Odpadové hospodářství Finska (1) region Hame, společnost Kiertokapula Oy

Úvod

Jsem na výměnném studijním pobytu ve Finsku a rád bych Vám popsal, jak funguje odpadové hospodářství komunální sféry v některých regionech Finska. Záměrně jsem nepoužil “ve Finsku”, neboť využitím a likvidací odpadu jsou pověřeny samosprávné obce, tyto obce mají velmi volné ruce při vytváření ”lokálních zákonů odpadového hospodářství”. Stát pouze dohlíží na to, jsou-li v těchto lokálních zákonech obsažena obecně závazná ustanovení a cíle národní politiky odpadového hospodářství, vyplývající například z Plánu odpadového hospodářství Finska. Proto se způsob nakládání s odpadem v jednotlivých oblastech značně liší. Je také nemyslitelné, aby regiony v severní oblasti Finska, kde je osídlení obyvatelstva velmi řídké a decentralizované, měly stejné zákony jako hustě osídlené a centralizované regiony jižního Finska.

V současné době se správní obce sdružují a zakládají společné organizace (jätehuolto). Funguje zde 20 takovýchto organizací, které poskytují služby zhruba 3 milionům finských obyvatel, vznikají nová, moderní centra využití odpadu (Vaasa, Helsinky…).

Podle POH Finska se v roce 2005 předpokládá, že bude 50 takovýchto organizací, a že tyto budou působit na území téměř celého Finska. Současný trend je však spíše takový: jednotlivé samosprávné obce se připojují k větším, již fungujícím organizacím, lze tedy předpokládat, že organizací bude spíše méně.

Průměrná svozová oblast těchto ”jätehuolto” má dnes mírně nad 100 000 obyvatel. Nejmenší svozová oblast má zhruba 28 000 obyvatel - Jomsön Seudun Jätehuolto Oy a největší bezmála 1 milion – YTV Helsinky, kde je již ve výstavbě zařízení na mechanickobiologické využití odpadu.

Byl jsem velmi překvapen, kde všude může člověk najít nádoby na separovaný sběr KO. Nejen, že jsou v příměstských parcích, na křižovatkách lesních cest k osamělým obydlím, ale dokonce i uprostřed národních parků (Obr. 1), kde nejbližší sjízdná cesta pro automobily je 2 dny chůze kamenitým terénem a strážci parku odvážejí odpad pouze v zimě ( od listopadu do dubna) pomocí sněžných skůtrů. Národní parky mají také své vlastní plány odpadového hospodářství. Ve druhém největším národním parku Finska - Urho-kekkonen - byl připraven první plán odpadového hospodářství již v roce 1985.

Velká část Finů žije v rodinných domcích s malou zahradou. Každý dům má samozřejmě (jak jinak) saunu a mnoho z těchto domů má také domácí kompost, ve kterém využívají zejména odpadu ze zahrad. Některé domácnosti zde ukládají také kuchyňský odpad(Obr. 2).

Odpadové hospodářství regionu Hame, společnost Kiertokapula Oy

Tato svozová oblast se nachází v regionu Hame –100 km severně od hlavního města Finska, Helsinek. Má zhruba 300 tisíc obyvatel. Systém odpadového hospodářství je velmi odlišný od ostatních regionů. Základem systému je sběr bioodpadů a suchého domovního odpadu do jedné sběrné nádoby. Bioodpad jsou občané povinni ukládat v černých plastových taškách a suchý domovní odpad v taškách jiných barev, tašky je nutno opatřit dvěma uzly a pevně utáhnout. Tímto způsobem sběru je lépe využívána svozová technika. Systém je také velmi pohodlný pro občany, jak jsem sám mohl poznat.

Doporučené tašky jsou o objemu 15-75 litrů a o maximální hmotnosti 25 kg, aby se při transportu neroztrhly. Nepoužívají se tašky z biodegradabilního plastu, jelikož nejsou dostatečně pevné. Je však možno použít tašky z místních supermarketů, které jsou na líci barevně potištěny, ale uvnitř jsou černé (Obr. 3).

Obsah sběrných nádob s bioodpadem a suchým komunálním odpadem je převezen do třídící linky, která se nachází 5 km od města Hameenlinna v areálu místní skládky. Tam se pomocí optického zařízení vytřídí černé a barevné tašky(Obr. 4). Odpad v černých taškách je odvezen do kompostárny, která je situována asi 45 km jižně od Hameenlinna u města Hyvinka, také v areálu skládky. Tašky barevné jsou zatím skládkovány, ale plánuje se výstavba linky na mechanickobiologické využití tohoto odpadu a výrobu paliva REF do roku 2005. Po spuštění linky se očekává, že bude využíváno více než 75% odpadu.

Osvětové kampaně na minimalizaci vzniku odpadu a důslednou separaci tu fungují nadmíru dobře. V roce 2001 činila průměrná produkce bioodpadu a suchého komunálního odpadu 96,4 kg na osobu.

Tento systém je samozřejmě zajištěn místní vyhláškou; ta obsahuje mimo jiné:

• ”Dům, kde jsou alespoň 4 byty, musí mít nádobu na společný sběr bioodpadu a suchého komunálního odpadu a nádobu na separovaný papír a občané jsou teoreticky povinni separovat uvedené složky. (Nikdo na to však nedohlíží).
• Dům, kde je alespoň 10 bytů, musí mít také nádobu na sběr kovu, skla a kartonu.“

Zpracování bioodpadů:

Vytříděný bioodpad zabalený do tašek je v kompostárně ve městě Hyvinka podrcen a přesit na rotačním sítu o velikosti ok 10-12 cm, čímž se odstraní plastové tašky a příměsi. Vyčištěný bioopad je mísen s dřevní štěpkou a dle potřeby také s rašelinou, čímž se dodává potřebná vlhkost. Takto připravený substrát putuje do dvou bubnových kompostovacích boxů (každý o obsahu 160 m³) a následně do třech tunelových boxů (o obsahu 120 m³ každý).

Nejprve je substrát zhruba 3-4 dny v bubnových rotačních kompostovacích boxech s kontinuální tlakovou aerací, které jsou plněny dle potřeby vždy při otáčení bubnu a vyprazdňovány jsou kontinuálně. Následně je substrát přemístěn do jednoho ze tří kontinuálních tunelový kompostérů s podtlakovou aerací – v podlaze tunelu jsou dvě paralelní trubky. Kompostovaný substrát je zde alespoň 10 dní. Plyn z kompostéru prochází nejprve vodou s blíže nespecifikovanou kyselinou, čímž se odstraní amoniak, a následně prochází biofiltrem. Bubnové rotačni kompostéry jsou plněny do poloviny jejich objemu, aby se při otáčeni mohl substrát lépe homogenizovat a provzdušňovat.

Kompostování substrátu pokračuje v kompostovacích kupách o základně 80 x 5 metrů a výšce 2 metry. Kupy jsou překopávány v intervalu jednoho až dvou měsíců, v závislosti na počasí, „rozkročeným překopávačem“.

Během zimního období doprovázejí zpracování bioodpadů nemalé potíže: Odpad je často zmrzlý, než se kompostování rozběhne trvá několik dní. Také teplota v kupách je o deset až patnáct stupňů nižší.

Ručně se takto vyrobí zhruba 6 000 m³ kompostu. Kompost je prodáván za cenu zhruba 10 eur (300 Kč) za 1 m³, odběrateli jsou převážně soukromé osoby a stavební firmy, které používají kompost k zakládání a k údržbě trávníku. Poptávka v současné dobe prevyšuje nabídku.

V době mé návštěvy byly kompostovací boxy v rekonstrukci a bioodpad byl využíván velmi alternativní anaerobní metodou. Odpad byl ukládán do velkých jam o objemu zhruba 1 000 m³ vytvořených v areálu skládky. Po naplnění jámy byla tato utěsněna a zasypána. Vznikající plyn byl jímán instalovanými sběrnými trubkami a využíván spolu se skládkovým plynem k výrobě energie.

Při návštěvě třídící linky u města Hemeenlinna mi slečna Mari Alho, vedoucí informačního a ekovýchovného oddělení, ukazovala statistiky o tom, kolik odpadu recyklují a kdo tuto recyklaci provádí. V jednom řádku bylo uvedeno: „Jiné, zpracovatel: Markku Nirmi, 5,6 tun/rok ” Na můj dotaz, co že to znamená, mi Mari pobaveně odpověděla: „No, to tady jeden pán, Markku Nirmi, chodí po skládce a sbírá různé použitelné věci a druhotné suroviny jako například měděné kabely. Vydělává si tím na živobytí. Rozhodli jsme se ho zahrnout do našich statistik.”

Do roku 2001 fungoval v areálu skládek také jakýsi „second hand”, kde lidé odkládali nepotřebné použitelné věci a jiní občané si je mohli bezplatně odvézt. Na začátku tohoto roku byl však přemístěn do centra města Hameenlinna.

Korekce textu Kamča Šůstková.

Obr. 2: Domácí kompost má téměř každý rodinný domek, stejně tak i saunu. Fotografie pořízená 17. října 2002 (Foto autor, Hameenlinna).
Obr. 3: Bílé tašky se suchým komunálním odpadem a černé tašky s bioodpadem vjíždějí do separační linky. (Foto: autor)
Obr. 4: Optické zařízení na rozeznávání barev tašek (v oranžovém krytu). (foto: autor)

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?