Zprávy z tisku
Waldorfská škola v Jinonicích: Projekt v harmonii s přírodou
Jak prosadit v současnosti zajímavý projekt s netradičními rysy dřevěné stavby v české krajině?
To je otázka, která je bytostně spojena s osobností prof. arch. Martina
Rajniše, který má se spoluautory na svém kontě celou řadu nekonvenčních
architektonických děl.
Respekt k přírodě, přírodním materiálům a
zákonitostem, hledání souladu a splynutí s okolním prostředím a
krajinou - to je nejvěrnější filozofický výraz pro projekt Waldorfské
školy v Praze - Jinonicích. Jde o příklad určitého souznění představ
architekta a investora. Ne vždy se to však podaří. Nekomformní
profesionální postoj architekta Martina Rajniše dost často naráží na
nepochopení úřadů, ale i samotných stavebníků.
ŠKOLA HROU
"V případě Waldorfského gymnázia jsem chtěl navrhnout školu, která by děti maximálně inspirovala k myšlení o světě, o svobodě. K tomu se mi nabízí jako nejvhodnější využití kamene, dřeva a skla,
prostoru, zeleně a světla. Vzniká tak struktura, která se hodně
odlišuje od běžných budov. Podobné prostředí působí na vnímání dětí
pozitivně, což ještě podtrhuje možnost úpravy dispozic a vytvoření
různých nových situací," uvádí profesor Rajniš.
Budovy tvoří
kamenné zdi v terasovitě uspořádaném svahu, doplněné dřevěnou
konstrukcí, a zakrytí jednolitou skleněnou střechou, ustupující jen
pronikání zeleně (dává šanci pohrát si se světelnými toky). Tento řád
jen mírně narušuje svérázná věž astronomie.
Je to cesta ke struktuře, která nechá navzájem prostoupit konstrukce i
rostliny, přírodní elementy. Je to koncepce velmi proměnlivé,
přizpůsobivé stavby, která v širokém spektru dovoluje uživateli měnit
parametry, rozměry, tvar, světlo, výhledy, vybavení. Důležité je však
také hledisko ekonomické - nízké náklady.
STRUKTURA STAVBY
V konceptu Waldorfské školy se setkává několik záměrů. Základní
struktura stavby je složena z pěti přízemních pavilonů, které jsou
umístěny stupňovitě na mírném svahu, skloněném k severu. Do areálu se
vstupuje v prostoru mezi nejníže umístěnými pavilony a odtud pokračuje
systém ramp.
Dřevěné konstrukce školy se prolínají s přírodou.
Mezi
pavilony jsou navrženy lineární zahrady zapojené do systému zeleně
obklopující celou školu. Stavby jsou navrženy ze dvou kontrastních
materiálů - lehké dřevěné rámové konstrukce a hmotných kamenných
dělicích stěn. Plášť stavby včetně zastřešení tvoří transparentní sklo.
Střecha probíhá souvisle v mírném spádu, rovnoběžně se svahem. Nad
lineárními zahradami probíhají jen dřevěné rámy, skla jsou pouze nad
pavilony. Celá stavba je stíněna soustavou pěti vodorovných polí
dřevěných lamelových žaluziových systémů, plochy žaluzií jsou
nastavitelné.
Každá místnost školy se může proměňovat díky posuvným deskám na stropě i stěnách, jimiž lze případně prostor zcela uzavřít.
Systém je velmi adaptabilní: pole dřevěné konstrukce mohou být
doplňovány tzv. Shadow Boxy, výplňovými konstrukcemi (plochými či
nábytkovými dílci). Uvnitř každé třídy je ve výši tří metrů zatahovací
vodorovné stínění stropu. Před stěnami je navržena mobilní závěsová
plocha (tkaninová nebo v podobě dřevěné rolety). Pod skleněnou střechou
lze nechat popínat rostliny. Průhledy transparentním pláštěm vedou vždy
do zeleně. Atmosféra prostoru se proměňuje během dne i delšího období,
rovněž tak pomocí systémů stínění, doplňování, vykrývání apod.
VNITŘNÍ DISPOZICE
Od vstupu v prostoru mezi dvěma
nejníže umístěnými pavilony začíná hlavní komunikační hala školy. Zleva
v pavilonu I ji lemují sály knihovny, hudební učebny a eurytmie, na
vzdálenějším konci pak vyvýšené kanceláře vedení školy a sborovna. Po
pravé straně se v mírném spádu sestupuje k šatnám a sociálnímu zázemí,
jež jsou zapuštěny ve svahu pod pavilonem II.
V podélné ose
stavby je umístěna chodba se systémem ramp a schodů, umožňujícím
bezproblémový pohyb mezi stoupajícími úrovněmi zdravým i handicapovaným
uživatelům. Na tuto páteř jsou zavěšeny vedlejší chody s učebnami v
systému dvojtaktu, vždy s venkovní terasou a lineární zahradou -
krajinou. Množství odpočívadel a zákoutí vytváří různorodý prostor pro
setkávání o přestávkách mezi vyučováním.
Vzestupně jsou
umístěny: pavilon II s učebnami 2. stupně, pavilon III s učebnami
lycea, pavilon IV s ateliéry a dílnami a nejvýše na svahu je pavilon V
s tělocvičnou a jídelnou (tělocvična se zázemím je zapuštěna pod úroveň
terénu, ovšem s doplněním o anglický dvorek a přímý přístup na venkovní
hřiště).
Koncepce nové waldorfské školy v sobě skrývá širší
potenciál. Prolnutím stavby a krajinářské zahrady symbolicky ohraničuje
současné zastavěné území obce a stává se vstupní bránou k zelenému pásu
parkových a oddechových ploch. A nejen to. Přibližuje též vizi kultury
stavění třetího tisíciletí.
Jitka Korčeková
Architektura jako životní názor
Prof. arch. Martin Rajniš
(1944) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, mimo jiné
absolvoval postgraduální studium na AVU u prof. Cubra apod. V roce 1986
založil DA studio. Je spoluzakladatelem České komory architektů a
několika společností.
Se spoluautory postavil např. OD Máj na Národní třídě, pavilon na
Světové výstavě ve Vancouveru, sérii administrativních budov i
rodinných domů a vil, podílel se na projektu OC Smíchov.
Nyní
působí v architektonickém studiu E-M.R.A.K. Ve své současné tvorbě
hodně využívá zkušenosti z cest po světě a navrhuje dřevostavby s
vlastním systémem spojů a skládání, v nichž uplatňuje motto svobodné
tvorby a sepětí s přírodou.
Zdroj: STAVITEL
Datum uveřejnění: 4.3.07
Poslední změna: 1.8.2007
Počet shlédnutí: 6
Waldorfská škola v Jinonicích: Projekt v harmonii s přírodou
Jak prosadit v současnosti zajímavý projekt s netradičními rysy dřevěné stavby v české krajině?
To je otázka, která je bytostně spojena s osobností prof. arch. Martina
Rajniše, který má se spoluautory na svém kontě celou řadu nekonvenčních
architektonických děl.
Respekt k přírodě, přírodním materiálům a
zákonitostem, hledání souladu a splynutí s okolním prostředím a
krajinou - to je nejvěrnější filozofický výraz pro projekt Waldorfské
školy v Praze - Jinonicích. Jde o příklad určitého souznění představ
architekta a investora. Ne vždy se to však podaří. Nekomformní
profesionální postoj architekta Martina Rajniše dost často naráží na
nepochopení úřadů, ale i samotných stavebníků.
ŠKOLA HROU
"V případě Waldorfského gymnázia jsem chtěl navrhnout školu, která by děti maximálně inspirovala k myšlení o světě, o svobodě. K tomu se mi nabízí jako nejvhodnější využití kamene, dřeva a skla,
prostoru, zeleně a světla. Vzniká tak struktura, která se hodně
odlišuje od běžných budov. Podobné prostředí působí na vnímání dětí
pozitivně, což ještě podtrhuje možnost úpravy dispozic a vytvoření
různých nových situací," uvádí profesor Rajniš.
Budovy tvoří
kamenné zdi v terasovitě uspořádaném svahu, doplněné dřevěnou
konstrukcí, a zakrytí jednolitou skleněnou střechou, ustupující jen
pronikání zeleně (dává šanci pohrát si se světelnými toky). Tento řád
jen mírně narušuje svérázná věž astronomie.
Je to cesta ke struktuře, která nechá navzájem prostoupit konstrukce i
rostliny, přírodní elementy. Je to koncepce velmi proměnlivé,
přizpůsobivé stavby, která v širokém spektru dovoluje uživateli měnit
parametry, rozměry, tvar, světlo, výhledy, vybavení. Důležité je však
také hledisko ekonomické - nízké náklady.
STRUKTURA STAVBY
V konceptu Waldorfské školy se setkává několik záměrů. Základní
struktura stavby je složena z pěti přízemních pavilonů, které jsou
umístěny stupňovitě na mírném svahu, skloněném k severu. Do areálu se
vstupuje v prostoru mezi nejníže umístěnými pavilony a odtud pokračuje
systém ramp.
Dřevěné konstrukce školy se prolínají s přírodou.
Mezi
pavilony jsou navrženy lineární zahrady zapojené do systému zeleně
obklopující celou školu. Stavby jsou navrženy ze dvou kontrastních
materiálů - lehké dřevěné rámové konstrukce a hmotných kamenných
dělicích stěn. Plášť stavby včetně zastřešení tvoří transparentní sklo.
Střecha probíhá souvisle v mírném spádu, rovnoběžně se svahem. Nad
lineárními zahradami probíhají jen dřevěné rámy, skla jsou pouze nad
pavilony. Celá stavba je stíněna soustavou pěti vodorovných polí
dřevěných lamelových žaluziových systémů, plochy žaluzií jsou
nastavitelné.
Každá místnost školy se může proměňovat díky posuvným deskám na stropě i stěnách, jimiž lze případně prostor zcela uzavřít.
Systém je velmi adaptabilní: pole dřevěné konstrukce mohou být doplňovány tzv. Shadow Boxy, výplňovými konstrukcemi (plochými či nábytkovými dílci). Uvnitř každé třídy je ve výši tří metrů zatahovací vodorovné stínění stropu. Před stěnami je navržena mobilní závěsová plocha (tkaninová nebo v podobě dřevěné rolety). Pod skleněnou střechou lze nechat popínat rostliny. Průhledy transparentním pláštěm vedou vždy do zeleně. Atmosféra prostoru se proměňuje během dne i delšího období, rovněž tak pomocí systémů stínění, doplňování, vykrývání apod.
VNITŘNÍ DISPOZICE
Od vstupu v prostoru mezi dvěma
nejníže umístěnými pavilony začíná hlavní komunikační hala školy. Zleva
v pavilonu I ji lemují sály knihovny, hudební učebny a eurytmie, na
vzdálenějším konci pak vyvýšené kanceláře vedení školy a sborovna. Po
pravé straně se v mírném spádu sestupuje k šatnám a sociálnímu zázemí,
jež jsou zapuštěny ve svahu pod pavilonem II.
V podélné ose
stavby je umístěna chodba se systémem ramp a schodů, umožňujícím
bezproblémový pohyb mezi stoupajícími úrovněmi zdravým i handicapovaným
uživatelům. Na tuto páteř jsou zavěšeny vedlejší chody s učebnami v
systému dvojtaktu, vždy s venkovní terasou a lineární zahradou -
krajinou. Množství odpočívadel a zákoutí vytváří různorodý prostor pro
setkávání o přestávkách mezi vyučováním.
Vzestupně jsou
umístěny: pavilon II s učebnami 2. stupně, pavilon III s učebnami
lycea, pavilon IV s ateliéry a dílnami a nejvýše na svahu je pavilon V
s tělocvičnou a jídelnou (tělocvična se zázemím je zapuštěna pod úroveň
terénu, ovšem s doplněním o anglický dvorek a přímý přístup na venkovní
hřiště).
Koncepce nové waldorfské školy v sobě skrývá širší
potenciál. Prolnutím stavby a krajinářské zahrady symbolicky ohraničuje
současné zastavěné území obce a stává se vstupní bránou k zelenému pásu
parkových a oddechových ploch. A nejen to. Přibližuje též vizi kultury
stavění třetího tisíciletí.
Jitka Korčeková
Architektura jako životní názor
Prof. arch. Martin Rajniš
(1944) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, mimo jiné
absolvoval postgraduální studium na AVU u prof. Cubra apod. V roce 1986
založil DA studio. Je spoluzakladatelem České komory architektů a
několika společností.
Se spoluautory postavil např. OD Máj na Národní třídě, pavilon na
Světové výstavě ve Vancouveru, sérii administrativních budov i
rodinných domů a vil, podílel se na projektu OC Smíchov.
Nyní
působí v architektonickém studiu E-M.R.A.K. Ve své současné tvorbě
hodně využívá zkušenosti z cest po světě a navrhuje dřevostavby s
vlastním systémem spojů a skládání, v nichž uplatňuje motto svobodné
tvorby a sepětí s přírodou.
Zdroj: STAVITEL
Datum uveřejnění: 4.3.07
Poslední změna: 1.8.2007
Počet shlédnutí: 6