Vysočina zažívá rozmach bioplynových stanic

V závěsu neskutečného rozmachu solárních elektráren se na Vysočině množí bioplynové stanice. Tento způsob obnovitelné energie našel uplatnění už na osmnácti místech v kraji. Na stavební úřady chodí stále více žádostí o povolení stanic.

Láká především výkupní cena ve stanicích vyrobené elektřiny, která čtyřnásobně převyšuje tržní cenu elektřiny a unijní dotace. Přestože stanice rostou jako houby po dešti, živelná expanze jako u solárních panelů v krajině se nepředpokládá. Návratnost investic solární rekordmany zřejmě nepřekoná.

"Liší se to projekt od projektu a vychází to na dvanáct až patnáct let. Pokud bude stanice dotovaná a bude vyrábět i teplo s tím, že nebude platit tepelnou infrastrukturu, lze návratnost investic snížit až na deset let. U solárních elektráren byla návratnost okolo sedmi let. Navíc nenesly takové riziko, jako investoři do bioplynových stanic, které jsou složitější na management," vysvětlil předseda Českého sdružení pro biomasu Jan Habart.
Vedlejší produkt? Teplo

Nutná je neustálá obsluha a stanice je také závislá na úrodě. Do roku 2020 má ČR za cíl vyrábět 13 procent energie z obnovitelných zdrojů. "K tomuto cíli jsou bioplynové stanice dobře uzpůsobené, protože jejich vedlejším produktem je teplo. Záleží, jak se využije," dodal Habart.

Kraj Vysočina nastavuje bioplynkám daleko vlídnější tvář než větrníkům a fotovoltaice. "Bioplynové stanice jsou jednou z cest, jak pomoci zemědělcům na Vysočině. Tuším, že aktivních jich je v kraji patnáct až osmnáct a zájem vzrůstá. Problémem je, že se zemědělci často neúspěšně ucházejí o připojení do rozvodných sítí ČEZu nebo EONu. Ty si šetří kapacity pro své projekty, solární elektrárny nebo větrníky. Jejich častým argumentem jsou omezené technické možnosti," uvedl radní pro oblast zemědělství Josef Matějek.

Ten také připomněl, že velké množství kukuřice, která je pro stanice nejvhodnějším palivem, na Vysočině spotřebuje skot. Pak se často stává, že kvůli půdoochranným opatřením není další prostor pro zasetí kukuřice. Šanci vidí Matějek ve využití tradičního, byť energeticky slabšího žita.
Výkupní cena předčí tu z větrníků

Cena za jednu megawatthodinu (MWh) elektřiny z bioplynové stanice je, při zpracovávání kvalitnějšího materiálu jako kukuřice, 4 120 korun. Tím se s výkupními cenami dostávají před biomasu ze slámy i štěpky, malé vodní elektrárny a větrné elektrárny. Ty jsou "na ocasu" výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů. Se sedmi a půl tisíci za MWh vedou malé solární elektrárny v závěsu s velkými, kde je výkupní cena 5 500 korun za MWh.

Bioplyn není vítán všude. Často vadí neustálý provoz a s ním spojený hluk. Právě doprava a provoz je nyní hlavním důvodem odporu místních občanů proti plánované stanici v Libkově Vodě a Rynárci na Pelhřimovsku.

Zdroj: Denik.cz

Tweet