se nejčastěji o materiály 3. kategorie. Mezi materiály 3. kategorie patří níže popsané vedlejší živočišné produkty nebo jakékoli materiály, které tyto vedlejší živočišné produkty obsahují, např.:

• části poražených zvířat, které jsou v souladu s právními předpisy Společenství poživatelné, ale z obchodních důvodů nejsou určeny k lidské spotřebě
• části poražených zvířat, které jsou vyřazeny jako nepoživatelné, které ale nevykazují žádné známky onemocnění přenosných na lidi nebo na zvířata a pocházejí z jatečně upravených těl, která jsou v souladu s právními předpisy Společenství poživatelná
• kůže, kopyta, paznehty, rohy, prasečí štětiny a peří pocházející ze zvířat poražených na jatkách po veterinární prohlídce, na jejímž základě byla v souladu s právními předpisy Společenství posouzena jako vhodná k porážce k lidské spotřebě
• krev získaná z jiných zvířat než z přežvýkavců, která byla poražena na jatkách po veterinární prohlídce, na jejímž základě byla v souladu s právními předpisy Společenství posouzena jako vhodná k porážce k lidské spotřebě
• vedlejší živočišné produkty vznikající při výrobě produktů určených k lidské spotřebě, včetně odtučněných kostí a škvarků
• zmetkové potraviny živočišného původu nebo zmetkové potraviny obsahující produkty živočišného původu s výjimkou kuchyňského odpadu, které z obchodních důvodů, z důvodů závady při výrobě nebo balení nebo jiné závady nepředstavující nebezpečí pro lidi nebo zvířata již nejsou určeny k lidské spotřebě
• čerstvé vedlejší produkty z ryb ze závodů vyrábějících rybí produkty k lidské spotřebě
• skořápky, vedlejší produkty z líhní a vedlejší produkty z porušených vajec zvířat, která nevykazovala klinické příznaky žádných onemocnění přenosných prostřednictvím vajec na lidi nebo na zvířata
• krev, kůže, kopyta, paznehty, peří, vlna, rohy, chlupy a kožešiny pocházející ze zvířat, která nevykazovala klinické příznaky žádných onemocnění přenosných prostřednictvím těchto produktů na lidi nebo na zvířata
• a jiný kuchyňský odpad než kuchyňský odpad z dopravních prostředků v mezinárodní přepravě

Schvalování bioplynových stanic

Závody na výrobu bioplynu podléhají schválení příslušným orgánem. Za účelem schválení musí závody na výrobu bioplynu plnit všeobecné a specifické požadavky:

Prostory

Závod na výrobu bioplynu musí být vybaven pasterizační/sanitační jednotkou, vhodným vybavením k čištění a dezinfekci vozidel a kontejnerů na výjezdu z tohoto závodu. Pro závody na výrobu bioplynu, které zpracovávají pouze vedlejší živočišné produkty upravené metodou 1 podle Nařízení, není pasterizační/sanitační jednotka povinná. Dále není pasterizační/sanitační jednotka povinná pro závody na výrobu bioplynu, které zpracovávají pouze materiály 3. kategorie, které prošly procesem pasterizace/ sanitace jinde. Každý závod na výrobu bioplynu musí mít vlastní laboratoř nebo musí využívat služeb laboratoře mimo závod. Tato laboratoř musí být vybavena k provádění nezbytných vyšetření a schválena příslušným orgánem.

Hygienické požadavky

Vedlejší živočišné produkty musí být ošetřeny co nejdříve po dodání. Nádoby, kontejnery a dopravní prostředky používané k přepravě neošetřených materiálů musí být ve vyhrazeném prostoru očištěny. Tento prostor musí být umístěn a konstruován tak, aby se zabránilo nebezpečí kontaminace ošetřených produktů. Musí být přijata systematická ochranná opatření proti ptákům, hlodavcům, hmyzu a jiným škůdcům. Hygienický dohled musí zahrnovat pravidelné kontroly prostředí a vybavení. Vybavení a zařízení musí být udržovány v dobrém stavu a měřící zařízení musí být v pravidelných intervalech kalibrována. Se zbytky rozkladu se musí manipulovat a musí být skladovány způsobem bránícím rekontaminaci.

Normy zpracování

Materiály 3. kategorie, používané jako suroviny v závodě na výrobu bioplynu vybaveném pasterizační/sanitační jednotkou musí podléhat následujícím minimálním požadavkům: maximální velikost částic před vstupem do jednotky: 12 mm; minimální teplota všech materiálů v jednotce: 70 °C; a minimální doba ošetření v jednotce bez přerušení: 60 minut. Příslušný orgán může v případě, kdy jediným vedlejším produktem živočišného původu využívaným v závodě na výrobu bioplynu je kuchyňský odpad, povolit použití zvláštních požadavků, jiných než stanovených výše, a to za předpokladu, že ve vztahu ke snížení patogenních původců zaručují rovnocenný účinek. Tyto zvláštní požadavky se mohou rovněž použít pro kuchyňský odpad, jeli smíchán s hnojem, obsahem trávícího traktu vyjmutým z trávícího traktu, mlékem a mlezivem za předpokladu, že je takto získaný materiál považován za získaný z kuchyňského odpadu. Je-li hnůj, obsah trávicího traktu vyjmutý z trávicího traktu, mléko a mlezivo jediným materiálem živočišného původu, který je upravován v závodě na výrobu bioplynu, příslušný orgán může povolit používání zvláštních požadavků, jiných než stanovených v této kapitole, za předpokladu, že: nepovažuje tento materiál za rizikový z hlediska šíření vážných přenosných nemocí, považuje zbytky nebo kompost za neošetřené materiály.

Příklad technického řešení v podmínkách bioplynové stanice

Současně povolované BPS využívající VŽP jsou vybavovány tzv. technologií termotlaké hydrolýzy (TTH), která sestává většinou z drtiče, hydrolyzéru, expandéru a homogenizační jímky. Provoz TTH slouží pro příjem a předzpracování všech VŽP. Po jejich rozdrcení na maximální rozměr 50 mm je surovina šnekovým dopravníkem dopravena do předehřívače, kde je ohřáta na teplotu cca 70 °C. Z předehřívače je surovina čerpána do tlakové nádrže – hydrolyzéru, kde dochází k samotnému procesu tlakového a tepelného zpracování (teplota 180 °C při tlaku 12 barů). Po expanzi je surovina přidávána do homogenizační nádrže, kde je výsledná směs případně doplněna o další suroviny rostlinného původu. Dále se do technologie předřazuje směšovací homogenizační jímka, která slouží jako příjmové místo pro suroviny pro anaerobní digesci přidávané bez předchozí úpravy. Do této jímky se vkládají přímo pouze ty suroviny, které nemusejí být pasterizovány nebo hygienizovány. Tato jímka slouží zároveň jako směšovací nádrž pro homogenizaci všech vstupních substrátů. Je osazena centrálním míchadlem pro homogenizaci vstupních surovin a výměníkem tepla pro temperování teploty uvnitř jímky. Jímka je umístěna v uzavřeném prostoru haly homogenizace za účelem snížení prašnosti a případných pachových úniků.

Požadavky z hlediska zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci

Bioplynové stanice s kapacitou zpracovávaných vedlejších živočišných produktů (konfiskátů živočišného původu) a živočišného odpadu (například odpady z provozů jatek a asanačních podniků) větší než 10 tun denně lze zařadit do kategorie č. 6.5 přílohy č. 1 Zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, v platném znění. Provozovatelé takových zařízení mají povinnost získat integrované povolení a provozovat ho v souladu se zákonem o integrované prevenci. Kapacita je vztažena k množství VŽP nebo živočišného odpadu, nikoliv k celkovému množství přijímaných odpadů.

Závěr

Vedlejší živočišné produkty jsou a budou v podmínkách bioplynových stanic využívány. Díky jasně specifikovaným pravidlům, známým konkrétním právním požadavkům a možnostem aplikovat nejlepší dostupné techniky pro provoz těchto zařízení lze předpokládat bezproblémový proces. Vzhledem k „novosti“ a náročnosti vlastního provozování, neznalosti, bezohlednosti a nekázni provozovatelů se s problémy bohužel stále setkáváme. Věřme, že některé dřívější negativní zkušenosti s provozem bioplynových stanic přispějí k preventivní opatrnosti investorů, preciznosti projektantů a zodpovědnosti provozovatelů předmětných zařízení. Při využívání (zpracování) VŽP je prioritním úkolem všech zainteresovaných stran zamezení šíření patogenů, prevence a minimalizace negativních vlivů na životní prostředí. Pokud nebude mít provozovatel BPS využívající VŽP svůj provoz v souladu s požadavky právními, a odpovídající po stránce technické, technologické i logistické, bude nutno bez ohledu na finanční profitabilitu a jiné pohnutky využívat při nakládání s VŽP stávající síť asanačních podniků (bývalých asanačních ústavů a kafilerií), které disponují odpovídající technikou a technologií.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu