Volíte mezi morem a cholerou

Rozhovor týdeníku Respekt s bývalým spolkovým ministrem životního prostředí za Zelené o jaderných elektrárnách a české cestě.

Co po vás jako ministrovi zůstalo v německé politice životního prostředí?

Alespoň částečně jsme zavedli ekologický daňový systém. Po třech letech tvrdých jednání se nám podařilo prosadit postupné zastavení německých jaderných elektráren - tři z 21 elektráren se již vypojily, do roku 2009 budou následovat další čtyři. Německo je dnes špičkou, co se týká rozvoje energie z obnovitelných zdrojů. S tím vznikla úplně nová branže v průmyslu, kde dnes pracuje 160 tisíc lidí. V příštím roce bude Německo vyrábět už dvanáct procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů. V rámci Evropské unie se Německo dostalo do pozice pionýra ochrany klimatu - tím jsme přispěli k tomu, že se Kjótský protokol stal mezinárodním právem i přes odpor Spojených států. A také jsem prosadil systém zálohování všech lahví a plechovek.

Od roku 1998, kdy jste se stal ministrem, stoupla cena ropy. Dnes také máme mnohem více informací o tom, jak bude těžké vypořádat se s globálním oteplováním. Jak se v důsledku tohoto vývoje změnilo německé veřejné mínění o jaderné energii?

Podle všech průzkumů, které objednal někdo jiný než podniky energetického průmyslu, většina Němců stále ještě podporuje výstup z jaderné energie. To také souvisí s tím, že jadernou energií nepoháníme auta a nevytápíme byty. A z vědeckého hlediska víme, že kdybychom chtěli nahradit jenom 10 procent světové spotřeby ropy atomovou energií, museli bychom postavit 1000 nových atomových elektráren. V současně době jich máme 400. Představa, že se cena ropy dá zredukovat jadernou energií, je prostě nesmysl. A proto velká část naší populace je pro rozšíření obnovitelných zdrojů energie. Čím dále tím více lidé také chápou, jaké šance v tomto směru pro Německo jako průmyslovou zemi jsou, například pokud jde o pracovní místa. Když jsme v sedmdesátých a osmdesátých letech demonstrovali proti jaderným elektrárnám, vždycky nám říkali: To nemůžete dělat, protože s tím je spojeno 40 tisíc pracovních míst. To číslo nebylo správné - ale i kdyby bylo: co je 40 tisíc proti 160 tisícům, které nyní vznikly ve spojení s obnovitelnými zdroji energie? Počítáme s tím, že v roce 2020 bude v této branži pracovat půl milionu lidí, což souvisí s tím, že v oblasti fotovoltaiky a větrné energie jsme vůdci světového trhu.

Když fakta mluví tak jednoznačným jazykem, proč jsou pravicové strany proti výstupu z jaderné energie?

To souvisí se závislostí na čtyřech největších energetických koncernech. Staré jaderné elektrárny totiž nejsou jen náchylné k poruchám - jsou také něčím jako strojem na tisknutí peněz. Staré elektrárny vás už nic nestojí a čistý zisk z nich činí kolem jedné miliardy eur za rok. A to je hlavní důvod, proč CDU a FDP jsou proti výstupu.

V čem propojení těchto stran s energetickými koncerny spočívá?

To jsou tradiční vazby mezi politikou a průmyslem - také SPD je spojená s energetickým sektorem, ale ne v oblasti jaderné energie, protože SPD se naučila, že není možné profitovat z techniky, která nese taková bezpečnostní rizika, jako jsme nedávno viděli ve švédském Forsmarku. Kdo by si pomyslel, že jednoho dne zrovna elektrárna ve Švédsku bude stát jen několik minut od nukleární havárie. To bychom čekali od elektráren staršího typu jako například od Temelína, ale ne v zemi, která disponuje nejmodernější technologií.

Pokud bezpečnosti Temelína nevěříte, proč jste se jako ministr v boji proti němu více neangažoval?

Udělali jsme všechno, co jsme udělat mohli. Rozhodující chyba se stala během jednání o českém vstupu do EU. Například v jednáních s Litvou Brusel stanovil podmínku, že Vilnius musí problémovou jadernou elektrárnu zavřít, jinak se o vstupu nebude ani jednat. V jednáních s Českou republikou se to nestalo, protože když se rozhodlo o zahájení přístupových jednání s Prahou, v Berlíně ještě vládl Helmut Kohl - a jeho vládě tento problém příliš na srdci neležel. Schröderova vláda pak v rámci přeshraniční studie o dopadech na životní prostředí dělala proti Temelínu všechno, co bylo možné. Německá strana dokonce zaplatila dvě studie, které ukázaly, že výstavba jedné nebo dokonce dvou plynových elektráren se stejnou kapacitou jako Temelín by byla levnější než dostavba Temelína. Na českou vládu to žádný dojem neudělalo. Praha se držela svých původních plánů - a to z ideologických důvodů.

Pokud jsou atomové elektrárny nevýhodné, proč se tedy staví ve Finsku?

V západní Evropě - s výjimkou Finska - došlo k rozhodnutí stavět atomovou elektrárnu naposled na začátku osmdesátých let. Ve Spojených státech se poslední stavba realizovala na konci sedmdesátých let. A proč asi? Protože nové atomové elektrárny nejsou konkurenceschopné. Každá průměrná větrná turbína vyrobí elektřinu levněji než atomová elektrárna. Také nová finská elektrárna se ekonomicky vyplatí jenom tehdy, pokud bude pracovat alespoň 60 let s 95procentním využitím. To je čistě politický projekt, jehož financování bylo politicky zvýhodněno. Na volném trhu by takový projekt neobstál.

Proč mluví i britská vláda o návratu k jaderné energii?

Britská vláda zapomněla včas investovat do obnovitelných zdrojů energie, protože si myslela, že svým plynem disponuje nevyčerpatelným zdrojem energie. Ale ani britské vládě se dodnes nepodařilo najít investora.

Mnoho vědců ale říká, že v boji proti globálnímu oteplování nemáme příliš mnoho času a je třeba zastavit spalování uhlí a plynu.

O to naléhavější potřeba je investovat do obnovitelných zdrojů už teď. Nesmíte vždycky jen čekat a věřit, že jednoho dne bude k dispozici nějaká zázračná technologie. Nukleární fúze už 40 let nevyrobila žádnou elektřinu. Uhelné elektrárny bez kysličníku uhličitého budeme mít snad někdy v roce 2020, pak bych proti nim nic neměl. Ale v boji proti globálnímu oteplování musíme využít příštích deseti let. To vám každý expert potvrdí. Proto je velmi naléhavé, abychom se přestali zabývat nebezpečnými technologiemi předvčerejška a radikálně investovali do energie z obnovitelných zdrojů - a to nejen v oblasti elektřiny. Zelení chtějí, aby Německo v roce 2020 získalo čtvrtinu své elektřiny, čtvrtinu svého tepla, čtvrtinu svých pohonných hmot a čtvrtinu svých surovin pro chemický průmysl z obnovitelných zdrojů. To je absolutně realistická perspektiva. V oblasti elektřiny toho určitě dosáhneme, u tepla jsme na dobré cestě, u pohonných hmot nám zbývá ještě hodně práce, ale není to nereálné.

V Česku řešíme jiný problém: politici se rozhodují, jestli rozšířit těžbu uhlí na severu Čech, anebo jestli se má stavět nová atomová elektrárna. Tvrdí, že jiná alternativa není.

Volba, o které mluvíte, je tedy volba mezi morem a cholerou. A jiných možností je právě v Česku mnoho. Uvědomte si, že v Německu jsme během pár let postavili větrné elektrárny, jejichž výroba nahradí osm velkých elektráren. A když se nechcete spoléhat na větrné elektrárny, pak máte obrovské kapacity na vytváření elektrické energie z biomasy. V rámci reformy evropské zemědělské politiky se poskytuje velká šance pro zemědělce podílet se na výrobě energie místo potravin. A všechny tyto alternativy vám přinesou elektřinu rychleji než uhlí nebo atom. A to jsme ještě nemluvili o možnostech šetření energie. Domnívám se, že v Česku máte úplně stejné televizory, počítače atd. jako my tady v Německu. Kdybychom šetřili energii jen tím, že nenecháme domácí přístroje běžet na stand-by, pak můžeme dvě velké elektrárny odpojit. Domnívám se ale, že i v České republice se energetická politika stále ještě řídí představou, že výroba elektřiny je záležitostí jednoho nebo dvou velkých podniků s velkými elektrárnami, které pak elektřinu distribuují po celé zemi. Jenže to je anachronismus. To jsou padesátá léta.

Čeští zelení teď stojí před rozhodnutím, jestli se mají podílet na vládě, nebo raději zůstat v opozici. Co byste jim doporučil?

Samozřejmě moje rada nemůže být příliš konkrétní, na to situaci v Česku neznám dost dobře. Malým stranám ale vždycky radím, aby veškerá rozhodnutí opíraly o dostatečnou většinu ve vlastních řadách. Je velmi důležité zachovat a posílit jednotu uvnitř strany. To je vidět na příkladech nizozemských nebo německých Zelených - anebo, jako negativní příklad, na osudu francouzských kolegů.

Zdroj: Respekt, 18.12.2006

Tweet