Omezení podpory biopaliv ze strany EU nehrozí, ke zpřísnění podmínek kritérií udržitelnosti dojít může

Zástupci kampaně Biopaliva frčí se rozhodli reagovat na informace o možném omezení podpory biopaliv od roku 2020, který prezentovala agentura Reuters. Může potvrdit, že na úrovni evropského parlamentu se o biopalivech diskutuje. Podle výkonného ředitele AEBIOM (evropské sdružení pro biomasu) Jeana-Marca Jossarta probíhá v tuto chvíli v Bruselu především debata o další podpoře biopaliv. Nevyplývá z ní však, že by EU dosavadní podporu biopaliv omezovala. Může ale dojít k tomu, že budou zpřísněny podmínky tzv. kritérií udržitelnosti a zpřísní se také podmínky kontroly tzv. nepřímé změny využívání půdy^* tak, aby pěstování biopaliv nemohlo motivovat k využívání zalesněné půdy.

Co se týče samotné argumentace o tom, že biopaliva mohou za nedostatek potravin, kterou v poslední době prosazuje především šéf potravinářské společnosti Nestlé Peter Brabeck, tak je třeba si uvědomit, že v Evropě dlouhodobě existuje dostatečná výměra zemědělské plochy umožňující jak potravinářskou produkci, tak výrobu biopaliv. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by existoval požadavek pro zemědělce ponechat část jejich polí v klidu, se kterým se počítá v návrhu Společné zemědělské politiky EU.

Například v rámci České republiky je podle posledních analýz Ústavu zemědělské ekonomiky a informací k dispozici cca 1 mil. hektarů zemědělské půdy pro nepotravinářské využití, aniž by byla ohrožena potravinová bezpečnost země. Půdy je tedy dostatek, požadavky na výkrm hospodářských zvířat z rostlinné výroby dlouhodobě klesají s poklesem jejich stavů a zemědělci již poměrně dlouhou dobu oceňují stabilitu výkupních cen surovin pro výrobu biopaliv včetně bezproblémového odkupu celé jejich produkce.

Problém je spíše jinde. Přibližně třetina potravin ve světě určených k lidské spotřebě se každý rok zničí nebo promrhá. Uvedla to loni Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) s tím, že ročně jde asi o 1,3 miliardy tun. Ve vyspělých i v rozvojových zemích se vyhodí zhruba stejné množství potravin – 670 miliónů tun, respektive 630 miliónů tun. „Ztráty“ potravin se dějí spíše v rozvojových zemích. Dochází k nim během výroby, při sběrech či zpracování. Důvodem je nedostatečná infrastruktura nebo nízká technologická úroveň. „Mrhání“ potravinami je pak „výsadou“ vyspělých zemí, kde obchodníci i konzumenti vyhazují potraviny do odpadu, včetně nezávadných.

Nabízí se otázka, jestli by se příslušné orgány neměly zajímat spíše o to, jak zredukovat plýtvání potravinami, než o to, jak omezit podporu biopaliv, která svou podstatou směřují k úsporám.

Certifikace – pojistka proti skleníkovým plynům

Tvrzení, že biopaliva jsou k životnímu prostředí méně šetrná, než se předpokládalo, je zavádějící a paušalizuje. Například v České republice se musí od 1. ledna 2012 všichni, od pěstitelů přes výrobce po distributory, prokázat certifikátem, že při výrobě a dopravě biosložky byla splněna kritéria udržitelnosti^**. To znamená, že při použití biopaliva vzniklo méně emisí oxidu uhličitého než spalováním nafty a benzinu, i když se započítají emise uvolněné do ovzduší při jeho výrobě a distribuci. Tato úspora musí činit minimálně 35 % oproti fosilním palivům, v roce 2017 už 50 % a v roce 2018 dokonce 60 % úspory skleníkových plynů.

Certifikace dále zaručuje, že tyto plodiny byly pěstovány v souladu se správnou zemědělskou praxí a na půdě, kde se nenachází cenné ekosystémy typu pralesů, mokřadů apod. Z toho profitují čeští zemědělci, protože jako dodavatelé lokálních surovin mají v hodnocení výhodu před dovozci ze vzdálenějších zemí.

Je pravdou, že v minulosti existovaly případy, kdy i kvůli biopalivům byly vykáceny deštné pralesy, a je pravdou, že v takovém případě nemůže být o nějaké úspoře skleníkových plynů ani řeč. K zamezení těchto extrémních jevů mají však sloužit právě nově zavedená kritéria udržitelnosti výroby biopaliv. Nesmíme rovněž zapomenout na fakt, že i technologie výroby biopaliv se vyvíjí ve prospěch technologií, které jsou čím dál tím víc šetrnější k životnímu prostředí.

Biopaliva pomáhají zachránit ohrožené průmyslové sektory

Ohledně zmiňovaného možného plánu odstranění, případně omezení státních dotací na biopaliva vyráběná z produktů zemědělství poté, co v roce 2020 vyprší současná legislativa, si je třeba uvědomit, že by taková změna ohrozila jedno silné průmyslové odvětví. Jen v České republice totiž zaměstnávají biopaliva okolo deseti tisíc lidí, a navíc pomáhají zachránit některá tradiční odvětví, jako je cukrovarnický průmysl (například díky bioetanolu se daří udržet sto osmdesátiletou tradici cukrovaru v Dobrovici). Ten kvůli limitům na výrobu cukru, které byly před lety nesmyslně nastaveny, by bez biopaliv pravděpodobně kompletně vyhynul.

Samotné kritizované energetické plodiny, mezi které patří řepka olejná či cukrová řepa, je navíc třeba hodnotit v ekonomicko-společenském kontextu. Často právě nepotravinové využití zemědělských ploch, například pro energetické plodiny, pomáhá obzvlášť v době ekonomické krize zemědělcům finančně přežít.

Poznámky

*ILUC – jev nepřímé změny využití půdy (Indirect Land Use Change – ILUC), kterým se převážně v zemích třetího světa obchází zákaz pěstování surovin pro výrobu biopaliv v oblastech po vykácení pralesů či jinak cenných lokalitách.

**Kritéria udržitelnosti – lze je rozdělit na dvě základní povinnosti. První povinností je prokázání původu biopaliva, kdy se musí doložit, že pěstováním biomasy pro výrobu biopaliva nebyla narušena biodiverzita. Druhou povinností je prokázání určité úspory emisí skleníkových plynů vyprodukovaných během celého životního cyklu biopaliva v porovnání s fosilní alternativou.

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?