Legislativa bioodpadů - kompostování v praxi

Základní právní normy a technické předpisy mají za cíl:

1. vytvořit právní rámec pro chování vlastníků movitých věcí (podnikatelské subjekty, obce, fyzické osoby),
2. stanovit technické požadavky na zařízení určená pro nakládání s těmito movitými věcmi,
3. implementovat právní systém EU do našeho právního systému,
4. stanovit funkce, pravomoce a podmínky činnosti správních a samosprávních orgánů tak, aby byla zabezpečena ochrana bezpečného a zdravého životního prostředí na jedné straně a právo na svobodné rozhodování občanů a podnikatelských subjektů na straně druhé.

Z tohoto zjednodušeného pohledu vyplývá, že všechny problémy je třeba řešit vyváženým způsobem na základě tří hledisek schematicky uspořádaných do vrcholů trojúhelníku (obr. 1)

Zredukujeme-li celou problematiku na produkci a nakládání se zbytkovými materiály (vedlejšími produkty) a odpady organického původu, můžeme stručně specifikovat cíle právních a technických norem takto:

• nakládání s těmito materiály musí být bezpečné z hlediska ochrany životního prostředí a zdraví občanů,
• produkt musí být zdravotně nezávadný,
• musí umožňovat řešit na vysoké technické úrovni problémy České republiky, krajů, obcí, vlastníků uvedených materiálů,
• s ohledem na členství v EU musí splňovat požadavky EU ve formě nařízení, směrnic, norem,
• regulovat podnikatelské aktivity,
• umožnit správním respektive samosprávním orgánům kontrolu a nejnutnější evidenci.

Nejfrekventovanější způsoby zpracování a využití biodegradabilních zbytkových materiálů a odpadů organického původu jsou aerobní respektive anaerobní fermentace těchto materiálů. Výsledkem těchto zpracovatelských procesů je organické nebo organominerální hnojivo, v případě anaerobní fermentace navíc doplňkový zdroj energie – bioplyn.

Z ekonomických důvodů bývá dávána přednost aerobní fermentaci biodegradabilních materiálů, tj. výrobě kompostů.

Pro naše účely si producenty kompostů rozdělíme do tří skupin:

1. výrobce „hobby“ kompostů, tj. fyzické osoby, které tímto způsobem nepodnikají (neuvádějí produkt na trh),
2. komunitní a faremní výrobce kompostů (mohou, ale také nemusí uvádět produkt na trh),
3. výrobce průmyslových kompostů (podnikatelské subjekty, které uvádějí produkt na trh).

Výroba kompostů je regulována dvěma základními zákonnými normami:

1. Zákonem o hnojivech č. 156/1998 Sb. ve znění Zákona č. 308/2000 Sb.
2. Zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb.

Na ně navazují prováděcí vyhlášky
ad A)

• vyhl. MZe č. 474/2000 Sb. o stanovení požadavků na hnojiva,
• vyhl. MZe č. 475/2000 Sb., kterou se mění vyhl. MZe č. 273/1998 Sb.
• o odběrech a chemických odběrech vzorků hnojiv,
• vyhl. MZe č. 476/2000 Sb., kterou se mění vyhl. MZe č. 274/1998 Sb.
• o skladování a způsobu používání hnojiv ve znění vyhl. MZe č. 473/2002 Sb.
• vyhl. MZe č. 477/2000 Sb., kterou se mění vyhl. MZe č. 275/1998 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

ad B)

• vyhl. MŽP a MZ č. 376/2001 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,
• vyhl. MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů,…,
• vyhl. MŽP č. 382/2001 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě,
• vyhl. MŽP č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady,
• vyhl. MŽP č. 384/2001 Sb. o nakládání s PCB.

Kompost ve smyslu zákona o hnojivech je považován za hnojivo se všemi právními důsledky, a to i tehdy, když jeho majoritní složkou je statkové hnojivo. Výroba kompostu se zákonem o hnojivech řídí v případě, kdy je kompost vyráběn a uváděn na trh. To znamená, že se v plné míře vztahuje na výrobu a distribuci průmyslového kompostu a v některých případech i faremních a komunitních kompostů, pokud jsou uváděny na trh.

Režimem zákona o odpadech se musí řídit všichni výrobci kompostů, pokud alespoň jedna složka vyráběného kompostu je deklarována vlastníkem jako odpad. Zvlášť přísný režim platí pro zpracování nebezpečných odpadů.

Pro podnikání v oblasti kompostování zbytkové biomasy a odpadů je třeba vlastnit:

1. živnostenský list pro nakládání s odpady (s výjimkou nebezpečných odpadů) z oboru volných živností,
2. živnostenský list pro nákup a prodej hnojiv, kompostů,
3. živnostenský list pro nakládání s nebezpečnými odpady z oboru živností vázaných.

Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. je jedním z mnoha dalších složkových zákonů, které mohou mít selektivně podle konkrétních podmínek vliv na výrobu, nakládání a obchod s komposty.

Z dalších složkových zákonů a předpisů si připomeňme:

• Zákon č. 50/1976 Sb. „Stavební zákon“ v posledním znění.
• Zákon č. 86/2002 Sb. „o ochraně ovzduší“ doplněný prováděcí vyhláškou č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, emisní limity a zjišťování přípustné míry obtěžování zápachem, dále doplněný Nařízením vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
• Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách.
• Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.
• ČSN 4657 35 Průmyslové komposty.
• Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu.
• Zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí.
• Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech.
• Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči.
• Zákon č. 157/1998 Sb. o chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 78/2004 Sb. o nakládání s GMO a genetickými produkty.
• Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství.
• Zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení.
• Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí.
• Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v posledním znění (+ Nařízení vlády č. 178/2001 Sb.).
• Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
• Zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění.
• Nařízení EP a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě.

Z uvedeného neúplného výčtu právních norem vyplývá o jak právně a technicky složitou záležitost se může při provozu kompostárny jednat.

Ve skutečnosti v případě výroby „hobby“ kompostů je třeba dodržovat obecně závazné složkové zákony o ochraně ovzduší, vody a půdy. U kompostů faremních, případně komunitních, zvláště budou-li obchodovány, je žádoucí zjistit předem stanovisko stavebního úřadu, vodohospodářského orgánu a orgánu ochrany životního prostředí, v případě uvádění kompostu na trh zajistit jeho registraci, kterou provádí ÚKZÚZ. Při výrobě průmyslových kompostů je třeba respektovat právní a technické normy v plném rozsahu. Významným dokumentem nezbytným pro vydání stavebního povolení kompostárny je Provozní řád kompostárny a na něj navazující Provozní deník kompostárny (dle příl. č. 1 vyhl. č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady).

Náš právní systém týkající se kompostování zatím neuznává pravidlo, že z nezávadných složek se dá stanoveným postupem vyrobit zase jen nezávadný kompost.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost