Zmutovaný superplevel hrozí zemědělcům i životnímu prostředí

V polích s geneticky modifikovanou řepkou vyrostly odrůdy plevelů nezničitelných chemií. Geneticky modifikované zemědělské plodiny jako řepka olejka, cukrová řepa nebo kukuřice mohou své geny přenášet na divoké plevele a proměnit je tak ve velkou hrozbu zemědělců a životního prostředí. Ukázala to poslední studie vědců z britského Centra pro ekologii a hydrologii.

Jejich pokusy dokázaly, že geneticky upravená řepka olejka se na poli samovolně zkřížila s divokou polní rostlinkou a vytvořila tak "superplevel". Ten byl pak neobyčejně odolný proti běžným herbicidům, které se na hubení plevelů používají.

Naplnily se tak ani ne dva roky staré obavy vědců z anglické Univerzity v Readingu, kteří varovali, že pěstování geneticky modifikovaných rostlin povede k nebezpečí nechtěných ekologických změn.

Genetické inženýrství se dnes běžně používá k tomu, aby užitkové plodiny odolávaly herbicidům. Plevel je totiž odvěký nepřítel farmářů a ti s ním bojují formou postřiků. Je-li koncentrace herbicidu správně určena, zahubí to plevel, zatímco užitková plodina přežije.

Plevele se ale opakováním postřiků stávají stále odolnějšími, až se promění na úplně imunní. Jediné řešení pak je geneticky modifikovat plodinu tak, aby jí herbicidy vůbec neškodily a zabíjely jen plevel. Zdá se však, že příroda si opět našla cestičku, jak člověka přelstít. Přirozený vývoj v přírodě vyvrátil ještě nedávná tvrzení vědců, že geneticky modifikované plodiny nejsou nijak nebezpečné a že jejich křížení s plevely je vyloučené. Včely a vítr přenášejí pyl z květu na květ a nečiní rozdíly mezi plevely a hospodářskými rostlinami.

Britští vědci na svých pokusných polích s geneticky upravenou řepkou olejkou objevili divokou hořčici rolní, která vzdorovala všem herbicidům. I další plevel ze stejného pole - divoký tuřín - se ukázal být stejně odolným.

Vědci odhalili, že tyto "superplevele" vznikly přenosem genů řepky při opylení plevele jejím pylem. "Stačí jediná taková rostlinka v milionu. Jakmile už se jednou objeví, má obrovskou výhodu proti přirozeným druhům rostlin. Tento proces se nazývá přírodní selekce. Vyhrává v něm ten nejsilnější a taková rostlina se pak nejlépe množí," řekl Brian Johnson, genetik a člen britské vědecké skupiny provádějící pokusy.

Podobné testy francouzských vědců měly ještě více alarmující výsledky. Aby odhadli, jaké nebezpečí představují odolné plevele, vysadili jedinou rostlinku merlíku bílého do kukuřičného pole. Za čtyři roky se plevel rozmnožil na 103 000 rostlin. V anglickém případě hořčice rolní sice vědci zjistili, že její genetická mutace nebyla schopná rozmnožování, ale byla prý "obrovská a měla hodně květů". Doktor Johnson prohlásil, že v každém případě jsou geneticky upravené znaky užitkových plodin obsažené i v jejich pylu, a tak se přenášejí na hořčici rolní, která je vzdálenou příbuznou řepky olejky. Semínka tohoto hybridního plevele mohou v půdě přežít i 20 nebo 30 let a díky jejich odolnosti vůči chemikáliím nebude možné se jich nijak zbavit.

"Byla jsem šokována, když jsem si studii přečetla!" prohlásila Emily Diamondová, badatelka podílející se na výzkumu pro mezinárodní ekologickou organizaci Přátelé Země. "Stalo se přesně to, o čem nás ujišťovali, že je nemožné... To je přesně ten důvod, proč například Francie a Řecko zakázaly dovoz geneticky modifikované řepky."

Z výzkumů tedy vyplývá, že není bezpečné pěstovat geneticky upravené rostliny tam, kde se vyskytují druhy plevele jim příbuzné. Z těch by se mohly vyvinout superplevele a vážně ohrozit zemědělskou produkci. Své zkušenosti s touto situací mají například kanadští zemědělci. Místo aby jim geneticky upravené plodiny zvýšily produkci, stal se pravý opak. Způsobily rozvoj superplevelů odolných vůči až třem herbicidům.

Ekolist, 28. 7. 2005

Tweet