Biolíh se začal používat již v prvních amerických automobilech Ford. Nejčastěji se do nádrží dostává ve směsi s autobenzinem, a to v různém poměru od deseti až po téměř 100 procent.
Do pohonných hmot se v EU v r. 2002 využilo asi 4 mil. hl bioetanolu. Vedoucí postavení má Francie, Španělsko, Švédsko. Situace v různých zemích se liší výší daní, legislativními možnostmi používání bioetanolu a aktivitou podnikatelů.
Desítky lidí na Vysočině by měly najít práci při výrobě bioetanolu. Zřejmě největší projekt v Krahulově na Třebíčsku počítá se 40 pracovníky, několik desítek dalších lidí by mělo najít uplatnění v navazujících činnostech.
Setuza chce v Ústí vybudovat novou výrobnu metylesterů řepkového oleje (MEŘO) s kapacitou 50 000 tun ročně. Kromě toho má v plánu rozšířit výrobu MEŘO v Mydlovarech u Českých Budějovic na kapacitu 20 000 tun ročně. Setuza předpokládá, že spolu s olomouckými provozy by tak mohla zajistit veškerou tuzemskou potřebu tohoto ekologického paliva.
Výroba bioetanolu v Bystřici nad Pernštejnem na Žďársku v nejbližších letech zaměstná až 50 lidí. Projekt obilního lihovaru má pomoci i místním zemědělcům, od nichž odebere kolem 14 000 tun obilí ročně, tedy produkci zhruba ze 3500 hektarů.
Setuza nevyloučila, že se bude zajímat o provoz lihovaru na výrobu bioetanolu. Přesto ale vidí budoucnost především v rozšíření produkce metylesteru řepkového oleje, který je surovinou pro výrobu bionafty. Na nový lihovar by se mohl přeměnit starý moravský lihovar v Kojetíně vyrábějící jemný potravinářský líh.
Zatímco loni dominoval pohon na stlačený zemní plyn (CNG), zkapalněný zemní plyn (LNG) a elektrický pohon, letos již převládala vozidla s vodíkovým pohonem (palivové články nebo přímé spalování), vznětovými motory a hybridní technologií.
Palivové články (fuel cell) pro mobilní zařízení by se ve větší míře měly objevit na trhu nejpozději do dvou let. Jejich rozvoji zajisté pomůže i nejnovější úspěch ve vývoji jedné ze součástí těchto napájecích zařízení.
Ve využití biopaliv se chce Česká republika zařadit do čela pelotonu evropské pětadvacítky. Povinný podíl rostlinné složky v pohonných hmotách bychom měli už v roce 2005 vysoce překročit. Od dnešní směsné bionafty současně se vstupem do Evropské unie upustíme, místo toho se začne metylester řepkového oleje přimíchávat do veškeré nafty. O další procenta pak zastoupení biopaliv zvýší bioetanol. Základním předpokladem je zakotvit tuto povinnost do naší legislativy, a tomu má dopomoci sněmovna na schůzi, která začíná tento týden.
Téměř milion tun obilí sklizeného ze zhruba 300 tisíc hektarů orné půdy má nalézt uplatnění při výrobě bioetanolu, v blízké budoucnosti nejméně pětiprocentní složky benzínů prodávaných na tuzemském trhu. Ministerstvo zemědělství ještě letos v létě usilovalo, aby se celá akce, při níž se využije kolem 3,5 milionu hektolitrů biolihu, spustila od počátku roku 2006.
Ministerstvo zemědělství chce usměrňovat vznik závodů na výrobu bioetanolu prostřednictvím intervenčního fondu. Nový závod na výrobu bioetanolu chce v Býšově poblíž Temelína vybudovat Jihočeský zemědělský lihovar Blatná.
Nový lihovar za tři sta miliónů korun má vyrůst v průmyslové zóně v Bystřici nad Pernštejnem. Hlavním produktem bystřického lihovaru bude bioetanol, používaný jako ekologická přísada do benzínu.
Biopaliva znamenají výrazně menší zátěž na životní prostředí. S povděkem lze kvitovat, že se bionafta dostala do nádrží městských autobusů i mnoha dopravců.
Povinnost přimíchávat do pohonných hmot biopaliva, již hodlá se vstupem do Evropské unie zavést Ministerstvo zemědělství, může zdražit naftu i benzín. "Zdražení však může být jen v haléřích na litr," tvrdí ministr Jaroslav Palas. Odborníci ani podnikatelé zatím nejsou schopni říci, zda a jak se změna v ceně pohonných hmot může projevit.
Zastupitelé Jihočeského kraje na včerejším zasedání podpořili návrh na vznik závodu na výrobu bioetanolu, který chce v Býšově poblíž Temelína vybudovat společnost Jihočeský zemědělský lihovar Blatná.
Využití vodíku zní jako celosvětové zaklínadlo boje proti globálnímu oteplování, jak v ústech ekologů, tak průmyslových firem. Přesto je jeho reálné využíti stále problematické, protože ještě neexistuje možnost čisté výroby.