Zprávy z tisku
Zelené úkoly pro vládu
Přibývající kamiony kazí zdraví výfukovými plyny a hlukem, české komíny dýmají více škodlivin než v dalších evropských státech, recykluje se jen malá část odpadků, krajina nedokáže zadržovat vodu. Takový je v kostce stav českého životního prostředí. Začíná ale volební rok: je tedy načase poohlédnout se, jak se politikům v posledních čtyřech letech dařilo ekologické problémy řešit a čím by se měli zabývat v dalším období.
Energie, dotace a práva občanů
Vláda za necelé čtyři roky udělala několik důležitých kroků kupředu. Bezkonkurenčně nejvýznamnější normou je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který otevře cestu na domácí trh větrným a malým vodním elektrárnám, spalování energetických plodin či solárním panelům. Nejenže má do roku 2010 snížit exhalace oxidu uhličitého o ekvivalent toho, co vypouští zhruba polovina osobních aut na našich silnicích. Především rozhýbe soukromé investice do moderního průmyslového odvětví. Účelem normy totiž není dotacemi vyrovnávat ekonomický rozdíl mezi čistými a špinavými zdroji, nýbrž nakopnout rozvoj nových technologií.
Velkým plus bylo také rozdělení takzvaného druhého pilíře evropských agrárních dotací: tedy peněz, které mají sloužit jinak než k přímému financování zemědělců. Česká vláda s nimi naložila celkem rozumně. Odmítla následovat příklad některých zemí EU a převést část přidělené částky na přímé subvence do velkovýroby. Dotační programy přitom výrazně zaměřila na rozvoj venkova a na péči o krajinu či obnovu zeleně. V příštích několika měsících budou ministři rozhodovat o obdobných pravidlech na roky 2007 - 2013. Zda vychytají mouchy současného systému a vylepší jej, nebo otočí o sto osmdesát stupňů a nasypou peníze do udržování průmyslového zemědělství, patří mezi klíčové ekologické otázky začínajícího roku.
Třetím důležitým výsledkem je, co se nestalo. Politici několikrát odmítli různé podněty, aby seškrtali práva občanů vyjadřovat se ke stavbám dolů, továren, skládek a dalších velkých projektů ve svém sousedství nebo omezili přístup veřejnosti k informacím o znečištění. Všechny tři vlády (Špidlova, Grossova i Paroubkova) zařadily výslovný nesouhlas s omezováním občanských práv v ekologických zákonech do svých koaličních smluv a programů; sněmovna takové návrhy vícekrát hodila do koše.
A co se nepovedlo
Říjnová zpráva OECD nicméně varovala, že po slibném rozjezdu začátkem devadesátých let se pokrok u nás téměř zastavil. Česká republika patří s 12 tunami na obyvatele k evropským rekordmanům v exhalacích oxidu uhličitého. Jde patrně o nejvážnější ekologický problém země. Vláda zde však - s výjimkou obnovitelných zdrojů - naprosto selhala. Nejenže neudělala skoro nic, ministr životního prostředí dokonce navrhl, aby kabinet dovolil elektrárnám, chemičkám, hutím a dalším průmyslovým podnikům zvýšit znečištění ještě o dalších deset procent.
Mezi hlavní příčiny znečištění patří značná energetická náročnost české ekonomiky, která má vzhledem k vysokým nákladům na energie dopad také na konkurenceschopnost. Pomoci měla neutrální zelená daňová reforma: nižší zdanění práce s tím, že rozdíl uhradí vyšší daně z energie. Taková operace, vyzkoušená v řadě evropských států, motivuje k modernizaci a investicím do efektivnějších technologií. Všechny tři koaliční vlády v programových manifestech anoncovaly, že s ní bezodkladně začnou. Ministerstvo životního prostředí připravilo celkem kvalitní návrh, který však skončil v šuplíku. Klíčoví politici jej slovy podporují, ale žádný se za něj nepostavil a neučinil z něj svůj zásadní program.
Podobným zklamáním je recyklace odpadků. Česká republika využívá něco kolem 13 % komunálního odpadu - přitom v Rakousku, Německu a dalších zemích je míra asi padesátiprocentní. Hlavní příčinou jsou špatné recyklační služby. Zatímco běžné popelnice stojí před každým domem, k barevným kontejnerům na tříděný odpad se musíme vydat v průměru 170 metrů daleko od svého bydliště. Vláda přitom začala dobře. Už v červnu 2003 na návrh Libora Ambrozka schválila progresivní plán nakládání s odpady v příštích deseti letech, který počítá s postupným růstem recyklace. Zůstal však jen na papíře.
Úkoly na další roky
Z toho vyplývají hlavní úkoly pro příští vládu. V prvé řadě musí po obnovitelných zdrojích rozhýbat další čistá odvětví: recyklační průmysl a technologie zvyšující energetickou efektivnost. Mělo by se tak stát se spuštěním ekologické daňové reformy a balíčkem zejména legislativních opatření k podpoře využívání odpadu.
Ovšem české exhalace oxidu uhličitého se musí stát politickým tématem i samy o sobě. Důležité jsou nejen přímé kroky proti emisím samotným, ale také debata o těžbě uhlí v Podkrušnohoří. Nejde totiž pouze o obce, kterým hrozí vystěhování a srovnání se zemí. Rozšiřování dolů by zároveň konzervovalo současnou energetiku. ČEZ už anoncoval plán obnovy svých uhelných elektráren, na které připadá asi 30 procent veškerých zdejších emisí. Pokud dojde na zbourání Horního Jiřetína a Černic, hodlá postavit o 1320 megawattů (zhruba dvě třetiny Temelína) instalovaného výkonu více. Prolomení limitů těžby, jež vesnice chrání, tedy účinně pohřbí iniciativu ke snižování znečištění.
Další problém: po vstupu do Evropské unie začal na českých silnicích rapidně růst počet kamionů. Politici se s ním prozatím hodlají vypořádat zaváděním mýtného. Samo o sobě ovšem nákladní auta na koleje nevyžene, natož aby účinně motivovalo podniky k využívání místních zdrojů namísto převážení zboží z jednoho konce Evropy na druhý. Zdejší politici by se proto měli poohlížet také po koncepčnějších opatřeních.
Konečně před českými politickými špičkami stojí důležitý a už dlouho odkládaný úkol: razantně reformovat lesní zákon. Lesy pokrývají třetinu republiky. Jsou místem, kam chodíme na výlety, zajišťují zásoby vody, chrání před erozí a povodněmi. Podle statistik se v posledních letech navzdory nižším exhalacím opět zhoršuje jejich zdravotní stav. Způsobuje to špatné hospodaření: umělé smrkové monokultury, holosečné kácení, kompletní vyvážení živin z porostů. Proto je nutná rozsáhlá změna legislativy, která by zajistila šetrnější hospodaření namísto pouhé továrny na dřevo.
Zda se to všechno politikům podaří, otestují už letošní volební programy. Ukážou totiž, jestli se strany chystají o ekologických tématech hlavně filozofovat, nebo je prakticky řešit.
Zdroj: Respekt
Datum: 20.02.2006
Podtitulek: Ekologická politika zakopává o emise, odpady a kvalitu lesů
Autor: Vojtěch Kotecký
Autor je programový ředitel české ekologické organizace Hnutí Duha.
Datum uveřejnění: 20.2.06
Poslední změna: 20.2.2006
Počet shlédnutí: 179
Zelené úkoly pro vládu
Přibývající kamiony kazí zdraví výfukovými plyny a hlukem, české komíny dýmají více škodlivin než v dalších evropských státech, recykluje se jen malá část odpadků, krajina nedokáže zadržovat vodu. Takový je v kostce stav českého životního prostředí. Začíná ale volební rok: je tedy načase poohlédnout se, jak se politikům v posledních čtyřech letech dařilo ekologické problémy řešit a čím by se měli zabývat v dalším období.
Energie, dotace a práva občanů
Vláda za necelé čtyři roky udělala několik důležitých kroků kupředu. Bezkonkurenčně nejvýznamnější normou je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který otevře cestu na domácí trh větrným a malým vodním elektrárnám, spalování energetických plodin či solárním panelům. Nejenže má do roku 2010 snížit exhalace oxidu uhličitého o ekvivalent toho, co vypouští zhruba polovina osobních aut na našich silnicích. Především rozhýbe soukromé investice do moderního průmyslového odvětví. Účelem normy totiž není dotacemi vyrovnávat ekonomický rozdíl mezi čistými a špinavými zdroji, nýbrž nakopnout rozvoj nových technologií.
Velkým plus bylo také rozdělení takzvaného druhého pilíře evropských agrárních dotací: tedy peněz, které mají sloužit jinak než k přímému financování zemědělců. Česká vláda s nimi naložila celkem rozumně. Odmítla následovat příklad některých zemí EU a převést část přidělené částky na přímé subvence do velkovýroby. Dotační programy přitom výrazně zaměřila na rozvoj venkova a na péči o krajinu či obnovu zeleně. V příštích několika měsících budou ministři rozhodovat o obdobných pravidlech na roky 2007 - 2013. Zda vychytají mouchy současného systému a vylepší jej, nebo otočí o sto osmdesát stupňů a nasypou peníze do udržování průmyslového zemědělství, patří mezi klíčové ekologické otázky začínajícího roku.
Třetím důležitým výsledkem je, co se nestalo. Politici několikrát odmítli různé podněty, aby seškrtali práva občanů vyjadřovat se ke stavbám dolů, továren, skládek a dalších velkých projektů ve svém sousedství nebo omezili přístup veřejnosti k informacím o znečištění. Všechny tři vlády (Špidlova, Grossova i Paroubkova) zařadily výslovný nesouhlas s omezováním občanských práv v ekologických zákonech do svých koaličních smluv a programů; sněmovna takové návrhy vícekrát hodila do koše.
A co se nepovedlo
Říjnová zpráva OECD nicméně varovala, že po slibném rozjezdu začátkem devadesátých let se pokrok u nás téměř zastavil. Česká republika patří s 12 tunami na obyvatele k evropským rekordmanům v exhalacích oxidu uhličitého. Jde patrně o nejvážnější ekologický problém země. Vláda zde však - s výjimkou obnovitelných zdrojů - naprosto selhala. Nejenže neudělala skoro nic, ministr životního prostředí dokonce navrhl, aby kabinet dovolil elektrárnám, chemičkám, hutím a dalším průmyslovým podnikům zvýšit znečištění ještě o dalších deset procent.
Mezi hlavní příčiny znečištění patří značná energetická náročnost české ekonomiky, která má vzhledem k vysokým nákladům na energie dopad také na konkurenceschopnost. Pomoci měla neutrální zelená daňová reforma: nižší zdanění práce s tím, že rozdíl uhradí vyšší daně z energie. Taková operace, vyzkoušená v řadě evropských států, motivuje k modernizaci a investicím do efektivnějších technologií. Všechny tři koaliční vlády v programových manifestech anoncovaly, že s ní bezodkladně začnou. Ministerstvo životního prostředí připravilo celkem kvalitní návrh, který však skončil v šuplíku. Klíčoví politici jej slovy podporují, ale žádný se za něj nepostavil a neučinil z něj svůj zásadní program.
Podobným zklamáním je recyklace odpadků. Česká republika využívá něco kolem 13 % komunálního odpadu - přitom v Rakousku, Německu a dalších zemích je míra asi padesátiprocentní. Hlavní příčinou jsou špatné recyklační služby. Zatímco běžné popelnice stojí před každým domem, k barevným kontejnerům na tříděný odpad se musíme vydat v průměru 170 metrů daleko od svého bydliště. Vláda přitom začala dobře. Už v červnu 2003 na návrh Libora Ambrozka schválila progresivní plán nakládání s odpady v příštích deseti letech, který počítá s postupným růstem recyklace. Zůstal však jen na papíře.
Úkoly na další roky
Z toho vyplývají hlavní úkoly pro příští vládu. V prvé řadě musí po obnovitelných zdrojích rozhýbat další čistá odvětví: recyklační průmysl a technologie zvyšující energetickou efektivnost. Mělo by se tak stát se spuštěním ekologické daňové reformy a balíčkem zejména legislativních opatření k podpoře využívání odpadu.
Ovšem české exhalace oxidu uhličitého se musí stát politickým tématem i samy o sobě. Důležité jsou nejen přímé kroky proti emisím samotným, ale také debata o těžbě uhlí v Podkrušnohoří. Nejde totiž pouze o obce, kterým hrozí vystěhování a srovnání se zemí. Rozšiřování dolů by zároveň konzervovalo současnou energetiku. ČEZ už anoncoval plán obnovy svých uhelných elektráren, na které připadá asi 30 procent veškerých zdejších emisí. Pokud dojde na zbourání Horního Jiřetína a Černic, hodlá postavit o 1320 megawattů (zhruba dvě třetiny Temelína) instalovaného výkonu více. Prolomení limitů těžby, jež vesnice chrání, tedy účinně pohřbí iniciativu ke snižování znečištění.
Další problém: po vstupu do Evropské unie začal na českých silnicích rapidně růst počet kamionů. Politici se s ním prozatím hodlají vypořádat zaváděním mýtného. Samo o sobě ovšem nákladní auta na koleje nevyžene, natož aby účinně motivovalo podniky k využívání místních zdrojů namísto převážení zboží z jednoho konce Evropy na druhý. Zdejší politici by se proto měli poohlížet také po koncepčnějších opatřeních.
Konečně před českými politickými špičkami stojí důležitý a už dlouho odkládaný úkol: razantně reformovat lesní zákon. Lesy pokrývají třetinu republiky. Jsou místem, kam chodíme na výlety, zajišťují zásoby vody, chrání před erozí a povodněmi. Podle statistik se v posledních letech navzdory nižším exhalacím opět zhoršuje jejich zdravotní stav. Způsobuje to špatné hospodaření: umělé smrkové monokultury, holosečné kácení, kompletní vyvážení živin z porostů. Proto je nutná rozsáhlá změna legislativy, která by zajistila šetrnější hospodaření namísto pouhé továrny na dřevo.
Zda se to všechno politikům podaří, otestují už letošní volební programy. Ukážou totiž, jestli se strany chystají o ekologických tématech hlavně filozofovat, nebo je prakticky řešit.
Zdroj: Respekt
Datum: 20.02.2006
Podtitulek: Ekologická politika zakopává o emise, odpady a kvalitu lesů
Autor: Vojtěch Kotecký
Autor je programový ředitel české ekologické organizace Hnutí Duha.
Datum uveřejnění: 20.2.06
Poslední změna: 20.2.2006
Počet shlédnutí: 179