Energie z polních kultur

Základem tvorby venkovské krajiny bylo a vždy bude zemědělství. V posledních letech tento obor doznal velké změny. Je chvályhodné, že není již kladen důraz jen na maximální intenzitu produkce potravin a krmiv a že je věnována větší pozornost ekologii krajiny a životnímu prostředí všech subjektů, které na rozvoj krajiny působí.

Změny systému hospodaření na půdě byly však v poslední době v řadě případů až překotné. Hlavní příčinou změn je zásadní redukce chovů hospodářských zvířat, zejména skotu. Dostatečné stavy skotu, zvláště dojnic, byly vždy zárukou úměrné spotřeby objemných krmiv, hlavně sena z travních porostů. V důsledku razantního snížení počtu hospodářských zvířat se tak luční porosty stávají přebytečné a mnohde začínají být dokonce nežádoucím zdrojem odpadu. Navíc se plochy zatravněné půdy v poslední době významně rozšířily a to především na všeobecné doporučení a poskytování dotací. Zatravňování orné půdy se provádí zejména v marginálních, podhorských a horských oblastech. To je sice z hlediska ekologie krajiny vítané, neboť mimo jiné omezují půdní erozi, ale tím že se jejich plocha zvýšila, působí paradoxně další zvýšené problémy: co s trávou, sklizenou z těchto luk, není-li dostatek konzumentů (tedy skotu).

Jak je všeobecně známo, funkce zemědělství není pouze produkce potravin, ale neméně významná je i funkce péče o krajinu. V zájmu zajištění nezbytnosti této péče vznikly již začátkem devadesátých let dotační tituly Ministerstva zemědělství, které podporují pravidelné sečení luk a pastvin za účelem tzv. údržby kulturní krajiny. Je to opatření nutné, ale pouze nouzové. Posečená tráva se mnohdy ani nesuší a často se jen tak povaluje na okrajích pozemků, což nijak ke kráse krajiny nepřispívá. Tato tlející tráva je navíc nebezpečná z hlediska produkce metanu, tedy skleníkového plynu, o jehož redukci v atmosféře je třeba v maximální míře usilovat.

V důsledku všeobecné redukce zemědělské činnosti byla snížena i rostlinná produkce. Důsledkem jsou často rozlehlé neobdělané plochy orné půdy, které se postupně zaplevelují a ztrácí tak svoji kulturní podobu. Podle údajů Ministerstva zemědělství (z r. 2000) je u nás téměř 1 milion ha "přebytečné půdy", z toho přibližně 465 ha orné půdy a 523 ha luk a pastvin. Tyto půdy nejsou potřeba pro produkci potravin a mohou proto být používány k jiným, nepotravinářským účelům. Naskýtá se otázka, jak tuto půdu efektivně a při tom ekologicky využít.

Na druhé straně je třeba snižovat energetickou spotřebu, zejména fosilních paliv, která jsou hlavní příčinou nebezpečně vzrůstajícího skleníkového efektu. Jednou z možností je zajistit určitou náhradu fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie. Nejdůležitější je biomasa, neboť zaujímá v rámci všech forem obnovitelných zdrojů energie přibližně 75 %. Využívají se především nejrůznější organické odpady, jako je sláma, dřevní odpad a podobně (např. Sladký, Hutla 2000, Váňa 2000 a řada jiných). Mimo odpady se zavádí také přímé pěstování "energetických rostlin". Známé jsou tzv. rychle rostoucí dřeviny, hlavně topoly či vrby. Méně známé jsou energetické rostliny bylinného charakteru. A právě tento druh rostlin by mohl být výhodně využíván na přebytečné půdě. Zemědělci tak mohou pěstovat vedle často problematicky uplatnitelných tradičních komodit přímo na své půdě "zelenou energii".

Využívání biomasy pro energii je v některých státech Evropy na velmi vysokém stupni rozvoje. Nejvíce se biomasa využívá např. ve Finsku, kde v současné době mají již 25 % primárních zdrojů energie z biomasy, ve Švédsku cca 18,5 % a v Rakousku přibližně 12,8 %. U nás máme nyní něco málo přes 1 % energie z biomasy. Máme tudíž co dohánět.

Již od r. 1990 jsem se začala zabývat možností přímého pěstování rostlin pro energii, především pro spalování v kotelnách. Jako prvou energetickou rostlinu jsme vyzkoušeli Miscanthus, nebo-li tzv. "sloní trávu", která je v Evropě pro tyto účely všeobecně doporučovaná. Sazenice jsme dovezli z Německa a vysadili na pozemcích Výzkumného ústavu rostlinné výroby na stanici v Chomutově. Výsledky ale nebyly příliš povzbudivé, neboť ze 30 rostlin přezimovaly pouze 3, ostatní vymrzly. Miskanthu se tudíž daří dobře jen v některých teplejších oblastech, kde netrpí vymrzáním. Rovněž rovnoměrné rozložení dešťových srážek, které tato rostlina vyžaduje, není u nás zajištěno. Další nevýhodou Miscanthu jsou poměrně značné náklady na založení této plantáže.

Zaměřili jsme se proto na vyhledání rostlin, kterým se v našich klimatických podmínkách dobře daří. Využíváme jednak vysoce vzrůstné krmné plodiny, nebo další netradiční robustní rostliny, včetně některých rostlin okrasných. Vhodné jsou rostliny vysoce vzrůstné, které vytváří velké množství nadzemní hmoty. Pro přímé spalování jsou efektivní rostliny, které dosahují výnosu kolem 10 t suché hmoty z 1 ha. Od r.1990 jsme postupně vyzkoušeli celou řadu nejrůznějších druhů rostlin.

Pěstování jsme zahájili v oblasti Chomutovska nejdříve na pozemcích postižených důlní a energetickou činností, tj. na důlních výsypkách a složištích popele (např. Petříková at all. 1996). Ozeleňováním těchto ploch jsme se zabývali již řadu let před tím a vždy jsme hledali vhodné rostliny do těchto lokalit. Řada běžných zemědělských plodin se zdála být pro tyto plochy problematická, neboť se všeobecně usuzovalo, že zde může docházet ke kontaminaci některými toxickými látkami, hlavně těžkými kovy, i když tento názor se v mnoha případech nepotvrzoval (např. Petříková 2001). Pěstování těchto nepotravinářských energetických rostlin bylo tudíž velmi vítanou alternativou, neboť zde žádné problémy s kontaminací nehrozily. Nejdříve jme na těchto plochách pěstovali plodiny jednoleté, jako např. čiroky, sudanskou trávu, proso, ale i Amaranthus, nebo okrasnou topolovku. Postupně jsme tyto plodiny začali pěstovat i na běžné zemědělské půdě. Důvody byly 2 :

1. Jednak jsme chtěli prokázat úspěšnost založení porostů na těchto rekultivovaných plochách. V řadě případů se nám to dařilo, neboť byly výnosy mnohdy i vyšší, než na zemědělské půdě. Velmi dobré výsledky byly i na složištích popele, které byly považovány za toxické. Výsledky řady analýz však tyto tradované, ale povrchní názory většinou nepotvrzovaly. Přesto nebyly tyto výsledky brány v úvahu a názor na toxickou kontaminaci z energetických popelů uložených na složišti přetrvává dodnes. Důsledkem je velmi nákladná rekultivace, která by jinak mohla být řádově levnější oproti způsobům v současné době prováděným. V zásadě se jedná o možnost povážení těchto ploch zeminou. Uplatněním výše uvedených výsledků lze použít jen minimální pokryv povrchu složiště zeminou a tím ušetřit největší nákladovou položku. I bez vysoké vrstvy zeminy lze na složišti popele založit kvalitní porost kulturních rostlin i přírodních společenstev. Je škoda, že ani v dnešní době, kdy je třeba hledat všude úsporná opatření, se tyto přesvědčivé výsledky nemohou uplatnit.
2. Pěstování nepotravinářských plodin začalo být důležité i pro běžné zemědělské půdy, v důsledku jejich "přebytku", jak je již uvedeno. Zavádění nových netradičních plodin začíná nabývat stále většího významu, zvláště v poslední době.

Pěstování rostlin k energetickým účelům jsme i na zemědělské půdě zahájili jednoletými plodinami (např. Petříková 1998). Postupně jsme se začali věnovat více rostlinám víceletým a zejména vytrvalým (Petříková 2000). Na základě získávaných zkušeností jsme vybrali takové druhy, které lze pro účely energetiky uplatnit. Z tohoto souboru byly pak vybrány rostliny, které jsou zahrnuty do seznamu energetických plodin, jako podklad pro nový dotační titul Ministerstva zemědělství, který byl vyhlášen v rámci programu "Uvádění půdy do klidu". Podporu lze získat podle Nařízení vlády č. 86/2001 a to ve výši 5500 Kč/ha. Do seznamu energetických plodin, na které mohou zemědělci uplatnit žádost o dotaci jsou zahrnuty následující druhy:

jednoleté:

1. laskavec Amaranthus L.
2. konopí seté Cannabis sativa L.
3. sléz přeslenitý Malva verticillata L.

dvouleté:

4. pupalka dvouletá Oenothera biennis L.
5. komonice bílá Melilotus alba L.

víceleté a vytrvalé:

6. mužák prorostlý Silphium perfoliatum L.
7. jestřabina východní Galega orientalis
8. topinambur Helianthus tuberosus L.
9. psineček bílý Agrostis gigantea L.
10. čičorka pestrá Coronilla varia L.
11. oman pravý Inula helenium L.
12. šťovík krmný Rumex tianshanicus x Rumex patientia
13. sveřep bezbranný Bromus inermis Leyss. (odrůda Tribun )
14. sveřep samužníkovitý Bromus carharticus Vahl. (odrůda Tacit )
15. lesknice (chrastice) rákosovitá Phalaris arundinacea L.

Z těchto plodin bylinného charakteru, produkující nedřevní hmotu, jsou nejdůležitější rostliny víceleté a vytrvalé. Jejich výhodou je snížení nákladů na pěstování, kdy není třeba každoročně nově porost zakládat a provádět veškeré kultivační práce, které jednoleté plodiny jinak vyžadují, včetně setí a každoročního nákupu osiv. Další nesporná výhoda vytrvalých rostlin (obdobně jako při zatravňování) je jejich protierozní působení, které se jinak při každoroční orbě může často projevit a poškodit tak půdu a zasáhnout mnohdy negativně i do ekologie celé krajiny. Zajímavé jsou i vysoce vzrůstné trávy, včetně nově vyšlechtěných odrůd sveřepů. Tyto trávy zde plní navíc funkci zatravňování, takže jejich pěstování pro energii je velmi výhodné. Také osiva těchto trav jsou u nás běžně ke koupi, což je podstatná podmínka pro zakládání těchto porostů. U některých výše uvedených druhů rostlin zatím není k dispozici dostatek osiv a proto je třeba začít se s produkcí osiv zabývat.

Ze seznamu uvedených rostlin se jeví jako nejperspektivnější krmný šťovík (Rumex tianshanicus x rumex patientia). Tento šťovík byl původně vyšlechtěn pro účely krmivářské. Je to kulturní plodina, vyšlechtěná na Ukrajině, křížením šťovíku zahradního a ťjanšanského, označeného Rumex OK 2, pod názvem odrůdy - UTEUŠA. Tato plodina je krmivářsky vysoce kvalitní a lze ji sklízet na zeleno 3 až 5x do roka. Pokud se nesklízí na zeleno, dorůstá výšky až 2 m a vytváří rozvětvenou, robustní rostlinu. Šťovík krmný je vytrvalá plodina, může vydržet na svém stanovišti nejméně 15 až 20 let, což je z hlediska fytoenergetiky bezpochyby velmi výhodné. Tento šťovík je statná vysoká rostlina, která od 2. roku po založení kultury dosahuje spolehlivě výnosu 10t/ha suché hmoty (i více - 15 až 20 t). U nás je šťovík známý jako nepříjemný plevel. Šťovík Uteuša však nemá s tímto plevelem nic společného. Často se namítá, že jej nelze po zasetí už nikdy z pole odstranit. To bylo vyvráceno při provozním ověřování, kdy po 3-letém pěstování byl velmi pěkný vitální porost šťovíku zaorán a bezprostředně po něm byla zaseta ozimá pšenice. Ta vegetovala zcela normálně, bez jakéhokoliv zaplevelení původně pěstovaným šťovíkem. Technologie pěstování šťovíku pro energetické účely je tudíž v ČR již dostatečně propracována a svědčí o jeho značné perspektivě. Z tohoto důvodu je jeho způsob pěstování následně popsán i v tomto příspěvku.

Kultura šťovíku se zakládá na jaře. Termín setí lze posunout až do května, příp. až do 1. poloviny června (při příznivých podmínkách, hlavně srážkových lze setí provádět i později, až do konce července). Doporučuje se standardní výsev 5 kg osiva na 1 ha, max. do hloubky 1,5 cm. Klíčení a zakořeňování šťovíku probíhá v 1. roce pozvolna, proto je třeba dbát na řádné odplevelení pozemku, nejlépe ošetřením herbicidy před zasetím. Ochranu proti plevelům lze v průběhu prvého vegetačního roku provádět pouze mechanicky, odplevelovací sečí, neboť nejsou zatím známy selektivní herbicidy pro tento kulturní šťovík. Tento způsob ošetření je v provozních podmínkách ověřen a je účinný. Setí se zajišťuje běžnou zemědělskou mechanizací.

Šťovík krmný je odolný vůči vymrzání a nemá vyhraněné nároky na stanoviště. Pouze zamokřené půdy s vysokou hladinou spodní vody mu nesvědčí. Jeho kůlové kořeny po proniknutí do vody zahnívají a porost je proto poškozen. Jinak se mu daří dobře v nížinách i ve vyšších polohách. Snáší dobře i kamenité chudší půdy a není náročný na hnojení. V průběhu vegetace jej lze přihnojit dusíkem, ale pouze v případě potřeby, podle stavu porostu. V prvém roce tento šťovík pouze zakoření a vytváří přízemní růžici sytě zelených svěžích listů. Pro účely energetické se tudíž v 1. roce šťovík nesklízí. Po zakořenění a zapojení porostu pak šťovík dobře přezimuje.

Na jaře ve druhém roce po zasetí šťovík rychle obrůstá a během krátkého období, od dubna do konce května, dorůstá výšky 1,5 až 2 m. Od tohoto druhého roku vegetace pak již nejsou problémy se zaplevelením, neboť rychlý nástup vegetace a plné zapojení porostu všechny plevele dobře potlačuje. Koncem května je zpravidla již v plném květu a začátkem července dozrává. Sklizeň šťovíku pro energetické účely je třeba provádět ještě před plným dozráním semen, aby se během sklizně semena nevydrolila. To zajistí jednak splnění podmínky pro získání dotace (nepěstovat energetické rostliny na semeno) a hlavně větší výhřevnost sklizené biomasy. Je všeobecné známé, že semena jsou vždy energeticky bohatá. V prvé dekádě července je šťovík zpravidla již dostatečně zaschlý, což je pro energetické účely velmi výhodné. Není třeba jej nákladně dosoušet. Sklízí se buď silážní řezačkou, obdobně jako kukuřice, nebo jej lze posekat na řádky a následně slisovat do balíků, jako slámu. Způsob sklizně závisí do značné míry na jeho následném využití. Sklizeň řezačkou se provádí tam, kde se použije pro spalování v kotelně např. společně s dřevní štěpkou. Tato hrubá řezanka je pak určitou obdobou této dřevní štěpky. Lisování do balíků má přednost tam, kde se šťovík bude spalovat v kotelně zařízené na spalování slámy. Šťovík lze využívat též pro výrobu standardních fytopaliv, jako jsou biobrikety, nebo drobné peletky. V tom případě je vhodná sklizeň řezačkou, za vzniku hrubé řezanky, která se po případném smísení s určitým podílem dřevní hmoty (např. pilin) dosuší, rozdrtí a slisuje na požadovaný tvar, na brikety či pelety.

Hlavní sklizeň pro energetické účely - pro spalování v kotelnách či zpracování na biopaliva se provádí 1x ročně začátkem července (jak bylo již zmíněno). Po této sklizni je vhodné porost šťovíku prokypřit vláčením. Šťovík však po sklizni obrůstá velmi rychle, takže není vždy možné vláčení zajistit, což však není zásadní závada. Šťovík se bude i bez toho dále zdárně vyvíjet. Není tudíž nezbytně nutné každoroční vláčení po sklizni, avšak doporučuje se zajistit toto ošetření alespoň 1x za 2 roky. Vláčení lze uskutečnit též brzy na jaře, pokud to půdní vlhkost dovolí.

Po hlavní sklizni biomasy pro energii vytváří šťovík velmi rychle hustý porost sytě zelených svěžích listů, tak jako na podzim v prvém roce po zasetí. Tento nový obrost bývá nejlepší zpravidla již koncem srpna nebo v září. Pokud jej lze efektivně využít, jako např. do siláže či na zelené krmení, je možné jej bez obavy sklidit na zeleno. Tuto zelenou hmotu lze s úspěchem využít též jako přídavek biomasy do fermentoru v bioplynové stanici, pokud je takovéto zařízení v dosažitelné vzdálenosti od pěstitelské plochy. Pro tyto účely lze šťovík sklízet na zeleno a to 3 až 5x do roka. Tento způsob výroby bioplynu - ze zelených rostlin - se již v praxi dobře uplatňuje, zvláště v Rakousku. Celkový stav porostu se touto sklizní na zeleno nepoškodí, neboť na jaře příštího roku šťovík opět plně obrůstá a vytváří plodné lodyhy, vhodné ke sklizni energetické biomasy ke spalování.

Uvedená charakteristika a obecný popis pěstování šťovíku byly získávány postupně, podle vlastních zkušeností. Pokusné pěstování šťovíku pro energii jsme zahájili již v r. 1992, na pokusných parcelkách v Chomutově, na výzkumné stanice Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Porosty založené v této době jsou dosud v plné vegetaci, což potvrzuje jeho vytrvalost. Výnosy z těchto pokusných ploch, sledovaných v podstatě již 10let, se pohybují od cca 15 až do 25 t suché hmoty z 1 ha. Výjimečně byly dosaženy i výnosy vyšší.

Pro využívání šťovíku jako paliva pro kotelny (či k výrobě pelet nebo briket ) je třeba prověřit jeho pěstování v provozních podmínkách. Určité demonstrační ověřovací plochy byly zakládány od r. 1998, ale nejdůležitější a největší plocha byla založena v r. 2000 a to na 30 ha. Jedná se o lokalitu ve středních Čechách v okrese Benešov, v nadmořské výšce cca 450 m. Půda není nijak zvlášť úrodná, je zařazena jako půda hnědá, s poměrně mělkou ornicí, značně kamenitá a také dosti svažitá. Účelem této plochy bylo zajištění osiva, které jsme oficiálně (dle udělené licence) získali od autorů odrůdy. Zajištění osiva, jak bylo již uvedeno je základní podmínkou pro rozvoj pěstování každé konkrétní energetické plodiny. V případě šťovíku Uteuša je tudíž již tato podmínka splněna.

Zakládání tohoto porostu bylo sice spojeno v prvém roce se značnými problémy, neboť záhy po jeho vyklíčení jej téměř katastrofálně poškodily přívalové deště, ale přesto se podařilo porost zachránit vhodným ošetřením a částečným dosetím. Porost jsme v 1. i 2. užitkovém roce sklízeli na semeno, aby bylo k dispozici tuzemským pěstitelům. Šťovík dozrává již začátkem července, což je výhodné pro zemědělské práce, neboť se sklízí přede žněmi a neblokuje tak mechanizaci potřebnou pro sklizně většiny ostatních zemědělských plodin.

Pro potřeby energetického využití je nutné znát i charakteristiku šťovíku (i dalších rostlin) z hlediska energetické výtěžnosti, resp. výhřevnosti. Proto bylo vysoké strniště po kombajnové sklizni posekáno a spolu s vymlácenou slámou slisováno do balíků a uskladněno ve stohu na okraji pole. Postupně byla tato sláma odvážena k provozním spalovacím zkouškám do různých nových kotelen po celé ČR : Žlutice, Rokytnice v Orlických horách, Bouzov. Výsledky měření i získané zkušenosti s manipulací se šťovíkovými balíky slámy byly příznivé.

Konkrétní výsledky z nové kotelny z Bouzova a Žlutic - kotel Verner-Golem 1800, jsou následující:

K výsledkům měření byl doplněn tento komentář:

• šťovík se chová jednoznačně jako velice kvalitní palivo, oproti slámě dosahuje vyššího výkonu a lepšího spalování,
• vykazuje lepší vlastnosti proti drcení na rozdružovadle, je křehčí,
• je vhodnější pro šnekovou dopravu, neucpává šneky,
• i při vyšší vlhkosti cca do 30 % je dobře spalitelný (při zachování kvality spalování). Sláma je spalitelná do 20 % vlhkosti.

Ze závěrů těchto provozních spalovacích zkoušek (podle firmy Verner) vyplývá, že se dle prvních zkušeností jedná o velice zajímavé a perspektivní palivo a budou je i nadále testovat. Tyto provozní zkoušky plně potvrdily již dřívější laboratorně zjištěné výsledky v Ústavu pro výzkum a využití paliv - Běchovice. Zde bylo rovněž zjištěno, že vlastnosti šťovíku jako paliva se podobají dřevu.

Energetický šťovík je tudíž již v současné době hodnocen jako velice perspektivní rostlina, poskytující zdroj obnovitelné energie, proto jeho porosty budou mít v ČR velký význam. Pěstování energetických rostlin má pro zemědělce nespornou výhodu, neboť nekonkurují na trhu potravin, takže tato "zelená energie" má pak zajištěn plynulý odbyt.

Zavádění energetických plodin do systému zemědělské praxe není snadnou záležitostí. Jedná se o zcela nové druhy rostlin a neznámé způsoby jejich uplatnění. Pro produkci "energie z polí" je nezbytné nalézt odbyt. Nejvhodnější je k tomu biokotelna, umístěná v okolí pěstitelských ploch. Další varianta návaznosti na produkci energetické biomasy je vybudování briketárny či peletárny, kde jsou takto vyráběny nové typy fytopaliv.

Přes tato nesnadná řešení se postupně zažíná zájem o pěstování těchto plodin u nás pozvolna projevovat. Svědčí o tom skutečnost, že v letošním roce bylo u nás nově oseto šťovíkem asi 125 ha. Jistě to není z celostátního hlediska závratná plocha, ale přece jen svědčí o určitém zájmu některých přemýšlivých zemědělců. Je samozřejmé, že pro naše zemědělce to jsou rostliny zcela nové, netradiční a tak je pochopitelný jen pozvolna se rodící zájem, při překonávání značného konservatismu. Z hlediska vývoje zemědělství i ve vztahu k EU se ale budou výhody nepotravinářských plodin stále více prosazovat a zájem o jejich pěstování jistě poroste. Na půdě, která je "přebytečná" pro produkci potravinářských plodin a je třeba ji dát "do klidu", si tak lze doslova pěstovat energii na poli.

Závěr

Zemědělská krajina doznala v posledních letech značných změn, a to pozitivních, ale i negativních. Obecnou snahou nás všech musí být soustavná péče o krajinu včetně nových přístupů hospodaření na půdě, a proto chceme přispívat k těmto změnám konkrétními návrhy a zkušenostmi. Tradiční zemědělská výroba bude zřejmě i nadále stále více nahrazována nepotravinářskými plodinami. Zavádění programu pěstování energetických rostlin může proto být jedním z významných příspěvků v tomto složitém procesu proměn venkovské krajiny.

Přehled literárních citací

• Petříková, Vlasta et al. (1996): Pěstování a využití technických a energetických plodin na rekultivovaných pozemcích. Metodiky pro zemědělskou praxi č.17, 24 str. Praha
• Petříková, Vlasta (1998) : Ekologický význam pěstování energetických rostlin a využívání biomasy v ČR. Konference s mezinárodní účastí Kroměříž 98: 53- 55
• Petříková, Vlasta (2000) : Rostliny jako zdroj energie. 6.Mezinárodní veletrh TechAgro Brno: 7 - 16.
• Petříková,Vlasta (2001) : Revitalizace krajiny zasažené průmyslovou činností. Tvář naší země -z pohledu dnešních uživatelů: 127 - 136
• Sladký,Václav - Hutla, Petr (2000) : Zvýšení výhřevnosti energetických dřevin sušením. 6. Mezinárodní veletrh TechAgro Brno : 36 - 48
• Váňa, Jaroslav(2000) : Kompostování travní hmoty. 6. Mezinárodní veletrh TechAgro Brno: 82-86.

Příspěvek byl přednesen na semináři Technologie pro využívání biomasy.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu